Vojanda

Pavlína byla zajímavá holka. Anonymní bloggerka sbírající a publikující příběhy anonymních mužů. Vojanda z „kurvího pokoje“, co bloumá životem i internetem a hledá nové zážitky a nové společníky na klikaté cestě mezi realitou a fikcí. Je vůbec ona sama reálná, nebo je jen alter-egem některého ze zdejších bloggerů?

Petr se přistihl, že na tajemnou „Krásku“ opět myslí a netrpělivě sleduje nejnovější diskuse, kde se objeví nějaký její nový příspěvek. Ještě jednou si přečte poměrně strohý popisek na profilu, který spíše od komunikace odrazuje; už jen slovo „nepiš“ tam bylo asi čtyřikrát, ve spojení s různými podmínkami a „hříchy“.

Ale i tak se zdálo, že ve skutečnosti chtěla, aby jí někdo napsal – a Petr se rozhodl, že to zkusí. Napsal první vzkaz a se zájmem sledoval okno chatu. A pak, po krátké chvíli, přišla odpověď. A po jeho odpovědi přišla další. A další. A další. Těžko tu komunikaci nějak popsat; povídali si o všem možném; o mužích, o blogování i o životě. A pak si šla dát sprchu.

Petr si ji šel dát taky, protože si uvědomil, že by beztak celou dobu jen civěl do monitoru a čekal, jestli se sem ještě vrátí. A skutečně - ve chvíli, kdy se posadil zpátky k počítači se chatovací okno rozblikalo novým vzkazem. „Ty tu na mě čekáš?“. Odpověděl, že ano.

„To mě těší,“ odepsala. „Zrovna ležím v posteli, ale nějak se mi ještě nechce spát.“. Petr se zamyslel a chtěl odepsat, že on také ještě není unavený, a že by spolu mohli ještě o něčem pokecat, ale než to stihl dopsat, tak mu Pavlína poslala další zprávu. Mrkajícího smajlíka a fotku.

Petr přestal psát a civěl na fotku sympatické blondýnky s ručníkem na ramenou a se stále ještě mokrými vlasy ze sprchy. Usmívala se. Petr si uvědomil, že se usmívá také.

„Škoda, že u toho smajlíka nebyla i adresa,“ odepsaly jeho ruce v podstatě bez jeho vědomí, zatímco jeho mozek se zasekl u jejích očí a jejího úsměvu. V okamžiku, kdy zprávu odeslal, jen vyděšeně zamrkal, co to vůbec napsal. Rychle se snažil vymyslet, jak to obrátit v nějaký vtip, aby to nevypadalo, že tlačí na pilu; ale Pavlína byla opět rychlejší.

Na obrazovce se objevila její adresa.

O dvacet minut později už stál na domluveném místě, a zatímco se zpoza dveří ozvalo krátké zazvonění zvonku, přemýšlel, jestli se nezbláznil nebo jestli už dávno nespí, protože vyrazit v půl druhé v noci na neznámou adresu napsanou na anonymním chatu by dávalo smysl tak maximálně ve snu nebo v blázinci. Úvahy o snech se ale rozplynuly o půl minuty později, když se dveře otevřely, a nestál v nich nějaký rozespalý chlap, jak Petr tak trochu očekával, ale Pavlína, stále ještě s ručníkem na hlavě a v bílém župánku.

„Ahoj,“ přivítala ho a usmála se, a než za sebou Petr stihl zavřít dveře, župánek se s tichým šustěním svezl k jejím kotníkům. Petr se nadechl, že něco odpoví, ale nevěděl, co. V příjemně osvětlené předsíni před ním stála krásná nahá žena s milým úsměvem, a s postavou, která byla dokonalou kombinací ženských křivek a pravidelného cvičení.

Pak mu podala ruku a bez dalších slov ho povedla do ložnice, kde Petr konečně vzdal pokusy o konverzaci a začal ji líbat a hladit po celém těle, zatímco ze sebe postupně svlékal oblečení. Krásná prsa, pevný zadek, tělo stvořené k dotýkání. Pavlína si tuhle pozornost prvních pár minut užívala, ale ve chvíli, kdy ze sebe Petr shodil poslední kus oděvu, vrhla se mu na penis s takovou vervou, že ho to až překvapilo.

Předehra tak skončila dřív, než začala a velmi rychle přišel na řadu sex. Divoký, vášnivý, živočišný a nespoutaný sex, při kterém vystřídali snad všechny polohy, které byly fyzicky možné a v jehož závěru už dvojice připomínala jen zpocený, vyčerpaný a zhluboka oddychující pletenec rukou a nohou. Petr se stihl udělat asi třikrát, většinou pod „vedením“ Pavlíny, která ráda brala situaci do vlastních rukou; a u Pavlíny by se orgasmy daly spočítat asi jen stěží.

Nějakou chvíli vedle sebe ještě leželi v posteli. „Na to, že už bude půl čtvrté ráno, to nebylo špatný,“ zamumlal Petr zadýchaně. „To nebylo,“ usmála se Pavlína, zatímco si hrála s pramínkem svých vlasů. „Dej vědět, kdyby se ti taky někdy nechtělo spát,“ usmála se na Petra ještě jednou při odchodu do sprchy. „Ostatně adresu už znáš.“