Je čtvrtek odpoledne. Zas jeden horký letní den, takový, jakých je v poslední době v Praze vic než dost. Ulice jen žhnou.
Ale nám je fajn.
Polosedíme pololežíme ve vnitrobloku mezi vinohradskými činžáky. Na malém dvorku , zastíněném velkými slunečníky s reklamou jakéhosi pivovaru. Mají krom slunce zabránit i nepovolaným pohledům z okolních oken. A že jich tu je . Přes jejich velikost, se přeci jen přes hranu jednoho ze slunečníků , slunce prodere až k nám. A láská naše těla. Jediným našim oděvem jsou osušky, které teď máme vlastně jen pod sebou, a vstřebáváme ty životadárné paprsky. Jsme vlastně nazí.
Jsme tu sami.
Vlastně ne. Ještě ty dvě baňaté skleničky na nožičce, s chladivým obsahem zlatavého mülera , ze kterých občas usrkneme, a ošatka broskví.
Povídáme si o našich rodinách a je nám krásně . Po těle i po duši.
A mohlo by i lépe. Trochu se na svém lehátku protočím na pravý bok, čelem k tobě. Odkládám sklenku a schlazenou levou ruku od vína si , si odložím na tvé hladké rozpálené stehno.
Vím, že je ti to příjemné. Občas tě pohladím , občas se zastavím až u klína . Vezmu mezi své dlouhé prsty několik chloupků a zatáhnu. Teprve teď sis uvědomila, že jsi se zapomněla oholit. Jseš trochu v rozpacích.
Mě je to ale teď jedno, schválně tě tahám a provokuju. Ale ne dlouho.
Více hladím. I jinde. Vidím že tě to vzrušuje. Stoji ti bradavky. Teď přemístím svou dlaň tam. Sevřu nejdřív levý prs, pak pravý.
Bradavky jsou opravdu tvrdé. To mám rád. Políbíme se, aniž bych je opustil. Lehce je mnu dlaní, občas i prsty. Zavíráš oči a jen vrníš. Kdybys neměla v ruce skleničku, jistě by ses po mě vrhla.
Takhle si užíváš mé deteky, které za chvíli vnímáš všude.
Jseš vzrušená a vlhká.
Už to nelze vydrzet. Dopiješ a vstáváš.
Tahneš mě za ruku do šera budovy.
První místnost se stupňovitou velkou pohovkou je prázdná. Klid. Jen na obrazovce na stěně běží jakýsi pornofilm bez zvuku.
V další mísnosti s pohovkami a teráriem s malým jestěrem a jeho potravou, cvrkajícími cvrčky, je také tv . Se stejným programem, jen jinými herci. Ovšem ani tady to nikdo nesleduje. Ani my se tu nezdržíme. Zapadneme do malé komůrky, kde můžeme být skrytí před zraky okolí. Jsou tu dveře, šoupačky a na petlici, kterou bezpečně zajistíme. Nestojíš o vetřelce. Nejsme tu v klubu poprvé a víme, jak jsou tu někteří chlapi neodbytní.
Zajistíme, i když jsme tu zatím sami.
Kamrlík je malý temný a prázdný. Asi tak metr dvacet na dva metry.
Podle delší strany proti dveřím je jen koženková lavice. Slabě hučí ventilátor. Po pobytu na jasném dvorku se ani nevidíme.
Ale hmat nám to vynahradí. Pokládáme skleničky na zem, není tu ani stoleček. Objímáme se , líbáme se, hladíme se....ochutnáváme si jazyky. Prozkoumávám ti svým patro.
Vzrušení zas stoupá. Mačkáme se v pevném sevření.
Už ho cítíš. Tlačí se ti do stehna. Chudáček usurpovanej - říkáš si a sahneš mi na něj. Tvrdnu. Zvedneš ho a přiložíš si ho mezi nás na břicho. Nádhera. Takhle nějak si představuji, že se třou třeba pstruzi.
To už se nedá vydržet. Toužíš mě mít i sobě.
Vykroutíš se mi z náruče a rozprostreš svou osušku na
černou koženku. Já přidám svou.
Vím co máš ráda. Sedám si na lavici , nohy na zemi a opírám se zády o tmavou zeď.
Rozkročená si klekneš čelem ke mně pres má stehna a koleny sevřeš moji pánev. Podbřišek tlačíš ke mě. Vůbec celá se mě snažíš obklíčit. Nohama
I rukama. Jseš otevřená dokořán. Cítím to. Tu mízu, co se mi lepí mezi stehna. Ani já nejsem pasivní. Zlehounka přejíždím svými nehty po tvých zádech a šimrám tě. Vím že tohle miluješ. Stejně jako mě.
Vnímám, že se dostáváš do varu. Zakláníš se. Využívám situace a chytám se tvých bradavek. Do pravé se zakousnu. Stisknu zuby až vyjekneš.
Mně zas tohle fakt silně vzrušuje.
Víš o tom a tak toho mého drobka hbitě jedním chmatem zas vysvobodíš z podsebe a postavíš mezi nás. Těžko rozeznat komu patří. Ze kterého těla vyrostl. To ale nikdo neřeší. Podstatné je, že ho máš mezi pysky a klitoris se má o co opřít.
Vrtíš se, jako smyslů zbavená. Jako bys mě svým klínem chtěla někam odstrkat. Jsem tu teď jen jako nástroj, případně chtěný dozor. Prostě samoobsluha.
Je to moc příjemná pozice, pro oba. Vidím tě v celé tvé kráse a moje nenechavé ruce mohou všude. Oči už přivykly šeru . Laskáme se, libáme se. Na oči , na uši , to se vždy hezky kroutíš, ale neuhneš , na ústa, na krk, na prsa , no prostě všude. Saju bradavky.
Je nám krásně.
Teď už stací jen poposednout. A je tam, jsem uvnitř. Cítím tu horkost kolem něj, cítíš mě i ty. Tak hluboko, že snad už to víc ani nejde.
A nebo jde? Vrtíš se mi v klíně stále intenzivněji. Já už tě nejen vidím, já už tě i slyším. Slastně vzdycháš. Zvedáš se a klesáš. Je to jízda.
Vždycky si říkám, jak to těm holkám sluší, když jedou na koňském hřbetě a vysedají. Jsem ti koněm. Mám radost, že se ti to se mnou líbí.
Neslyším tě ale jenom já.
Zarachtá petlice u dveří.... ,, Mohl bych se jen koukat " ozvalo se. Už nejsme v klubu sami. Naštěstí petlice je pevná. A co se děje za dveřmi nás nezajímá. Hlas ignorujeme. Jsme tu jen pro sebe. Jeden pro druhého.
Šukáme se navzájem. A s chutí.
Tebe ale už bolí kolena. Co s tím.
Však víš. Jenom natahnout nohy pred sebe a sevřít mě koleny kolem ledvin jako kleštemi. Přesednout s koně na sáňky. A postrkovase patanmi kupředu. Čtyři tvá chapadla se vinou kolem mého těla. Jako výhonky liány sis mě omotala. Stále mi , napíchnutá, jako účtenka na hřebíku , sedíš v klíně. Mě to nevadí, jseš lehounká jako vánek. Nedokážu si představit, že by mi něco takového, provedla má žena. To by mi nejspíš odumřely nohy . Ty mě příjemně masíruješ.
Ale jseš to ty, s tebou se dokážu milovat naplno. Moc mě to baví.
To ví i ten za dveřmi. Zase s nimi lomcuje a škemrá. Taky by chtěl.
Ale co je nám po něm.
Střídavě sve objetí svíráme a uvolňujeme. Vrtíme pánvemi. Jdeme si naproti. Libáme se, hladíme se, vzdycháš blahem.
Toho že se mě držíš , jak Kaiser Lábuse, využiju a vstávám, stavím se na nohy. Nespadneš . Čapnu tě pod zadkem a přirazím na dveře, za kterými tuším posluchače. Je tam. Sténá. Asi si ho tam honí sám.
To nás baví. Provokujeme. Zády opřená o dveře, vzdycháš o to víc. Já taky. Přirážm a prsty ti roztahuju půlky. Jedním masíruju anâlek. Ale jen chvíli.
Přeci jen jsem přecenil svoje síly. Ještě pár přírazů, vysmeknu se a pouštím tě dolů.
Opustím tvoje lůno a stavím tě na zem. Ovšem můj malý hrdina to ještě nevzdává.
Chce ještě. Stejně jako ty.
Otáčíš se do předklonu s rukama na pohovce, se zadkem vyzývavě vysoko.
Tomu nelze odolat.
Jak snadné je zas do tebe vstoupit.
Obejmout kolem boků, přitisknout muj podbřišek na tvé hýždě.
Přirážím , pomalu, v malém tempu, adagio, abys měla taky chvilku na regeneraci. Olíznu si palec pravé ruky a sjedu rukou mezi nás , mezi pulky a najdu věneček svěrače. Zatlačím, a jsem tam. Hmatem vnímám tu hladkou stěnu konečníku. Vnímám jak ses při proniknutí zachvela .
Přitom stále zvolna píchám do tvojí broskvičky. Vzpomněl jsem si na pomalé pohyby stroje u ševce, když mi přišíval poutko k botám.
Prsa ti volné vysí a do rytmu se pohupují. Proto vytahnu palec , vice se predkloním a chytnu je do dlaní a z lehka masíruju. Nejdříve celá, pak bradavky. Sikáš bolestí a blahem zároveň. Je tu už další vlna orgasmu. O bože - slyším z tvých úst.
To mě motivuje. Zvyšuju tempo. Stále rychleji. Až forte. Hlavou narážíš do stěny před sebou. Musíš s ní uhýbat do stran. Není ti to pohodlné. Chvilku ano, ale pak ...zase změna. Na všechny čtyři nahoru a podél stěny.
Teď už nic nepřekáží. Jdu také nahoru. A zas zezadu. A zas forte. Krom vzdechů se z místnůsty nesou zvuky jak moje koule pleskají o tvou pipinu. To je jízda.
Pravou rukou se opírám o lavici , levou přitahuju za vlasy k sobě až jdeš hlavou do záklonu . Je to jako bych jel na koni tryskem zas já. I můj vrchol se blíží. Ty to taky tušíš, ale nemáš prostor o tom uvažovat. Hlava jako vygumovaná. Veskerá energie je teď v rozkroku. Jdeme do finále.
Stop. Zastavím se, všechno kolem se zastaví. Natlačm se do tebe co nejhlouběji , přitáhnu si tě za bloky , vzpřímím se, zakloním se a tryskám. Víš to , citíš to, jak tepu, jak pulzuju. Máš mě v sobě a jseš plná a jseš štástná.
Je to nádherné společné finále.
Tak jako vždy, když se tu potkáme.
Děkuju ti, že jseš.
Lehneš si na břicho, ja na tebe. Libam tě do vlasů, na tváře na uši na krk....
Vstávám.
Podávám ti ubrousek, děkuješ.
Podávám ti nedopitou sklenku. Víno je už teplé. Jak dlouho jsme tu byli.
Když otevřu, vidím že asi dlouho. Ve druhé místnosti je už pět chlapů.

Pár jich má ruku v osušce a jeden zaúpí - ,,kdo to má vydržet".

Poslouchali.