Český vědec v tropickém ráji (8.)

Když "svůj" ostrov nazývám tropickým rájem, příliš nepřeháním. Musím ovšem uznat, že s prvotřídními potápěčskými destinacemi se tak úplně nedá srovnávat. Přestože je tu pod hladinou živo, nejbližší klasické korálové útesy s hejny pestrých tvorů jsou vzdálené stovky kilometrů. Navzdory značné váze jsem si dovezl tlustý atlas pacifických ryb a po prvních ponorech v něm zklamaně listoval. Dnes leží v bedně s nepotřebným harampádím a teď jsem ho ani nehledal, abych Andreu zbytečně nenavnadil. Ale jedno místečko, kde to i se šnorchlem stojí za to, přece jen mám, a když se ukázalo, že Andrea má dosud za maximum šnorchlování v Chorvatsku, začal jsem se těšit i já. "Tadá, plavky mám.", vyšla z bungalovu promenádním krokem a předvedla se mi poprvé za svou návštěvu v slušivých bikinách, které sice nebyly nijak přehnaně odvážně střižené, ale její dospělé půvaby zdůrazňovaly pěkně. Zvlášť horní díl, prověšený vahou plných ňader, se jí za chůze lákavě pohupoval. Očima jsem hltal příjemně nezvyklou podívanou; jakkoliv se po příjezdu na ostrov koupala Andrea v moři denně, dosud si pokaždé vystačila bez plavek. "No sluší, sluší, ale dvoudílné?", rýpnul jsem si. Když si bojovně dala ruce v bok v očekávání narážek na postavu, což u ní ale ani po čtyřicítce dost dobře nešlo, maličko jsem ji postrašil: "No jsi i tak skoro nahá, což teda vypadá úchvatně, ale odřeš se tady nebo tamhle o kámen, pár kapek krve, a za chvíli kolem nás krouží žraloci." Její upřímný děs v očích mě rozesmál a vzápětí jsem už musel prchat před zpola hraným výbuchem vzteku, když jí došlo, že si z ní dělám legraci. Po krátkém pošťuchování jsme naházeli věci do lodi a vyrazili. "Páni, to je prostě paráda!", zavýskla Andrea jako malá holka, když jsme se rozjeli. Pohodila hlavou, až jí dlouhé vlasy zavlály ve větru, otočila se a škádlivě po mě cákla spršku vody. "Proč jsme vlastně tehdá nevyrazili k moři? Na vějšce měl člověk v létě tolik času..."

No, proč... zamyslel jsem se, když se uvelebila na přídi v póze mořské panny a já navedl člun do hlubší vody. Protože náš vztah, který se narodil na podzim z mého trucovitého odchodu od rodičů, se následujícího léta už nedočkal. Ten den, kdy mi Andrea představila na jakési oslavě svou kamarádku Sabinu, si pamatuju i po letech. Holky se znaly ze střední, Sabina teď studovala Umprum a na rozdíl od plaché intelektuálky Andrey z ní sálala umělecká rozháranost a vášnivost. Zpětně jsem si uvědomil, že byla vlastně jakousi kombinací Andrey coby mé tehdejší holky a Věrky, společné spolubydlící a tajné milenky. Tedy spíš osobnostně než vzhledem, tím se od obou podstatně lišila. Věrka byla už zmiňované "kapesní prcátko", holka menší postavy a výrazně ženských tvarů, Andrea byla naopak vysoká, ovšem ty správné křivky nechyběly ani jí. Oproti nim působila Sabina na první pohled tajemně a trochu exoticky, ten druhý ale ukazoval hubenou holku s výrazným nosem, drzou ofinou a nevelkými ženskými přednostmi. Jako řada jiných, kterým příroda na hrudníku moc nenadělila, to řešila odvážnými, přiléhavými modely a absencí podprsenky, čímž svým malým, špičatým ňadrům dodávala na vyzývavosti. Ten večer, kdy mi ji Andrea představila, měla na sobě zvlášť odvážnou halenku, na bocích výrazně vybranou. Většina holek si pod takovou brala nějakou hezkou podprsenku, ale Sabina naopak přitahovala mužské pohledy včetně mého tím, že se jí pod látkou pohupovala zřetelně nahá ňadra, odhalená ze strany skoro až k hrotitým špičkám. Představu provokativní a necudné umělkyně splňovala vrchovatě a od první chvíle mě přitahovala, přestože tehdy moje Andrea ukrývala v decentním výstřihu poklady nejméně o dvě čísla větší. Věcem dodalo spád i to, že jakkoliv na večírek nepřišla "single", hned od začátku mi věnovala dostatek své maličko afektované pozornosti, takže vousatý chlapík, který jí původně dělal doprovod, začal nadbíhat prsaté servírce, a když ta jeho zájem neopětovala, zachmuřeně odešel. Andrea měla naštěstí (nebo naneštěstí?) na večírku dost dalších známých, takže jsme se Sabinou byli dost dlouho na to, aby přeskočila jiskra, a když mě pozvala na druhý den na jakousi vernisáž kolegy, aniž by padlo slovo o Andree, začal jsem tušit, že tohle neskončí jen tak. Snad z pocitu předběžného provinění jsem Andree už cestou domů projevoval důvěrnosti nad obvyklý rámec, což mi tolerovala zřejmě i proto, že se na večírku výjimečně nevyhýbala alkoholu, takže mé ruce, nenechavě jí už v tramvaji tisknoucí zadek a vyjíždějící pod halenkou nebezpečně vysoko ke krajkové podprsence, se tentokrát nesetkaly s téměř žádným omezováním. Díky tomu jsme se pomilovali prakticky hned za dveřmi bytu a pro jednou jsme to byli my, kdo vzdechy a sténáním zřejmě rušil Věrku, která za takového hlasového projevu neměla šanci usnout. Chtivě jsem strhl Andree černé kalhotky, pod kterými měla do čárky vyholenou kudničku, k níž jsem se vkleče přisál, zatímco jsem dlaněmi hnětl pevné půlky její pěkné zadnice. Ochotně mi vycházela podbřiškem vstříc, když jsem jí lízal pahorek až k dírce a postupně vnikal i do ní, jakmile se jí závojíčky rozevřely a já na jazyku ucítil chuť jejích šťáv. "Bože můj ... to se nedá ... vydržet!", mumlala, když si tiskla mou hlavu do rozkroku a skopávala si na kotníky kalhotky, které jí překážely v tom, aby se mohla ještě víc rozkročit. Sama si vyhrnula halenku k bradě a vysvobodila svá ňadra z košíčků podprsenky, kterou jí díky mému předchozímu dráždění napínaly k prasknutí vztyčené hroty vzrušených bradavek, kolem nichž si vzápětí začala kroužit nasliněnými prsty a brnkat si o ně. Zatímco jsem se zbavoval vkleče oblečení, kmital jsem jí po rozlízané mušli jazykem sem a tam a těšil se, že se udělá hned po tom, co jí do ní vrazím čurák. Když se její hekání změnilo v táhlé zasténání a na tváři jsem ucítil spršku horkých šťáv, došlo mi, že v tom mě předběhla. Navzdory své jisté stydlivosti poté, co s přivřenýma očima prožila slastné vlny orgasmu, mě neodtáhla do jednoho z našich pokojů, ale stále ještě v předsíni chytila odhodlaně mé vzrušením vztyčené péro a nabídla se mi ve stoje, zapřená rukama o botník. Když jsem jí nastavenou a při každém přírazu hlasitě mlaskající prcinu prudce opíchal a na konci s přidušeným zasténáním zatnul prsty do kulatých půlek její zadnice, zatímco jsem prudkými výstřiky plnil její štěrbinu, periferně jsem zahlédl v pootevřených dveřích jejího pokoje stát Věrku. Sledovala naše šoustání zřejmě už nějakou dobu, a že ji ten pohled nenechává lhostejnou, bylo jasně patrné na její noční košilce, jejíž látku viditelně zvedaly dva naběhlé hroty. Obě vás mít nemůžu, omlouval jsem se jí v duchu, zatímco udýchaná Andrea si stírala zmuchlanými kalhotkami mé semeno z vnitřní strany stehen, kam jí stékalo z prudkým pícháním doširoka rozevřené mušle.

To, jak jsme si to rozdali v předsíni, bylo jedno z našich nejdivočejších milování. Tak proč jsem už druhý den, jakmile jsem se Andree vymluvil, že mě kluci ukecali na zápas Hanspaulky, postával v davu milovníků umění vedle holky, jejíž velikost prsou měla Andrea někdy ve třinácti? Proč jsem jsem se o tom, že ta svá dívčí prsíčka opět nespoutala podprsenkou, přesvědčil po vernisáži při vášnivé líbačce na ochozu Mánesu, kde mi je i přes chladný večer nabídla v jednom tmavém koutě nahá k ocucání? A proč jsme se později toho večera u ní spolu vyspali? Chlapi jsou v jistém ohledu ještě iracionálnější než ženské, aspoň pokud jde o šukání. Nedokážu přitom říct, že by Sabina, s níž jsem následující měsíce intenzivně šoustal, byla v posteli lepší než Andrea nebo Věrka. Byla rozhodně nápaditá, odvážná a nekonvenční. Na to, že byla z jistého úhlu pohledu prostě hubená, nosatá holka s malýma kozičkama, to s chlapy uměla úžasně. Dokázala v nich vzbudit dojem, že právě ty její dlouhé nohy, úzké boky a drobná, hrotitá ňadra jsou to, o čem bezmezně touží. Pamatuju si, jak jednou, to už jsem se kvůli vztahu s ní s Andreou rozešel, najednou během sexu, když už cítila, jak jí píchám úzkou mušličku už tak prudkými přírazy, že se můj výstřik dal čekat každým okamžikem, najednou zasténala: "Udělej se mi sem... nastříkej mi to do podpaží!", vzápětí zvedla ruce, sepjala je za hlavou a nabídla mi své podpažní jamky, kde se na rozdíl od své úzké pipinky neholila. V životě by mě něco podobného nenapadlo, Sabina ostatně stejně jako Andrea brala prášky, takže jsem většinu svých orgasmů dosud prožíval s cukajícím a stříkajícím čurákem hluboko v její štěrbince. A přesto těmi několika slovy a lascivním gestem, kterým mi tu nečekanou část svého těla nabídla, dokázala ve mně vzbudit prudkou touhu přesně tohle udělat, takže vzápětí jsem nad ní klečel a se supěním si honil péro, které jsem pak s úlevným zasténáním nasměroval do jejího podpaží, až jí na jemné, světlé chloupky začaly dopadat cákance mé mrdky. Netuším, jestli je pro holku příjemnější stírat si chlapův výstřik z vyšukané kundičky nebo z podpaží, ale pravda byla, že jsem od toho dne po vyvrcholení právě tam šíleně prahnul a pokaždé, když mi ho Sabina nabídla, udělal jsem se s ještě větší prudkostí. A podobných vzrušujících detailů bylo v našem bouřlivém mileneckém životě víc. Víc a víc ale bylo záhy i méně příjemných věcí. Sabina byla typem holky, která před jasně ohraničenými vztahy preferuje jejich prolínání v čase, a tak zatímco se bouřlivě sbližovala s novým milencem, jen zvolna opouštěla toho předchozího. Dokud jsem byl tím, kdo nahrazuje, sem tam tušenou návštěvu onoho vousatého chlapíka, s nímž jsem ji potkal poprvé, jsem sám sobě nějak okecal. V okamžiku, kdy jsem si asi o půl roku později uvědomil, že se dostávám do pozice nahrazovaného, protože Sabina potkala neodolatelného učitele kresby, jehož se jí podařilo snadno svést navzdory tomu, že byl ženatý, bylo už pro mě pozdě. Přesto jsme se střídavě rozcházeli a zase scházeli ještě další rok a půl, než jsem dokázal sebrat sílu na to, abych se rozhodl jít dál. Andrea, Věrka a náš společný žižkovský podnájem byly už tehdy bohužel dávno pryč, čehož jsem pak ještě mockrát litoval, a teď, když jsem sledoval Andreina nahá, opálená ramena, jak přede mnou seděla na přídi člunu a do natažených dlaní zachycovala vodní tříšť, měl jsem další z mnoha příležitostí se sám sebe ptát, jestli jsem toho večera, kdy jsem na vernisáži Sabině ovinul ruku kolem pasu a po chvíli sjel níž, abych se přesvědčil, že pod šaty skutečně má odvážně vykrojená tanga, neudělal chybu.

Z podobných úvah mě vytrhl pohled na skály, vybíhající z jinak převážně plochého písčitého pobřeží do moře před námi. Byli jsme na místě, stačilo vmanévrovat člun do malé lagunky, kde se dal zakotvit, a mohli jsme se začít chystat do vody. Andrea zvážněla a zřejmě díky mému hloupému vtipkování teď pohledem zkoumala moře kolem nás. Nebyl ale důvod k obavám; za celé roky jsem na hladině zlověstnou trojúhelníkovou ploutev nezahlédl jedinkrát a i vesničané mě přesvědčovali, že "ikan hiu" se v okolí nikdy nevyskytovali. Jakmile jsme se přehoupli přes okraj člunu a potopili pod hladinu, byly všechny obavy rázem ty tam a s nimi i strach, jestli zdejší podvodní svět bude pro Andreu dost zajímavý. S divokým nadšením mi signalizovala objev každé rybky, krevety a další vodní žoužele a zpátky do člunu ji vyhnalo teprve napití ze šnorchlu a chlad. Když jsme se položili na dno lodi a nechávali se za jemného pohupování prohřát slunečními paprsky, nadšeně mi líčila, co všechno dole viděla, a sotva jsme si trochu odpočinuli, už se hnala pod hladinu znovu. Její nadšení bylo tak nakažlivé, že i já najednou viděl na naší skromné podvodní skalce živočichy, kterých jsem si předtím nevšiml. Strávili jsme potápěním celé odpoledne, teprve když se sluníčko začalo sklánět k obzoru, musel jsem zavelet k návratu. "Škoda, žes mi o tom neřekl hned. Potápěla bych se asi pořád.", vyhrkla stále ještě okouzlená Andrea, když jsem nahodil motor a vyjeli jsme. "Tajil jsem ti to, protože víc se mi líbilo, jak ses cachtala u nás na pláži.", poškádlil jsem ji. Andrea po mně vrhla skeptický pohled. "No, jestli ti jde jenom o tohle...", ušklíbla se, zkřížila ruce na zádech a rozepnula si plavkovou podprsenku, z níž jejíchž košíčků jí vzápětí spodem vyjela nahá ňadra a zhoupla se jí na hrudníku. Andrea ruku s podprsenkou zvedla, držela ji vlající ve větru jako jakousi necudnou standardu a já si říkal, jak jí to na přídi člunu takhle sluší. Litoval jsem, že nemám foťák a snažil si Andreu v téhle póze aspoň uložit do paměti na dny, které mi tu svou krásou a bezprostředností už zdobit nebude. Když jsme dorazili zpátky k bungalovu a vyskočili do písku naší domácí pláže, Andrea se tvářila, že producírovat se tu nahoře bez, oblečená jen do plavkových kalhotek, je ta nejpřirozenější věc. "Co kdybysme si tu poslední večeři užili přímo na pláži?", navrhla a hned iniciativně popadla dvě křesílka, která jsem se jí samozřejmě vzápětí pokusil vzít, aby se s nimi nevláčela. Během následné tahanice se o mě několikrát otřela nahými prsy tak příjemně, že po chvíli už nás křesílka zajímala jen potud, že do jednoho mě Andrea vmáčkla, obkročmo si na mě sedla, když si předtím ještě předvídavě stáhla rychle i dolní díl plavek, a začala mě líbat. Důsledek smyslných pohybů svých rtů a jazyka na mých mohla záhy pociťovat v podobě rostoucího tlaku mého vzrušeného ptáka na svůj pahorek, kterým se o rostoucí bouli na mých šortkách rytmicky třela, dokud mi z nich péro nevyprostila. Ucítil jsem, jak se mi o žalud otřely její jemné chloupky, pak prohnula boky proti mému klacku a ten vzápětí začal pronikat do té nádherně horké, vzrušením rozevřené štěrbiny... Stiskl jsem rukama půlky Andreiny zadnice, zatímco si chviličku vychutnávala zásun mého péra do své mušle až po kořen, než začala pohupovat boky a stále rychleji se na něm šukat. Její velká ňadra se mi házela před obličejem, s pleskáním o sebe narážela a krásně se propínala, když se mi povedlo zachytit mezi rty jeden z naběhlých vrcholků a chvíli ho sát, než mi prudkostí Andreiných přírazů z úst zase vyklouzl. Andrea hlasitě oddechovala, po chvíli pohyby boků přerušila, a aniž by nechala můj čurák opustit svou pičku, přetočila se, naražená na něm, ke mně zády. "Nechat se ... ošukat ... při západu slunce, to je jak ... z filmu.", oddechovala přerývaně, pak se otočila, dala mi pusu a já přes její rameno viděl, že sluníčko se opravdu sklání k linii horizontu a pomalu se noří do mořských vln. "Ty jsi neskutečná romantička...", šeptl jsem a škádlivě jí skousl ušní lalůček, až vyjekla. V nové pozici jsem mohl své ruce přesunout z kulatého zadečku na vlnící se prsa, která jsem teď v silném sevření zkrotil a chtivě hnětl, jak se sténající Andrea nade mnou zvedala a znovu dosedala. "Pane bože ... jooo, mačkej mi je!" zanaříkala, když jsem jí stiskl obě kozy a mezi prsty mnul vzrušením úplně tvrdé bradavky. "Už .... budu .... uuuuuuuž!", vykřikla a začala prudce házet boky dopředu a dozadu, zatímco mé péro měla hluboko v sobě. Využil jsem jejího orgasmu, jemně ji přiměl ze mě sklouznout a kleknout si přede mnou do písku. Vzápětí jsem už tiskl čurák znovu k její lákavě rozevřené a vlhce se lesknoucí pičce. "Po romantice pro změnu tvrdě ojetá zezadu?", otočila se s tázavým úsměvem. "Tak si mě pořádně ošoustej!", dodala vzrušeně a sama mi začala vycházet na všech čtyřech zadnicí naproti, až se jí visící dudy nádherně rozhoupaly. Jak jsem znovu začal klackem bušit do její prciny a rukama nahmatal ta pohupující se vemena, najednou jsem cítil, že jsem své síly zase přecenil a můj výstřik se známým tlakem v koulích hlásí o slovo. Nevím, proč jsem se tentokrát nedokázal ovládnout, ale namísto toho, abych z Andrey svoje péro včas vytáhl a postříkal její prohnutá, opálená záda, ještě víc jsem na ni nalehl, až klesla do písku, stehny jsem objal její zadnici a s táhlým výkřikem jsem začal chrlit své semeno hluboko do její kundičky. Ležela pode mnou, nahá, roztažená, oddychující, a jediným pohybem ani slovem nedala najevo, že bych měl přestat, dokud jsem nevystříkl naposledy, nepustil její kozy, které jsem do té chvíle křečovitě svíral, a s lehkými rozpaky nevstal.

Od Andreina příjezdu jsme se milovali několikrát, ale takhle to skončilo poprvé až teď. Oba jsme se rozpačitě usmívali, smetali ze sebe zrnka písku, což mi v případě Andreiných stehen, břicha a prsou skýtalo nádhernou podívanou, pak jsme v tichosti znovu křesílka rozestavili i se stolkem do polohy vhodné k posezení a Andrea snesla dobroty, připravené k večeři, zatímco já dvěma bambusovými loučemi, dovezenými i do tohoto odlehlého koutu světa samozřejmě z Číny, jak hlásaly malé cedulky, vyřešil problém houstnoucí tmy tropického večera. Když jsme zasedli k jídlu, ještě pořád jsme po sobě nejistě pokukovali jako dva vyjukaní puberťáci, co "to" dělali poprvé, a přestože se jim to moc líbilo, jsou najednou celí paf z toho, co by se mohlo přihodit. "Neboj, ta šance, že by ... že bych ... no prostě je malá.", prolomila nakonec ticho Andrea. "To je poprvé, co večeřím s úplně nahou holkou.", odlehčil jsem situaci. "Já zase poprvé při večeři cítím, jak mi z ... jak ze mně vytéká ... no, prostě měl jsi být menší zvíře.", ošila se a poposedla. Pak jsme jedli, ještě víc a déle pili, povídali si o všech a všem možném a nějak se nám po tak krásném dni i milování nechtělo vůbec spát. Nakonec nás do bungalovu zahnal lehký večerní pokles teploty, který jsme, pořád zcela nazí, přece jen začali cítit, a vidina Andreiny dlouhé zítřejší cesty. "Takže ty mě odvezeš lodí do městečka ... tam nasednu na tu větší loď ... pak musím chytit autobus na letiště, přelet na Ngurah Rai, další do Singapuru, pak Frankfurt ... ne, blbost, to bylo sem, zpátky letím přes Amstr?", mumlala už v polospánku jako básničku rekapitulaci svého itineráře, díky kterému bude z mého tropického zapadákova cestovat domů skoro dva dny. Zalila mě vlna vděku, že po tolika letech a dávné známosti, ze které jsem tehdy nevyšel zrovna se ctí, vážila tak namáhavou a složitou cestu, abychom oživili společné vzpomínky a užili si několik hezkých dní. Poslední noc jsme už nějak automaticky vklouzli do stejné postele, a teď jsem jí láskyplně ovinul ruku kolem bříška, chvíli jen cítil, jak oddychuje, a pak po kratším váhání, jestli s ní zamířit nahoru nebo rovnou dolů, jsem nechal do její dlaně vklouznout jeden z Andreiných nahých prsů, jehož vrcholek jsem začal jemně mnout a potahovat. "Hmmm .... neblázni, ty snad nemáš nikdy dost.", zavrněla Andrea. "Tak si ještě něco schováme na ráno. Jak někdo jako ty to tady může vydržet bez ženský, to vážně nechápu.", zívla.

"Hmm, vydržet bez ženský... ", dumal jsem, když se Andreino oddechování stalo pravidelným a mísilo se s podobně pravidelným zvukem mořských vln. Ten byl na rozdíl o dechu spící ženy slyšet každou noc. Asi rok poté, co jsem se zúčastnil toho ne právě vyvedeného večírku expatů u Dirka a Maartje, holandských manželů s poněkud zvláštním vztahem, jsem při jedné z nákupních výprav uviděl v davu trhovců známou evropskou tvář. Němka Dora byla jednou z mála, s nimiž se tehdy u Dirka dalo normálně povídat, a teď mi po kratším tápavém pohledu radostně mávala. Ukázalo se, že se v rámci ostrova přestěhovala, teď učila ve venkovské škole kousek odtud. Zašli jsme na vodový, ale aspoň dobře vychlazený ležák a sdělovali si životní zkušenosti z ostrova i odjinud. "Já se sem dostala vlastně díky exmanželovi.", začala Dora, když odtrhla víčko ze třetí láhve - inu, Němka vypije hodně. "Letěli jsme před pár lety na Bali na dovolenou, taková ta klasika: tropický ráj, fešné tanečnice, tyrkysové hlubiny... Myslím, že nám to daly děti k výročí.", ušklíbla se trpce. "Manžel mi k tomu tak nějak nad plán daroval i poměr se svou sekretářkou. Přistihla jsem je asi týden před odletem, když jsem se vrátila domů pro zapomenutý notebook. Hezká holčina, blonďatá, prsatá, asi i sportovala, protože ta pozice, co jsem je v ní přistihla... no, to by každá nezvládla. Vlastně jsem po prvotním šoku musela přiznat, že si Norbert k mému podvádění vybral holku, co vypadá skoro přesně jako já zamlada. Ne, že by to zmírnilo můj vztek, chápeš...", ušklíbla se. "Na Bali jsme teda odletěli, už kvůli dětem, byl to dárek... Ale celkem rychle se vyjasnilo, že Norbert s tou prsaticí poměr hodlá udržovat dál. Strávili jsme to tady více méně každý odděleně. On u bazénu, já jezdila po ostrově na mopedu od pláže k pláži a tak nějak bilancovala, co v mém věku dál. Nenudí tě to?" Ujistil jsem ji, že vůbec ne, a tak se zhluboka napila a stručně to dopověděla. "Došlo mi, že jsem na předělu. Děti dospěly a mají svoje životy, manžel má milenku, kterou chce mít i dál. No a já mám sice dobře placenou práci v konzultantské firmě, ale už dávno mě nenaplňuje. Zbytek byl jednoduchý. Mám vystudované učitelství, takže po návratu do Hannoveru jsem našla jednu nadaci, co se tu stará o venkovské školy, dala výpověď v práci, podala žádost o rozvod...a za půl roku jsem byla zpátky. Mám pocit, že do důchodu tu už vydržím, i když na Hannoveračku je tu trochu hic.", zasmála se a setřela si kapku potu, která už už mířila do žlábku mezi jejími kulatými ňadry, zpola odhalenými ve výstřihu tílka; po vzoru všech místňaček, ani Dora pod ním zřetelně nenosila podprsenku. Zatímco jsem v duchu uvažoval, že díky tomu skýtá velmi lákavý pohled a dumal, kolik jí vlastně může být let, vyprávěl jsem o svém výzkumu. "Takže vlastně nevíš, jak dlouho tu budeš žít?", divila se Dora. "Více méně tak dlouho, dokud mě to bude bavit a budu úspěšný v žádostech o grant." "Pane jo, a necítíš se tu přece jenom trochu osamělý?" "A ty?", usmál jsem se na oplátku. "Klasická otázka, co?", hrála si Dora střídavě s hrdlem další otevřené láhve a s pramenem vlasů, takže najednou vypadala jako puberťačka na rande. "A s klasickou odpovědí." Když jsem o půl hodiny později držel Doru, klečící na matraci na podlaze jejího bungalovu, za nahý zadek a prudce si ho přitahoval na své ztopořené péro, které jí projíždělo ochotně nastavovanou frndu, až hlasitě sténala a balancovala na jedné ruce, zatímco druhu se snažila střídavě si tisknout vrcholky nahým prsou, které se jí visící pohupovaly v rytmu mého přirážení, napadlo mě, že píchám ženskou snad po roce. A byl to prostě nenahraditelný pocit. "Ja, ja ... schonn ich komme....ja...", nabízela mi Dora bezplatnou lekci erotické němčiny, až mi připomněla cudně hanbaté filmy, které jsem kdysi v pubertě tajně sledoval páteční večery na německých satelitech. Na rozdíl od tehdejších hereček, které se ke svému nepřesvědčivému "ja, ja", často ani nenamáhaly svléknout kalhotky, Dora ovšem prokázala vzrušující absenci studu, takže když jsem jí přivedl se supěním k vrcholu, vzápětí mi to oplatila rukou, díky čemuž jsem ji zepředu celou zkropil nedobrovolně střádanou dávkou semene. A protože jsme byli po dlouhém půstu oba, po krátkém odpočinku jsme si to s chutí zopakovali. "Umíš neskutečné polohy.", vydechl jsem, když i naše druhé milování skončilo téměř současným vyvrcholením, při kterém jsem tentokrát risknul výstřik do Dořiny vyšukané pičky, aniž by mi v tom bylo bráněno. "Dorostenecká mistryně Dolního Saska v gymnastice.", vypjala s pyšným úsměvem hruď, takže jsem jí vzápětí chtivě stiskl její malá, hrušky připomínající ňadra a začal dráždit naběhlé cecíky.

Od té doby jsme byli něco jako přátelé s výhodami. Dvakrát za měsíc jsme se navštěvovali, jednou já Doru, podruhé ona mě. "Klasicky německy systematické.", dobíral jsem si ji. "Pokud chceš divočinu, najdi si na šukání Italku.", odsekla pobaveně, vzápětí natáhla nohu a začala mi nártem zlehka třít ptáka. Ačkoliv jsem se udělal před pár minutami, když přidala jemné dotyky na koulích, po chvíli jsem byl znovu v pozoru. Stiskla mi péro chodidly a chvíli jimi po něm jezdila, až mi čurák trčel v perfektním ztopoření, se žaludem odhaleným. Pak se přetočila na břicho, znovu mi nohama ptáka stiskla a dál jím pumpovala, přičemž namísto nahých koz mi teď poskytovala vzrušující výhled na obě své dírky; všiml jsem si, že zatímco při našem prvním, spontánním milování byla dole nevyholená, při každém dalším našem setkání už měla frndu pečlivě upravenou. Vydržel jsem její vzrušující dráždění nohama už jen chvíli, pak mě touha znovu jí šukat horkou a krásně zmáčenou pipinu přemohla natolik, že jsem na ni rychle nalehl a zprudka do ní pronikl. Rukama jsem nahmatal její kozy, smáčknuté pod hrudníkem, a zatímco jsem je chtivě hnětl, píchal jsem ležící Doru, až jí pička mlaskala. Pak jsem jednou omylem ze štěrbiny vyjel úplně a při snaze o rychlý zásun zpět jsem omylem začal vnikat do druhé dírky. Uvědomil jsem si odpor její zadní rozetky, ale táhlé "Jaaaa, jaaaa ....!!!" mě přesvědčilo, abych pokračoval, takže vzápětí jsem vnikl do jejího zadečku a píchal ji, zatímco si rukou, vsunutou pod břicho, dychtivě třela poštěvák a šukala dvěma prsty frndu. "Panebože... takhle jsem to neměla už dlouho...", vydechla znovu anglicky, když jsme po prudkém orgasmu popadali dech. "Nikdy by mě nenapadlo, že si v tomhle věku budu užívat tak úžasný sex.", usmála se a setřela si kapičky ze zpocených ňader. "V jakém věku?", zavrtěl jsem hlavou. "Kolik myslíš, Dane, že mi je?", založila si ruce na prsou a upřeně se na mě podívala. "Já nevím..tak nějak jako mně ... po čtyřicítce?", pokrčil jsem rameny. Zaklonila se a hlasitě se rozesmála. "Jsi zlatíčko, mein Schatz, ale budeš muset přidat. No, netvař se tak, šukáš s paní, které už bylo padesát. Předloni, abych byla přesná. Takže děláš dvojnásob dobrý skutek.", smála se, dokud jsem nezahnal své překvapení z nečekaného odhalení tím, že jsem jí zkroutil ruce za zády a začal ji plácat přes zadek. "Ano, prosím, zlobila jsem, naplácejte mi!", smála se hlasitě a nastavovala zadnici mému zpola žertovnému výprasku, dokud jsem si ho nepřitáhl a nezačal jí lízat pipinu, protože na to, abych ji ojel potřetí, jsem měl sice velkou chuť, ale už ne dost síly. Naše schůzky pokračují dodnes.

Když jsme se probudili do dne Andreina odjezdu, nad jindy prosluněnou zátokou se celkem případně honily mraky, takže jsem radši sedl k počítači a přesvědčil se, že počasí nám neuchystá nějaké nemilé překvapení. "Tak co? Přijde hurikán a ty si mě tu necháš?", zavrněla Andrea, když mi zezadu položila ruce na ramena. "Kéž by.", vzdychl jsem. Času jsme vzhledem k její složité dopravě na nejbližší letiště měli tak málo, že ani pomilování na rozloučenou se nekonalo. V trochu melancholické náladě jsem na něj vlastně ani neměl chuť. "Doufám, že mi napíšeš, až ten rozhovor odvysíláte. Teda, jestli vůbec.", prohodil jsem, když jsme naložili Andreina zavazadla do člunu a vyjeli. "Nezapomeň vystřihnout ty mé nevhodné odpovědi na konci, ať není ve veřejnoprávním médiu ostuda.", popíchl jsem, abych zakryl svůj smutek nad jejím odjezdem. Odpověděla až po chvíli; ještě pár chvil mlčky sledovala obzor za lodí, jako by se loučila, teprve pak se obrátila na mě a šibalsky se usmála: "Zatím jsem to nesmazala. A mohlo by tě zajímat, že ten diktafon běžel celou dobu, co jsi mě ... co jsme ... no prostě běžel celou dobu. Až v Praze bude deset čísel sněhu a vrchol chřipkový epidemie, otevřu si doma láhev vína a pustím si to." "Samozřejmě nahá, doufám!" "Jak jinak!", rozesmála se a postavila se na jedoucí lodi, až jí vlasy větrem vlály jako Vládkyni všech moří. Tehdy poprvé mě napadlo, že o třetí prodloužení svého výzkumného grantu možná napřesrok nepožádám.