Vojanda

23.9.2018 Autor: Johny.cz 6 komentářů

Pavlína byla zajímavá holka. Anonymní bloggerka sbírající a publikující příběhy anonymních mužů. Vojanda z „kurvího pokoje“, co bloumá životem i internetem a hledá nové zážitky a nové společníky na klikaté cestě mezi realitou a fikcí. Je vůbec ona sama reálná, nebo je jen alter-egem některého ze zdejších bloggerů?

Petr se přistihl, že na tajemnou „Krásku“ opět myslí a netrpělivě sleduje nejnovější diskuse, kde se objeví nějaký její nový příspěvek. Ještě jednou si přečte poměrně strohý popisek na profilu, který spíše od komunikace odrazuje; už jen slovo „nepiš“ tam bylo asi čtyřikrát, ve spojení s různými podmínkami a „hříchy“.

Ale i tak se zdálo, že ve skutečnosti chtěla, aby jí někdo napsal – a Petr se rozhodl, že to zkusí. Napsal první vzkaz a se zájmem sledoval okno chatu. A pak, po krátké chvíli, přišla odpověď. A po jeho odpovědi přišla další. A další. A další. Těžko tu komunikaci nějak popsat; povídali si o všem možném; o mužích, o blogování i o životě. A pak si šla dát sprchu.

Petr si ji šel dát taky, protože si uvědomil, že by beztak celou dobu jen civěl do monitoru a čekal, jestli se sem ještě vrátí. A skutečně - ve chvíli, kdy se posadil zpátky k počítači se chatovací okno rozblikalo novým vzkazem. „Ty tu na mě čekáš?“. Odpověděl, že ano.

„To mě těší,“ odepsala. „Zrovna ležím v posteli, ale nějak se mi ještě nechce spát.“. Petr se zamyslel a chtěl odepsat, že on také ještě není unavený, a že by spolu mohli ještě o něčem pokecat, ale než to stihl dopsat, tak mu Pavlína poslala další zprávu. Mrkajícího smajlíka a fotku.

Petr přestal psát a civěl na fotku sympatické blondýnky s ručníkem na ramenou a se stále ještě mokrými vlasy ze sprchy. Usmívala se. Petr si uvědomil, že se usmívá také.

„Škoda, že u toho smajlíka nebyla i adresa,“ odepsaly jeho ruce v podstatě bez jeho vědomí, zatímco jeho mozek se zasekl u jejích očí a jejího úsměvu. V okamžiku, kdy zprávu odeslal, jen vyděšeně zamrkal, co to vůbec napsal. Rychle se snažil vymyslet, jak to obrátit v nějaký vtip, aby to nevypadalo, že tlačí na pilu; ale Pavlína byla opět rychlejší.

Na obrazovce se objevila její adresa.

O dvacet minut později už stál na domluveném místě, a zatímco se zpoza dveří ozvalo krátké zazvonění zvonku, přemýšlel, jestli se nezbláznil nebo jestli už dávno nespí, protože vyrazit v půl druhé v noci na neznámou adresu napsanou na anonymním chatu by dávalo smysl tak maximálně ve snu nebo v blázinci. Úvahy o snech se ale rozplynuly o půl minuty později, když se dveře otevřely, a nestál v nich nějaký rozespalý chlap, jak Petr tak trochu očekával, ale Pavlína, stále ještě s ručníkem na hlavě a v bílém župánku.

„Ahoj,“ přivítala ho a usmála se, a než za sebou Petr stihl zavřít dveře, župánek se s tichým šustěním svezl k jejím kotníkům. Petr se nadechl, že něco odpoví, ale nevěděl, co. V příjemně osvětlené předsíni před ním stála krásná nahá žena s milým úsměvem, a s postavou, která byla dokonalou kombinací ženských křivek a pravidelného cvičení.

Pak mu podala ruku a bez dalších slov ho povedla do ložnice, kde Petr konečně vzdal pokusy o konverzaci a začal ji líbat a hladit po celém těle, zatímco ze sebe postupně svlékal oblečení. Krásná prsa, pevný zadek, tělo stvořené k dotýkání. Pavlína si tuhle pozornost prvních pár minut užívala, ale ve chvíli, kdy ze sebe Petr shodil poslední kus oděvu, vrhla se mu na penis s takovou vervou, že ho to až překvapilo.

Předehra tak skončila dřív, než začala a velmi rychle přišel na řadu sex. Divoký, vášnivý, živočišný a nespoutaný sex, při kterém vystřídali snad všechny polohy, které byly fyzicky možné a v jehož závěru už dvojice připomínala jen zpocený, vyčerpaný a zhluboka oddychující pletenec rukou a nohou. Petr se stihl udělat asi třikrát, většinou pod „vedením“ Pavlíny, která ráda brala situaci do vlastních rukou; a u Pavlíny by se orgasmy daly spočítat asi jen stěží.

Nějakou chvíli vedle sebe ještě leželi v posteli. „Na to, že už bude půl čtvrté ráno, to nebylo špatný,“ zamumlal Petr zadýchaně. „To nebylo,“ usmála se Pavlína, zatímco si hrála s pramínkem svých vlasů. „Dej vědět, kdyby se ti taky někdy nechtělo spát,“ usmála se na Petra ještě jednou při odchodu do sprchy. „Ostatně adresu už znáš.“

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Johny.cz
27.9.2018 17:59
@ANIMADO: Díky! :)
ANIMADO
27.9.2018 13:37
*340*
Johny.cz
25.9.2018 16:15
@Zvire-ve-me, @jjj3 & @doklina: Díky, díky a díky! :)
doklina
25.9.2018 14:13
Super *114*
jjj3
25.9.2018 11:35
hezka představa :)
Zvire-ve-me
25.9.2018 09:42
Dobryyy...*114**114**114*