Kluk nebo holka?

11.9.2018 Autor: cvrcekL 6 komentářů

Malý domek na předměstí a v něm jedna taková obyčejná čtyřčlenná rodinka. Alespoň to tak navenek vypadá. Všichni jsou asi docela normální, tedy já si myslím, že všichni kromě mě. A jak se to stalo? Od útlého mládí řeším v sobě jeden zásadní problém a skoro bez ustání si pokládám otázku: „Jsem kluk nebo holka?“ A ač se snažím sebevíc, odpovědět si dost dobře nedokážu. Od malinka můj život značně ovlivňovala má o pět let starší sestra. Nejprve mě považovala za svou panenku na hraní, a když toto období přešlo a já začal chodit do školy, pro změnu jsem velmi často nosil oblečení, ze kterého má starší sestra již vyrostla. Moje chabé tělo se navíc nějak nemělo k tomu, aby rostlo a stal se ze mne statný pohledný jinoch, kterého obletují holky, byl mi přisouzen takový hodně dívčí vzhled. Ve škole se mi skoro všichni posmívali, že vypadám jak holka. Bodejť by se mi taky nesmáli, když jsem nosil skoro pořád oblečení po své sestře a snad kromě střevíců s podpatky, sukýnek, krajkových kalhotek a podprsenek, po ní vynosil téměř vše. Já si časem na ty posměšky zvykl a i ti největší posměváčci to po čase už moc nevnímali a přijali, že ke mně růžová bunda, těsné bílé kalhoty a růžové tenisky prostě patří. Tak to se mnou šlo ve škole jeden ročník za druhým. Pomalu na mne přicházela puberta, ale moc se toho na mě neměnilo, alespoň já to tak vnímal. Mí spolužáci začínali neúnavně poletovat kolem spolužaček, stále častěji jsem slýchával jejich silácké řeči, jak mají velké ocasy a kolikrát za den se jim postaví. Ale ten můj ocásek byl pořád takový zakřiknutý, a když už se mi náhodou postavil, nebylo to stejně nic k obdivování.

Doma byl však zásluhou sestry můj pubertální vývoj ovlivněn docela zásadně. Nikdy jsme neměli doma problém s nahotou a já mohl svou sestru často vídat nahou a obdivovat její vyvíjející se kundičku. Stejně tak ona pozorovala, jak se vyvíjí můj ocásek. Když ale začala být taková skoro dospělá, přestávala mi své tělo ukazovat tak často a pohledy na její dospívající kundičku se pro mne stávaly spíše vzácností. Mě to ale nevadilo, protože pohled na holku mě nějak moc nevzrušoval. Já to nevnímal jako něco nenormálního, prostě to tak bylo. Sestra si od takových sedmnácti začala domů docela pravidelně vodit kluky a samozřejmě s nimi v posteli ledacos zkoušela. Naše pokojíky spolu sousedily a já tak docela často mohl slyšet z jejího pokojíku různé vzrušující zvuky. Ovšem mě nevzrušovalo sténání mé sestry, ale spíše sténání hochů, kteří se jí snažili udělat dobře. S tím, jak má pubertální proměna postupovala, sílilo i vzrušení v mém těle vždycky, když jsem slyšel sténání hochů píchajících mou sestru. Každému „normálnímu“ klukovi by se samozřejmě v nastalém vzrušení postavil ocas, ale já na tom byl úplně jinak. Ocásek se mi vzrušením skoro nehnul, ale vždycky se mi začal uvolňovat zadeček a pěkně vlhnul. Zpočátku mi to připadalo divné, pak jsem si ale uvědomil, že když slyším ty dráždivé zvuky ozývající se ze sestřina pokoje, vzrušuje mne pouze sténání kluků a já se vžívám do role holky, která je právě píchána. A když už se mi ten zadeček tak pěkně uvolňoval, byl by hřích nevyzkoušet si do něj něco zasunout. Nejprve to byly jenom moje prsty, to mi ale brzy přestalo stačit a já hledal, co bych si tak do toho svého rozevřeného zadečku strčil. Hledal jsem dost dlouho a v kuchyni pak objevil jakousi naběračku s pěkně tvarovanou plastovou rukojetí, hodně vzdáleně připomínající stojící ocas. Do zadečku mi pasovala moc hezky a já její zásluhou okusil, jak je to příjemné, když mě něco dráždí v hloubi zadečku. Mnohokrát jsem si u toho povzdychl: „Ach, kdybych byl holka a měl místo toho svého ocásku kundičku a kluci by mi v ní dělali dobře svými ocasy.“ Jenže nejsem holka, ale kluk, který jen vypadá jak holka.

Tak to šlo nějaký čas a já postoupil na střední školu. Matka se sice práskla přes kapsu a pořídila mi několik chlapeckých svršků, abych prý v té nové škole trochu vypadal. No mě to oblečení, které mi pořídila, zrovna dvakrát neoslovilo. Proto jsem dál loudil po sestře její onošené hadříky, kterých měla poměrně hodně, protože svůj šatník zásluhou svých nápadníků dost často obměňovala. I na střední jsem tedy chodil oblékaný spíš jako holka, což jsem ještě umocnil tím, že jsem si během prváku nechal k nelibosti mé matky narůst dlouhé vlasy. Však se ve škole na mě skoro všichni divně koukali a mě dělalo docela dobře, že mě kluci a kupodivu i holky stále okukují. Jejich obdiv byl ale hodně povrchní a mě celkem nic nepřinesl, protože nikdo se se mnou vlastně stejně neskamarádil. Tak jako spolužáci okukovali mě, i já koukal po nich. Důvod byl jasný, mou mysl stále častěji svírala myšlenka, že by nebylo od věci sehnat kluka, který by mi opíchal ten můj roztoužený zadeček, abych okusil jaké to je, když mi bude v mém zadečku rejdit nějaký pořádný ocas, a ne jen pitomá plastová rukojeť naběračky. Jenže jak mám poznat, který kluk by byl ten pravý a dokázal mě pořádně opíchat. Prohlédl jsem ve škole mnoho kluků, jejichž ocas bych si s potěšením nechal vrazit do zadečku, ale nikdo z nich můj zájem o ně neopětoval. Jeden svalnatý hoch z vyššího ročníku se na mě dokonce slovně napadl, když pronesl: „Ty pičo, co na mě tak čumíš? To jsi opravdu teplej?“ No piča možná opravdu jsem, ale kdybych tu piču měl, možná bych byl štastnější. Bohužel tomu tak není a já si v tuto chvíli uvědomil, že okukování pro mne pohledných kluků ve škole asi nemá cenu, protože by bylo asi otázkou času, kdy mi některý z nich vylepší pěstí můj dívčí ksicht.

Má sestra v se té době delší dobu tahala s Petrem, který by se docela zamlouval i mě. Moc jsme se nevídali a tak mě vlastně ani pořádně neznal. Jednou se spolu náramně loučili před domem, právě když jsem se vracel ze školy. Já na sobě měl samozřejmě jeté šaty po sestře a obligátně svou setru pozdravil: „Čau ségra.“ Petr se po mě ohlédl a povídá: „Ty jsi mi neřekla, že máš ségru.“ „Ty můj hlupáčku, to není ségra, ale můj mladší brácha,“ uváděla ho v obraz má sestra. „Kecáš, to nemůže být kluk, vždyť vypadá jak holka,“ divil se Petr. „Ale je, jen nosí nějaké věci po mě,“ vysvětlovala mu sestra. On dál mířil pohledem na mě a než jsem vešel do domu, zaslechl jsem z jeho úst: „Vypadá dobře, kdybys mi neřekla, že je to tvůj brácha, asi bych si dal říct.“ Já šel domů a co si ti dva spolu povídají dál neslyšel, ale má mysl zbystřila, protože se mi v hlavě hned zjevila trochu bláznivá myšlenka. A sice, že právě Petr by mi třeba rád protáhl můj chtivý zadeček protáhl. Od té chvíle jsem začínal připravovat jistý plán. Věděl jsem, ve které dny dochází Petr píchat sestru a tak nebyl problém se mu pravidelně předvádět a nenápadně vnucovat. Vždycky po mě dychtivě koukal a jednou jsem se mu vnucoval nějak víc, vystrkoval na něj svůj zadeček a jezdil si po něm vyzývavě rukou. On na to: „Neprovokuj, nebo...“ „Nebo co?“ vyzvídal jsem. „Nebo tě fakt vojedu,“ na mě Petr. Se slovy: „Tak to zkus ty siláku,“ jsem zmizel v našem domě, takže se mezi námi nic nestalo. Já ale v tu chvíli netušil, že se to brzy změní. V té době si sestra našla nějaké dost slušně placené místo v kanclu, které jí dohodila její dobrá kamarádka. Po nástupu ovšem jela na několikadenní školení, kde jí vysvětlovali co a jak má dělat a co se od ní očekává. Toho samozřejmě hned využil Petr, aby mě v podstatě zneužil. Jdu si tak ze školy, už jsem skoro u domu, když se z poza rohu náhle zjevil Petr a pravil: „Tak co ty provokatére, rozdáme si to spolu?“ Já se nejprve zarazil, ale pak mi došlo, že právě teď přišla velká šance, aby mi konečně ten můj zadeček pěkně protáhl svým ocasem. V brzkém odpoledni byl náš dům prázdný a riziko, že nás někdo přistihne, velmi malé. Má mysl měla rozhodnuto hned, já zamířil pohledem do Petrova rozkroku a povídám mu: „Si troufáš, když není sestřička doma, že?“ „Provokoval a dotíral si ale ty, pokud vím, nebo ne?“ na to Petr. Každý jsme měl svou pravdu, ale oba jsme vlastně chtěli totéž. On ojet kluka, který ho možná hodně přitahoval a vzrušoval, a já si nechat vrazit ocas do zadečku, abych konečně poznal, jaké to je ho tam mít. Rázem jsme se ocitli v mém pokojíku a já na Petra hned: „Tak ho ukaž!“ „Ty mi ji taky ukaž!“ na mě Petr. Svlékání nám šlo oběma skoro samo a Petr si hned honil ocas, aby mi předvedl jeho velikost. Možná jsem mu ho trochu záviděl, proti tomu mému, málokdy stříkajícímu ocásku, byl jeho ocas co do velikosti rozhodně hodně slušný. Já se položil na svou postel, zvedl nohy, abych mu ukázal tu svou dírku, do které by se měl trefit. V tu chvíli jsem myslel jen na jedno: „Ať už mi ten svůj krásný ocas vrazí do zadečku.“ On mi začal zadeček prstit a když uznal, že by se tam už ten jeho ocas mohl vlézt, pronesl: „Tak ti ho tam šoupnu ty děvko!“ Konečně jeho ocas začal vnikat do mého zadečku. Roztahoval jsem si rukama půlky co to šlo, aby Péťa vnikl svým ocasem vnikl do mého zadečku co nejhouběji. Já byl dost otevřený a Péťův ocas mi působil jen samou slast, o nějaké bolesti nemohlo být řeči. Právě jsem asi poznával jaké to je, když kluk píchá holku. Zajisté, holka asi u toho prožívá úplně něco jiného, ale já to vnímal, tak jak jsem to vnímal. Péťa mě píchal do zadečku moc hezky a já si jen přál, aby mi to dělal co možná nejdéle. Svým sténáním: „Ach, Péťo nepřestávej, ách, mrdej mě, ách, nepřestávej mě mrdat, ách...,“ jsem ho neustále přesvědčoval, že právě píchá holku, která to má moc ráda. Však také Péťa po chvilce našeho píchání poznamenal: „Ty pičo, ty se doopravdy necháš píchat jako ta největší děvka!“ Za krátko párkrát dost tvrdě přirazil a já cítil v nitru svého zadečku krásné teplé vlhko. To se Péťa do mě krásně udělal a otázal se: „Tak co ty děvko, už jsi spokojená?“ Tím, jak mě oslovil jako holku, mě přesvědčil, že nemám dost a já ho chytil za zadek, aby ze mě nemohl slézt a žadonil: „Ach, já chci ještě, ach, vydři mě pořádně, ach já jsem tvoje hodná holka, ach, já to chci...“ Péťa si zhluboka povzdechl, ale vyslyšel má přání a znovu mi začal ocasem pronikat hluboko do zadečku a já si to dál náramně užíval. Péťa se snažil, oba jsme krásně sténali a mě to dělalo tak moc dobře, že i můj ocásek se probudil a já krásně vytekl. Péťa mi protáhl zadeček skutečně důkladně, a když se mi do něj podruhé vystříkal, s povzdechem pronesl: „Hochu, hochu, teď nevím jestli sem budu chodit píchat tebe, nebo tvou ségru.“ Očividně se mu to se mnou líbilo, ostatně i já byl náramně spokojený a uspokojený. Sestra se vrátila ze školení a Petr hned druhý den přišel plnit povinnosti oddaného milence. Já lelkoval na zápraží před domem a Petr, odcházející po povinném uspokojení mojí sestry, mě nenápadně chytil za zadek a povídá: „Neboj hochu, tebe si vychutnám někdy příště. Sestra musela občas zůstat v kanclu déle, o čemž měl Petr docela dobrý přehled a chopil se samozřejmě příležitosti, aby mohl patřičně uspokojit i mě. Stalo se z toho pravidlo a já byl rád, že mi ten můj chtivý zadeček docela pravidelně uspokojuje. Péťovi se to se mnou zalíbilo natolik, že moje sestra začínala zůstávat stranou jeho zájmu. A jak už to bývá, sestra ho začínala podezřívat, že má jinou. Petr jí to sice dlouho vyvracel, ale mou sestru moc přesvědčil. Pak se při nějaké diskuzi s matkou dověděla, že Petr občas chodí za mnou. Sestra mě hned podrobila velmi nepříjemnému výslechu a já ji namlouval pohádku o tom, jak mi Petr vysvětloval matematiku. Než jsem se ale nějak stačil s Petrem domluvit, sestra udeřila i na něj. Petr zvolil ovšem taktiku zatloukat, zatloukat a zatloukat, což se mu nakonec vymstilo. Sestra totiž na něho hned za tepla ušila boudu, nakukala mu, že ve středu musí být déle v práci. Středa byla totiž dnem, kdy oba rodičové měli odpoledne nějaké své aktivity a doma bylo prázdno, jen já jsem se vracel domů brzy. To Petr moc dobře věděl a už na mě netrpělivě čekal před domem. Jeho ruka se sápala můj zadeček, ještě než jsme vešli do domu. V chodbičce před mým pokojíkem už jsem to pro změnu nevydržel já, zajel mu rukou do kalhot a začal mu masírovat jeho ocas, který v mžiku krásně stál. Péťa sténavým hlasem řekl: „Ty zmetku malej, ty víš jak na mě. Honem ji na mě vystrč, ať ti ho tam můžu vrazit.“ V tom ze svého pokojíku nečekaně vyšla má sestra hned na nás spustila: „ Tak tohle je ta vaše matematika? Vy prasáci, styďte se!“ Já takticky zmizel ve svém pokoji, sestra náležitě vyčistila Petrovi žaludek a vše ukončila větou: „Vypadni ty hajzle a už se sem nevracej!“ Bylo tedy jasné, že sestřin rozchod s Petrem proběhl velmi rychle a nic se na tom nemohlo změnit.

Na Péťův ocas jsem proto mohl rovnou zapomenout. Můj zadeček si na nějaký čas musel zase navyknout na plastovou rukojeť naběračky, která mě před časem celkem uspokojovala, ale Péťův ocas to prostě nebyl. Sestra se po pár týdnech začala tahat s novým nápadníkem. Mě moc sympatický nebyl a sestra si hlídala, abych ho pokud možno potkával co nejméně. Mě to nevadilo, měl jsem před maturitou a má mysl měla jiné starosti, než jen co si strčím nebo nechám strčit do zadečku. Maturitu jsem zdárně zdolal, na podzim se chystal na vysokou a tajně doufal, že tam snad potkám někoho, koho zaujmu. A světe div se, potkal. Pokoj jsem sdílel s Honzou, což byl i můj nový spolužák. Naše první setkání na pokoji bylo takové z obou stran nesmělé. Byli jsme oba dost zakřiknutí, jeden okukoval toho druhého a ani jeden pořádně nevěděl, co má od to druhého očekávat. Podali jsme si ruce a Honza mě přivítal větou: „Ty jsi kluk, jo?“ „Sice toho v rozkroku moc nemám, ale jsem kluk,“ zněla má odpověď. Trvalo nám nějaký ten týden, než jsme se spolu trochu skamarádili a začali být k sobě otevřenější. Honza byl v mých očích docela pohledný kluk, a když se třeba převlékal, já samozřejmě koukal na jeho ocas. Vypadal docela slušně a já už ho, jenom při tom pohledu na něj, cítil ve svém zadečku. Dny pozvolna dál ubíhaly a to, jaký intimní život každý z nás vede, jsme spolu moc neřešili. Pak si ale jednoho odpoledne Honza nad rozevřenými skripty povzdychl: „Už by to chtělo zase někam vrazit ptáka. Chtělo by to nějakou holku, nemusela by být ani moc hezká, jen kdyby mi podržela. A kdyby dělala drahoty s kundou, klidně bych jí ho vrazil i do prdele.“ Toho jsem se chytil a zeptal se: „A můj zadeček by ti nestačil?“ Honza se na mě dlouze zadíval a povídá: „To si ze mě děláš prdel, ne?“ „No nedělám, kdybys chtěl, tak ti klidně podržím,“ nabízel jsem se. Honza zakroutil nevěřícně hlavou a poznamenal si pro sebe: „Ty vole, on nejen že jak piča vypadá, on piča opravdu je.“ Chvíli bylo na pokoji hrobové ticho, ale Honzovy intimní potíže zapříčinily, že mu to nedalo a zeptal se mě: „Ty bys mě klidně nechal, ať tě opíchám do prdele?“ „Klidně,“ zněla má stručná a jasná odpověď. Honza na mě dál zíral, stále asi nemohl uvěřit tomu, že by mi mohl vrazit ocas do zadečku. Pak povídá: „Mě by úplně stačilo, kdybys mi ho polaskal hubou.“ „Ale mě ne, pěkně ho do mě šoupneš,“ trval jsem na svém. „To asi pravda nebude,“ bránil se dál Honza. Abych to celé někam posunul nebo urychlil, svlékl jsem se, vystrčil na něj svůj zadeček, strčil si do něho palec a vyřkl: „Hele, koukni, jak pěkně by mi tam zajel.“ Honza nic neříkal, jeho nezvladatelný chtíč ho při pohledu na můj zadeček s palcem uvnitř asi přesvědčil, on vstal a začal mi ho prstit. Zjistil tak, že i pro jeho statné péro tam může být docela dost místa a už se na mě vrhal jako ten správný neukojený samec. Na rozdíl od Petra, který mě píchal zepředu, Honza na mě šel zezadu, což bylo pro mne něco nového. Jeho ocas do mě hravě a hodně hluboko zajel, já trochu zasténal bolestí, protože tak hluboko ve svém zadečku jsem ještě nic neměl. Ale jen Honza svým ocasem párkrát podíval do hloubi mého zadečku, pocit bolesti se vytratil a nahradila ho nepopsatelná slast. Pobízel jsem Honzu,: „Ach, krásně mi to děláš, ách, ještě, ách, mrdni to do mě...“ Honzík též krásně sténal a určitě si náramně užíval sevření svého ocasu mým zadečkem. Však se brzy dočkal a já najednou cítil ve svém nitru to krásné teplo a vlhko, které způsobilo jeho semeno. Honza mi vytáhl ze zadečku svůj ukojený ocas a spokojeně řekl: „Ty pičo, ta tvoje prdel mi ho dráždila líp než nějaká chtivá tekoucí kunda.“ Já bych snesl víc a jeho ocas by se mi mohl prohánět klidně déle, ale já na Honzu nijak nenaléhal. Kluka určitě píchal poprvé a tak si musel v hlavě srovnat, jestli ho to patřičně uspokojilo. Přešlo pár dní a Honza na mě vyrukoval s otázkou: „Tak co ty skoroholko, kdy mi zase podržíš?“ „Třeba hned, ale musíš mě opíchat pořádně a nacákat to do mě nejmíň dvakrát,“ povídám mu. Víc už nebylo třeba říkat a Honza okamžitě tasil svůj ocas z kalhot. Trochu jsem mu ho rukou promasíroval a už ho měl krásně v pozoru. Já se svlékl, vystrčil na Honzu zadeček a pobídl ho: „Tak pojď na tu holku a pěkně jí to udělej.“ A Honza si s mým zadečkem začal hezky hrát. Nejdřív mi ho chvilku lízal, pak mě krásně prstil a já ho pak pobídl: „Pojď už do mě, vraz mi tam ten ocas až na doraz, já ho tam moc chci.“ Více slov nebylo třeba a Honza mi zasunul svůj ocas hluboko do zadečku. Dnes se moc snažil a do zadečku se mi skutečně vycákal dvakrát. Oběma se nám to moc líbilo a bylo jasné, že jeho ocas se v mém chtivém zadečku bude prohánět hodně často. Máme z toho takový zaběhnutý rituál. Honza ke mně nenápadně přistoupí, rukou mi zajede vzadu do kalhot, vsune mi prst do zadečku a zeptá se: „Chceš ho tam ty moje hodná holko?“ A víc se ptát nemusí, protože já ho tam samozřejmě vždycky chci. Honzík mi to dělá do zadečku moc hezky a já jsem jeho zásluhou šťastný. Jen si občas položím tu hloupou otázku: „Jsem jeho kluk nebo holka?“

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Michal030
Michal030 VIP
15.9.2018 04:01
Pěkná povídka.
77sub
13.9.2018 16:30
sladký *250*
Leanoss56
13.9.2018 03:03
Super.. Fandím ti...
msi630
msi630 VIP
13.9.2018 00:37
*114*
dejvy
12.9.2018 17:09
Jsi buzerant
Umpa
12.9.2018 16:30
Dobrá povídka :)