Zakázané vztahy 3

19.8.2018 Autor: Rmnka 11 komentářů

Ano, co před svatbou – co po svatbě, to jsou důležité otázky, ale musela jsem také řešit co dělat při mé depresi v nejbližších dnech. Ostatně měla jsem celkem jasno. Zalezu do postele a nebudu dělat vůbec nic. A příští týden si vezmu dovolenou. Jenže jsem se spletla. Páteční ležící program mi zrušila dcera.
„Mami, já se už na tebe nemůžu dívat. Domluvila jsem se s Petrem, že se mnou pojedeš v pátek do Prahy. Odveze a přiveze nás Luboš, znáš ho, to je ten, co žije s Edou. Nepije, a když slyšel, že máš splín, tak se sám nabídl.“
„Jak jsi přišla na to, že zrovna já mám splín? To je pěkná hloupost. Jsem úplně v pohodě.“
„V pohodě? Tak to ráda slyším. Já jsem na tom docela mizerně. Prosím jeď se mnou do Prahy, potřebuju tě jako garde.“
„No ale mně se to moc nehodí.“
„Někam jdeš nebo jedeš?“
„Ne, to ne.“
„Mami, ještě jednou prosím, říkala jsi, že ti je dobře, a že nikam nutně nemusíš. Uděláš to pro mě? Mám si před tebou kleknout na kolena? Já jsem ve stavu, kdy bych moc ráda byla s tebou, potřebuju tě pro sebe, a taky si už musím opravdu orazit. Dlouho jsme sami nikde nebyly.“
To jsem si vlezla do parádní pasti. Nevím, co na mě Jana šije, ale asi to je důležité, když zajistila odvoz. Luboš je docela fajn holka. Dcera s ním hodně kamarádí, prý také proto, že není jako jiní chlapy dotěrný a díky tomu se s ním cítí bezpečně. Párkrát jsme s Lubošem a Edou byli po rozvodu na diskotéce a bylo to bezva, všichni jsme se výborně bavili.

V pátek jsem se podle instrukcí načančala a v 16:00 byla připravena na odjezd.
„Tak co, řekneš mi konečně, kam jedeme?“
„Ano, směr Praha, Dlouhá ulice.“
„Ta je přece hodně dlouhá, co tam budeme dělat? Do divadla?“
„Ano, tak trochu. Divadlo svět.“
„Tam je ale Divadlo v Dlouhé a taky Roxy. Tohle divadlo neznám. Svět jsi říkala?“
„Je tam spousta barů. A tam my dvě dneska jdeme. Začneme ve Vanity.“
„Od kdy se vyznáš v pražských barech?“
„Vyznám. Proto tam chci jít s tebou.“
Raději jsem zmlkla a přemýšlela. Jenže jsem stejně měla hlavu úplně prázdnou, tak jsem vypla a čekala, co se bude dít. Jak bylo avízováno, Luboš zůstal v autě, vzal si sebou něco ke čtení, a my samy dvě jsme začaly ve Vanity. Pak jsme šly do Harley's, potom do L'Fleur, Jamese Deana a když jsme seděly v Kozičce, tak už jsem to nevydržela a šla rovnou na věc.
„Jani, koktejly fajn, ale proč jsi mě sem tahala? Radši bych byla doma. Nebo zůstala jen v jednom podniku. Jo, jsem s tebou ráda, ale dnešek jsem nepochopila.“
„Mami, tohle jsou fakt dobré podniky. Všimla sis něčeho?“
„Nevšimla, pro mě je jeden jako druhej.“
„Právě. Chtěla jsem, aby sis všimla toho, jak jsou stejný. Všude ten samej typ namachrovanejch borečků, co si myslej, že každá sukně touží jenom po tom jim dát, a vůbec ze všeho nejlíp jen jednu noc a bez závazků. Copak jsi to nezažila při těch svejch dobrodružstvích po rozvodu? Nebo ty týpci z inzerátů! Všechno to byla stejná hrůza, jen se lišili tím, kolik mohli za večer utratit.“
„Tak teď s tebou naprosto souhlasím. Jenže furt nechápu. Proč tu jsme, když to obě důvěrně známe?“
„Mami, jsme tu proto, že jsi podle mě zapomněla, jak to normálně chodí.“
„Jak to myslíš?“
„Já vím úplně přesně, kdy jsi přestala mít chuť do života. Když jsem ti vynadala za to, co děláš v posteli s Petrem. Že jsem po tom děsně nadržená. A když jsem ti naznačila, že to chci taky zažívat. Ale že nemám s kým. A že Petr by byl fajn.“
„Jani, to nebylo jenom kvůli tomu, je to složitější.“
„Složitější? Že po mně velkej Petr mlsně kouká? Že ho schválně provokuju? Jo, dělám to, protože je fakt chlap! Ne co vidíš tady kolem sebe. Ano, máme doma ještě Péťu, jenže to je panic a pro mě tudíž na nic! Chci někoho, kdo dobře ví, jak má s mým tělem pracovat!“
„Dobře, a proč jsme si teda vyrazily na tuhle exkurzi?“
„Jen jsem ti chtěla připomenout, jaké má holka jako já možnosti, když nechce stálého partnera a přesto jí sex chybí. Ano, můžu si nabrnknout kohokoli z těch, co tady vidíš. Je to bez problémů, ale taky strašně ponižující. To jsem chtěla, abys beze zbytku pochopila.“
No pane jo! Úplně jsem z toho vystřízlivěla. Když to mladá holka potřebuje, jaké má vlastně možnosti? Ano, zamilovat se čistou láskou. To všichni považujeme za hezké a zcela normální. Kde ale najít pro takovou lásku protějšek? Ale co když děvče vůbec nechce vztah, protože by mu nemohlo dát to, co opravdová láska nejvíc potřebuje? Tedy veškerý čas a energii? Když by hezký a třeba i perspektivní vztah zanedbávala kvůli škole nebo dobré práci? Má právo takový vztah začít s vědomím, že ho brzy zničí? Pochopila jsem, že to je pro zodpovědnou mladou holku takřka bezvýchodné.
„Jani, já ti rozumím. Máš možnost mít něco, co potřebuješ, a ta možnost je zcela výjimečná. Petr to také vnímá jako pomoc mladému děvčeti. A také to svým způsobem bere tak, že tě seznámení s tím, co máš později po svých partnerech požadovat.“
„Ano mami, přesně to si moc přeju! Když to tedy oba víte, kde je problém?“
„Ve mně.“
„Že žárlíš? Že se bojíš, že si Petra odvedu? To bych ti přeci nikdy neudělala!“
„Ne, to ne. Ten problém je, že jsem se zamilovala také. Petra miluju, ale z hlavy nemůžu dostat ještě jednoho muže a to mě odrovnalo. Úplně.“
„Aha, ale to jsem nevěděla. Mami, takže se rozejdete? Proč jsi tedy souhlasila se svatbou? Mami, neboj, ať se bude dít cokoli, budu s tebou. Jestli to nemůžeš vydržet, pokud se hodně moc trápíš, tak už s tím vším prosím přestaň, nebo mi to srdce utrhne tě takhle ještě pár dnů vidět! Klidně se hned zítra odstěhujeme, zabalím naše věci, zajistím odvoz a půjdeme tam, kam jen budeš chtít! Jenom prosím už nebuď tak smutná!“
Když jsem to slyšela, tak se mi po tvářích rozkutálely slzy. Chtěla jsem jí říct, že kvůli Péťovi nemohu odejít a Petra opravdu miluju, ale stáhlo se mi hrdlo a nedostala jsem ze sebe ani hlásku a jen tiše plakala. Nemohla jsem slzy vůbec zastavit. Jana zavolala Luboše, ať pro nás přijede do Kozí ulice. Zaplatila, chytla mě, objala, a šly jsme za Lubošem ven. Brečela jsem ještě v autě. Čím déle jsem plakala, tím mi bylo lépe. Strašně zvláštní pocit a hlavně hezký pocit. V hlavě mi začal klíčit nápad, že bych to neměla vzdát a vymyslet to s Péťou tak, aby to nebyla hra. Abych ho nemanipulovala. Je to ale vůbec možné? Znovu jsem se rozplakala, protože jsem nevěděla, jak to udělat správně. Dojeli jsme skoro až domů, když jsem se dostatečně uklidnila, abych mohla začít komunikovat.
„Jani, mluvila jsi o Péťovi, že je na nic. Proč vlastně?“
„No on určitě nemá moc zkušeností a vlastně si mě ani nijak zvlášť nevšímá. Asi se mu nelíbím, tak mě taky jako holku nebere, spíš jako mladší vzdálenou sestřenici. Ale hlavně já potřebuju někoho opravdu zkušeného.“
„Aha, já jsem myslela, jestli se mezi vámi něco nestalo, něco špatného.“
„Ne, to ne, to on by si nedovolil. On je celkem pozorný a slušný, i když teda na tebe někdy zírá dost neslušně.“
„Opravdu? Ani jsem si nevšimla.“
„Hlavně poslední dobou tě přímo hypnotizuje. Ty, mami, líbí se ti? Není na tebe moc mladej?“
„Proč se tak hloupě ptáš?“
„No že když mě bude zaučovat velkej Petr, tak aby to nebylo blbý, tak ty bys zase něco doučila malýho Péťu.“
„Je na mě moc mladej a hlavně já jsem na něho hodně moc stará. A že by se na mě nějak zvlášť extra díval, tak o tom nevím.“
„Nevíš, protože skoro celý poslední měsíc jsi úplně mimo. Prozradíš mi, do koho jsi tak zakoukaná, že ho tak moc chceš, že si ničeho okolo sebe nevšímáš?“
Co jí na to mám odpovědět? Lhát, nebo pravdu? Jestli chci Péťu čistě, asi bych měla říct pravdu.
„Je to skoro měsíc, co jsem viděla Péťu nahého v koupelně. Probudila se ve mně obrovská touha se s ním milovat. Tak velká, že jsem ho vůbec nemohla dostat z hlavy. Dokonce jsem s ním začala flirtovat. A spřádat plány, jak to zařídit, aby se do mě také zamiloval. Jenže jsme si povídali, a on mi řekl, že je zamilovaný do nějakého děvčete, mladého. To já nejsem. Také řekl, že se bojí, že si s ním ženský jenom zahrávají. No a přesně to jsem s ním dělala já, že jsem s ním manipulovala, aby mě chtěl. To bylo tak zraňující, že má jinou, a hlavně, že asi prokoukl mé hry. Úplně jsem z toho odpadla. Opravdu ho miluju a nechci, aby mu někdo ubližoval a nechtěla jsem mu ubližovat ani já. Ano, do toho i tvá prosba, ať jsme potichu, a můj život se začal doslova hroutit. Přestala jsem mít orgasmy, zato jsem poznala, co je deprese. Teď, jak jsem se vyplakala, je mi poprvé po dlouhé době líp.“
„Mami, no ty teda jedeš bomby! To by bylo úplně super, když by tě Péťa chtěl a on tě opravdu chce! Ty jeho pohledy, jak vyloženě žadoní o jakoukoli tvou pozornost, to jsem doteď nezažila! Musíš být úplně slepá! A já bláhová jsem se už v duchu stěhovala a loučila se se vším, co mám tady v novém bytě ráda. Víš, že za ten krátký čas, co tam bydlíme, se stal tím, čemu po dlouhé době můžu zase říkat DOMA? Jak mám ráda naší kuchyň? Já jsem vůbec tak ráda!“ a vlepila mi pusu.
„Jani, no všechno to je moc hezký, ale já stále nevím, co s tím budu dělat. A jak ty a Petr. Vůbec mám v hlavě děsnej zmatek.“
„Mami, nic neřeš, hlavně že budeme s nima, s Petrem a Péťou. To ostatní se už nějak poddá. Já jsem tak šťastná!“
„Petr jede zítra dopoledne na montáž, je sobota, tak se bude snažit vrátit brzo. Jaké máš plány ty? A víš, co bude zítra dělat Péťa?“
„Péťa je teď furt doma. A já jdu dopoledne do kina, viď Luboši, a pak si jdeme někam sednout. Budu doma stěží před osmou.“
„Ano Olinko, Janička má pravdu. Právě teď jsem se dozvěděl, že půjdeme s Edíkem a Janičkou na nějakej dobrej biják. Pro děti a dopoledne. Jenže pochybuju, že to trumfne tuhle lovestory, které jsem se nečekaně jako pozorovatel zúčastnil.“
Doma Petr spal a Péťa se díval na televizi.
„Tak co, jak bylo v Praze? Jste docela rozesmáté,“ hned spustil Péťa a opravdu se na mě zvláštně koukal.
„Výborně jsme si s Lubošem odpočinuli a relaxovali. Máma říkala, že je škoda, že jsi nejel s námi.“
„Péťo, já ti ani nevěděla, kam jedeme. Byl to skoro únos. Takže pro mě žádná relaxace. Vyspím se a relaxovat začnu až zítra. Budu si muset najít na netu nějaký dobrý film. Nebo mi něco doporučíš? Jana totiž půjde zítra dopoledne na nějaký dětský film s Lubošem a s Edou a pak chtěj někde zapařit. Já bych to asi nezvládla, měla jsem skoro měsíc nějakou virózu a teprve teď mi je trochu lépe.“ Péťa na mě opravdu koukal. Hodně.
„No já mám zítra volno, tak ti něco vyberu.“
„To bude bezva, tak já něco dobrého uvařím, když si Janička bude užívat skoro celý den s klukama. Ať závidí nám, co říkáš?“
„Tak já ráno skočím nakoupit, když jsi po nemoci. To ses musela hodně přepínat, když jsi chodila do práce. Měla bys myslet na rekonvalescenci.“
„Děkuju, máš pravdu, budu ráda, když nakoupíš. Ráno ti napíšu, co budeme na vaření potřebovat.“
Péťa úplně zářil.
„Jsem už unavená, půjdu se vykoupat a spát. Dobrou noc!“
Když jsem přišla do ložnice, Petr už spal. Potichu jsem si vedle něj lehla, opatrně ho políbila a po dlouhé době jsem opravdu dobře spala.

Když jsem se vzbudila, Petr už byl v práci. Šla jsem v noční košili do koupelny i s domácím oblečením v pod paží.
„Péťo, je koupelna volná?“
„Hezké ráno Olinko, ano, jsem v obýváku a stahuji pár filmů.“
„To jsi hodný. Dám si sprchu a hned jsem u tebe kvůli nákupu.“
Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že nenajde odvahu za mnou do koupelny přijít. Při tom by to bylo tak hezké! Jeho velké dlaně na mých ňadrech, umyl by mi prcinku i zadeček, a pak by mě celou utřel. Nechala jsem se unášet představami, když jsem si uvědomila, že jsem ve sprše už moc dlouho a že musím za Péťou, ať není sám.
„Co bys řekl italské kuchyni?“
„Jako bych to tušil. Já totiž šel koupit čerstvé pečivo pro pravou italskou snídani.“
„Opravdu? Nugátový nebo marmeládový croissant? A kávu už cítím!“
„Mám i pudinkový, aby sis vybrala.“
„Péťo, ty jsi tak pozorný!“ a vlepila jsem mu pusu na tvář. Pro snídani krásně prostřel. Sedli jsme si naproti sobě a on se trochu červenal.
„Oli, já se bál, že se na mě zlobíš. Víš, ta koupelna…“
„To se přece nic nestalo, a ženy jsou obvykle potěšeny, když se na ně někdo dívá se zalíbením. Měla jsem pocit, že se ti líbím. Takže jsem se ani trochu nezlobila.“
„Jsi moc hezká. Vydržel bych se dívat celé hodiny.“
„To by bylo nepohodlné. Radši pojď vybrat, co si dáme k obědu. Co spaghetti frutti di mare?“
„To jsem doma nikdy nejedl. A rád si dám.“
„Takže kup špagety Barilla číslo 5, krájená rajčata Valfrutta dvě plechovky, čerstvou bazalku, Gran Moravii a mražené mořské plody a k nim balení malých krevet. No a k tomu Prosecco Martiny, rovnou dvě lahve. A jestli chceš, budeš je vařit ty, protože snídani jsi zvládnul na jedničku.“
„Já vařit moc neumím, táta vždycky vařil sám nebo před tím mamka. Docela bych to rád uměl. Ale není lepší něco jednoduchého? Tohle mi přijde úplně strašně složité.“
„Neboj, to dáme. Je to jednoduché. Jo a nějaké víno do omáčky, koukám, že bílé nemáme. Kup k tomu ještě Rulandu šedou. Když budeš chtít i dezert, tak kup ještě něco sladkého, nebo si po francouzském způsobu můžeme dát na závěr oběda sýr. Pokud raději tento způsob, výběr nějaký, co ti chutná.“
„Dobře, už utíkám! Ať jsem tu co nejdřív.“
No a já se zatím do hladka oholím, co když by. Ráno jsem na to vůbec nepomyslela. Měla bych doporučit nějaký film. Starý, co nezná, a nejlépe komedii. Mám odzkoušeno, že smích je nejlepší zabiják sexu. Dneska se Péťa musí cítit se mnou úplně výtečně, ale ještě bez sexu. Chci se milovat, cítím se výborně, chci to strašně moc s Petrem. Musím mu napsat SMS.
„Lásko, vzbudila jsem se dnes jako znovuzrozená. Chyběl jsi mi, je krásné se probouzet vedle tebe. Viróza, která mě trápila skoro měsíc, po koktejlech v Praze jakoby mávnutím kouzelného proutku ustoupila. A strašně moc tě chci. Přijeď co nejdřív. Tvoje O. P.S. Také ti musím povídat o Janičce, včera mi ukázala zcela názorně, proč nechce teď nikoho jiného než tebe. A já jí pochopila, protože tě taky chci strašně moc. Máš tolik síly?“
„Oloušku, takové věci mi nepiš, když jsem na střeše. Málem jsem z ní spadnul. Taky se na tebe už nemůžu dočkat. Když jsem tě v posledních dnech viděl, byl jsem opravdu zoufalý. A Janička mě utěšovala a povzbuzovala, je to moc fajn holka a mám jí rád. Spadl mi kámen ze srdce, že to bylo jen nemocí. Sílu chci mít pro tebe. Miluju tě!“
Zajímavá odpověď. Číst o Janičce a utěšování je zajímavé. Uvidíme, třeba přijde nějaká další SMS. Neuplynulo ani 5 minut a pípla další.
„Jana mě docela dost provokovala. Víš jak to myslím. Bál jsem se, že její chování je příčinou tvého stavu. Tak jsem se jí hodně bránil. Je to potvora a zasloužila by na holou.“
„Udělej jí všechno, co si myslíš, že si zaslouží, aby jí bylo uděláno. Klidně jí dej i na holou a ještě víc. Bere antikoncepci, tak to nevadí. Jen měj trochu lásky i pro mě.“
„Udělám. Přesto všechna má láska patří jen tobě!“
„A má tobě!“
Slyšela jsem rachocení klíče v zámku.
„Už jsem tady! Koupil jsem jako desert Camembert, hodně měkký.“
„Ahoj, skvělé! Já se zamyslela nad filmem. Když italská kuchyně, co italské filmy? Znáš Maléry pana účetního? Nebo Moji přátelé 2?“
„Neznám, stáhnul jsem Věčně mladá, Hvězdy nám nepřály, a taky Sandlerovku Zkus mě rozesmát.“
„Ty, Péťo, na co ses koukal naposledy? Ty normálně sleduješ takovýhle romantický slaďáky?“
„No koukám na všechno možný, ale poslední dobou se mi líbila třeba Láska přes internet, Nejvyšší nabídka a byl jsem úplně unesen filmem Až vyjde měsíc.“
No teda, že by byl Péťa skutečně zaláskovanej?
„Ráda bych ti trochu rozšířila obzory něčím starším. Mohl bys stáhnout tyhle dvě věci?“ a podala jsem mu papírek, kde bylo napsané Maléry pana účetního (ne jiné díly nebo návraty atp.) a Moji přátelé 2.
„Souhlasím, že starší mohou sloužit k rozšíření obzorů, tedy filmy. Já to hned stáhnu a podíváme se.“
Já zatím dala na mrazák prosecco, mořské plody jsem nechala, ať povolí, a ostatní uklidila.
„To už to máš stažené?“ zavolala jsem do obýváku, protože jsem slyšela zvuky z úvodní scény Moji přátelé.
„Jo, tady jdou některý věci rychle.“
„Jako že jiný pomalu? Jaké například?“
„U mě v pokoji, protože je až vzadu, tak blbne wifina. Chtěl jsem s tím něco udělat no a furt to není.“
„Aha. To jsem nevěděla. Myslela jsem, že jde pomalu něco jinýho. Péťo,“ rozhodla jsem se k radikálnímu kroku a došla za ním do obýváku, „ono bavit se ve dvojsmyslech je docela zábavné, ale už mě nebaví se na to soustředit. Navrhuji zkusit to bez nich. Podíváme se na půlku filmu, protože je povídkový, nebude přestávka vadit. Uvaříme spolu oběd a pak se dodíváme na zbytek. Když budeme mít chuť, tak se podíváme na druhý. Souhlasíš?“
Péťa se mi podíval do očí, trochu našpulil pusu, pokrčil rameny a spustil. „Já vím. Ale když ono to ze mě jde samo. Já vím, táta a tak. Ale když tě vidím, tak si prostě myslím, že něco mezi námi je. Že pro tebe nejsem jen vzduch.“
„Nejsi pro mě vzduch. Hodně mi na tobě záleží a nesnesla bych pomyšlení, že ti někdo nebo nějaká ubližuje.“
„Děkuju a vážím si toho, ale myslel jsem to jinak. Víš, ty naše společný trapasy. Musím na tebe myslet.“
„Někoho vidět nahého přece nemůže spustit něco víc.“
„U mě jo.“
„A co ta tvá dívka, na kterou si myslíš, ta mladá?“
„Styděl jsem se přiznat, že je starší než já. Že už hodně dlouho myslím na tebe, že jsi to ty a že vím, že to nemůže nikdy být opětovaná láska.“
Sedla jsem si vedle něj a ležérně mu položila ruku na koleno: „S city je vždycky potíž. A s pohledy na toho druhého taky. Když bych tě neviděla nahého, asi bych k tobě cítila také něco jiného.“
„Ty ke mně cítíš ještě něco, co jsi neřekla?“
Mlčela jsem a dívala se na něj a trochu pootevřela pusu. Kdy ho napadne, že na to nejsou žádné odpovědi a že mě má začít líbat, když už jsem mu dala ruku na koleno? Ach jo, já tenhle suprovej okamžik snad budu muset přerušit a vstát. Má posledních 15 vteřin, nebo to pak už bude šatně. Trochu se začal naklánět. Doufám, že nepožádá o svolení. No konečně! Ten jazyk, není to špatné. Trochu si tě přitáhnu, tak, ale teď končíme. Lehce a opatrně jsem se odtáhla.
„Oli, já to přece vím. A potvrdila jsi mi to. Já tě přece nechci tátovi přebrat. Mám v sobě jen strašnej chtíč. A stydím se, že to jsou tak nízké pudy.“
„No a co si představuješ, že bude?“
„Chtěl bych se tě přesytit. Pak bych byl možná schopen uvažovat normálně. Chtěl bych být pro tebe ten vůbec nejlepší milenec, jakého by sis mohla přát.“
„A potom?“
„Ty budeš s tátou a já se třeba odstěhuju. Někoho si najdu a založím rodinu. A když se nikdo nebude dívat, udělám ti to se stejnou vášní, jakou v sobě cítím teď.“
„A když tě budu chtít já?“
„Tak mi to řekneš a já přijedu hned, jak nejdřív budu moct. Třeba přiběhnu z vedlejšího pokoje nebo přiletím přes půl kontinentu.“
„A co tvoje hlava?“
„Ten chtíč je čistej, nedělám si nárok na nic, jen čas, kdy budeme spolu sami. Čas, který se mnou budeš chtít trávit. Nedělá mi to hlavu. Nejdu proti tátovi. A myslím, že ty také ne, když se mě takhle ptáš.“
„Máš pravdu. Jsem ráda, žes zvolil právě taková slova. Když bys to cítil jinak, nebo když by ses to neodvážil říct, nemohlo by to postoupit dál.“
„Měl jsem skoro měsíc čas si to všechno rozmyslet. Co ti řeknu, až budeme sami. Nemám skoro žádné zkušenosti, ale mám tě v sobě, a to strašně moc.“
„Nevěděla jsem, zda budeš mít odvahu se k nám vyjádřit. Přála jsem si to, nepopírám, ale nechtěla jsem tebou manipulovat. Stačilo to, co se stalo v koupelně.“
Po mých slovech se na mě Péťa doslova vrhnul. Líbal mě a snažil se mi hladit ňadra. Polibky jsem mu vášnivě oplácela, ale také jsem musela tuto nastalou situaci mírnit.
„Nepospíchej, teď ještě není ta správná chvíle.“
„Nebudu pospíchat, neboj, já jsem jenom šťastnej, strašně moc šťastnej, že v tom nejsem sám, že i ty něco cítíš a že společně s tím něco uděláme. Že se možná nebudeme muset schovávat.“
„To ne, ale nějaké dekórum zachovávat musíme. Tatínek má rád pořádek, a já s ním úplně souhlasím.“
„Ne, já mu to hned neřeknu, to až mu to řekneš ty. A co vlastně Jana? Koukal jsem a zdálo se mi, jako by po tátovi jela.“
„Díváš se dobře.“
„Ale nic nebylo, to vím. Kdy to začalo?“
„Asi o něco dřív než u nás. Jak se Jana rozešla, tak začala toužit po někom, kdo má zkušenosti a nezradí jí. Instinktivně si vybrala tvýho tátu.“
„Oli, stejně je ten svět složitej, co? Pustíme si film a těším se na naše vaření.“
Film se líbil a stejně tak, jak Péťa ztratil ostych přede mnou, tak stejně suverénně se začal cítit v kuchyni. „Já jsem netušil, že je vaření tak jednoduché! Naučím se akorát krájet cibuli. Ať působím jako profík.“ Prozíravě jsem ho nechala uvařit celý balík špaget, jinak by pro dva stačila v pohodě půlka. Dvakrát si přidal a celé to dojedl.
„A co sýr?“
„Musím si po takové dobrotě odpočinout. Dodíváme se na film, dopijeme první lahev, a až budeme popíjet druhou lahev prosecca, vyndám sýr. Už je venku, aby nebyl ztuhlý. Sýr tedy až k druhé lahvi. Mně se s tebou tak dobře pracovalo, takový soulad jsem nikdy nezažil. Můžu pod tvým vedením zase někdy vařit?“
„To se domluv s Janou. Ona se také potřebuje naučit pár kuchařských triků. Buď abyste vařili spolu pod mým dohledem, nebo se mnou na střídačku.“
„Klidně spolu, ať rychleji doplním mezery, které v této oblasti mám. Ale neboj, každopádně to s ní proberu.“
Jak jsem předpokládala, plný žaludek a smích byly dokonalými zabijáky sexuálního dusna. Maléry pana účetního Péťu úplně rozbouraly. Čas nám krásně uplynul a já obdržela SMS.
„Táta píše, že tu bude do půl hodiny.“
„Bylo to krásné, takhle sami. Musím tě ještě políbit, než začne rodinný pořádek.“
Nevím, zda se mi to zdálo, ale byl polibek od polibku šikovnější. Vůbec se mi nechtělo od jeho úst odtrhnout. Nakonec jsem ho jemně odstrčila.
„Počkej, musím se upravit, táta tu za chvíli bude.“
„Promiň, ale tak krásné líbání jsem doposud s žádnou nezažil. Nemohu s tebou vůbec přestat.“
„Blázínku, já se na tebe už také nemohu dočkat,“ a dala jsem mu ještě jednu rychlou pusu.

Petr už mezi dveřmi hlásil: „Co to tu cítím za jídlo? Jaká to tu probíhaly orgie?“
„Péťa mi uvařil oběd a bohužel na tebe už nic nezbylo.“
„Co? Péťa? Moc vařit neumí. Co vařil?“
„Protože jsme si pouštěli italské komedie Moji přátelé 2 a Maléry pana účetního, dali jsme si k nim stylově Spaghetti frutti di mare. Povedly se mu parádně!“
„Dám si sprchu a také se něco vezmu.“
„Něco ti připravím,“ odpověděla jsem a usmívala se. Protože máme velkou skříň a oblečením v ložnici, věděla jsem, že se tam Petr půjde po sprchování převléknout. Přišel tam ještě trochu mokrý a já se na něj vrhla. Mé polibky opětoval a byly trochu jiné, než ty Péti. Tvrdší, rezolutní. A spalující.
„Mám hlad a musím tě spapat.“ Jak to dořekl, odsunul mi kalhotky a sáhl mi na úplně promočenou kačenku. Chvíli mě prstil a potom si olízal dva prsty. Zatáhl mě na postel a začal lízat. Já cítila, že to dnes po dlouhé době zase půjde. Byla jsem čím dál vzrušenější a hlasitější.
„Konečně, ano, křič, vykřič všem, že ti to dělám a že se při tom neflákám! Už to potichu nikdy nechci!“
Jak jsem Petra slyšela, projela mnou první a vzápětí i druhá vlna orgasmu. Byla jsem najednou strašně mokrá.
„To je ono, stříkej mi do pusy, to chci! Víc!“
Nechápu, jak to bylo možné, ale sotva jsem se stačila dvakrát třikrát nadechnout a jak se párkrát zatraceně šikovně dotkl svým jazykem mého poštěváčka, zalila mě další vlna orgasmu a já cítila, že stříkám. Bývala jsem někdy hodně mokrá, ale tohle jsem doposud nikdy nezažila. Ani tu vlnu orgasmů. Byla jsem snad 15x, než mě Petr nechal vydechnout. Začal mě líbat a já byla vzrušená a chtěla ho v sobě. Když byl ve mně, dala jsem nohy skoro za hlavu, abych ho cítila pořádně hluboko. Pochopil hned, že potřebuju tvrdě šukat co nejhlouběji. Byla jsem během té doby snad zase aspoň 5x a za jeho povzbuzování stříkala na jeho pyj. Pak se konečně za svého hlubokého a táhlého temného a dunivého zavrčení udělal také. Spolu se mnou. Zůstali jsme ležet vedle sebe a snažili se vydýchat.
„Olíku, tak takovou jízdu jsem ještě nezažil.“
„Lásko, vůbec nevím, cos to se mnou udělal. Ale cítím se perfektně. Konečně!“
Přitulila jsem se k němu a usnula. Měla jsem krásné sluníčkové sny, kde se všichni měli rádi a byli šťastní.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Pacicka_1
Pacicka_1 VIP
5.10.2018 04:53
Paráda
VztekIinka
22.8.2018 12:22
Super. Paráda. Dnes nemám jedinou připomínku. Snad je: Piš o 106 dál
Michal030
Michal030 VIP
22.8.2018 03:44
Tak to je úžasná povídka. Jak to pokračovalo?
AlisonGross
21.8.2018 11:56
@JanNowack,
souhlasím, tohle se čte úplně samo *185*

"Tchýňina oslava" není hloupost, to je doslova tragédie, jak obsahem, tak písemným vyjadřováním autora *108*
Lvici769
21.8.2018 08:11
Krásné, doufám, že bude pokračování
Sergent-chef
21.8.2018 05:53
JanNowack: To téma je zajímavý, jen aby ho admini nezlikvidovali, mně zatrhli povídku na podobné téma, že prej naznačuju !
sheila11s
sheila11s VIP
21.8.2018 05:46
Super super jen dale
JanNowack
21.8.2018 05:06
@lordCecil Máš pravdu, líbí se mi tahle povídka a mám obavu, aby autor ještě psal dál. Když se podívám na vášnivý ohlas u naprosté hlouposti Tchýňina oslava, která mě svým množstvím chyb šokovala, a tady ticho po pěšině, seknul bych se psaním. Piš dál autore, i když to pod tímhle vypadá, že se tvoje povídka nikomu nelíbí. A vy, kteří máte rádi dobré příběhy, prosím napište sem vzkaz. Myslím, že i lajků je tady málo. Pomozte ukázat, že chceme číst i něco jiného, než jsou Tchýňiny šílenosti, a přidejte se se svými komentáři!

Sergent-chef
21.8.2018 03:29
Nevím jak jiným, ale mně se to líbí!
Orbitrack
20.8.2018 15:29
*24*