Rekapitulace předchozích dílů:
Roman vymyslel, že zorganizuje na 14 dní dovolenou pro 3 pornoherečky. Jejich prvním úkolem bylo sehrát s jeho kamarády Martinem a Tomášem zcela náhodné setkání na letišti, které se jakoby náhodou vyvine ve společnou dovolenou plnou sexu. Kamarádi podlehnou kouzlu dívek. Nenapadne je, že to je nahrané. Vzniknou tak dva páry, Klára s Martinem a Tomáš se Sabrinou. Kluci dívkám vyznali lásku a ony přestanou tuto situaci vnímat jako placenou produkci. Protože to dívky začnou myslet s pány skutečně vážně, přiznají se, že to bylo z jejich strany nahrané. Martin i Tomáš se však dozvěděli, že jsou to dívky z pornoprodukce jen malou chvilku před tím, než se jim k tomu dívky přiznaly. Protože kluci zatajili pro dívky podstatnou informaci, že už vše vědí, předchozím vyznáním lásky proto dívky přestaly věřit. Rozhodly se v takové hře dál nepokračovat a společné bydlení opustily. Třetí dívka, Zuzka, zažívala ve svém životě sexuální traumata a má ráda submisivní sexuální praktiky, mj. také grupáč. Do vztahu mezi Martinem a Klárkou a ani do vztahu mezi Tomášem a Sabrinou nezasahuje. Produkční, která má průběh akce dozorovat, Majka, nasměruje Zuzku do postele Romanovi. Romanovi se ale líbí Majka, která se dle smlouvy sexu nemá účastnit. Majce se líbí Roman také, ale neví si s tím rady. Je přítomna milování Romana a Zuzky a tak to na ni velmi zapůsobí. Majka Romanovi podlehne a Roman je šťastný, protože po Majce celou dobu touží. Protože se však Majka i s dívkami odstěhovala, trápí se. Stres a smutek Zuzky probudí v Majce ochranářské pocity a Zuzka s Majkou prožijí lesbické milování, ke kterému se přidá i Klárka, která je přirozeně bisexuální. Tím 8. díl končí.

Pípla mi další SMS od Majky: „Mám dobrou a špatnou zprávu. Zuzka i Klárka se rozhodly zůstat tady a odletět normálně. To byla ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že budu jejich šéfka a budeme si tu užívat lesbické lásky plnými doušky. Nevím ještě co Sabrina, odešla a ještě se nevrátila.“
„ŽMMM, je mi milejší, když se tu budeš všemi způsoby starat o dívky, než když budeš tři a půl tisíce kilometrů daleko.“
„Mě taky, MMM, ale stále si nemohu zvyknout na představu, že ti tu jsem vlastně nevěrná.“
„Je to jen o radostech těla, a to není až tak moc důležité. Je to jiné, než když to děláš s láskou, přeci jsme sexu ve svém životě zažili už spoustu, ale když se s tebou miluji za stavu, co k tobě cítím teď, tak je to úplně jiné a s tím, co jsem zažíval před tebou, nesrovnatelné. A pak i v tomto případě přece držíme spolu. Že to nejsou podrazy jeden na druhého.“
„MMM, vysvětluješ mi to hezky, úplně se červenám, ale já si na to ještě nezvykla. Jo, bylo to s holkama hezké, nechápu, jak to je možné, že to s nimi takové je, ale vím, že s tebou to bude ještě hezčí. Jen se už na tebe nemůžu dočkat…“

Přiznám se, že jsem v tu chvíli zůstal sedět, koukal do zdi, a vůbec netušil, co vlastně dělat. Jediné, co mě napadlo, že půjdu zkusit vlny. Tak jsem šel zaklepat na kluky. Tomáš se neozýval, a když jsem otevřel, byl pokoj prázdný. Martin to samé. Šel jsem tedy do kuchyně, kde jsem narazil na Martina, jak se cpe omeletou.
„Dobrou chuť, neviděl jsi Toma?“
„Ahoj a dík, dáš si taky? Tom se šel projít, prý se na něj nemáme vázat.“
„Děkuju, nemám na jídlo ani pomyšlení. Mám novinky. Holky tu asi zůstanou, není jen jasné, co Sabrina. Majka, Klárka a Zuzka si to spolu udělaly a tak se jim to zalíbilo, že chlapy nechtěj, a budou si to tu užívat spolu.“
„Hele,“ pokyvoval s plnou pusou Márty, „že je Klárka na holky, tak to náhodou vím a domluvili jsme se, že si to dáme spolu, a taky že jí v tomhle vždycky nechám volnost. Nejsem žádnej trapnej a blbej žárlivec. Takže já jsem v pohodě. Ale co ty?“
„Je to těžký. Kolikrát jsi zažil, že je lepší si to udělat sám, než to dělat zrovna s tou ženskou, ze které jsi akorát slezl? Já to mám snad v 90 procentech případů a jsem vždycky vodvázanej z toho, že si ty pipiny myslej, jak zrovna z tý jejich prciny je každej chlap totálně unesenej.“
„No jo, mám to asi podobně, a nadávám v duchu na chlapy, co takovouhle mrdnu měli přede mnou. Za prvé že jí nic nenaučili a za druhé, že ji naprosto nesmyslně zvedli sebevědomí.“
„Vidíš, Márty. Jenže já po dlouhé době zažil se Zuzkou fakt pár dost dobrejch čísel a s Majkou to bylo takový, že bych to chtěl dělat furt a vůbec si teď ani nemůžu vzpomenout, jaké to vlastně bylo, a taky jsem ani neměl čas jí pořádně prozkoumat. Normálně ale chci jenom Majku a bavilo by mě s ní žít.“
„Hmmm, mě s Klárkou taky. Jak to jen vrátit?“
„Musíme jim nechat drobet času. Co budem dělat teď? Co jít na vlny?“
„Hele, máš recht, stejně bych jenom chlastal, to je lepší se trochu hejbat a užít si adrenalinu. Obléknu se a můžeme vyrazit.“
Narazili jsme na jednu parádní pláž. Skoro bez lidí, ale za to ty vlny. Ve stráni, kudy se k ní sestupovalo, byla zapíchaná prkna, co měla vypadat jako surfy. Byla to naprostá paráda a já se rozhodl, že si ještě dnes koupím pořádné prkno a naučím se na něj naskakovat. Byl jsem tak unesen krásou a velikostí vln, tělesnou únavou, adrenalinem z toho, když mě vlna zabalila a já se snažil dostat z ní - prostě řečeno, prožil jsem tři hodiny v mém malém soukromém ráji. Škoda, že se začalo rychle stmívat.
„Romane, myslel jsem, že to je s tímhle bodyboardem tak maximálně pro děti. Ale kam se na to hrabou všechny aquaparky, a dokonce někdy i potápění! Proč jsi s tím nepřišel dřív? Škoda, že není Tom s námi. Tohle je úplně nejvíc supééér!“
„Chci si ještě dneska koupit dospělý prkno. Přidáš se?“
„Že váháš! A chci taky ten krátkej neoprén, co nosíš. Připadám si zas jako by mi bylo 15. Dík, nádhera!“
Prkna jsme vybírali snad hodinu. Ale obě byla opravdu parádní! Rozhodli jsme se je nejdřív zavést do baráku a pak že se skončíme najíst. Po cestě jsme narazili na Toma. Tak jsme ho nabrali.
„Kluci, bude hodně vadit, když bych tu na Fuerteventuře zůstal?“
„Vůbec, my tu budem taky, a hele, ty vlny, o které jsi dnes přišel, to prostě musíš!“ s nadšením líčil Martin.
„Víte, jak jsem se procházel, tak jsem tu někoho potkal. Povídali jsme si a já tu chci být kvůli ní.“
„Cože? Zase ženská? A pusa nebo sex nebo máš slíbeno?“
„Právě že vůbec nic. Měl jsem teď skvělého sexu až moc a myslel jsem jen ptákem. Tohle začalo být jiné. Strašně se těším na ráno. Chce někde sportovat a dáme si prý spolu snídani. Jsem asi blázen, ale těším se. Ani nevím, na jak dlouho tu bude. Ale zítřek ráno mi slíbila. Víte už co holky?“
Vyprávěli jsme mu, že chtěj být spolu a že si to užívají. A že jsme asi i rádi, že jsou spolu, než s nějakým bohatým nebo vysportovaným svalnatým hovadem bez mozku. A že nevíme, co Sabrina.
„Sabrina na holky není. Snad byla aspoň trošku na mě. Jenže jsem pablb.“
„A co tvůj dopis? Byla na mail nějaká reakce?“ ptal jsem se zvědavě.
„Byla. Poslechněte si to. Nejsi to ty, komu nevěřím. Tvoje slova, a je jedno, jestli mi je říkáš nebo píšeš, to je pro mě skutečný průšvih. Tam vím, že naprosto nemusím dávat pozor, protože nic z tvých slov není pravda. Tak asi tak. Jako bych to už někdy slyšel.“
„Hmmm, tak to jsem teď smutný s tebou,“ odpověděl jsem Tomovi a sklonil hlavu, protože jsem se cítil před ním opravdu hodně provinile.
„Hele,“ začal zase Martin, „když by ses nešel po snídani slunit s tou kráskou, pojeď s námi, moje prkno je tvoje prkno.“
„Kluci, díky! Nevím, co bude potom. Rád bych s tou holkou byl, ale není tu sama, a jasně mi dala najevo, že jen do snídaně. I když vlastně bez partnera je. Potřebuju od těch kund taky vorazit.“
„Jsme s tebou. A máš hlad? Půjdeme na večeři? Nebo něco uvaříme?“
„Dal bych aspoň tucet jehněčích kotletek, a dobré pití k tomu. Převlékneme se a půjdeme spolu.“
Mě to nedalo a zeptal jsem se: „Tvá neznámá, nechceš jít radši na večeři s ní? A co když potkáme holky? A taky, nechceš se podívat, kde asi tak bydlej?“
„Kluci,“ odpovídal mi Tom, „ona je opatrná a nechce se se mnou zas nějak extrémně scházet. Máme normální rande, to jo, ale je to dost takový odsud-potud. A já jí to vůbec nezazlívám. A nevím, jestli mám chuť se s holkama vůbec potkat. Já to fakt hodně zvoral. V letadle ten sex byl spíš hec, že zvládneme co vy, ale asi jsme to chtěli oba jinak. A já to Sabrině také řekl, že mi to úplně nesedí, a ona byla od té doby jako vyměněná. Tak jsem zkoušel říkat pravdu, ale co cítím, to jsem furt brzdil. Bylo to hodně hezký a pak když mám říct jasně, co a jak je, že vím, že sem jela kvůli penězům, tak mlčím a ještě si to užívám. Udělat to někdo mně, tak se taky cítím jak poslední ficka a špinavá vychcaná děvka. A to už vůbec nemluvím, co dělal tady Roman. Myslím Zuzku s Majkou. Tohle jsme se Sabrinou nechápali ani jeden. A, Romane promiň, docela to i odsuzujeme. Prostě si nemyslíme, že by se takhle mělo žít. Nějak to s tím sexem bereme vážněji.“
„Tome, máš určitě ve všem pravdu, ale co tvé sexuální eskapády? Před a i po rozvodu?“, rejpnul jsem si do něj pro změnu já.
„Nebudeš mi věřit, ale vlastně to bylo hlavně z nedostatku lásky. Připadal jsem si jako kokot, protože Lenka se mnou byla jen kvůli penězům. A bylo to s ní čím dál horší. Proto jsem chodil s váma do těch barů a i ten grupáč jsem dělal hlavně proto, jak moc jsem nenáviděl sebe. Že jsem dopustil, aby vedle mě něco jako Lenka vůbec bylo. Jo a chtěl jsem si taky užít, to je pravda.“
„Hele, Tome, my víme, ale nedalo se ti ze začátku s Lenkou vůbec radit. Dlouhý nohy, vysoký chcaní a byls víš kde,“ zhodnotil Tomův vztah Márty.
„Nevyčítejte si, jak to dopadlo. Lenka, tam jsem si nabil hubu pořádně, vlastní vinou, a vás, mé kamarády, jsem, co se týče jí, absolutně neslyšel. Jsem dospělej a vím, proč a co jsem Sabrině říkal. Já bych nikdy Sabrině nepřiznal, že mě byť trošku zaujala. Co jsem říkal, byly prázdný tlachy. Já se bál, že to dopadne stejně jako s Lenkou. A když jsem se dozvěděl, že jsou s námi kvůli penězům, tak to bylo přesně v souladu s tím, jak jsem si maloval své nejhorší obavy. Jo, bezvadně jsme si rozuměli, vlastně úplně ve všem. A jednou jsem se neudržel a v eufórii jí říkal takový ty nesmysly. Tak se hned přiznala, ale na to jsem nebyl připravenej. Jenže ještě míň jsem byl připravenej, že mi bude vadit, že s ní nejsem.“

Nalil jsem každému panáka, ťukli jsme si, a vyrazili hledat slušnou hospodu. Bylo devět večer. Městečko teprve začínalo žít. V hlavě mi vrtal Tomášův proslov. Několikrát, když mluvil o Sabrině, tak použil přítomný čas a ne minulý. A i ten odkaz na to, co provádím s Majkou a Zuzkou, to by spolu se Sabrinou asi probírat nestihli. Ledaže by se dnes potkali a o všem si povídali. Na 95 % jsem nabyl přesvědčení, že se Tom pokouší dát dohromady se Sabrinou. Svou logiku to mělo. Sabrina nebyla příznivkyní holčičích postelových aktivit, a čeho byla svědkem v jejich bungalovu, jí přinutilo jít ven. Venku se náhodně potkala s Tomem a začali spolu randit. No, celkem divoká konstrukce, a doufám, že i pravdivá. Však nám to Tom dnes večer určitě řekne.

Našli jsme jeden na první pohled hezký gril, dali si sangrii a čekali na kotletky. Ty jsme si objednali všichni. Při čekání mi přišla SMS od Majky.
„Sabrina chce zůstat. Prý si tu potřebuje orazit.“
Hned jsem jí odpověděl: „Myslím, že se potkala s Tomášem. Ten to před námi tají, ale prý se s nějakým děvčetem domluvil na zítra ráno na společném běhu a snídani. A nechce se s vámi potkat. Za prvé se stydí, co udělal Sabče, a za druhé nesouhlasí s tím, co jsem dělal s tebou a Zuzkou. Lehce moralizuje.“
„No, to má s tím se Zuzkou pravdu. Nevím, jak se to takhle mohlo stát.“
„Popravdě já u sebe a Zuzky také ne. Ale to nic nemění na faktu, že tě miluju. Potkáme se dnes?“
„Nepotkáme. Jedeme s holkama na večeři někam do vnitrozemí, prý to tam je super. Oficiálně se dělá vše pro to, abychom vás nepotkali ani náhodou. A Sabrina se prý jen tak procházela a koukala na oceán.“
„Kluci,“ přerušil jsem diskuzi Martina a Toma na téma ideální nástup na vlnu. „Majka se ozvala. Jedou na večeři do nějaké restaurace ve vnitrozemí. A nechtějí se potkávat.“ Při tom jsem bedlivě pozoroval Tomášovi reakce. Nehnul ani brvou. Asi si se Sabrinou píše.
„Hele, kluci, neměli bychom to nějak radikálně napravit? Mě to takhle teda taky baví, ale s Klárkou to bylo o moc lepší, než s vámi.“
„Zeptám se Majky, co holky, a také co Klárka.“
Než jsem stačil dopsat dotaz, dostal jsem zprávu od Majky: „Asi máš pravdu, začala jsem se bavit o vás a Klárka se přiznala, že dostala vyznání od Martina a přečetla nám ho, byla při tom taková na měkko, a Sabrina nám přečetla ne to, co jí napsal Tom, ale svou odpověď, že mu vůbec nevěří. Asi s ním opravdu byla. Zuzka se zase rozplakala, jak to je hezké, že Martin a Tom dokázali najít způsob, jak oslovit Klárku a Sabrinu, a ty na ní určitě nemyslíš a myslíš na mě. A ať ti teda napíšu. Klárka i Sabrina jsou teď úplně zaražené.“
„Co píše Majka?“ zeptal se hned Tom.
„Neboj, Sabrina tě nepráskla. Je jenom smutná. A Klárka je taky smutná a Zuzka pláče, že nás všechny rozhádala.“
„Hele, kluci, Romane, koho Sabrina nepráskla? Můžete mi to vysvětlit?“
„Kluci, promiňte, ale já chci opravdu začít se Sabrinou úplně znovu, tak jak se to správně má. Náhodou jsem ji potkal, jak tady Roman správně poznal.“
„Hele, Tome, tak to já chci pokračovat tam, kde jsme s Klárkou skončili, žádný trapný rozjezdy pro hvězdy, na to sere bílej tesák, třeba bysme na randění neměli čas a kvůli tomu se rozešli. Chci normálně s Klárkou bydlet, žít, poznat její rodiče a to hned.“
„Dobře. Zkusím něco provést,“ řekl jsem a napsal Majce.
„ŽMMM, odblokuj si volání, a řekni holkám, že ses právě odblokovala. Já ti zavolám, ty to nezvedneš, ale předáš rovnou telefon Zuzce. Ano?“
„MMM, hotovo, volej,“ přišlo za necelých pět minut.
„Kluci, volám Zuzce. Přes Majku. Zkusím to nějak napravit.“ Tomáš poposedl, a nic neříkal. Márty dotáhnul skleničku sangrie a nalil si ze džbánu zbytek.
„Ahoj Zuzko, poprosil jsem Majku, ať mi tě hned dá.“
„Ahoj,“ ozvalo se z telefonu velmi slabě.
„Máme tady Caravellu a je na nás moc velká. Chtěli jsme jezdit všude společně. Furt chceme jezdit všude společně.“
„Já si ráno myslela, že mě nechceš už ani vidět. Nevím čím to je, jednou jsem veselá a všechno je krásný a pak stačí něco málo a všechno okolo mě jakoby pohasne. Teď jsem šťastná, že s tebou mluvím. Ale mnohem víc chce asi mluvit Klárka s Mártym. Já jí předám.“
Podal jsem telefon Mártymu a oba jsme s Tomášem na Mártyho koukali, co se bude dít.
„Klárko, já to všechno vím.“ Chvilku bylo ticho, pak Marty pokračoval. „Ne, takhle ne. Z letiště jedeme hned za vašima. A stěhuju se do Londýna. Posílám nedočkavou pusu.“ Chvilku ještě poslouchal, pak zaklapl telefon a podal mi ho.
„Tak co Márty, co bylo?“
„Klárka začala s tím jejich ostrovním řeckým výletem. A že neví, co teď. Proto jsem jí rezolutně zarazil, a jasně ukázal, že mám přesný plán, že se nemusí starat ani bát a jenom poslouchat. Tedy ne mě, ale své srdce. Hele tohle jsem možná přesně takhle neřekl, ale mělo jí to být jasné. A taky že bylo. No a že prý Zuzka prosí, aby se vrátili k nám. A to je celé.“
„Také jsem mluvil o tom, že můžeme odsud rovnou do Madridu, že tam koupím bydlení,“ přidal se opatrně a trochu smutně Tom.
„Tome, proč jsi smutnej?“ zeptal jsem se přímo.
„No myslel jsem si, že to bude dlouhý, že budu chodit se Sabrinou, a ona se do mě zase zamiluje. A teď nevím, co je.“
„A nenapadlo tě, že tě třeba fakt miluje, ale bojí se na tebe tlačit, tak bude souhlasit radši se vším, co takhle hloupě a bláznivě navrhneš?“
„Hele, to on Roman má asi pravdu. Klárka říkala, že se Sabrina úplně změnila, prý hned po vystoupení z letadla, a tady pak měla na tebe jen samé obdivné a pochvalné řeči. To víš, rozebírali jsme vás s Klárkou všechny, bavilo nás vás všechny pozorovat.“
„A kdy se k nám zase spátky nastěhujou? Měl bych v ložnici uklidit,“ reagoval na Mártyho Tom. S Mártym jsme se na sebe podívali, a hned vyprskli smíchy. Poplácali jsme Toma po ramenou a vysvětlili, že není s Lenkou. Konečně se Tom trochu uvolnil, a začal se smát také. Naše veselí přerušil až velký kopec jehněčích kotletek. Vypadaly naprosto dokonale. Objednal jsem lahev skutečně dobrého španělského vína z Chateau Rioja a pustili jsme se do debužírování. Inu, byl to s kotletkami docela hezký nový začátek. Věříte?

To je konec celé série, neb dál by už následoval jen nudný popis samého sexování, pití, hraní sexuálně erotických her a občas i nějaký ten menší či větší grupáček kdesi na pískem zavátém ostrově nedaleko afrických břehů.