Začíná nový semestr

"Tak co, kecala jsem?", mrkla na mě Eliška, s vyzývavým úsměvem si pomalým, ale sebejistě plynulým pohybem vyhrnula minisukni až do pasu a roztáhla stehna. Ještě předtím, než jsem se podíval, věděl jsem, co neuvidím. Neuvidím žádné spodní prádlo; titěrné černé kalhotky s krajkou v pase Eliška ležérně upustila z dlaně na stůl mezi sklenice, popelník a reklamní stojánek jakési whisky, jakmile se vrátila z dámské toalety, kam si ostatně odskočila právě proto, aby si je svlékla. Jelikož to udělala tak samozřejmě, nikdo od okolních stolů si toho nevšiml, a ani teď, když se pohodlně usadila ve svém křesílku a vystavila mi svůj nahý rozkrok, díky šikovně zvolené pozici jsem to mohl vidět zase jen já. "Nekecala.", musel jsem uznat, protože jsem se díval na nahou, krásně přirozeně zarostlou kundičku, jejíž dvojitá oblina, uprostřed rozdělená rýhou, z níž nahoře vykukoval růžový hřebínek poštěváčku, se nepřehlédnutelně rýsovala v husté houštince kudrnatých tmavých chloupků. Právě o tom se předtím nějakou dobu vedl náš spor, jehož hlavním smyslem bylo zřetelně pro nás oba užít si vzrušující erotické konverzace, jíž na dráždivosti přidávalo to, že jsme ji vedli v rušném baru, kde okolo nás bylo plno lidí. Jenže právě ten hlučící anonymní dav nám poskytoval skvělé krytí, takže po počátečním oťukávání se především Eliška začala vyjadřovat velmi explicitně. Nebylo to vulgární, ale vzrušující a nestydaté rozhodně. Šlo přitom o úplně nečekané setkání, jakých se ve studentských barech odehrají na začátku semestru desítky. Spolubydlící Jirka mě vytáhl zapít to, že jsme přežili (každý zvlášť) četná prázdninová dobrodružství, nicméně jejich heroické, a v jeho případě nevyhnutelně i notně přibarvené líčení nečekaně přerušilo radostné dívčí zavýskání, když se okolo našeho stolku jdoucí štíhlá blondýnka najednou pohledem střetla s Jirkovým a vyjekla: "Jéééé, Džordži, kde se tu béééréééš?" Blondýnka se následně ukázala být Zuzankou, Jirkovou náhodnou známostí z letního vandru po jižní Moravě a teď také čerstvě zapsanou prvačkou na medicíně. Setkání brala s neochvějnou jistotou jako znamení, i když nerozvedla, čeho znamení by to mělo být, a vzápětí si i s kamarádkou Eliškou obě přisedly. Jirka okamžitě v půlce utnul historku, jak stopoval do Vídně, zastavila mu fešná třicátnice, s níž se mu cesta do rakouské metropole příjemně protáhla, a začal se věnovat Zuzance. Moc mi to nevadilo, protože přestal zrovna v momentu, kdy mi znepokojivě detailně líčil, jak si to s ženskými tvary štědře obdařenou Rakušankou rozdávali na rodinném statku dotyčné, kterou velmi rajcovalo, když ji Jiří, přehnutou přes jídelní stůl, během ojíždění její macaté frndy plácal přes zadnici, což mi až příliš připomínalo klišé z filmů pro dospělé rakouské provenience, které jsem v době dospívání pátek co pátek sledoval v noci na německých satelitních kanálech. Musel jsem se pousmát, když jsem se na chviličku zaposlouchal do vysokého hlásku Zuzanky, které kulatý obličej s pihovatými tvářemi a roztomilým pršáčkem rámovala záplava blonďatých vlasů, jejichž barva jako by i určovala charakter jejího projevu. Vedle ní sedící Eliška vypadala nevyhnutelně starší, i když se ukázalo, že jen o rok. Se Zuzankou se znala ze střední, a jelikož si už nástrahami medicíny prokličkovala cestu do druhého ročníku, zdálo se, že je blonďatému andílkovi jakousi mentorkou. Když jsme se dali do řeči, protože naši kamarádi si začali záhy něco špitat tak důvěrně, že jsem už ani na vteřinu nepochyboval, jaký charakter mělo jejich prázdninové skamarádění se, prokázala Eliška daleko méně rozjíveného brebentění, ale naopak zajímavě ironický nadhled a pobavenou skepsi, čímž mě začala okamžitě přitahovat. Pravda, nejen tím. Černovláska s drzou ofinou disponovala nepřehlédnutelným poprsím, jehož objem nevyhnutelně přitahoval mužské pohledy včetně mého. Eliška své přednosti přitom nijak okatě nevystavovala, výstřih jejího svetříku byl vyloženě decentní, ale i malý kousek rýhy mezi dvěma zřetelně vyklenutými prsy, které se při každém jejím pohybu viditelně zhouply, k jitření fantazie stačil bohatě. Znovu jsem si ověřil staré pravidlo, že odhalit méně znamená často navnadit více. Vedle Elišky sedící Zuzanka měla naopak výstřih upnutého topíku tak hluboký, že když se v záchvatu smíchu předklonila, což dělala stále častěji, byla její drobná kůzlátka v sevření košíčků červené podprsenky vidět víc než dost. Eliška je musela mít nejmíň o dvě, ale spíš o tři velikosti větší, prostě holka, co má kozy jak vozy a moc dobře to ví. Pobaveně sledovala moje chabé pokusy zvítězit nad stále silnějším pocitem trapna nezávaznou konverzací, jelikož Jirka se Zuzankou se během pár minut vydali po cestě, u níž nebylo těžké odhadnout, kde a čím skončí.

Očekávané se naplnilo záhy; po dalším drinku si Zuzanka vzpomněla, že na její koleji vlastně probíhá večírek pro prváky, a Jirka se tak nějak automaticky zvedl k odchodu s ní. Když jí cestou od baru ke dveřím ležérně obtočil ruku kolem pasu, aby vzápětí sjel níž a stiskl její hezky vysportovaný kulatý zadeček, museli jsme se s Eliškou oba rozesmát. "Hmm, tak já asi .... ", zakoktal jsem, když jsem dopil a uvažoval, jak se elegantně rozloučit. K mému údivu Eliška zavrtěla hlavou, což mělo na rozvlnění jejího hrudníku dech beroucí efekt, zaklonila hlavu, takže její elegantní křivky ještě víc vynikly, a záměrně vysokým hláskem, imitujícím Zuzanku, poprosila o "ještě jeden drinček, ju?". Tahle její eroticko-komická miniestráda způsobila, že jsem vzápětí ochotně klusal k baru. "Ten tvůj kámoš Zuzu asi dneska opíchá, co?", nadhodila s neutrálním výrazem, když jsme se znovu napili, a já se málem zakuckal. "Nevíš, jestli si ji vezme k sobě? Zajímalo by mě, jestli mám pro dnešek volný byt, nebo se mám připravit na hrdličky a jejich cukrování. U nás jsou stěny jako z papíru a Zuza dokáže v jistých situacích ječet ještě podstatně vyšším hláskem, než ti tu předvedla.", mrkla na mě s šibalským úsměvem a já pochopil, že i holky jsou spolubydlící. Váhavě jsem připustil, že jak znám Jirku, dá se to čekat. "Co, že ji ojede?", zvedla Eliška vyzývavě obočí. "Jo, že ji ... ojede.", připustil jsem a chvatně se rozhlédl, jestli nás může k okolním stolkům být slyšet. "Jsi nějaký nervózní. Na slově ojet přece ní nic neslušného. Ojet se může kolo, auto ... nebo hezký kluk, když má holka chuť.", vychutnávala si Eliška moje rozpaky. "Tebe v létě žádná neojela?" "Ale jo ..." "No vidíš, tak se tak netvař. Skoro to vypadá, jako bys nerad šukal." "To ne, jen ... nejsem zvyklý o tom moc mluvit." "A přitom to nic není. Hele, já třeba šukám ráda a nemám problém to přiznat.", zatvářila se Eliška přehnaně vážně a upřela na mě pohled fiktivní psychoanalytičky, k čemuž i patřičně přísně sepnula ruce pod bradou. Tahle konverzační hra mě pomalu začínala bavit, protože v hučícím baru nám evidentně nikdo nevěnoval pozornost. "Fajn, to já taky. Na mou duši, fakt si rád zašukám.", pokusil jsem se uvolnit a tvářit se nonšalantně. "No vidíš!", zatvářila se Eliška triumfálně, načež se do mě ještě víc pustila. "A kde to s holkou rád děláš? Zažil jsi v létě nějaký neobvyklý zážitek?", dorážela jako nějaká televizní moderátorka. "No tak, svěř se. Já se ti na oplátku taky svěřím.", zamrkala svýma hezkýma, hnědýma očima a mě napadlo, že spíš než medičku připomíná studentku herectví. Abych nevypadal jako ňouma, začal jsem trochu kostrbatě a s využitím zjevně komicky znějících opisů líčit svůj asi nejkošilatější prázdninový zážitek. Na jeho počátku bylo bolestné zjištění, že abych si léto a s ním spojované kratochvíle mohl užít, bude třeba si na ně vydělat. Zkouškové období mi ale nedalo moc času na hledání nějaké parádní práce, takže jakmile jsem zaplnil index nutným počtem známek, vzal jsem za vděk brigádou v pekárně. Vedoucí se při pohovoru ani nesnažil předstírat, že by to byla lehká práce, ale přesto jsem byl z dřiny v horku první dny absolutně odrovnaný. Jediným maličkým bonusem na těžké dřině byl převážně ženský pracovní kolektiv, jehož větší část tvořily mladé brigádnice mého věku. Na nějaké seznamování to moc nebylo, ostatně většina holek vydržela jen pár dní, než si našla něco lepšího, ale aspoň jsem se mohl osvěžovat pohledem na hezké slečny, které si v parnu většinou rozepínaly košile našich bílých pracovních uniforem poměrně velkoryse. Dva dny jsem se kochal pohupujícími se kozičkami slovansky oplácané brunetky Dity, která měla košili rozepnutou až ke košíčkům podprsenky, naducaným jejími vlnícími se prsy, hezký pohled byl i na štíhlou Slovenku Tatianu, u niž jsem pochyboval, že má pod košilí vůbec nějaké prádlo. "Aha, takže jsi ji o polední pauze zatáhl nějak do rohu a serval z ní všechno oblečení?", nadhodila Eliška, aby uspíšila tempo mého trochu koktavého líčení. Musel jsem přiznat, že ne; pihovatá zrzka Tatiana byla sice neskutečná kočka, připomínající Vicu Kerekeš, ale asi právě proto na ni po každé směně čekal její dvoumetrový chalan s nadupanou motorkou, takže mi nezbylo než smutně sledovat, jak se vyhoupne za něj, až jí v pase nad džíny vystoupí hluboko zaříznutá tanga, a nechá se odvézt kamsi pryč.

Prostředí pekárny navzdory horkému klimatu milostným dobrodružstvím nepřálo. Po dvou týdnech jsem si na dřinu jakž takž zvykl, i peníze přišly, ale víc nic. Byl nejvyšší čas se rozloučit. "Tak ty prej nás Vládíku opouštíš.", ušklíbla se naše vedoucí Vanda. "No jo, byl bys blbej, kdybys trávil léto tady. Taky bych vypadla, nemít na krku dvě děcka a exekuci.", ušklíbla se. Potetovaná třicátnice s kroužkem v obočí a pecičkou v nose byla jednou z mála stálých zaměstnankyň v našem provozu a sálala z ní přirozená autorita vězeňského kápa. "Prej to tady možná opustíme brzo všichni, firma má dluhy, možná nás zavřou.", zamračila se, když jsme zavezli další vozík s horkými bagetami k nákladnímu výtahu. Energickým gestem ho poslala do kabiny, až zarachotil. "Ty prej študuješ, Vládíku. To je dobře, budeš študovanej, nebudeš chudej.", zhodnotila pragmaticky. Pak se najednou usmála tak, že z podmračené pokérované bachařky jako by se proměnila v rozjívenou veselou holku, když na mě mrkla: "Už ses tím někdy svezl?" "To je přeci nákladní výtah ... to se nesmí, ne?" "Ježiši, jasně že nesmí, ale copak se dělaj jen věci, co se směj?", zvedla oči v sloup a za ruku mě vtáhla do kabiny. Jelikož druhý vozík jsme nechali stát venku, vešli jsme se tam jako nic. O dvě patra níž Vanda vozík poslala ven, kde si ho přebral zachmuřený řidič. "Mladej je tu dneska naposled, chci mu ukázat vyhlídku.", vysvětlila úsečně naši přítomnost v kabině. Šofér jen pokrčil rameny a my vyjeli tentokrát nahoru. "Bože, je tu děsnej hic, co?", nadhodila Vanda a rozepla si další knoflíček košile. Uhnul jsem pohledem, protože teď ji měla rozevřenou skoro až do pasu a mezi jejími cípy byly jasně vidět nahé polokoule skoro až k bradavkám odhalených prsů, které se pohupovaly v rytmu jízdy výtahu. "Ženský si sem většinou ani neoblíkají podprdu.", zachraptěla Vanda. "Přitom já bych ji zrovna na ty svý visačky potřebovala jako sůl. No, dva fakany odkojíš, a už je máš dolů. Co myslíš, Vládíku, snesly by nějakou oporu, co?", pronesla tónem, který naznačoval, že očekává nějakou reakci, nejspíš útěšnou. Přiměl jsem se znovu na svou šéfovou podívat a užasle sledoval, jak si svá nahá prsa, už celá vyklouzlá z rozepnuté podprsenky, podpírá dlaněmi. Měla výrazně tmavé bradavky uprostřed malých, hrbolatých dvorců, v levé se leskla kovová tyčinka piercingu. Než jsem se zmohl na reakci, výtah zarachotil a zastavil. "Tomuhle říkáme vysočanská eiffelovka.", ušklíbla se Vanda, pustila své prsy, které jí skutečně bez opory trochu poklesly, a aniž by si košili znovu zapnula, vyvedla mě z výtahu. Netuším, s jakým záměrem před mnoha desetiletími architekt navrhl výtahovou šachtu až na střechu pekárny, kde jsme právě stanuli. "Slušnej výhled, co?", nadhodila Vanda, když jsem se v údivu opřel o zábradlí střešního ochozu a rozhlížel se po panoramatu pražského industriálu. "Většina fabrik už nejede. Támhle bylo ČKD, dělal tam otec.", natáhla Vanda ruku. Jak ji zvedla, lehký větřík jí znovu rozevřel cípy rozepnuté košile. Nejsem idiot a dojde mi, co mi žena takhle výmluvně naznačuje, takže jsem si dodal odvahy a stiskl jí z boku nahé, visící ňadro v dlani, kde jsem mezi prsty promnul jeho naběhlý vrcholek. Vanda se lehce zaklonila, až se jí prso propnulo, a přivřela oči, když jsem jeho pevně stisknutou bradavku začal potahovat a hníst. Natočila se tak, abych se druhou rukou mohl zmocnit i druhého ňadra, toho s piercingem. Nikdy jsem nelíbal prsa holce, co má propíchnuté bradavky, a tak jsem se dychtivě k její koze přisál a jazykem si hrál s napruženým cecíkem i kouskem kovu v něm. Vanda si přitiskla mou hlavu k hrudníku, oběma rukama si nahá prsa znovu podepřela a nabídla mi je. "Ukaž...jo, hezký ... stojí ti pěkně!", zamumlala spokojeně, když mi rukou chtivě stiskla poklopec. "Vzrušujou tě takový maminovský cecky? Tak cucej ... jo, vycucej mi je ...", vzdychala a cpala mi obě prsa k puse. "Kousni si ... snesou hodně!", zasténala, když si jednu kozu stiskla silněji, až se její vrcholek s naběhlou bradavkou vyboulil. Sám jsem byl překvapený, jak moc mě její měkká, poddajná prsa vzrušovala a s jakou dychtivostí jsem je hnětl a silně sál jejich vrcholky, které jsem po opakovaném Vandině povzbuzování opravdu začal jemně tisknout mezi zuby. "Jooo... kousej mi vemena ... víc, potřebuju aby ... to trochu bolelo...", sténala a rukou mi energicky honila čurák, který se jí podařilo vytáhnout mi z rozepnutých kalhot. S dovedností ženy, co ví, jak chlapa chytit za péro, mi ho zpracovávala, sem tam sjela níž a promnula mi koule a já začal mít obavu, aby její zkušená ruční práce nevedla brzy k mé předčasné explozi.

A tak jsem po chvíli, vydrážděný čím dál troufalejším laskáním Vandiných vzrušivých cecků, získal trochu času tím, že jsem si klekl k jejímu oblému bříšku, pod nímž se zařezávala do pasu guma bílých kalhot, a stáhl je jedním pohybem dolů na kotníky i s černými kalhotkami s nepřesvědčivý nápisem Calvin Klein v pase. Vykoukla z nich k mému překvapení hustá houštinka tmavých chloupků, k níž si mě vzápětí Vanda chtivě přitáhla. "Dole se neholím ... mám ji chlupatou.", zamumlala jakoby omluvně, vzápětí se ještě víc rozkročila a nastavila ji mému překotnému lízání. Pod hebkými kudrnami ochlupení se mi nabízela baculatá prcina, vzrušením už rozevřená a vlhká, na jazyku, kterým jsem Vandě začal dlouhými tahy lízat rýhu mezi pysky, jsem brzy cítil její šťávy a rychle jsem jím našel cestu do horké štěrbiny. Rukama jsem stiskl nahé půlky Vandina zadku, a zatímco mi do nosu tlačil kousek chladného kovu z jejího klitorisu, také ozdobeného piercingem, kmital jsem jí jazykem v pičce čím dál rychleji, až se po chvilce se zajíkavým zasténáním udělala. "Ježiši ... ty voleeeee!" Chvíli si vychutnávala vlny slasti, pak se ale otočila a energicky, i když udýchaně, mi přikázala: "A teď mě vošukej, dělej!" S těmi slovy se zapřela o jakousi lavičku, která stála kousek od výstupu z výtahu. V duchu mě napadlo, že jestli sem někteří z pracovníků pekárny chodí na kouřovou pauzu, čeká mě prvotřídní trapas, ale vzápětí mě už Vanda držela za péro, rychle ho pohyby zápěstí nahonila do prvotřídního ztopoření a přitiskla si ho k horké puklince své zmáčené prciny. Hlavou mi bleskla otázka ochrany, ale to už jsem ptákem zajížděl do horkého sevření její kundy. "Ježiši joooo...ten je velkej!", zasténala, snad upřímně, snad aby mi dodala sebevědomí, a vzápětí se pohyby zadku začala na mou kládu píčou narážet, až to hlasitě mlaskalo a nahá, dolů visící prsa se jí rozhoupala. "Aaaaach.... aaaaaach .... joooo, jo!", sténala Vanda hlasitě, takže jsem zaplašil obavy nejrůznějšího druhu, přestal hypnotizovat nehybné dveře výtahu a stiskl její pohupující se cecky, které se mi v dlaním převalovaly v rytmu šoustání. "Ty vole, jo, jo! ... budu... podruhý!", hekala Vanda a vycházela mi pánví naproti. Předklonila se tak, že rukama chytila opěradlo lavičky a nastavila se mi k maximálně hlubokému průniku do své mokře čvachtající kundy, já stiskl křečovitě půlky její zadnice a nakládal jí, co jsem dokázal. Její sténání se nakonec zlomilo v táhlý výkřik a ucítil jsem, jak se jí pička několikrát kolem mého péra sevřela. Zároveň mi cukání v koulích signalizovalo, že svůj vrchol asi nedokážu odkládat o moc déle. Byl jsem tak rozjetý, že mi případný výstřik do té macaté prciny nepřipadal jako problém, ale Vanda osvědčila dobrý odhad, když navzdory prožívané rozkoši po chvilce z mého klacku sklouzla. "Nemáme gumu.", pokrčila udýchaně rameny. "Neboj, jsem ok, akorát nemám chlapa, tak neberu prášky. Nemůžu potřebovat, abys mi naštěkal do boudy.", zamračila se. Pak se ale usmála, vzala mě za čurák, který se, lesklý od jejích kundích štav, komicky pohupoval v prostoru, a klekla si přede mě. "Za ty dva orgáče si tohle zasloužíš.", zamumlala, objala můj žalud rty a vzápětí jimi sjela po péru až na kořen a začala mi ho silně sát. Rukama mi stiskla koule a nepřestala, dokud její rty nedovedly mé napjaté péro k jednomu z nejprudších výstřiků, jaký jsem v životě zažil. Vandě musela první dávka mého semene jít přímo do krku, ale i v téhle činnosti měla zřejmě bohaté zkušenosti, protože vzápětí jsem už cítil, jak mi jazykem líže žalud a polyká další mé výstřiky. Při té příležitosti jsem objevil další piercing, tentokrát v jazyku, a jeho dotyky mé pocity slasti znásobovaly.

Když Vanda polkla poslední cákance mého semene, vstala, sebrala ze země své kalhotky a kalhoty, ale neoblékla si kupodivu ani jedny. Namísto toho z kapsy kalhot vylovila krabičku cigaret a opřená o zábradlí ochozu, rychle si jednu zapálila. Stála tam, oblečená jen v rozepnuté košili, která jí nezahalovala nahý zadek, labužnicky vyfukovala kouř do prostoru a mlčela, zatímco já si připadal jako v oživlé kompozici od Saudka: polonahá, právě vyšukaná ženská s nahatou zadnicí a tmavým drnem mezi stehny, na pozadí průmyslové kulisy vysočanských fabrik. Ta scéna měla v sobě kombinaci bezútěšnosti i jakési něhy, která mě přiměla udělat tu nejtrapnější věc, totiž stoupnout si vedle Vandy a vzít ji kolem pasu. Na něžnosti si ovšem má šéfová ani teď nepotrpěla, jen mi v kombinaci úsměvu a zašklebení se nabídla cigaretu. Všiml jsem si výrazného tetování na jejím boku, které mi předtím ušlo, a objel jsem ho pomalu prsty. "No jo, žila jsem pár let s tatérem.", prohodila na vysvětlenou. "Zůstaly mi po něm dva fakani, tohle a ... tohle.", přejela si prsty po piercingu na vrcholku nahého prsu a vzápětí sykla, když jsem ho stiskl a potáhl. "Neprovokuj... mám kozy citlivý, tos už viděl!", varovala mě s napůl stisknutými rty, když jsem jí znovu začal mnout bradavky, po prožitém vzrušení ještě pořád trčící v pozoru. "Neblbni, za chvíli končí směna...", zaprotestovala nepřesvědčivě, když si má ruka našla zezadu znovu cestu mezi její stehna, ale vzápětí vyšla kundou naproti mým prstům, které do ní zajely jako po másle. Jednou rukou jsem ji zezadu šukal prsty, které jsem jí zasunul do pičky postupně tři, a druhou tahal čím dál důrazněji vrcholky jejích pohupujících se koz. "Ty mě ... zničíš...neměla jsem chlapa...dlouho.", hekala Vanda a rozkročená se mi sama na nastavené prsty narážela píčou, třela se jí o ně a kroužila pánví. "Joooo....naplácej mi přes cecky!", vyhrkla, když jsem jí více méně náhodou přes jedno z poskakujících prsou pleskl dlaní. "To je vono... přes vemena....potřebujou dostat...", vyrážela přerývaně. Přestože od chvíle, kdy mě tak parádně vykouřila, uběhlo odhadem deset minut, její živočišná šukavost a naprostý nedostatek zábran způsobily, že se mi čurák začal pomalu zvedat. Vanda si toho po chvíli všimla, olízla si dlaň a začala mě jí honit. Pak se ale rozhodla jinak a autoritativně mi přikázala: "Vraž mi ho tam. Vojeď mě ještě!" Tohle chlap těžko může neposlechnout, a tak jsem vzápětí stál za ní a tentokrát klasicky na stojáka jsem ji nabodl na své péro. Všiml jsem si, že na dvoře pekárny hluboko pod námi se objevil hlouček pracovníků, oblečených v civilních šatech, a vydal se směrem k bráně; směna vážně skončila. Má směna ovšem ještě nějakou dobu pokračovala, než jsem tentokrát sám opustil Vandinu píču, téměř mi ždímající péro, a vzápětí jsem jí s tlumeným zasténáním vystříkl obloukem přes její zadek na záda. Držela v předklonu dál, nechávala mě cákat jí mezi lopatky a na zadnici, zatímco si sevřenou pěstí prudce třela píču, až se po chvilce udělala i ona. Teprve pak jsme se za tichého oddechování oba oblékli, beze slova sjeli s pohledem upřeným každý do jiného rohu výtahem dolů a má brigáda v pekárnách definitivně skončila.

"Wow... ojet chtivou maminu na střeše továrny, to je ... skoro jako z filmu.", vydechla Eliška, když jsem skončil své vyprávění. Uvědomil jsem si, že jak jsem se vžil do vzpomínky na vzrušující zážitek, závěr jsem asi popsal s většími podrobnostmi, než jsem původně zamýšlel, ale Eliška mě poslouchala s dychtivostí, která zřejmě nebyla předstíraná. "No, překvapils, Vláďo, úplně se mi orosila. Takže říkáš, že paní Vanda si ji neholila?", prohodila, zatímco jsem se vracel ze vzpomínek na začátek léta do reality hlučícího baru. "Neholila, měla ji jak herečka ze západoněmeckého pornáče. Vůbec jsem nevěděl, že dneska ještě ženy s takovým klínem jsou.", přiznal jsem. "A proč by nebyly? To bys koukal... Přála bych ti někdy být v dámských sprchách na plavečáku!" "No, to bych si přál taky.", rozesmál jsem se upřímně. "Věřím.", ušklíbla se Eliška a já se v duchu zatetelil, že mě náhoda svedla aspoň pro tenhle večer s tak jiskřivě ironickou holkou. "Mno, a kdybys byl, zjistil bys, že sice nanynky jako je Zuza si ji ob den trápí žiletkou, ale pořád je dost slečen, co nechtějí mezi nohama vypadat jako malá holčička." "Nepovídej." "Povídám. Třeba já, s dovolením." "To jako fakt?" "To jako fakt, má maličkost si holí jen nohy a podpaží." Eliško, ty kecáš." "Nekecám!" "Tak schválně. Ukázaná platí." Pokrčila rameny, vstala a odkráčela na dámy, zatímco já si uvědomil, že už když jsem tuhle slovní kočkovanou začínal, tušil jsem, že to takhle možná dopadne. S holkou jako Eliška jo. Dál už věci proběhly tak, jak jsem popsal na začátku. Eliška se po chvíli vrátila, s výrazem sfingy rozevřela stisknutou pěst a nechala z ní vypadnout na stůl své malé krajkové nic, které se předtím na toaletě svlékla. Usadila se pohodlně do svého křesílka a navzdory tomu, že kolem nás byly desítky lidí, dokonale využila našeho místa v rohu baru, aby mi předvedla svou lákavě vyklenutou baculku s evidentně zcela neupraveným ochlupením. Jako by to byla ta nejpřirozenější činnost mladé slečny v baru plném lidí, začala si prsty jemně čechrat kudrny chloupků a sem tam si jedním z nich přejela hřebínek poštěváčku. Sledoval jsem její vzrušující počínání s rostoucí boulí na kalhotách a v duchu se modlil, abych ten prst mohl vystřídat. Pak nám skoro současně oběma zavrněly mobily. Jirka mi v smsce více méně dával pro tuhle noc výpověď z našeho bytu, neboť jeho obnovená známost se Zuzankou se evidentně vyvinula očekávaným směrem. Eliška si také přečetla zprávu, usmála se a prohodila: "Tak vida, Zuza mi píše, že dnes přespí u kamarádky. To jsem blázen, u které asi. No nic, mám aspoň volný byt a můžu se pořádně vyspat. Vláďo, moc ráda jsem tě poznala a děkuju za vzrušující vyprávění. Jo, a taky za drinky." S těmi slovy se zvedla, ještě jednou se na mě usmála a pomalu odkráčela. Zíral jsem jako přimrazený na její pěkný, v sukni obtažený zadek a nedokázal uvěřit tomu, že se mnou nakonec takhle zametla. Teprve když vyšla dveřmi na ulici, došlo mi, že je fakt pryč. Zpitoměle jsem zíral před sebe, až mi do oka padla černá, zmuchlaná krajka - Eliščiny kalhotky ještě pořád ležely na stolku. Bezděčně jsem je zvedl a bezmyšlenkovitě je přiložil k tváři. Ucítil jsem jemnou vůni dívčího klínu. Někdy už to tak chodí: zatímco Eliška se mi tu před pár minutami předváděla "dole bez" a hrála si s kočičkou, aniž by si toho kdokoliv všiml, teď jsem se přes krajkový okraj jejích kalhotek díval přímo do tváře naproti sedící slečny, která měla nevěřícný a zároveň pobouřený výraz. Aniž by se mě spustila svůj planoucí zrak, nahnula se k vedle sedící kamarádce, něco jí zašeptala do ucha a zavrtěla hlavou. Pod spalujícím pohledem hned dvou pohoršených slečen jsem radši vstal, Eliščiny kalhotky rychle strčil do kapsy, zaplatil a vypadl z baru.

Na rohu protějšího domu stála Eliška a chvilku to vypadalo, že mě vyhlíží, než rychle otočila hlavu na přesně opačnou stranu v gestu tak křečovitém, že jsem, v duchu se tetelící radostí, vyrazil rovnou k ní. "Ahoj." "Ehm ... čau." "Chtěl jsem ti ... hm ..." "Copak?" "No, já jen, že sis tam zapomněla ..." "Aha, No jo. To jsi hodný." Když jsem jí podával v dlani zmuchlané kalhotky, musel jsem vypadat jako prvotřídní blbec. "No moment, snad budeš džentlmen a pomůžeš dámě.", popíchla mě Eliška se znovunabytým sebevědomím, zlehka se na liduprázdné ulici rozkročila a vyhrnula si sukni. Klekl jsem si, roztáhl kalhotky a ona do nich elegantně vklouzla. Ani ji nenapadlo se sklonit, takže jejich vytažení po stehnech nahoru zbylo na mě, ale zhostil jsem se toho úkolu rád. Napadlo mě, že jsem holce svlékal prádlo už mockrát, ale asi nikdy neoblékal, a bylo to stejně vzrušující jako nezvyklé. Dal jsem si záležet, abych na jedné straně Eliščinu benevolentnost, s jaké mě nechala ji oblékat, nezneužil příliš okatě, ale na druhé straně nebyl za pitomce, co si ani na chviličku nesáhne, a ani v tom směru mi Eliška nekladla žádné překážky. "Co máš v plánu na zbytek večera?", nadhodila nevinně, když si nakonec stáhla sukni do společensky únosné pozice a já vstal. "Vlastně nevím, napsal mi spolubydlící, že si přivedl domů holku, tak moc nemám kam jít." "Vidíš, to je náhoda, mě zase má spolubydlící bude spát jinde, takže mám volný byt." "Páni, to je ale děsná náhoda.", usmál jsem se a v duchu si znova kladl otázku, jestli má Eliška pod svetrem aspoň podprsenku, nebo vůbec nic. Tenhle školní rok začínal vážně slibně.