Český vědec v tropickém ráji (5.)

Výlet s výstupem na nedalekou horu se nám náramně vydařil a nahatá koupačka před návratem do domovské zátoky ho příjemně zakončila. Užívali jsme si dovádění v tyrkysové vodě a následné líné osychání v jemném písku pláže s hradbou šumících palem za zády, kolem nás jen několik mořských ptáků a šplouchání pomalu postupujícího přílivu. "Musím se ti přiznat, že se mi to tady ani po těch letech pořád neokoukalo.", usmál jsem se. "I když teď je ta scenérie samozřejmě ještě hezčí, než obvykle. Taková víc zvlněná.", dodal jsem škádlivě a rukou jemně přejel Andreina nahá prsa, sluníčkem krásně prohřátá a po oschnutí s bílými stopami vysrážené mořské soli. Zapředla jako kočka a vzepřela se na loktech, takže mi její ňadra doslova vklouzla do dlaní. "Tuhle českou pahorkatinu si už brzo odvezu domů.", prohodila smutně a vzápětí znovu zavrněla, když jsem jí prsty promnul prsní dvorce a přešel několikrát kolem citlivých bradavek. "Hmmm... ty si nedáš pokoj. Mám být pyšná, že jsem tak neodolatelná bohyně sexu, anebo si myslet něco o nadrženým robinsonovi, co si chce našukat do zásoby?", zahihňala se. "O obojího něco. Spíš ta bohyně, ale to ti neřeknu, abys nezpychla. Mimochodem, ty žádná robinsonka nejsi, ale taky se nijak neupejpáš. Tak kdo si tu vlastně našukává do zásoby, aha?", popíchl jsem ji, zatímco se mé prsty vydaly po jedné ze slaných stop od spodku jednoho z ňader přes maličko zakulacené bříško. Cesta se ztrácela v chomáčku po koupání pořád ještě vlhkých chloupků a já byl odhodlaný se ztratit právě tam. Andrea se prohnula, když jsem se přehoupl přes její vyklenutý pahorek a přikryl ho dlaní jako miskou, a doširoka roztáhla stehna. Se zavřenýma očima se oddávala mému laskání, jemnému a pomalému, protože od našeho milování nahoře uplynulo jen pár hodin, vášnivá chtivost byla ukojena a teď jsme měli čas na dlouhou, pomalou rozkoš. Zlehka jsem přejížděl po kontuře Andreiny lasturky, která v klidu připomínala kávové zrno, rozdělené rýhou uprostřed, ale teď už se závojíčky její prciny s rostoucím vzrušením zase rozevřely a odhalily citlivý poštěváček. Opatrně jsem na něj několikrát zabrnkal a Andrea sebou trhla, až se jí nahá ňadra krásně rozvlnila. "Máš prsty ... jako klavíristka.", vypravila ze sebe, hlas změněný rostoucím vzrušením. "Neříkej, kolik klavíristů ti tohle dělalo?", poškádlil jsem ji. "Takhle dobře ... žádný.", vzdychla a prohnula své boky proti mé ruce, takže jsem jí prsty neplánovaně vtiskl do čárky. Se zadečkem zvednutým nad měkký písek začala ve vzduchu pohupovat bedry sem a tam, takže jsem palcem mohl zajíždět do dírky, díky čemuž začala polohlasně vzdychat. Dalšími prsty jsem jemně, v nepravidelném tempu brnkal na její klitoris a to v kombinaci s kroužením palcem uvnitř její štěrbiny způsobilo, že ačkoliv dosud malátně přijímala mé laskání, teď se viditelně vzrušená Andrea zvedla do kleku a se stehny roztaženými se začala shora narážet pičkou na mou nastavenou rukou, zatímco pohupující se kozy si podebrala dlaněmi a začala se dráždit na vztyčených bradavkách. Navzdory nedávno prožitému orgasmu se evidentně blížla k dalšímu, se supěním si k němu pomáhala stále důraznějším dosedáním na mé prsty, a když jsem ji za kundu popadl a začal ji mnout a hluboko prstit, se zajíkavým sténáním se po chvilce opravdu udělala. "Pane bože ... ježiši ... to je ... jooooo!!!!", zasténala těsně před vyvrcholením, až mě v duchu napadlo, že by tu blonďatou pornoherečku, co našla v synátorově kompu, hravě strčila do kapsy. Když dopadla naznak do písku, oddechovala, až se jí nahá, po hrudníku rozlitá prsa krásně vlnila a já cítil, že navzdory sexuálnímu zápřahu posledních dní mám péro více méně v pozoru.

Neuniklo to ani Andree, která v milování dávala stejně ochotně, jako přijímala, takže ještě celá udýchaná a s nahými zády olepenými mokrými zrnky písku se po chvilce zvedla, mrkla na mě a začala mi ptáka s vyzývavým úsměvem pomalu, ale důrazně honit, takže ze zpola vztyčeného byl v pár vteřinách naprosto tvrdý. Andrea oční kontakt nepřerušila, ani když mi prsty sjela na koule a jemně, ale důkladně je promnula, než se vrátila na čurák a prsty ho zlehka poklepávala. Na vteřinu mě napadlo, že z filmů pro dospělé toho stihla okoukat docela dost, protože teď měla přesně ten maličko kurvoidní, upřený pohled, se kterým často herečky dráždí své mužské protějšky a především nadržené diváky, a musel jsem uznat, že to na mě účinkuje naprosto přesvědčivě. Ani mi nevadilo, že se Andrea, snad kvůli všudypřítomnému písku, který by ji mohl nepříjemně podráždit uvnitř, nechystá na mé péro nasednout, protože jsem beztak cítil, že tentokrát díky kombinaci jejího zručného laskání a neméně dráždivého, upřeného pohledu, budu beztak hotový během chviličky. Přesto mi moje neúnavná milenka samý závěr cesty na vrchol ještě zpříjemnila; už už jsem cítil, jak mi vlna prvního výstřiku stoupá z napnutých koulí, když se sklonila, zlehka mi na vzrušením napjaté péro foukla a vzápětí ho vzala do pusy až po kořen. Musela hned cítit, že tím jen uspíšila beztak neodvolatelný výstřik, vzápětí už měla plnou pusu mého prudce vystřikovaného semene, až musela můj škubající se klacek pustit, díky čemuž ovšem, jak byla skloněná nad mými slabinami, schytala vzápětí několik dalších cákanců na lákavě se pohupující prověšené cecky. Stiskla mi koule a nechala mě udělat se jí na dekolt do posledního výstřiku, takže ve výsledku byla stejně zcákaná, jako před pár hodinami na závěr našeho milování nahoře. "Mám pocit, že si tě ze sebe dneska prostě ne a neumeju.", zasmála se, když konečně pustila mé rychle vadnoucí, dokonale vystříkané péro. Nezmohl jsem se na víc než jen nesrozumitelné zamumlání, než jsem padl na znak do písku a přes řasy přivřených víček sledoval Andreu, jak se smíchem běží nahá zpátky do vln. Ta ženská má neskutečně pěknej zadek a evidentně i neskutečnej apetyt na šukání, pomyslel jsem si, když jsem pomalu posbíral naše věci a donesl je do člunu. Má pasažérka se nalodila až těsně před vyplutím, jako by si chtěla užít na téhle pláži každou možnou vteřinu, a celou zpáteční cestu rozptylovala mou pozornost tím, že seděla s hlavou zakloněnou na lodní lavičce omotaná jen kolem pasu takovým tím průsvitným plážovým šátkem, který se jí na stehnech rozevíral, takže když jsem se právě nekochal jejími osychajícími prsy, mohl jsem přesměrovat pohled na nahou prcinu. S touhle babou by se dalo třeba plout kolem světa, napadlo mě.

Po návratu se na nás přece jen projevila únava z výletu. Po lehké večeři, k jejíž přípravě se Andrea k mému smutku přece jen zahalila i od pasu nahoru, ačkoliv nijak upjatě, jsme zbytek večera proklábosili na verandě bungalovu. Andrea upíjela z láhve vína, co jsem nakupoval vždycky dvakrát ročně po dvou bednách při návštěvě hlavního města u čínského obchodníka, který mě ujišťoval, že viněta se jménem francouzského vinařství je skutečně pravá, čemuž chuť obsahu láhve příliš neodpovídala. "Dane, opravdu se tu necítíš osamělej? Teď nemyslím jen to ... dámskou společnost, ale tak všeobecně.", nadhodila s pohledem upřeným na tmavnoucí obzor. "No, uvažoval jsem, že bych si pořídil papouška a naučil ho mluvit.", zasmál jsem se a pak vážněji dodal: "Není to tak zlý. Pár měsíců v roce tu mám studenty, navíc internet běhá fakt slušně. Vlastně docela často poslouchám vás, teda Český rozhlas. Třeba výsledky Bohemky vím ještě ten samý den. Měla bys promluvit se sporťáky, aby "S mikrofonem za kopanou" dávali i ze druhé ligy, kdyby klokani náhodou zase spadli." Pravda ale byla, že společnost dalších Evropanů mi mimo dobu studentských stáží byla vzácná. Tahle část ostrovů leží mimo pozornost turistického průmyslu a expatů, co by se tu z nějakého důvodu usadili, není ani v širším okolí mnoho. Vzpomněl jsem si na překvapení, když jsem asi rok po svém příjezdu zahlédl v městečku při nákupu vysokého Evropana, který byl ze mně stejně udivený. Ukázalo se, že Dirk se tu ocitl náhodou, jinak žil několik hodin cesty na východ. "No vida, Čecha jsme u nás ještě neměli.", usmál se, když jsme si sedli nad orosené lahve piva. "Nechceš přijet desátého na návštěvu? Maartje, moje žena, bude mít radost, pozvali jsme všechny bělochy, co o nic široko daleko víme." Jelikož jsem byl mezi místními už řadu měsíců sám, naplánoval jsem si práci tak, aby mi dvoudenní výpadek nevadil, a s chutí jsem vyrazil. Dirk a Maartje byli manželský pár někde mezi třicítkou a čtyřicítkou, který obýval jednu z mála zachovaných vil holandské koloniální éry. Dirk se staral pro jednu z nadnárodních firem o zdejší plantáže, a když u večeře květnatě líčil, jak přísně dbají na ekologické standardy, jen zdrženlivost vůči hostiteli mi coby člověku s jistým vhledem do problematicky zabránila v poznámce, že navzdory pí ár řečem jde o na zeleno přetřenou velkoprodukci palmového oleje se všemi myslitelnými negativními dopady na přírodu. Když jsme se pak kolem stolu postupně představovali, radši jsem svou odbornost moc nerozváděl, ale Dirkův upřený pohled mi neunikl; určitě mu došlo, že ty jeho vyprávěnky moc nežeru a po zbytek večera už zachovával vůči mně zdvořilý odstup. Zbytek společnosti tvořila pestrá směsice: Němka Dora učila v jedné z venkovských škol, další dva manželské páry měly stejně jako Dirk cosi do činění se zahraničním byznysem, nechyběl ani trochu kožený protestantský reverend a navrch Jennifer a Deborah, dvě rozesmáté mladé Australanky, které prováděly jakýsi etnografický výzkum a příliš neskrývaly, že patří jedna k druhé a společně k menšinové sexuální orientaci. Díky tomu se jich zdvořile stranil jak hostitel, tak více či méně i všichni ostatní s výjimkou mě a Dory. Oběma také stejně jako mně neuniklo, že Dirk s Maartje mají najato několik místních dívek, o nichž se dalo říct jen těžko něco jiného, než že tvoří jakési služebnictvo, a když jsme s Jennifer na chvíli osaměli, jedovatě to komentovala. Jakmile se ujistila, že jsme na stejné vlně, prohlásila rezolutně, že Dirk je "zasranej rasista" a uštěpačně komentovala, jak mu s Debbie dnešní noc zneuctí jeden z pokojů pro hosty; díky velkým vzdálenostem tu někteří nás přespávali. "Deb je vždycky, když spíme na novém místě, obzvlášť nadržená, tak si dáme záležet, aby nás slyšel i pan reverend.", uchichtla se a dolila nám oběma štědře z Dirkova baru tu nejdražší whisky, zatímco já se snažil neshodit se před ní okukováním toho, jak se jí pod upnutým trikem pohupují malá, pružná prsa, jejichž bradavky byly zcela evidentně propíchnuté piercingem. "Ovšem, pokud bychom mu ještě svedli ženušku, to by teprve bylo.", kývla Jennifer směrem do zahrady, kde její přítelkyni paní domu ukazovala své záhony.

Šlo ale jen o sdílený botanický zájem, jinak se štíhlá blondýnka Maartje k výrazně žensky zaoblené Jennifer, rovněž bez podprsenky a s nevyholeným podpažím, od pohledu nehodila. Debbie se k nám po chvíli vrátila a se svou partnerkou začaly nenápadně provokovat; když Jenn chytila svou milou pěkně důrazně za zadek a daly si mlaskavou pusu, dal se z tváří většiny přítomných vyčíst špatně skrývaný nesouhlas. "Je mi to fuk, za měsíc se vracíme domů.", ušklíbla se Debbie, když jsem to nenápadně okomentoval, a tentokrát jsem se zase soustředil na to, abych očima nehltal její velké kozy s širokými, tmavými dvorci, přes halenku vyrýsovanými do posledního hrbolku. "Holky pána domu hezky provokují.", usmála se učitelka Dora, která se ke mně po chvíli přitočila. "K jejich věku to patří. Já na vejšce, abych naštvala svou katolickou matku, taky jednou přišla po mejdanu domů s holkou. Ale kdo z nás na vejšce neblbnul." Ukázalo se, že Dora studovala na té samé univerzitě, kde jsem byl kdysi na krátké stáži, takže po zbytek večera jsme si měli o čem povídat a ráda přijala mé pozvání k návštěvě, protože z celé společnosti bydlela jediná ve stejné části ostrova jako já. Zbytek večera vyplnila klasická zdvořilostní konverzace lidí, co spolu nemají moc společného, a protože Dora přespávala u místních známých v sousedství, šel jsem si lehnout ještě před půlnocí. Bylo mi jasné, že v téhle vile, kde udýchaná děvčata kmitají s nádobím a sklenicemi, nebudu častým hostem. Cestou na kutě jsem na chodbě potkal Jennifer s Debbie, které kráčely z koupelny a pohled na ně ve spacích úborech mi nahrnul krev do slabin: Debbie lezla její velká prsa nahoře i po stranách z tílka, výrazné bradavky jí trčely jako dva špunty a pod zpola průsvitnými kraťásky se jasně rýsovala tmavá skvrna nevyholeného klínu, zatímco Jenn se její menší, zahrocená kůzlátka za chůze pohupovala a spodek pyžama šel nádherně mezi půlky pěkného zadečku... Holky se musely rozesmát, když viděly mou úpornou snahu dívat se jim do očí. Naštěstí, snad díky vypité whisky, jsem rychle usnul. Když jsem se probudil, byla ještě hluboká noc, ciferník hodinek prozrazoval, že je sotva půl druhé. Nevzal jsem si na pokoj pití, a tak jsem se vydal temný domem opatrně do kuchyně, abych si z lednice dopřál jednu láhev vychlazené vody. Kupodivu, dole se ještě svítilo, i když lampička v rohu společenské místnosti nezmohla víc než jakési příšeří. I v něm ale byla jasně vidět milující se dvojice. Dirk stál nahý u kulatého stolu a rytmicky vrážel svůj vzrušením prohnutý čurák mezi silná stehna na stole ležícího děvčete, v němž jsem poznal jednu z místních dívek, které nás večer obsluhovaly. Jak péro pána domu mizelo v černočerném drnu jejího klínu, kulatá prsa, na místní poměry nezvykle veliká, se jí na hrudníku natřásala a dívka skoro naříkavě vzdychala. Zíral jsem na dvojici z krytu barového pultu jako uhranutý a cítil jsem, jak se mi péro staví rychle do pozoru. Nezdálo se, že by mně věděli, Dirk po chvíli cosi řekl, dívka se k němu otočila zády a sehnula se nad stolem, až se jí objemné kozičky zhouply, a vzápětí už znovu hekala pod přírazy jeho čuráku, kterým ji píchal tentokrát zezadu. A pak jsem periferně zaznamenal pohyb někoho dalšího. Ženská postava, dosud nehybně sedící v křesle v tmavém koutě pokoje, teď vstala a pomalu se ke mně blížila. Podle černých punčoch, jejichž krajkové zakončení jsem už předtím několikrát zahlédl, když se jí šaty zavlnily, jsem poznal Maartje. Teď na sobě ovšem kromě těch punčoch neměla už nic, zejména ne spodní prádlo, takže jak ke mně pomalu přicházela, drobná ňadra se jí za chůze vlnila a zahlédl jsem i stín ochlupení v podbřišku. Zřejmě celou scénu sledovala podobně jako já, o čemž svědčily mimo jiné vzrušením vztyčené anténky bradavek na vrcholcích malých ňader. Dala si prst na pusu a přistoupila těsně ke mně. Ucítil jsem z boku tlak jejího prsu a k mému údivu vzápětí i prsty její ruky, kterou mi vsunula do pyžama a stiskla s ní můj vzrušením tvrdý ocas. Vzápětí jím začala pohybovat, ne zbrkle, ale přitom důrazně. Neschopný nějak racionálně zpracovat to, že mi tu paní domu téměř nahá honí péro, zatímco před našima očima si to její manžel rozdává s macatou a kozatou místní fešandou, nechal jsem prostě věci plynout a snažil se ztlumit vzdechy, které se mi draly ze rtů. Druhá dvojice by je beztak asi neslyšela, ohlušena zvuky vlastního šoustání. Dívka už skoro kvílela a Dirk, který ji zezadu při každém příraz citelně pleskl přes zadnici, supěl také čím dál hlasitěji. Snad proto, že se oba zřetelně blížili k vyvrcholení, Maartje mi začala dělat dobře rychlejším tempem a vzápětí jsem si musel zuby stisknout zápěstí, protože z mého čuráku dlouhým obloukem vystříkla první dávka semene. Maartje mi s ním dál pumpovala a skrz clonu nastupující rozkoše jsem nejasně vnímal, že se u toho zřejmě sama také dráždí, ale to jsem nedokázal říct s jistotou. Dirk teď chytil nebohou holčinu za vlasy a prudce ji zezadu mrdal, až skoro křičela, a Maartje mi rychle šeptla do ucha: "Běž!". Na víc jsem nečekal a pozpátku vycouval do temné chodby.

Ráno bylo jedno z nejrozpačitějších, jaká jsem zažil. Hosté sešlosti se pomalu rozjížděli a já měl chuť taky co nejrychleji zmizet. Pokaždé, když jsem se setkal očima s neutrálně se tvářící Maartje, jsem si v duchu vybavil ten noční zážitek, který za denního světla vypadal ještě neuvěřitelněji. Na chvíli mě napadlo, jestli se mi to celé jen nezdálo. Když s se mnou Dirk neupřímně bodře rozloučil, měl jsem v plánu sejít od vily dolů k městečku a do přístavu, který byl odsud nějakých pět kilometrů, si stopnout místní tuktuk. K mému údivu se ale Maartje nabídla, že mě sveze. Když jsem neochotně nastupoval do její Toyoty, napadlo mě, že jsem klasickým autem nejen už řadu měsíců. Nebylo kam. Jakmile vyjelo bránou na kamenitou cestu k městečku, Maartje přerušila napjaté mlčení a naléhavě vyhrkla: "Dane, spěcháš hodně? Stihl bys jedno kafe?" Když jsem přikývl, s viditelným ulehčením dodala: "Měla bych ti ten včerejšek trochu vysvětlit. Ono to vypadá, že jsem šílená nymfomanka, ale je to bohužel trochu jinak." Za chvíli zaparkovala na hlavní (jediné) třídě městečka před malou kavárnou, v jejíž zadním salonku jsme se posadili nad šálky vonícími tak, že by z toho každý pražský coffee hipster na místě omdlel, a Maarjte, s rukama trochu křečovitě sepnutýma, začala vyprávět: "S Dirkem jsme se brali před sedmi lety, ale já pořád ne a ne otěhotnět. Dlouho se zdálo, že problém je ve mně... Když dostal nabídku sem, sice to nebyla žádná sláva, ostatně, ty jsi biolog a já dobře viděla, jak ses včera tvářil ... ale tak trochu jsme i doufali, že třeba změna prostředí...", poposedla neklidně. "No, a ono nic. Po nějaké době nám došly výsledky nějakých dalších testů a ukázalo se, že problém je v Dirkovi. Úplně se z toho sesypal, chvíli to vypadalo fakt blbě. Sebral se, ale pak jsem zjistila, že má poměr se svou kolegyní. Lotta, viděl jsi ji u včera u nás." Vybavil jsem si korpulentní blondýnku s kudrnatými vlasy a houpavými, velkými prsy, postoavou skoro pravý opak Maartje, a zpětně mi docházelo, proč se celý večer smála trochu křečovitě a na krok se od ní nehnul její manžel. "Poprvé jsem je nachytala u nás doma, jak si to rozdávají ve sprše. Vůbec se mi to nelíbilo, a když píchali pro změnu u Dirka v kanceláři, ještě víc se to nelíbilo jejímu manželu Mickovi. Dirk dostal varování, že ho vyrazí bez odstupného. Jak to vyřešil? Začal spát se zdejšími holkami. To není těžké, bělochovi tu skoro každá ráda dá a ještě doufá, že jí udělá dítě. Což samozřejmě od Dirka nehrozí... No, každopádně to, co jsi včera viděl, trvá bohužel už víc jak rok." "A co ty na to?", nadhodil jsem patrně, když se napila chladnoucí kávy. "Já jsem trochu v pasti, prozatím. Rozvádět se s Dirkem odsud na dálku by bylo mimořádně složitý, doma v Holandsku jsme od té doby nebyli. Takže čekám. Letos na vánoce zřejmě do Evropy poletíme. Zůstanu tam, to je jasné." "Maartje, kdybys potřebovala..." "Děkuju, ale kdepak.", přerušila mě se smutným úsměvem. "Já tu nejsem držená násilím nebo tak něco. Je to jen otázka času." "A Dirkovi nevadí, že o těch jeho pletkách víš?" "On si myslí, že mě to taky vzrušuje. Dívám se často, skoro pokaždé. Jednak teda proto, že mě to vlastně tak trochu fakt vzrušuje ... někdy. Na vysoké jsem sem tam spala i s holkou. Znáš to, my Holanďanky jsme v sexu děsně liberální.", zasmála se, i když trochu hořce. "Tady se samozřejmě jen dívám, zdejší dívky by absolutně nevzaly, kdybych se nějak zapojila. Tady jsou lesby totální tabu, možná tu ani žádné nejsou. Tak se dívám, a když mě díky Dirkovi přestanou vnímat a mám náladu, hraju si sama se sebou. Chuť většinou je, se mnou samotnou Dirk nespal už měsíce .", povzdychla si. "A hlavně mám díky tomu přehled. Jednak jestli ty holky mají aspoň nějaký přijatelný věk ... a taky aby se něco nezvrtlo. Dirk když je v posteli se ženskou, tak to někdy trochu přežene. Doma jsme si to jednou v opilosti rozdali s jednou mou kamarádkou a nakonec od nás utíkala po ulici jen v podprsence...", vzdychla. "O tobě včera podle mě vůbec nevěděl.", usmála se a mimoděk mi zodpověděla jednu z otázek, co mi od rána vrtaly hlavou. "Takže já tu po nocích funguju jako voyerka a přes den se snažím dělat něco užitečného.", usmála se a dopila kafe. "Máš ještě chvilku čas? Chtěla bych ti něco ukázat."

Budova naproti kavárně skrývala halu plnou vrčících šicích strojů. Nejmíň dvacet tváří mladých šiček zvedlo oči a usmálo se na nás. "Tohle jsme založili s jednou australskou nevládkou, šéfuje jí matka Debbie, co jsi potkal včera. Jsme družstvo, holky se tu naučí šít, získají výuční list a podíl na prodeji všeho, co vyrobí. To jsi věděl, že dvě třetiny sarongů, co se tu nosí, se šily v Číně?", mrkla na mě Maartje a hrdě dodávala další podrobnosti. "Máme zdravotní péči, malé jesle ... Na konci kurzu si každá holka odnese ten šicí stroj, co se na něm učila. Z Austrálie nám jednou za rok pošlou nové.", vypočítávala hrdě. Byl jsem na ostrově už dost dlouho na to, abych zdejší ženy neviděl jako jednolitou masu, a černovláska s kulatými tvářemi na kraji mi připadala povědomá. "Jo, je to Lintang, ta ze včerejška.", přikývla Maartje, zatímco dívka mě s plachým úsměvem pozdravila pokývnutím. "Z holek, co s nimi Dirk spí, jich většina chodí i sem. Beru to tak, že jim aspoň naše rodina nabídne víc, než jen pochybné povyražení. Pojď, ukážu ti svou kancelář." Jak jsme stoupali po schodech do patra, sama od sebe navázala: "Vlastně je to většinou tak, že nejdřív se u mě začnou učit a pak s nimi Dirk začne píchat. Občas se tu pro mě staví... Došlo mi, že si chodí holky omrknout, pak jim nabídne brigádu a u nás a už to jede. Z těch, co mi včera pomáhaly, spí se všemi a všechny tu mám v kurzu.", povzdychla si. "Páni, ty tu máš ale výhled.", vzdychl jsem, když jsme vešli do prosluněné kanceláře, abych ji přivedl na jiné myšlenky. "Není támhle vidět moře?" "No to je, můžeš se podívat, jestli ti neukradli loď.", zasmála se Maartje a přistoupili jsme oba k oknu. Opravdu, za několika řadami nízkých domků městečka se táhla zelená masa, která ale přecházela v tyrkysovou linku. Poznámka Maartje o krádeži lodě mě zaskočila, ale než jsem se stihl vyděsit, co by to znamenalo, ještě víc mě překvapila její ruka, kterou mi jemně vsunula zepředu na kalhoty. Cílevědomost dotyků jejích štíhlých prstů jsem znal už z noci, teď si rychle poradily se zipem a začaly dráždit mé péro jen přes tenkou látku spodků, takže mi ve chvilce stálo v pozoru. Maartje zakroužila prsty po žaludu, poodtáhla gumu mých trenýrek a přikryla odhalený žalud. Pak sjela po čuráku až ke kořeni a začala mi hníst koule. Cítil jsem z boku tlak jejího malého poprsí, skrytého v podprsence, kterou si nechala ochotně rozepnout, když jsem jí vyhrnul tričko k ramenům. Malá ňadra jí z košíčků vyjela spodem a jejich růžové vrcholky reagovaly na stisk mých prstů rychlým vztyčením. Jemně jsem je tiskl a střídavě potahoval, až byly tvrdé a naběhlé, pak jsem se sklonil, a zatímco jsem j střídavě vsával do úst, rychle jsem Maartje rozepnul šortky a stáhl jí je jediným pohybem najednou i s kalhotkami pod nimi. Rozkročila se a vystoupila z nich, od pasu dolů nahá. Vzápětí už jsem před ní klečel, líbal její ploché bříško a nezadržitelně klesal ke kudrnaté houštince pod ním. Když jsem olízl jazykem plátky její lasturky, Maartje slabě vzdychla. Zadržela mou hlavu, podívala se na mě a co možná klidným hlasem pronesla: "Nechci, abys mě opíchal ze soucitu. Chci, abys mě ošukal jako holandskou holku, co se v pátek večer nechala sbalit, protože má kluka kreténa a ty se jí chceš dostat mezi nohy, protože má sice malý prsa, ale tušíš, že by mohla bejt v píchání dobrá." "Teď tě ojedu, ber to tak, že je to ze soucitu.", usmál jsem se a uhnul jejímu škádlivému kopnutí. Pak jsem ji popadl za malý zadeček, přitáhl si její frndičku a dal si záležet na tom, aby se jí moje lízání opravdu líbilo. Když jsem zaútočil jazykem na malý poštěváček a vsál ho celý mezi rty, Maartje se chytila křečovitě okraje stolu, přitiskla si mou hlavu do podbřišku a začala hlasitě sténat. Udělala se během chvilky, růžové pysky úzké prciny doširoka rozevřené a krásně se lesknoucí mým lízáním a její vlhkostí. Jakmile popadla dech, otočila se a nabídla se mi zezadu, pevně zapřená rukama o stůl. Nahnul jsem se nad ní oběma rukama stiskl visící nahé kozičky, a zašeptal jí škádlivě do ucha: "Máš sice malý prsa, ale něco mi říká, že jsi v píchání dobrá." "Doufám, že i ty, včera jsi stříkal během chvilky.", vrátila mi jízlivě vtip a zároveň vyšla svým zadečkem naproti mému trčícímu péru. Měla ji nádherně úzkou, mokrou, až to hlasitě mlaskalo, když jsem ji ojížděl, a její sice malé, ale sametově hebké kozičky se vzrušením neskutečně tvrdými cecíky se v mých dlaních nádherně natřásaly. Měl jsem co dělat, abych se hned neudělal, všemožně jsem měnil tempo a občas, abych získal odklad svého výstřiku, jsem z její prciny vyjel, klekl si a chvilku ji lízal, ale nakonec se dostavilo nevyhnutelné: s prsty zaťatými do těch pružných holandských koziček jsem se sténáním vystříkl hluboko do Maartjiny kačenky. Sakra, chyba je v Dirkovi, ne v ní, blesklo mi hlavou, ale zpátky se to vzít nedalo, navíc Maartje se o můj zbrklý výstřik do jejího lůna pranic nestarala, namísto toho prudce přirážela zadečkem proti mému cukajícímu se péru a vzápětí se i ona udělala, a tak jsem věcem nechal volný průběh. "V píchání jsi fakt dobrá.", vyhrkl jsem udýchaně, když jsem z její vycákané pipiny vytáhl svého ptáka, a oba jsme se rozesmáli.

Když jsme se o hodinu později loučili na molu u mého naštěstí neukradeného člunu, Maartje se usmála a jako by nic prohodila: "Díky za to ošukání, už dlouho jsem si tak dobře nezapíchala." Zděsil jsem se, ale pak mi došlo, jaká je asi šance, že kterýkoliv z kolem postávajících místních rybářů nám rozumí, a prohodil jsem konverzačním tónem: "Bylo mi potěšením. Máš pěknou prcinu a pícháš fakt dobře." "Fajn, to jsem ráda. Kdybys měl někdy chuť zašukat si s holkou s malejma kozama, co to ráda dělá, stav se.", usmála se a dala mi pusu na tvář. Zpětně mě mockrát napadlo, že kdyby mezi námi nebyla taková vzdálenost, asi bych hodně stál o to stát se Maartje příležitostným milencem. Ale celodenní cesta byla spolu s dalšími logistickými překážkami důvodem, proč už jsme se potom nikdy neviděli. Do městečka samého jsem se dostal až po dvou letech, když shodou náhod část mého objednaného vybavení omylem skončila ve firmě, pro niž Dirk pracoval. Na plantáži jsem ho nepotkal, a když jsem v městečku hledal dům, kde Maartje provozovala své kurzy šití, v domě, který jsem pokládal za správný, sídlila opravna kol. Kavárna naproti naštěstí pořád fungovala. Paní na mé anglické dotazy reagovala zdvořilým úsměvem a pak poslala pro vnučku. Ta sice uměla anglicky jen trochu, nicméně nakonec pochopila, že se ptám na tu hodnou Holanďanku, u které se i ona učila. Nevyhnutelně jsem očima sjel po její skoro dětské postavě a napadalo mě v souvislosti s Dirkem leccos. Děvče se ale jen usmívalo a lámaně mi vysvětlilo, že ta paní odjela pryč, daleko, zpátky domů. A pak, k mému údivu, dodala slovíčko "baby". Chvíli jsem na ni civěl, asi dost nechápavě, a tak dívka trpělivě opakovala "baby, yes, baby" a s blahosklonným výrazem někoho, kdo malému dítěti vysvětluje, jak je to s miminy a čápem, si opsala před svým plochým bříškem půlkruh. Nebylo pochyb, snažila se mi vysvětlit, že Maartje odjížděla těhotná. Fajn, řekl jsem si, tak se jim to s Dirkem přece jen podařilo, a odjel jsem z městečka, pevně rozhodnut nad alternativními vysvětleními toho zázraku ani na vteřinu nedumat.

"Dane? Ty spíš?", vrátil mě ze vzpomínek a možná i lehkého zaklimbání Andrein hlas. "Mmmmm?!?" "Nic, já jen ... sice jsem vypila tři skleničky, ale i tak mi připadá divný, že by moře hořelo." Protřel jsem si oči a podíval se směrem k pláži. Temné vody na spoustě míst znatelně světélkovaly. "Holka, ty máš kliku. Tohle se tu tak často nestává." Začal jsem Andree vysvětlovat fenomén světélkujícího přílivu, způsobený drobnými korýši, ale v půlce mého výkladu se zvedla a utíkala pro foťák.