RatedR (25) - Pořád Tě cítím

30.9.2018 Autor: RatedR 7 komentářů

25 je dobré číslo. Že by čtvrtstoletí hříchu? A tak - Bylo, nebylo... Takhle začínají pohádky, že? Fantazie, smíchaná s trochou napětí a dobrým koncem. A tak začalo i tohle. Taková temnější pohádka.

Znali jsme se a přitom o sobě nevěděli mnoho, znala jsem některé detaily a přitom mi chyběly reálie. Vůbec jsem nemohla pochopit, jak se to mohlo stát, vracela jsem se zpátky, dívala se kolik dní a týdnů se „známe“. Dělala jsem vlny. Cukala jsem tam a zpět. Klasický valčík. Hrála si a mizela, abych se zase pokorně vrátila. K němu, k Petrovi. K jeho slušnému vystupování, za kterým se schovávaly perverzní choutky, které ho v podvečerních hodinách přemáhaly. A mne s ním.

Na první pohled, hm, hm.. není úplně můj typ. Trochu hubený, študákovitý. První pusa. Hm hm.. je to vůbec on? Žádné temné tóny, žádné svádění? Rozdílnost v některých věcech a souznění v jiných. Až to mrazilo. Ruka v bedrech, slušná, vychovaná a pak v podprsence, chlípná, chtivá, dobyvačná. Ano, to jsi ty. Už tě poznávám. Ten rozdíl, co mne provokuje k nepříčetnosti.

Jazyk v mé puse a pak ten můj, když mne taháš za vlasy a nastavuješ si mne po libosti. Zuby, co o sebe naráží. Kňučím ti do pusy a ty hluboce vydechuješ „Noooo...?“. Na konci je otazník. Výzva. Mám ráda výzvy. Za chvilku to poznáš. Narazím do tebe boky a Ty mi jdeš vstříc. Ano, takhle si to přeju. Dlaň plná mých vlasů, pusa plná tvého jazyka, chřípí se mi chvěje... voníš mi. A chutnáš. A mrazíš. A bolíš. Zmáčkneš jí přes kalhoty. Pevně. Samozřejmě. Je tvoje. Tady a teď. Vypal do ní prsty svůj cejch ať ví, kdo se o ní snaží. Komu se má nachystat a otevřít. Možná tě poslechne. Možná tě poslechnu...

Tak jedem. Nebo ještě ne? Jak myslíš. Dobře si rozmysli, co si přeješ. Může se ti to splnit. Nad očekávání. Až budeš křičet. Tentokát ty. Tvoje hebká délka pod mojí rukou, oči mi jdou do zelena, jako divožence urvané ze řetězu, ale nemůžeš to vědět, máš ty svoje zavřený. A křičíš. Přesně takhle? Hecuju tě. Však já ti vrátím ty tvé nájezdy, nemysli si. Teď už nejsi tak nad věcí, že? Najednou je jedno, že kousek dál stojí lidi a ty máš ocas vyndaný z kalhot, cuká v tobě a jsi na hranici toho, zaneřádit si oblečení. Protože já ti ho teď kouřit nebudu. Hraješ si s ohněm? Tak drž. A křič, brouku.

Jen co se dostaneme do dosahu postele a za zavřené dveře, role se obrátí. Máme za sebou věty cudné i necudné, doteky a polibky něžné i chtivé, hladové, surové. Smích i chvíle tichého porozumění. Teď je ticho a začiná to nanovo.

Stulím se ti do náruče, podajná a odevzdaná. Vím, že mi to nevydrží dlouho. Ale pro teď jsem tvoje holčička a ty můj rytíř. Pohladíš mne a já taju. Proč že jsem si myslela, že nejsi tak úplně můj typ? Nemůžu si vzpomenout. Typ netyp, jsi můj chlap. Můj samec i obránce. Prznitel, provokatér, vtipálek i kotva. Pohlaď mne po bradavce, svlékni si mne jak se patří a já se ti dám. Naplno, bez zábran, s křikem a sténáním. To patří ke mně. Dostaneš mne darem, když si to zasloužíš. Přitluč mne do polštářů a ochutnej jí. Šeptej mi do ucha, jaká je a nech mne ochutnat tvůj jazyk, který po ní voní i chutná. Mohlo by to být chlípné, ale je to spíš něžné, intimní.

Zas je z toho bitka, doteky se pomalu protočí z něžných a objevných do sobeckých, hladových. Ale já už jsem taky hladová, syčím na tebe a kňučím, chvíli chtíčem a chvilkama příjemnou bolestí, když na mé výzvy reaguješ. Koušu tě do jazyka při líbání a ocas ti držím napevno. Nešetříš důrazem, ale i tak se ujistíš, že jsem v pořádku a vše držíme v hranicích pro mne akceptovatelných. Jsem ti tak vděčná za ty ohledy i ve víru vášní. Mohu se propadat až na dno. Stejně jako se na moje dno za chvilku propadáš ty a já kňourám a sténám v našem společném rytmu. Přichází to a já o tebe nechci přijít v nejlepším. Pojď do mne, napusť si jí až po okraj. Prosím!!

„Kriste ježíší, to bylo něco..“ vzdychám ještě celá roztřesená, sperma mi teče po stehnech, zatímco ty většinu váhy směruješ mimo mne. „Nejsem těžký?“ Ten divoký grázl je pryč, zas jsi to ty. Petr. Poslední něžné gesto.... polibek a sdílení a pak už jen rozloučení našich těl. Intimní chvíle, kdy se z divoké vichřice stává mazlík a přítula. Umíš si poradit i s tímhle mým aspektem a je těžko říct, co je pro mne cennější. Jestli to, podrobit si mne beze zbytku a nebo tahle schopnost tam pro mne být, i když je hra dohraná.

Každopádně, rozkoš se přetaví v pozornost a něžnost. Jsme si blíž, než kdykoliv předtím i když se rozloučíme. A ráno, to ráno... voníš mi z polštářů a svítíš mi na telefonu, protože už jsi pryč. Líně se pohnu a pořád tě cítím. Tvojí vůni všude kolem, moje malá má rozhodně na sobě pár tvých otisků a kůže si pamatuje doteky tvých rtů i zubů. A nad vše fyzično mi hlavou běží naše trochu temná pohádka. Známe se. I když se neznáme. Já tě znám. A pořád tě cítím. Mezi nohama i na duši.

Pořád tě cítím....

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Har_Meron
Har_Meron VIP
30.10.2018 20:17
Pekna lehce zvrhla pohadka *13**114**2*
feminka
25.10.2018 03:56
Jsem hodně zvědavá a těším se *400*
RatedR
3.10.2018 05:29
@feminka a @vichrice666 díky :-) uvidíme co za zážitky nebo představy mi život přinese :-)
feminka
3.10.2018 02:58
Budu se těšit na další
vichrice666
3.10.2018 00:30
Bomba ostatně jako vždy jedním nádechem.
Budu se těšit na další
RatedR
2.10.2018 11:59
@jjj3 díky :-) tuhle jsem napsala pro potěchu vlastní duše.
jjj3
2.10.2018 11:44
Cetlo se mi to jako basen.
Basen plnou vasne.
Nadherne napsane.