Druhý týden už nebyl o strachu.
Byl o očekávání.
Jana se ráno probouzela dřív než budík. Chvíli ještě ležela pod peřinou a vnímala své tělo. Jemné sevření podprsenky. Chlad prostěradla na stehnech. Tichou přítomnost pásu cudnosti, který už dávno nevnímala jako omezení, ale skoro jako součást sebe.
Natáhla ruku na noční stolek a otevřela deník.
Den 8.
Pořád se těším.
Usmála se.
Ještě před dvěma týdny by sama nevěřila, že ji obyčejná ranní rutina dokáže udělat tak šťastnou.
V koupelně si tentokrát nanesla první lehký sprej na hrudník. Chladivá mlha dopadla na pokožku pod klíčními kostmi a Jana zavřela oči. Jemně rozetřela vlhkost po prsou až k podpaží, přesně tak, jak si svůj nový rituál vysnila.
Nepospíchala.
Každý pohyb měl najednou zvláštní význam.
Saw palmetto už několik dní běželo stabilně a Jana si začínala všímat drobností.
Ne dramatických změn.
Spíš jemných posunů.
Byla klidnější.
Méně napjatá.
A zvláštně citlivá sama na sebe.
Občas se během dne přistihla, jak si nevědomky přejede rukou přes hrudník. Ne proto, že by už čekala zázrak. Ale protože ji ten pocit uklidňoval.
Večer patřil jen jí.
Zatažené závěsy.
Tlumené světlo.
Tiché bzučení vibrační podprsenky.
Po baňkování zůstávala prsa teplá a zarůžovělá. Jana tentokrát nanášela krém pomalu, téměř obřadně. Od klíčních kostí dolů. Od podpaží ke středu hrudi.
V zrcadle sledovala své pohyby a poprvé ji napadlo něco, co ji samotnou překvapilo.
Nepřipadala si jako muž, který se snaží stát ženou.
Připadala si jako žena, která se po letech konečně probouzí.
Jednoho večera si po sundání podprsenky všimla, že bradavky zůstávají déle citlivé než dřív. Jen lehké pnutí. Nic výrazného. Ale Jana se nad tím musela usmát.
„Možná už opravdu začínám…“
Pak se ale zarazila.
Dřív by okamžitě běžela hledat další preparát. Další urychlení. Další „silnější“ řešení.
Tentokrát ne.
Jen si sedla na postel, zabalila se do deky a otevřela deník.
Den 11.
Nechávám tomu volný průběh.
A právě v tu chvíli si uvědomila, že se změnilo něco mnohem důležitějšího než její tělo.
Poprvé v životě už sama sebe netlačila do žádné role.
Jen byla Janou.
Podobné povídky
-
.... Jeden knoflíček, druhý, třetí.... Jeden šikovný tah rukou, a najednou tu sedím celá zkoprnělá jen v krajkové podprsence, kalhotkách a podvazcích. Cvak, cvak a podvazky jsou odcvaknuty a pomalu…
před 8 hodinami 2 234 7 -
Jak může vypadat jeden takový obyčejný životní příběh crossdressera. Pokud někdo neví, co ono slovo znamená, doporučuji Google. V běžném životě jsem dodnes muž a troufám si říci, že asi 99 % lidí…
před 20 hodinami 0 276 10 -
Je mi třicet, v Amsterdamu jsem poprvé a konečně mám pocit, že jsem tam, kde mám být. Už dlouho jsem snila o tom, že se vydám do města, které dýchá tolerancí a kde moje ženskost nikoho nepobuřuje.…
včera 0 456 13 -
Další kapitola mého příběhu se odehrála o pár měsíců později. Tentokrát už jsem nebyla tak naivní jako poprvé, ale ta touha vyrazit ven v plné parádě mě opět pohltila. Tentokrát jsem se rozhodla pro…
včera 0 342 6 -
Tlumené basy z hlavního sálu nočního klubu mi vibrovaly pod nohama, ale tady, v soukromém zákulesí, bylo relativní ticho. Seděla jsem na kožené pohovce, na nose usazené dioptrické brýle, a urovnávala…
včera 0 258 6