Londýn - (ne)zkažený výlet

Jsou velké prázdniny a já se nudím. A co může dnešní osmnáctiletá holka dělat. Brouzdám po netu a najdu článek, který je vlastně reklama. Nabízí levné cestování po Evropě i mimo ni, nabízí levné letenky. Zkouším různé odlety z Prahy, ale že by to bylo nějak extra levné se mi nezdá. Po chvíli zkouším let do Londýna. Nachází mi to cenu pod 1000 Kč i se zpáteční letenkou. S kufrem o něco víc. Zkouším zadat dva cestující, ale sleva je jen pro jednoho. Váhám asi čtvrt hodiny. Ještě si ten web vyhledávám, jestli to není nějaká bouda. Podle diskuzí není, ale letenky rychle mizí. Již tedy neváhám a kupuji letenky do Londýna s odletem v podvečer ve středu a návratem v noci mezi pátkem a sobotou. Dnes je pondělí, to je dost času. Tisknu si palubní vstupenku a už mířím na Tripadvisor naplánovat nějaký ten výlet. Je to ale vcelku jasné, Buckinghamský palác, Big Ben a další památky, o kterých se ve škole učíme. Ještě ubytování. Mířím na Booking.com a ten mě upozorňuje, že přes 90% všech ubytování je vyprodané. Dávám tedy filtr na nejlevnější a nacházím ubytování za 287 Kč. S tím jsem spokojená, přeci nedám za ubytování mnohem víc, než za letenky. Je to sice sdílený unisex (holky i kluci dohromady) pokoj pro 8 lidí, ale podle diskuzí na netu by to mělo být v klidu.
Je středa ráno a já se začínám balit, vždyť na letišti jsem za půl hodiny a do večera času dost. Zabalím tedy těch pár věcí na cestu, potřeby na jedno přespání, ručník, prádlo, nějaké to druhé oblečení a večeři a snídani na druhý den, abych tam nemusela hledat obchod. Na letišti vyměňuji za libry, odbavuji se, nastupuji do letadla a letím. Poprvé sama v letadle, ale nebojím se.
Přistáváme v Londýně, asi půl hodiny procházím přes pasovou kontrolu nějakou automatickou bránu. V duchu přemýšlím, jak dlouho to asi potrvá, až odejdou z EU. Přicházím k pásu, kde mají být kufry. Do pěti minut se rozsvěcuje, že vyjíždějí kufry z Prahy a opravdu začínají vyjíždět. Po chvíli již svítí, že všechny kufry vyjely. Ale kde je ten můj? Ještě chvíli čekám, u pásu jsem jen já a nějaký kluk. Díváme se zmateně na sebe. On po chvíli odchází. Kufry stále nikde, čekám celých 20 minut, pak jdu na reklamační přepážku. Ten borec už to tam řeší, na mě mává slečna u vedlejšího okýnka, ať jdu k ní. Vysvětluji jí, co se stalo. Bere si ode mě doklad od zavazadla a chvíli kliká v počítači. Mám pro vás špatnou zprávu, kufr zůstal v Praze. What? (Cože?) Vysvětluje mi, že se to u akčních letenek někdy stává, že mají volné sedadlo, ale kufr se už nevleze a aerolinky předpokládají, že všichni nenastoupí. A když se to stane, dopadne to takto. Jsem zpocená, nervózní, třesu se a nevím, co dělat. Co se mnou bude? Ještě dodává, že ta aerolinka lítá denně, ale zítřejší let je zrušen, takže kufry dorazí v tento čas v pátek. Pak uviděla mou zpáteční letenku a tak navrhla, že kufr zůstane v Praze a že mám podat reklamaci, že mi vrátí peníze za jeho přepravu. Naštěstí to nejdůležitější, jako je cestovní pas, peníze, platební karta a potvrzení z ubytování mám v kabelce, kterou mám přes rameno. To je ale tak všechno, co mám. Znovu se mi omlouvá, dostávám nějaký balíček s první pomocí, kde jsou vlhčené ubrousky, omluvný dopis a reklamační formulář. Prý při pobytu pod 72 hodin tato aerolinka nic víc nedává, ale že můžu veškerou škodu po nich vymáhat přes formulář na jejich internetových stránkách. Začíná se stmívat, váhám, jestli nekoupit letenky a neodletět domů. Rozhoduji se, že když jsem do toho šla, tak si to užiji a odhodlaně jdu po šipkách exit. Nastupuji na autobus, pak na vlak a nakonec na metro, které mě odváží před mé ubytování. Od metra k němu je to 20 minut chůze. Je zataženo, snad to stihnu dojít, deštník je v kufru v Praze. Samozřejmě, že nedošla. V půli cesty sice asi jen desetiminutová přeháňka, ale tak vydatná, že nebylo na cestu pořádně vidět a než jsem doběhla k autobusové zastávce s přístřeškem, kapala ze mě voda. Všechno mokré. To už je jedno, odhodlaně pokračuji už v ustupujícím dešti.
Je 19:30 místního času a jdu na recepci. Jako frajerka jen s malou kabelkou a totálně promočeným oblečením a mokrou hlavou. Recepční moc dobře anglicky neumí, to je zvláštní, že se v Británii člověk pořádně nedomluví anglicky, nicméně mi předává čipovou kartu, vysvětluje mi, od kdy je noční klid, jak to tam funguje a kde je můj pokoj. Žádám o osušku, která je za příplatek, prý už žádné čisté nemají. Ptám se, jestli bych si to nemohla někde koupit v okolí, prý v tento čas je nejbližší obchod tak 45 minut chůze, takže na to kašlu. Poděkuji a už značně naštvaně jdu na pokoj. Otevírám dveře a zdravím všechny přítomné. Všichni zmlkly, zahleděli se na mě, odpověděli mi na pozdrav a pokračovali v předchozí činnosti, jenže úplně potichu. Postel mám uprostřed třípatrové palandy. Na té spodní sedí pár, taky tak kolem 19. Ona spí nade mnou, on pode mnou. Na protější třípatrové palandě leží nějaký Asiat, nad ním běloch a nad ním takový tmavý kluk, asi Arab nebo tak něco. A u okna na dvou palandách nad sebou leží dva kluci. Baví se spolu potichu anglicky, ale rodilí mluvčí nejsou, nejspíš se poznali až tady. Všichni na mě poočku koukají. Vyzouvám si tedy čvachtající tenisky a mokré ponožky. Ty jdu vyždímat do umyvadla a dávám sušit na postel. Je tu zima, okno je na sever a venku taky žádný hic. Vylezu na tu svou postel, sedím na turka a přemýšlím, co dál. Je mi jasné, že to musím usušit. Nejraději bych si dala horkou sprchu a šla spát. Držím se za své studené nohy. Postel je čistá, jen s místě, kde sedím, je mokrý flek. Váhám, jestli nějak zkusit tu sprchu nebo jít spát. V tom mokrém ale nemůžu, nastydnu. Sundávám si mikinu a dávám ji sušit na postel. Kape z ní na ty dva pode mnou. Podívají se na mě a já pochopím, beru mikinu a jdu ji vyždímat do umyvadla, které je na pokoji. Všichni mě pořád pozorují, jsem prostě za exotku. Pověsím mikinu, potřebuji usušit i zbytek. Přítomní čekají, jak to udělám, já si chvíli ťukám do mobilu, ale jen tak, abych tam nestála a tupě nezírala. Přemýšlí, co dál. WIFI tu není, super. Uzavírám to s tím, že určitě všichni už viděli holku v plavkách a že spodní prádlo není takový rozdíl. Sundávám si tedy tričko, ždímu ho, věším, to samé kalhoty. Holka, co sedí pod mou postelí se tváří vyloženě pohoršeně, asi kvůli tomu, že je tu i její přítel. Něco mu říká a oba odchází. Stojím tedy jen v kalhotkách a podprsence, všichni kluci na mě civí, ten tmavší si mě dokonce nenápadně fotí. Okřiknu ho rázným: "No!" Mobil schová. Mám bílé prádlo, naštěstí ne žádné vyzývavé, normální kalhotky, jen na podprsence je trochu krajky. I to prádlo je mokré. To už je jedno, jdu do sprchy, která je přímo na pokoji. Podívám se na zem ve sprše. Fuj, tolik chlupů, plíseň, tam nevlezu. Zima mě ale nutí tam vlézt. Kdybych měla aspoň žabky, vzpomenu si na ně, jak je jim dobře v kufru a začínám sprchovat podlahu, abych tam vůbec vlezla. Pak si teda dávám prádlo na háček a jdu se osprchovat. Teče krásně teplá voda, to je první věc, co se mi dnes fakt povedla. Sprchuji se dlouho, vyloženě si to užívám, až se celá prohřeji. Pak ze sebe rukou strhávám kapky vody, nemám se do čeho utřít. Oblékán už tak mokré prádlo a vycházím. Ten pár z mé palandy se vrátil, kluk ležel dole. Když jsem přišla k žebříku, předběhla mě ta holka a mezi zuby pronesla, abych se oblékla. Nic jsem neřekla, kluk dole se jen culil, ona vylezla nahoru, já do svého kutlochu. Ještě chvíli sedím s nohama dolů a píšu aspoň SMS domů, že žiji. Tentokrát zpozoruji, že si mě fotí ten Asiat, ale už na to kašlu. Aspoň má zážitek a suvenýr. Všímám si, že přes bílou podprsenku jde vidět obrys bradavek, zadívám se na kalhotky a tam je taky vidět víc, než jsem myslela. Tak proto jsem tu holku tak pohoršovala a ty kluky tak vzrušovala. Zachumlávám se pod peřinu, sundávám si podprsenku i kalhotky a nechávám je sušit. Ležím, převracím se ze strany na stranu a samozřejmě pod pojmem zážitků nemůžu usnout. Navíc je mi zima. Ostatní vypadají, že spí. Zkusím tedy bez hnutí ležet taky, třeba usnu. Možná nějaký ten mikrospánek proběhl, postel se začala hýbat. Otevřu oči, holka z vrchu leze dolů a lehá si ke klukovi pode mnou. Asi je jí taky zima. Chvíli slyším mlaskání, jak se líbají, pak ze začala postel v docela pravidelných intervalech chvět. Věřte mi, je to opravdu hrozný pocit, když někdo pod vámi to dělá. Občas tiše hekla, ostatní spali. Po chvíli to zmerčil jeden z kluků u okna, jen se tiše díval. Po pár minutách je naštěstí po všem, holka vyhazuje nějaké kapesníky do koše a vrací se nahoru. Já chvíli bez hnutí ležela a až jsem měla pocit, že oba spí, začala jsem se zase vrtět. Všimla jsem si, že ten kluk, co pozoroval ty dva, pozoruje teď mě. Po chvíli slyším jen "Psst! Psst!" Podívám se na něj. Ptá se mě, jestli taky nemůžu spát, odpovídám, že taky ne. Ptá se, co se mi přihodilo, jen odpovídám, že je to dlouhý příběh. Pak řešíme, že je hrozná zima. Chvíli přestáváme, chvíli si povídáme. Nejsem si jistá, jestli někoho nerušíme, ale nikdo se neozývá. Zjišťuji, že je z Polska a je mu 21. Po nějaké době navrhne, ať jdu k němu, že se učili, že nejlíp se zahřejí dvě těla navzájem. To odmítám, oponuji, že jsem nahá. Je to celkem sympaťák a být mi taková zima i v pyžamu, asi bych to fakt šla zkusit. Vysvětluje mi, že musí být nazí oba, jinak to nefunguje, že si taky sundá tričko, ale trenky si nechá. Fakt mrznu, je tu úplná tma, já ho trochu vidím díky Měsíci, on mě neuvidí a tak souhlasím. Co nejopatrněji se snažím slézt, abych netřásla s postelí. Kluk dole se otočí, nevím, jestli mě viděl. Jsem nahá. Jen čekám, kdy někdo na protější posteli rozsvítí světlo na mobilu. Po špičkách dobíhám do druhé postele a hned se spolu zakrýváme. On je taky studený, nevěřím, že se zahřejeme, ale po chvíli je to lepší. Vyprávím mu, spíš šeptám do ucha, co všechno se mi stalo, on mi vypráví, jak on kdysi ztratil kufry. Pak začne vykládat o bývalé přítelkyni. V jednu chvíli se ke mě přitulí víc, prý je mu zase zima. Cítím jeho penis ve svých půlkách. Dělí nás jen bavlna jeho trenýrek. Ptá se mě, jestli jsem ty dva viděla, odpovídám, že jen slyšela. Prý ho to strašně vzrušilo a nemůže usnout. Je mi jasné, kam míří, ale od příletu se všechno sere a nechci riskovat. Podívá se na mobil, je jedna hodina ráno. Pod peřinou už je značné teplo, slušně jsme to zahřáli, on mě obejme a chytí za prso. "Ta co ty na to? Nezačneme nový den spolu?," ptá se mě a já začínám být vzrušená. Ještě chvíli dělám drahoty a pak se ptám, jak to má rád. Je mu to jedno, cítím, že tu spojí jak stožár a rukou přes trenky mu ho chytím. Zmáčkne mi prso o něco víc a začne si hrát s bradavkou. Otočím se k němu obličejem a políbím ho. Obejmu ho oběma rukama, on dá svou ruku do mého rozkroku a pomalu mě hladí. Začíná být horko, líbáme se, jednou rukou držím stále přes trenky jeho penis, on má jeden prst je mě. "Sundej mi je," zašeptá mi. Dávám ruku do trenýrek a začínám pomalu honit. Pak mu začnu stahovat trenky a on si je nakonec sundá sám. Špička jeho penisu se dotýká mé kundičky, jen zasunout. "Máš kondom?," špitnu. Nemá, prý se nemusím bát a začne pomalu zasouvat. Nebráním se. Hned zase vyjede a znovu pomalu zasouvá. Zase se líbáme, on mě drží jednou rukou za prso a druhou mě k sobě přitahuje, já mám jednu ruku na jeho zadku a druhou pod jeho hlavou. Je mi úplně jedno, jestli nás někdo slyší nebo vidí, toto je první pořádný zážitek z Londýna a já si ho nenechám vzít. Už ho nevytahuje, jen zrychluje. Jeho ruka jezdí po mém zadku a začíná mi do něj zajíždět prstem. Já začnu to samé dělat s jeho zadkem, ale ošije se, tak přestávám. Zašeptám, že nechci, aby se udělal do mě. Jedno sprchování mi stačilo a navíc teď kolem 2. ráno bych všechny vzbudila. Natahuje se po batohu a vytahuje papírové kapesníky. Mám se otočit, to udělám a on mi s ním zajede do análku. Chvíli pokračuje, tak strhává z postele peřinu. Ležím na pravém boku, nahá čelem do místnosti, moc dobře vím, že musím být pod Měsícem vidět, ale neřeším to, asi všichni spí a kdo ne, to je jeho problém nebo spíš štěstí. Vytahuje ho ze mě a povzdychne, otáčím se a on stříká do několika kapesníků. Usmíváme se na sebe, já mu ho ještě trochu honím, stříkne ještě trochu, mám trošku na břichu a na kundičce. Omlouvá se a hned to ze mě utírá. Hází ubrousky na zem a říká, že jsem na řadě já. První nechápu, ale ať si lehnu a ničeho se nebojím. Ležím na zádech, přehazuje přes nás peřinu a hlavu strká po ní. Začíná mě lízat, občas i zajede prstem. První mu to moc nejde, přemýšlím, že ten orgasmus budu předstírat, pak ale začne přicházet. Prohýbám se v zádech a zhluboka dýchám. V tom se ten Asiat odkryje a začne se obouvat. Polák pod peřinou pokračuje, nevidí ho. Rychle strkám ruky pod peřinu, abych ho odstrčila, to se mi nedaří, koleny ho chytám za hlavu, ale zrovna lízá, takže si ho do sebe akorát přitlačím. Asiat se na mě podívá, jak jsem se snažila strčit ruky pod peřinu, akorát jsem odkryla prsa. To už nezastavím, začínám dýchat pusou, začínám vydávat nějaké tlumené zvuky. Polák přestane, z pod peřiny vystrčí ruku a zacpe mi pusu. Mám orgasmus a nemůžu dýchat, chci jeho ruku odstrčit, ale je silnější. Když už myslím, že se udusím, povoluje a já začínám, celá rudá a mokrá, vydýchávat. Podívám se na toho Asiata a vidím, jak z chodby zavítá dveře. Muselo mu to být jasné, měl to i s představením. Chvíli tak spolu ležíme, Asiat se mezitím vrátí a já po chvíli, stejně jako slečna nade mnou, mířím s kapesníky do odpadkového koše a jdu si lehnou do své postele. Poměrně brzo usínám.
Najednou mě probudí světlo, postel se zase začala otřásat, slečna nade mnou se šla sprchovat. V žabkách a s ručníkem kolem pasu. V duchu přemýšlím, jak je to možné, vždyť jsem spala tak 5 minut. Pro sebe tu holku pomlouvám, jak mě téměř osočovala s exhibicionismu a sama taky chodí jen v ručníku. Polák má podobný rozespalý výraz, jako já. Přemluvám se, abych vstala, že mám náročný program, druhá polovina mého já mě přemlouvá, že je půl osmé a pokoj mám vyklidit do desíti. Sedám si tedy, hlavu mám jak nějaká čarodějnice, hřebínek, stejně jako třeba zubní pastu a kartáček, mám v kufru v Praze. Tričko je stále vlhké, podprsenka suchá, super. Kalhoty ani kalhotky nevidím. Nakloním se a vidím je na zemi. Kouknu na Poláka, je to v dosahu jeho ruky, ale potvora čeká, co budu dělat. Oblékám tedy podprsenku a tričko. To je mi sotva pod pupek, takže jako šaty nepoužitelné. Ostudy už bylo tolik, že toto je nezabije. Slézám tedy jen tak dolů. Holka sedí s tím klukem dole, on na turka přímo u toho žebříku, takže mu piču strkám tak 20 cm od ksichtu. Kluk na mě vyjeveně kouká, holka mi začne nadávat. Rychle oblékám kalhotky, pak stále ještě vlhké kalhoty, ani je nezapínám za knoflík ani za zip, beru do ruky boty. Úplně mokré, fuj. Vybíhám s rozepnutými kalhotami, bosky s botami v jedné ruce, kabelkou a mikinou v ruce druhé, ve dveřím odseknu "Bye." a zavírám. Na chodbě na mě hledí parta nějakých dělníků, kalhoty držím jen stehny u sebe, kalhotky jsou vidět, ale kdo je dneska neviděl, že? Vše pokládám na zem, řádně se doobleču. Bosky na recepci vracím kartu od pokoje a s botami v ruce vycházím z ubytování.
Přes cestu je nějaký krámek s oblečením asi z Číny, kupuji si za pár liber žabky a své stávající boty i s ponožkami nosím v igelitce.
V nedalekém fastfoodu si dávám kafé a snídani a vyrážím do metra a za památkami. Vše již šlo podle plánu, vše, co jsem si naplánovala, jsem viděla, nakoupila jsem suvenýry, v rámci možností si to užila, odletěla do Prahy, vyzvedla si kufr a šla se pořádně vyspat.