Jonáš

8.9.2018 Autor: doklina 13 komentářů

Ze zamyšlení mě vytrhne až “dobré ráno”, které popřeje ten neznámý muž z druhé lodi. Mávnu mu na pozdrav a musím se usmát při vzpomínce na včerejší noc. Měl nás pěkně na dlani, všechno viděl a slyšel a stejně teď nic neřeší. Jako by to bylo naprosto normální, že si to dva takhle veřejně rozdávají. Je podle vzhledu sice kousek mladší než já, ale na stydlína nevypadá, jeho šibalské mrknutí mě pobaví a taky trošku polechtá mé ego. Už je to hodně dávno, kdy na mě někdo mrkal, kdy jsem byla pro někoho zajímavým objektem. Jednak je tu Marek a pak taky po těhotenství jsem jaksi s tímhle už nepočítala, maminy nejsou moc atraktivní.
Jaké by to s ním asi bylo? Letí mi hlavou, ale v zápětí sama sebe okřiknu, jsem vážně praštěná.
“Mamííí, uděláš mi prosím kakao? “škemrá Tomášek a dojde ještě v pyžamku až za mnou.
“To víš že udělám, Tomi, bez kakaa by nemohlo být ráno, ani na lodi, “a hladím ho po jeho střapatých vlasech.
Ale hned po pár krocích je mi jasné, že se musím jít převléct, Markova nadílka právě skončila v mých kalhotkách. Snažím se našlapovat opatrně, snad abych po cestě něco nevytrousila.
“Mami, tebe bolí nožičky? “přijde Tomovi moje chůze směšná.
“Malinko, asi jsem si je někde natáhla, “usměji se, jim nikdy nic neunikne.
“Tati, tatí, maminku bolí nožičky, dnes musíme odpočívat, “letí dolů do kajuty Tomino.
Jo, odpočinek by se dnes hodil, stejně jsme neměli v plánu žádné náročné výšlapy. Jdu se nasnídat, na kafe, které mi Marek uvařil, už se vysloveně třepu, je čas na pravidelnou dávku ranního kofeinu.


“Sláva nazdar výletu, výletu, nezmokli jsme už jsme tu, už jsme tady, “ křičí Marek s dětmi, jeden přes druhého. Marek si dal po celém dni na cestu pár piv, a protože není zvyklý moc pít, stouplo mu to trošku do hlavy. Děti se baví, jak je taťka veselý a na loď pro jejich pobavení leze po čtyřech. Ne že by byl tak na plech, ale je to nejjistější způsob a děti se smíchy lámou v pase.
Zbytek večera se nese pořád ve veselém duchu, ale u večeře už je na dětech i Markovi vidět, že lehnou do postele a usnou. Nemá smysl se snažit o nějaké aktivity, sami řeknou, že chtějí spát. Mám pocit, že pusu jim dávám už do snu. A jelikož si ustelou všichni v naší posteli, čeká mě dnešní noc v dětské postýlce.
Je teprve 9 hodin, nechce se mi spát a když uklízím po večeři, zaslechnu ze shora hudbu. Jen vybrnkávání na kytaru.
Poučena ze včerejška, obleču si svetr hned, vezmu hrnek s kávou, na kterou jsem ještě dostala chuť a opouštím spící království.
Kytara zní ze sousední lodě, je vidět zapálená petrolejka na stole u našeho souseda. Nedá mi to a dojdu až k zábradlí. Sedí na starých madračkách, které rozložil vedle stolku a v první okamžik si mě nevšimne. Světlo lampičky ho jen spoře osvětluje, ale i tak vidím, jak mu prsty tančí po krku kytary. Má velké silné paže, pevné. Není to katalogový krasavec, ale má v sobě něco, co mi nedovolí odtrhnout oči. Možná jsou to ty ruce, možná delší vlasy, které se snažil svázat do culíku, ale jeden pramínek mu neposlušně padá do čela a on si ho sem tam pohybem hlavy na stranu odhodí.
Všimne si mě až po chvíli, ale nepřestane hrát, jen mě kývnutím hlavy pozdraví. Oplatím mu mávnutím a dál poslouchám, dívám se na něj a pak někam do tmy na hladinu, přejíždím po oušku hrnku a vůbec si neuvědomím, že můj soused na mě mluví a nehraje.
“Prosím? “všimnu si, že se se mnou baví.
“Jestli si dáte se mnou víno? “směje se kluk od vedle, jak jsem zmatená.
A nakonec proč ne, kávu mám dopitou, všechno u nás spí, ale mě se pořád ještě nechce.
“Ale jo, dám, “a během chvilky jsem u něj a držím skleničku s dvojkou tramínu. Hmm, tohle víno se bude pít samo.
“Jonáš, “představí se mi můj hostitel a podá mi ruku, aby si mě přitáhl blíž. Dostanu jednu seznamovací pusu a sedneme si oba vedle sebe na madračky.
Mám dělat jako že nic a nebo se vrátit ke včerejším večeru, kterého byl svědkem? Jonáš to vyřeší za mě, začne se vyptávat od kud jsme, že nás tu ještě neviděl a tak během chvilky ví vše o našem výletování.
“Já jsem místní, tuhle loď měl ještě můj děda a tak mám aspoň kam utéct po práci, z města, odpočinout si, “začne povídat o sobě. Je docela sdílný, ne jak Marek, který spíš mlčí a mluvím já. Přistihnu se, jak na Jonáše koukám s otevřenou pusou a poslouchám, když vypráví o své práci. Jezdí se sanitkou tady v okresním městě, je mu 29, (no přiznám se, že můj odhad byl tak 33, vypadá starší) a je sám. Rodiče se odstěhovali na Šumavu na chatu a se staršími sourozenci se nestýká. Neptám se proč.
Takže je to takový benjaminek mě napadne.
Jonáš si všimne, že mám prázdnou skleničku a rychle mi doleje. Přijde mi, že mě chce snad opít. Při té myšlence se musím usmát, tohle se už dlouho nikomu nepovedlo. Všimne si toho.
“Skoro to vypadá, jako by jsi mě chtěl opít? “usměji se na něj.
“Neboj, dal bych ti pak první pomoc. Ale alkohol podáváný z rukou zdravotníka neškodí v jakémkoliv množství, “zůstane o něco déle nakloněný ke mě.
“Nebojím se, strach jsem nikdy neměla, “to víno mi asi dodalo odvahy a trosku už rozvazuje jazyk.
“Všiml jsem si, že ani odvaha ti nechybí, “mrkne na mě Jonáš a mě je jasné, že se vrací ke včerejšku. Teď to přijde, bude si mě dobírat. Ale nic z toho se nestane, prostě to přejde jako nic. Ten kluk mě překvapuje, je na svůj věk úplně jinde než jeho vrstevníci, kteří by snad jen přihlouple smáli.
Dívám se mu do očí, mám ráda ten pohled, který neuhne. Je to taková moje malá zkouška, když vydrží dívat se mi do očí. Jonáš je ovšem první, u kterého jsem uhla očima já. Rozbušilo se mi srdce, jako bych se před ním snad styděla nebo co.
Když se vrátím pohledem k němu, má svoji tvář vedle mé. Neptá se o svolení, prostě mě políbí. Nejsem schopna reakce, tohle jsem vážně nečekala i když přiznejme si, v mých divokých představách přesně tohle figurovalo. Měla bych ho odstrčit, zastavit, zkrátka vymezit mu mantinely. Ale nechci. Proto přivřu oči a pootevřu rty. Jonáš to správně pochopí jako souhlas a během chvilky už se jeho jazyk proplétá s mým.
Jonáš je sice mladší než já, ale myslím, že v mnohých věcech by mě mohl učit spíš on. Jeho horké rty mluví za vše. Rukou mi hladí přes triko prsa. Nebojí se, spíš mi jen dává čas to všechno vstřebat a postupně připravit na další. V jednu chvíli mám pocit, že padám. A není to jen pocit, Jonáš mě pokládá na madraci, ale můj výkřik tlumí další sérií polibků.
“Dostal jsi mě na lopatky, “směji si, když najdu mezeru na to nadechnout se.
“Jsi přesně tam, kde máš být a kde sama být chceš.”opřel se mi o čelo. Je mi to příjemné, ale taky mi v hlavě bliká kontrolka, že teď není vhodná doba. Jsem nervózní, ze sebe, z Jonáše. Pozná to. Usměje se a pohladí mě po tváři.
“Na co myslíš? zeptám se ho zvědavě.
“Že jsem o sobě zatím povídal jen já, ale o tobě nevím nic, “sedne si a pomáhá mi se zvednout.
“No tak Marka jsi už viděl, ehm…, a děti jsi asi taky měl možnost slyšet, nejdou přeslechnout, “vybaví se mi situace, kdy se dohadovali, kdo z nich bude “jako”u kormidla.
“A dál? “je vidět, že tohle mu nestačí.
“Dál? No chodím do práce, ráda zajdu na koncert nebo si zatancovat a baví mě dělat věci trochu jinak, “při výčtu aktivit zjistím, že všechno podnikám sama, bez Marka.
“Zajímavá žena jsi, “zhodnotí Jonáš a sáhne po kytaře. Mohl využít situaci pro cokoliv, ale on hraje a pak si povídáme a smějeme, po erotickém náboji je dávno pryč. Do postele uléhám pár minut před 1 hodinou ráno. Třeba mi přijde do snů, napadne mě než zavřu oči ….

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Michal030
Michal030 VIP
14.9.2018 03:27
Tak to je krásná povídka. Přišel do snů?
doklina
12.9.2018 00:54
@jabakuk, ano to co viděl, odtušil, že Katka není stydlivá.
Jabakuk
11.9.2018 22:33
Pěkný příběh,má pokračování?
Co ho nabudilo k tomuto kroku?
To co viděl a slyšel?
doklina
11.9.2018 00:58
@cloviczech a nebo ještě jinak *22*

Za madraci se omlouvám *24*
Cloviczech
10.9.2018 16:55
Moc hezky napsané, těším se na pokračování. Mám v hlavě několik verzí, jak to skončí. Jonáš ošuká Katku, Jonáš neošuká Katku, Jonáš ošuká Marka, Jonáš ošuká oba, Marek ošuká Katku, Katka ošuká Marka, Marek ošuká Jonáše, Katka ošuká oba, oba ošukají Katku ... Sakra nějak jsem se v tom zamotal, ale je taky možné, že nikdo neošuká nikoho.

@Isaac_11, nebuď hnidopich, vždyť je to hezky napsané i s Dé v matraci. Mně to vůbec nevadilo.
isaac_11
10.9.2018 14:45
Prima jako vždy :-).
Jen "matračka" je od "matrace", ne "madrace" :-)
doklina
10.9.2018 09:14
@simon81 léto ještě nekončí, aspoň pro Katku, Marka a Jonáše *159*
simon81
10.9.2018 08:57
Ze života? By člověka až začalo mrzet, že léto pomalu končí ;)
11kirk
10.9.2018 06:36
super *114* krásně se to četlo
Big-Dog
10.9.2018 06:18
Jo, ne každá erotická povídka musí mít za pointu orgasmus. ;-)