Lekce v lese

18.9.2018 Autor: sparring 14 komentářů

Dnešní porada je utahaná. Žádná pochvala či alespoň slova díky. Místo toho nás jen úkoluje a na bedra nám nakládá další povinnosti. V jednu chvíli ho přestávám naprosto vnímat. A raději si ťukám do mobilu. Ještěže porady s „nejvyšším“ jsou maximálně dvakrát do měsíce a v práci se téměř nepotkáme. Jsem vlastně ráda. Je to už dlouhé, šéf nakonec dává pauzu. Sám odchází do kanceláře. Za deset minut se vrací a pokračuje.

Znovu beru do ruky mobil a čtu krátkou zprávu.

„VE DVANÁCT U SPOŘITELNY, ČUBKO. VEZMU TĚ NA PIKNIK DO LESA.“

Culím se.

„Evo, posloucháte mě?“

„Ano, pane!“

„Teda šéfe….,“ snažila jsem se zachránit již vyřčené. Zrudla jsem, kolegové pitomci se pobavili na můj účet a šéf mi znovu zopakoval, na co se mě ptal.

„Už jste vyplnila ty projektové papíry? Potřeboval bych je poslat.“

„Samozřejmě, že ne,“ říkám si v duchu, ale něco jiného odpovídám nahlas.

Jsem naučená říkat, že na všem pracuju. Jen mě pak nesmí překvapit tím, že po mně bude chtít rozpracovaný úkol poslat. Naštěstí mě dalšími dotazy netrápí a pokračuje v diskuzi s dalšími kolegy. Pochopil, že mám na práci asi něco mnohem důležitějšího. Sedíme v zasedačce už od osmi, je skoro jedenáct. To znamená, že za hodinu převleču svůj sebevědomý kabát a budu oddaná svému Pánovi. Místo oběda mě čeká lekce v mechu a kapradí, okořeněná vůní jehličí.

Už teď jsem myšlenkami s ním. Jak mě dnes ale potrápí? Do lesa mě ještě nikdy nevzal. Neznáme se zase tak dlouho. Asi pět měsíců, vím to přesně, protože s novou prací přišel i nový Pán. Už ale přesně ví, co na mě platí, čeho jsem schopná, co vydržím a jak poslušná umím být. Ještě jsem ho nezklamala. A nechci ho zklamat ani teď. Zbytek porady koukám do stolu a poznámek na papíře, o jejich obsahu však nepřemýšlím.Před půl dvanáctou je porada u konce.

„Jdeš s námi na oběd?“ ptají se mě kolegové.

„No, já mám něco domluvené. Taky oběd,“ teď se snad doufám nečervenám.

Přehodím tašku přes rameno a běžím na parkoviště. Potřebuju se stihnout doma umýt, být voňavá a čistá, mám na to půl hodiny. Sakra.

Timing mám ale naprosto přesný. Ve dvanáct stojím ve slušivém dress codu před spořitelnou. Mám na sobě džínovou sukni a bílou košili s drobnými knoflíčky a „kurví boty“. Černé na poměrně vysokém podpatku. Normálně je nenosím, ani sukně nejsou mým oblíbeným outfitem, ale vím, že můj Pán je rád, když se jako dáma pro chvíle s ním takhle obléknu. V tašce si ale stejně vezu oblečení z porady, abych se mohla převlíknout a vyhnout se hloupým řečem, proč jsem převlečená, a kde jsem byla.

„Máš štěstí, stihla jsi to,“ podívá se mi dlouze do očí. Naposled na mě Pán musel čekat, také si mě za tu prodlevu náležitě potrápil, až jsem se slzami prosila. Za jízdy mi surově mačkal bradavky.

Usedám na místo spolujezdce. Letmo mě skoukne a přejede rukou přes stehno, neodpustí si silný stisk. Bože, jak je to úžasné, když se mě po třech týdnech dotýká. Jsem nervózní, mlčím a klopím zrak.

„Podívej se na mě, děvko. Zase mě ignoruješ?“

Neignoruju svého Pána nikdy. Mám k němu velký respekt, úctu a věřím mu ve všem. Občas ho jen neposlouchám, protože má psychika se dostává do jiné dimenze. A ve své poníženosti takhle reaguji. Když se mu mám podívat do očí, je to tak zvláštní. A přece tak krásné.

„Strč si do díry prsty a olízni je,“ přichází jeden z prvních příkazů.

Odhrnuji si na stranu kalhotky, které jsou i po tak krátké chvíli už promáčené. Strkám si dovnitř dva prsty, vytahuji je a olizuji.

„Takhle ne, kurvičko. Myslel jsem do análu.“

Zase špatně. Chce mě trápit a ponižovat. A já se nechám, potřebuji to. Pomalu vyjíždíme z města. A Pán mlčí. Mlčím i já. Zastaví na vhodném místě. Stáhne mi hlavu k sobě a zašeptá mi do ucha.

„Ukážu ti, jak se projíždí anál,“ sáhne do dveří u řidiče a vytáhne anální kolík.
„Ale až za chvíli, zatím ho budeš poslušně držet ve své puse,“ ty moje couro!

Načež mě chytne za přední díl kalhotek a hluboce je zařezává, až málem vypouštím kolík z pusy. Nastartuje a veze si mě do temného lesa, kde hodlá chytrou a inteligentní ženu, rozumnou a myslící, totálně ponížit a zneuctít. Jedeme polní cestou, míjíme hájenku a první houbaře. Zastavujeme o kus dál.

„Vystup si. Běž ke kufru a tam počkej.“

Udělám přesně, co chce Pán. Ještě slyším, jak si vyřizuje nějaký pracovní hovor. A za chvíli jde ke mně.

„Otevři ten kufr. A jednu věc vyndej.“

Pomalu otevírám dveře kufru a začíná mi být jasné, co se bude dít. Vidím silný provaz, několik metrů dlouhý, taky svíčku a černé kožené důtky. Napadne mě scénář, Pán si mě sváže, zbičuje a nechá na mě kapat horký vosk. Začít bych měla tedy provazem. Třesou se mi ruce a sahám po provaze.

„Ne, kurvo, nechci tě svazovat, mluvil jsem snad o tom, že ti ukážu, jak se projíždí ta tvoje prdel. Vůbec mě neposloucháš, ale vůbec.“

Pán mi vyndá z pusy anální kolík, hodí jej do kufru a vyndá si svíčku.

„Běž tam k tomu stromu, opři se o něj, předkloň se, roztáhni nohy a vystrč konečně ten zadek.“

Cítím, jak mi pod nohami praskají větve, bořím se podpatky do mechu, ale pomalu jdu k tomu stromu. Soustředím se na slova, která mi Pán právě řekl. Dělám, co mi řekl. Čekám a najednou ucítím štípnutí. Škubnu sebou.

„Drž a počítej. Dostaneš jich dvacet.“

Snažím se držet, ale a při každém dopadu důtek na mou prdel sebou cukám a cukám. Ale vydržím.Cítím, jak mi stahuje kalhotky dolů. Cítím Pánovy prsty v kundě. Je to tak příjemné, všechny prsty jsou obalené mou kundí šťávou. Pán mi krouží prsty kolem análu a mé vzrušení roztírá i na druhou dírku. Přichází na řadu svíčka, propadá se do mého řitního otvoru. Začínám sténat. Pán přidává své prsty do píči. Tvrdě mě šuká a protahuje, dokud neprosím, aby přestal. Ale vlastně nechci, aby přestal, po několika dalších, přesně mířených pohybech, křičím a sunu se k zemi.

Pán jde k autu a přináší mi vodu.

„Napij se, čubičko. Krásně jsi držela. Jsem spokojený,“ pohladí mě po tváři a po vlasech.

„Vstaň. Přede mě!“ Stojím před pánem, Pán mě hladí přes košili a rozepíná knoflík po knoflíku. Najednou je něžný, stahuje košíčky a líbá má prsa a kouše bradavky. Minulou hrubost střídá za jemnost. Mazlí se se mnou. Přejíždí po vlasech, pomalu je namotává na pěst a zatáhne.

„Ještě není konec, děvko!“

Musím se znovu opřít a strom. Pán mě hezky zezadu nabodává do kundy, já řvu příznačně na celé lesy. Zmítám se v dalším orgasmu.

„Převlékni se a pojedeme.“

Hodím na sebe oblečení z porady a sednu do auta.

„Ještě si tě na cestu svážu, dej ruce za záda.“

Je to děsně nepohodlné. Ale kvůli Pánovi vydržím vše. Ona ta cesta není zase tak dlouhá. Sotva se rozjedeme, poroučí mi Pán, abych si ho vzala do pusy. Ruce nezapojím, padám tedy na stranu k němu a bořím hlavu do klína. Pán si mě jednou rukou přiráží a já se začínám dávit. Zaráží mi péro hluboko do krku, cítím škubání a výstřik. Zastavuje, upravuje se a odvazuje mi z rukou provaz. Rukou si otírám zbytky vyteklého spermatu.

„Děkuju. Bylo to hezký, Evo. Ale už musíš jít, už skoro před hodinou volali kluci. Chtěli doplnit do projektu nějaká čísla. Říkal jsem, že tohle víš ty. Ale prý jsi ještě na tom obědě. Měla bys to jít klukům vysvětlit,“ usmál se na mě a políbil mě. Konečně nějaká dnešní pochvala, usmála jsem se taky pro sebe.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

paveli123
26.10.2018 04:56
Moc hezké čtení 👍 děkuji napiš pokračování ....
LOOKIN
30.9.2018 05:05
Jsi opravdu talentovaná a rozhodně piš dál
MajaX
22.9.2018 12:42
Konec byl nejlepší ;-)
Michal030
Michal030 VIP
22.9.2018 04:35
Tak to je úžasné. Jsi opravdu oddaná kurvička.
feminka
feminka VIP
22.9.2018 04:10
Je to super :) *114**114**114*
sparring
21.9.2018 17:33
Takové malē rozuzlení*6*
jjj3
21.9.2018 09:02
poslední odstavec je super :)
needleinnipple
21.9.2018 05:45
Dobre Vy
sparring
21.9.2018 05:40
Děkuji za komentáře.Je to zde má první povídka.A kdoví,třeba přidám další*4*
Hajotrade
Hajotrade VIP
21.9.2018 02:20
pekne napsany ,uplne me to vtahlo do toho lesa *24**28*