Zakázané vztahy 2 (soutěžní)

13.8.2018 Autor: Rmnka 7 komentářů

Nevím čím to, ale zase jsme se oba vzbudili až v devět hodin. Exotika Karibiku se na nás podepisovala příjemnou ranní únavou a lehkou ospalostí. Těšili jsme se na snídani a přiznávám, že já i na nějaký ten dobrý ranní koktejlek. Při snídani se mě Majka zeptala, co si myslím, že ve dvě bude.
„Lhal bych, když bych ti tvrdil, že jsem o tom nepřemýšlel. Jenže po diskotéce, když jsme konečně dorazili na pokoj, jsi mi nedala ani trošku prostoru na to, abych myslel na něco jiného, než na tvá božská pevná ňadra. Vlastně dala. Myslel jsem i na tvůj horký klín, který dohromady s ňadry tvořil jednu smyčku nekončících prolínaček. Pravda, občas ten proud obrazů přerušila potkávačka s tvými umělecky vykrojenými rty, pak stmívačka a vychutnávání opojnosti polibků, jaké je schopna jen tvá pusinka.“
„Á, manželi můj milovaný, to, co mi tady tak hezky říkáš, zavání špatným svědomím. Máš rande, a to je téměř neodpustitelné. Důraz není na slově téměř, ale na neodpustitelné. Nevím nevím, co s váma dvěma ještě provedu. V mých představách to jsou muka Tantalova, která bych vám s radostí dopřávala.“
„Ach já nebohý, jsem tebou samotnou vyslán jako tajný agent, abych ukojil především tvou zvědavost, a ty mi za to hrozíš Tantalosem? Jak krajně nespravedlivé!“
„Nebuď pateticky teatrální, musela jsem tě upozornit na to, že jsem stále na pozoru, a že dvojité agenty trestám krutým způsobem.“
„Ano má velitelko, vím, mám již s tebou své zkušenosti. Ale teď vážně. Vsadíme se, o čem ta schůzka bude?“
„Přemýšlela jsem a nesedí mi tam ta právní problematika. To je o vztazích nebo penězích nebo oboje. Normálně bych hádala, že půjde o rozvod, ale absolutně mi to k nim nesedí. Není horších adeptů na rozvádění se, než tyhle dvě neukojitelné hrdličky. Takže hádám nějaké majetkové záležitosti v bližší rodině.“
„Moje myšlenky se ubíraly úplně stejným směrem. Jenže ty její pohledy a všechno okolo, tak tvrdím, že se to týká vztahů a taky Petra. Že je rozvod na spadnutí. Jinak by nechtěla se mnou mluvit hned. Počkalo by to na Prahu nebo nějakého skutečného advokáta. To, že to je první pomoc, se asi shodneme. Takže se to muselo stát buď v letadle, nebo těsně před tím. Můj typ je krach vztahu s Petrem a rozvod.“
„No, snad se mi nezakoukala do tebe. Nevím, jak bych další Zuzku strávila. Ale dobře, sázku přijímám.“

Před obědem jsme si ještě šli okusit nádhernou písečnou pláž na Punta Cana na východním pobřeží ostrova Hispaniola. Škoda, že jsme tam nebyli sami. Teplá voda, nádherná Majka, byl jsem tak vzrušený, že jsem jí musel ve vodě alespoň zulíbat a trochu si pohrát s její mušličkou. Bylo to krásně příjemné.
„Ememem, jsi nějaký nadržený. Musím tě při obědě naprat, abys neměl hříšných myšlenek.“
„Máš pravdu, mám už chuť na nějakou tu flákotu. Jdeme se najíst a napít.“
Jak se pomalu blížila druhá hodina, byl jsem nervózní. Rychle jsme se najedli. Vyprovodil jsem Majku k lehátku a šel k baru. Objednal jsem si Daiquiri. Seděl jsem, přemýšlel a čekal.
„Ahoj, co piješ? Můžu si se svým střikem přisednout?“
Skoro jsem nadskočil. Jak jsem přemýšlel, tak jsem nečekal, že i Olga přijde dřív.
„Jasně, přece jsme se domluvili.“
„Děkuju, že jsi přišel. Já nad tím přemýšlela a vlastně se nic neděje. Já přeháněla. Asi i lehká cestovní mánie a nádhera tohohle ostrova a já z toho byla lehce mimo. Tak promiň. Ještě jednou děkuju. Doufám, že Majka nežárlí.“
„Trochu žárlí a hlavně je zvědavá.“
„Bylo mi jasný, že jí to povíš. Škoda, že se nic nedělo a neděje. To si bude určitě myslet, že jsem hrála nějakou hru a chtěla s tebou být bez ní a Petra. Asi o mně uslyšíš hezký věci.“
Když jsem pozoroval její nervózní ruce, kterými si občas zakryla ústa, a pohledy doprava k zemi, viděl jsem v tom známé signály, které naznačují, že dotyčná osoba nejspíš nemluví pravdu.
„To jsem rád, že se nic neděje. Docela mi spadl kámen ze srdce. Vůbec jsem netušil, jak bych ti mohl pomoct.“
„Vidíš, a já jsem jenom taková praštěná ženská, která zapomněla, že si tu má užívat exotické dovolené. A hledá neexistující problémy.“
„Ale povídat si přece můžeme, co? Přinesu ti ještě střik a sobě další Daiquiri. Ano?“
„Když už jsem tě sem takhle vytáhla, tak ano. Ale vážně ti nemám co říct.“
Tak to bude oříšek. Tady alkohol nepomůže. Úplně se stáhla, děje se asi něco opravdu ošklivého. Musím vymyslet, jak to z ní dostat. A také pomoct. Občas stačí, když se ty nepříjemné věci nahlas vysloví, a už jen to, že se musí formulovat, tak pomůže, aby si člověk sám našel řešení. Ale jak jí přesvědčit, že může bez obav mluvit?
„Petr je fajn chlápek, když se odváže. Prý jste se dali dohromady přes inzerát? To je parádní klika! A i taková romantika. Schůzka s někým neznámým, jiskření, a pak se ukáže, že to je ten pravý.“
„Mě hodně zasáhla nevěra manžela. Ukázalo se, že vojel všechno, co před ním neuteklo na strom. A se mnou skoro nespal. Připadala jsem si nechtěná, neatraktivní, méněcenná a strašně stará. Bejvalej byl teprve můj druhej chlap. Byla jsem mu celou dobu věrná.“
„To je na nic, když se tohle ve vztahu stane. To pak chce vyzkoušet, jestli není sex lepší úplně ze svýho života škrtnout.“
„No právě, k tomu skoro došlo, nejdřív jsem však dostala strašnou chuť si pořádně užít. Sexu.“
„Povedlo se?“
„Jenom chvilku. To, že se se mnou někdo vyspal a pak ani nezavolal, bylo snad ještě horší, než to s manželem. To byla právě ta fáze, jak jsi o ní mluvil. Totální rezignace na sex. Tak jsem zkusila ještě poslední možnost, která mě napadla, seznámit se přes inzerát na vážno. Nechtěla jsem být sama. Hlavně v noci mi to vadilo. A i to probuzení, snídaně pro adolescentní dceru, to byla pro mě těžká deprese.“
„To věřím, Ale schůzky na inzeráty, to muselo bejt taky příšerný, nebo ne?“
„To ti byla taková přehlídka exotů, že si to snad ani nedokážeš představit. Na inzerátu fotka odulého plešatého tatíka v tílku nebo dokonce i bez, selfíčka z rozbordelené zahrady, selfíčka já a můj 20 let starej Ford, nebo fotky s dětma – to byla už naprostá úchylnost. Celkově shrnuto úplná hrůza. Další bizarní skupinou pak byli ajťáci. Kafe, bič a rychle pryč.“
„To zní tak, že setkání s Petrem byl vlastně malý zázrak.“
„To jo, hned se mi líbil. Byl úplně jinej. A ta postava, fakt opravdovej chlap. Prostě ho miluju.“
„Za jak dlouho jste spolu začali bydlet?“
„To byla smršť! Po měsíci jsme spolu vybrali velký byt 4+1 a Petr ho hned koupil, abychom se všichni vešli. Dcera byla poslední rok na gymplu, před maturitou, tak se jí velký pokoj hodil. Petrův syn měl už střední za sebou a na vejšku nešel. Dělal pro jeden velký autosalon.“
„Jak se spolu vaše děti skamarádily? Nebyla tam nějaká nevraživost?“
„Dcera byla ráda, že nejsem sama. Na tátu byla kvůli mně hodně naštvaná. A malý Péťa nás obě taky v pohodě přijal.“
„A proč jste nevzali děti spolu? Myslím sem. Šetřit jste nemuseli, tak když to je u vás doma tak bezvadné?“
„Také chceme být jen sami. Někdy je toho moc.“
A zase ty pohledy do strany, dolů, ruka před pusou. Takže děti. To je ten spouštěč. Mám stopu.
„Děti máte dospělé, to dcera nebydlí s přítelem? A syn Petra, ten nechce bydlet sám, aby měl prostor?“
„Dcera se před dýl než dvěmi lety s jedním hodně velkým troubou rozešla a teď veškerou energii věnuje studiu. To, co je běžně k dispozici, jí netáhne. Docela jí rozumím, proč. A malý Péťa je skoro furt v práci. Asi mu to takhle zatím vyhovuje, že je vypráno, uvařeno a o nic se nemusí starat.“
Nervozita Olgy stoupala. Takže trefa. Ale který z jejich společných potomků tu nervozitu způsobuje? Zkusím výstřel naslepo, malý Péťa bylo velmi zvláštně vyslovované.
„Začalo to ještě před svatbou, nebo až po?“
„Nerozumím ti. Na co se ptáš?“
„To s malým Péťou, váš vztah. Nemusíš zapírat, možná vím, jak vám pomoct.“
„To snad už ani nejde, pomoct nám…“, rozplakala se Olga.
„Neplač, přinesu ještě pití,“ zvedl jsem se a přinesl další střik a Daiquiri. „Víš, jsi chytrá ženská, pálí ti to. Takové vzpomínání na všechno, co se ti stalo, poctivé vzpomínání, ti pomůže lépe prožít minulé události, a také je možná i pochopit trošku jinak. Získáš na to nový pohled a sama zjistíš, že to není žádná tragédie. Na posluchači jako jsem já pak je, aby ti s vyprávěním pomohl a povzbudil tě. Potom buď najdeš řešení sama, nebo společně něco vymyslíme. Určitě to ale bude snadnější, když budeš pravdivě a detailně o všem mluvit. Věř mi, je to jisté a odzkoušené.“
„Já nevím, strašně se za všechno stydím. Možná máš pravdu, nech mě to ale ještě chvilku vstřebat. Vůbec nerozumím tomu, že jsem se ti přiznala. Snad je to vlivem horkého karibského slunce? Opravdu nevím. Nechtěla jsem to nikomu říct. Nechápu, co se to se mnou včera dělo, když jsem tě požádala o tuhle schůzku. Ani nevíš, jak jsem to ráno chtěla vzít zpátky.“
„To nic, všechno bude dobré, uvidíš. A běž za Petrem, potřebuješ obejmout.“
„Máš pravdu, jdu za ním, potřebuju to. Ne, oprava, potřebuju ho.“

„Tak co, vyprávěj,“ hned se do mě pustila Majka. „Jak to teda je?“
„Prohráli jsme oba. Je tam problém, začala si se synem Petra. Ještě nevím kdy. A neví, kudy kam. Tak jsem na úvod zahájil psychodynamickou psychoterapii. Klasiku – nechám ji hodně povídat, aby došlo k reflexi, provedeme analýzu konfliktu, pak toho, zda tam byl nějaký přenos, případně dávat pozor na náš přenos, a na závěr ještě analýzu obran, abychom jí posílili. Prostě jak říkám, klasika.“
„No teda, tak to je drsný. To bych nečekala. A jak to je po právní stránce?“
„Průšvih je, že se vzali. Jediná možnost, alespoň podle mého současného pohledu na věc, je, aby se rozvedli. Obecně platí, že je sex mezi přiženěnými sourozenci a nevlastním otcem či matkou trestný čin. Tomu by snad ještě pomohly judikáty, ale žádné týkající se této problematiky z hlavy neznám. Podle toho, co vím, tak asi jediný legální způsob sexuálního soužití je se vykouřit a vyhonit, v žádném případě vaginální styk, a to platí i pro vaginální sex bez výstřiku.“
„Takže budeš poslouchat a poslouchat a uvidí se, co mohou dál dělat.“
„Přesně tak,“ uzavřel jsem naše povídání s Majkou.
Z rozhovorů, mailů, zpráv z WhatsAppu a z dalších komunikačních aplikací, jsem pro vás, laskavé čtenáře, připravil rekonstrukci toho, co se událo. Zde je první část Olžina příběhu. Převyprávím vám jej z jejího pohledu. Všechny reálie jsou změněné, tak se snad na mě nebude zlobit, že to zveřejňuji. A pokud ji náhodou z mého vyprávění poznáte, buďte na ní hodní.

Bydleli jsme spolu asi 4 měsíce. Ten den jsem šla na kontrolu k lékaři a tak jsem se nečekaně vrátila domů už dopoledne. Nevěděla jsem, že Petrův syn (budeme mu říkat pro snazší orientaci Péťa), je doma. Rychle jsem vstoupila do koupelny, a on tam stál u umyvadla úplně nahý se ztopořeným penisem. Omluvila jsem se, rychle šla z koupelny, a přes dveře vysvětlovala, že jsem se přišla vysprchovat před tím, než půjdu na prohlídku. Péťa také vysvětloval, že zapomněl, že jde dnes až na odpolední, a že se jen oholí a hned bude venku. Jak jsem čekala v kuchyni, tak jsem se nemohla obrazu jeho mohutného ztopořeného údu vůbec zbavit. Petr ho měl také velkého, úplně mi stačil, ale tenhle byl skutečně výstavní. Cestou k lékaři a potom i v práci jsem si na něj vzpomněla ještě několikrát. Když jsem jela autobusem domů z práce, tak už jsem na něj myslela neustále. Co hůř, tu noc jsem nemohla vůbec usnout. Představa, jak do mě proniká svým penisem, byla tak neodbytná, že jsem nebyla schopná myslet na nic jiného. Začala jsem proto po nocích spřádat plány, jak ho svést. Jak to udělat, aby mi to prošlo. Musela jsem od začátku počítat s tím, že se taková věc nemůže nikdy utajit. O to důkladnější můj plán musel být.
Jana, dcera, se rozešla se svým přítelem, který byl fakt trouba. Já jsem byla v noci občas hlasitější, a protože měla ložnici vedle naší, tak se mě ptala, jaký Petr je, když tak vyvádím. Právě tento její dotaz se stal ústředním bodem mého plánu. Vykreslím Petra jako nadsamce (což teda skoro je), kterého by měla každá aspoň trochu sexu rozumějící žena poznat. Že i té nejzkušenější otevře netušené obzory rozkoše. Dcera dostane chuť zkusit Petra a mně projde sex s Péťou. Nikdo si nevšimne, že jsem strůjkyní toho všeho. Při našem příštím milování jsem začala trochu přehrávat a být víc hlasitá. Kupodivu to pak bylo s Petrem ještě lepší. Po týdnu na mě dcera vyrukovala.
„Mami, to je nespravedlivý. Ty víš, že nikoho nemám, a že to taky potřebuju. Co vy dva tam děláte, tak to mi hlava nebere. Jenže já jsem z těch vašich akcí ještě víc nadržená, a když si to dělám sama, tak to stejně není ono. Jestli mě máš aspoň trošku ráda, tak buď prosím víc potichu, nebo nevím, co provedu a koho vojedu!“
Byla jsem na dobré cestě. Teď ještě zvýšit obecné erotické dusno. Při společných večeřích jsem se láskyplně na Petra usmívala a neustále hovořila o jeho různých přednostech. On se pýřil a bylo mu to velmi příjemné. Také mi to v noci náramně oplácel, ale nádherný pyj Péti mi z hlavy vyšukat nedokázal. Další týden měl mít Péťa odpolední. Zařídila jsem si, abych celý týden mohla do práce na dvanáctou. Nikomu jsem doma nic neříkala a v pondělí se snažila zjistit, jaký bude mít Péťa časový plán. V devět se vysprchoval, v deset něco pojedl z ledničky, koukal na televizi a v 11 odešel z domova. V 8.45 jsem vstoupila do koupelny, osprchovala se, vzala si župan a holila si na oko nohy tak, aby až Péťa vejde, viděl mojí číču. Různě jsem se tam nastavovala, a Péťa nikde. Dveře koupelny měly pevnou výplň, takže nebylo vidět, jestli tam zrovna někdo je. Asi zaspal, a vykoupat se už nestihne a na zuby se vykašle. Budu muset pokračovat zítra. Ach jo. A zrovna tahle poloha s nohou na umyvadle mi určitě moc slušela. No nic. Začala jsem si omývat pěnu z nohy, když tu se otevřely dveře. Byl to ten nejlepší možný okamžik! Péťa zůstal stát a nezmohl se ani na slovo, jen mi na ní koukal. Cudně jsem rychle dala nohu z umyvadla a župan si přitáhla k tělu. Fikaně, aby vynikla má ňadra.
„Promiň, mám tento týden chodit do práce později, něco nám dělají na počítačích, nevěděla jsem, že jsi tady.“
„Oli, to ty mi promiň, příště už budu vždycky klepat. Mám tento týden odpolední, tak se asi budeme potkávat.“
„To asi ano. A co když bych nám každé ráno připravila snídani na vidličku?“
„Ne, to určitě nemusíš.“
„Nemusím. Ale když bych chtěla?“ zkoušela jsem i nenápadné dvojsmysly.
„To já bych chtěl pořád!“
„Takhle po ránu?“
„Možná dřív, abych měl ještě čas se…“ Péťovi jsem nenechala čas ani dokončit větu, jak jsem přebírala iniciativu.
„Dřív snídani aby byl ještě čas? A chceš pořád?“
„Promiň, já to tak nemyslel, jenom že mám po ránu pořád hlad.“
„Já hned udělám omeletu, dáš si?“
„To by bylo bezva, dám si.“
„Jdu na to, jedna společná ranní omeleta.“ Tak, teď ještě ten trik s náhodným otevřením županu.
„Oli, mohu ti něco pomoct?“
„Ne, klidně jdi do koupelny, já to tu udělám.“
„Když mně je hloupý že to budeš dělat sama.“
„Byla jsem zvyklá si to dělat sama, budu teď ráda, když nebudu snídat sama.“
„Opravdu?“
„Aspoň budu moct v práci vyprávět, že jsem zažila nezapomenutelnou snídani s krásným mladým hřebečkem a nebudu si vůbec vymýšlet.“
„Ale co si o tobě pomyslej? Že před snídaní asi byla žhavá noc, ne?“
„Právě o to jde, aby mi ty starý vopice záviděly.“
„Tak to já v práci řeknu, že dnes obědvat nebudu, protože jsem dostal obrovskou snídani od tak krásný ženský, že si zítra budu muset dojít zas.“
„A co na to řeknou kolegové?“
„Budou zvědaví, jak vypadáš a jak dlouho s tebou chodím, že jsem jim nic neřekl.“
„Co jim o mně řekneš?“
„Pravdu, vůbec si nemusím nic vymýšlet. Že jsi krásná.“
„To se tak hezky poslouchá. A co ještě?“
„Že ji máš perfektně vyholenou, až na malý trojúhelníček světlých chloupků nad ní.“
„To prosím neříkej, nebo bych musela říct kolegyním, že máš dokonalé proporce a tu nejpevnější erekci, co jsem kdy na vlastní oči zažila.“
„Tu jsi ale nezažila, jen viděla.“
„Vidíš? Nic jim neřeknu a dodělám rychle tu omeletu.“ Udělala jsem rychlý pohyb, aby se mi lehce odhalila ňadra. Hned jsem se upravila a podívala se na Péťu, jestli si mě všiml.
„Promiň, teď už musím do sprchy. Jsi nádherná maceška a já tátovi moc závidím.“
Ted jsem nesměla zmatkovat. Ano, chtěla jsem po něm skočit, ale to by bylo špatně. On se musí vyjádřit, on musí mít pocit, že mě udolal. Šla jsem se rychle obléknout a dodělat omeletu. Teď se pro změnu v županu objevil Péťa a já musela být ledovou královnou. Nandala jsem mu pořádnou porci, sedla si naproti a pomalu jedla.
„Je to moc dobré. A asi opravdu vynechám oběd. Budu muset o tobě vyprávět, smějou se mi totiž, že nemám holku.“
„A proč nemáš holku?“
„Mně přijdou všechny buď že jsou hloupý, nebo že to jsou zlatokopky. Jedná se se mnou rozešla, před 7 měsíci, nebyl jsem pro ní dost cool.“
„To mě mrzí. Neměl bys to ale vzdávat, a když se ti nějaká bude líbit, jdi do ní naplno. Jsi krásnej kluk, každá by všech pět oblízla, když by tě blíž poznala, jakej jsi bezvadnej. Máš aspoň nějakou vyhlídnutou?“
„Ale jo, jednu už jo. Takovou mladou, ale nevím, jestli si se mnou zase jenom nehraje.“
Když jsem to slyšela, dvakrát mě bodlo u srdce. Poprvé mě bodlo, když jsem si myslela, že mluví o mně a mluvil při tom o nějaké mladé. Asi je do nějaké opravdu zakoukanej. A podruhé mě bodlo, když mluvil o hraní. Začala jsem s ním hru, a to bylo špatně. Já se do něj zamilovala a nechtěla jsem, aby mu někdo ubližoval. Nechtěla jsem mu ubližovat ani já. Musím tohle hraní hned skončit. Dojedli jsme mlčky.
„Péťo, klidně se připrav do práce a běž, já to tu už sama poklidím a naskládám do myčky.“
„Dik,“ špitl Péťa a sklopil oči. Když odcházel, zamával mi a trochu se usmál.
Večer se mě Petr ptal, jestli mi děti pomáhají. Tak jsem mu řekla, že ano, a také, že jsme moc hluční. Že je z toho dcera nadržená. A že by ho chtěla ve svojí posteli.
„Když by chtěla, ukážu jí to, co žádný mladý kluk.“
„Mám s tebou své zkušenosti. To bys mě vyměnil?“
„V žádném případě. Jen bych jí s tvým svolením rozšířil obzory.“
„Svolení se ti uděluje,“ řekla jsem schválně basem, aby se to dalo brát i nevážně.
„Oli, já to myslím vážně, že bych jí i v tomhle pomohl,“ opakoval s jistou naléhavostí v hlase Petr.
„A já to přece vzala na vědomí a schválila. Nejsme svoji, jste dospělí, Jana plnoletá, tak když tě bude chtít, co zmůžu, nic. Když mi dovolíš zajíčka a neopustíš mě, může to i prospět.“
„Ty někoho máš nebo o někom uvažuješ, Oli?“
„Opravdu ne, ale když ty chceš mou dceru a ona tebe, mám se jen dívat? Taky to chci, a třeba jinak…“
„Domluveno. Oli, já jenom přeháněl. Takové věci se přece nedělaj. Jenom jsem si připadal takovej silnej a chtěnej a ono ti to ve mně probudilo strašně živou a radostnou sílu, až jsem z toho řekl to, co jsem řekl. Nejsem na mladá koťátka, to jen že říkala, že by to ode mě chtěla také zažít.“
„Já vím a promiň, že jsem tě do takového stavu přivedla. Neměla jsem to říkat a budeme – tedy já budu – trochu víc potichu.“
„To by pro mě byla škoda, tvé hlasité projevy mi dodávají sílu, opravdu. Budeme muset někam chodit nebo je posílat oba do kina.“
„On Péťa někoho má?“
„Moc se mi s tím nesvěřuje, jen vím, že se s ním nějaká rozešla. Celkem nedávno.“
„Aha, vzpomínám si, že říkal, že si s ním nějaká zahrávala.“
Tu noc jsem zkusila nepřehrávat a být klidnější a zjistila, že to není ono. Že jsem to možná nehrála, ale vlastně se uvolnila. Jenže jsem se najednou uvolnit nedokázala.
„Petře, prosím počkej. Já jsem nějaká zablokovaná a vůbec si to teď nedokážu užít. Lehni si na záda, mám chuť udělat jenom tebe a hodně hezky,“ a vykouřila jsem ho jak nejlépe umím.

Nevím, co se mi to tenkrát v hlavě stalo, ale začala jsem mít vážné problémy. Nemohla jsem se s Petrem udělat a tak, abych ho neranila, jsem začala své orgasmy hrát. Když jsem se zkusila udělat sama, tak se místo uvolnění dostavila šílená deprese. A snídaně, co jsem měla domluvené, že budu dělat Péťovi, tak jsem vždy vstala dřív, oblékla se co nejvíc upjatě a moc ani nemluvila. On na mě koukal, zkoušel si povídat, ale já s ním mluvila jen co jsem musela. I dcera se ptala, co se děje, že už nic z ložnice neslyší a já že nejsem taková radostná a usměvavá. Petr si naštěstí ničeho nevšiml. Na konci snídaňového týdne jsem už nevěděla kudy kam. Pak přišel další týden a ještě jeden. Byla jsem moc smutná a na obzoru nebyla jediná veselá věc. Možná si ale Petr přeci jen něčeho všiml, protože přesně v téhle těžké době mě před dětmi slavnostně požádal o ruku. Ano, usmívala jsem se, ale uvnitř jsem měla pusto. Svatba nemohla být hned, protože ve vybrané obřadní síni měli volno až za dva měsíce. Trápily mě dvě otázky. Co budu do svatby dělat? A co budu dělat po svatbě?

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Effendi4
19.8.2018 19:02
Nabralo to nečekaný vývoj, těším se na pokračování!
stan.c
stan.c VIP
19.8.2018 18:01
pěkné
Orbitrack
19.8.2018 15:56
*24*
VztekIinka
19.8.2018 14:34
Celkově 4 body z 5. První díl byl povedenější. Tím nechci samozřejmě říct, že druhý by byl brak, ale ten úvod (začátek této povídky) je trošku mimo všechny předešlé. Jinak ale paráda. Jen tak dál.
Lvici769
19.8.2018 13:56
Hezké čtení
Lemato
19.8.2018 13:47
Moc hezky napsané, čte se to jedním dechem.
JanNowack
19.8.2018 12:21
Zajímavé a kdy bude pokračování?