Svoboda víry, svoboda sexu - soutěžní

5. 10. 2018 sexuh

Je to asi měsíc zpět, co Eva, spolužačka z gymplu, napsala na Facebook, že hledá někoho, kdo by zašel do baru, že má po zkouškách a potřebuje se odreagovat. Tak jsem se jí nabídnul, souhlasila a sešli jsme se v jednom z pražských barů. První jsem povídal já, co dělám, jak mě vyhodili z výšky a další vcelku nezajímavé věci. Pak jsem se jí zeptal, co škola. Studuje práva. Říkala, že náročné, že je unavená a že proto se chtěla sejít a někomu o tom povykládat a zeptat se na názor. Dostala ve škole k řešení cvičný příklad. Skupina asi deseti chlapů chodila po nějakém městě úplně nahá, někteří onanovali. Samozřejmě je sebrala policie a dostali se před soud za pohoršování nebo tak něco a ona je z toho měla vysekávat. Oni řekli, že vyznávají víru, nazvěme ji třeba Bratrstvo Exhicionist, podle Ústavy ČR, respektive Listiny základních práv a svobod má každý právo vyznávat jakoukoliv víru a to i veřejně a vykonávat všechny náboženské úkony. Napsali si nějakou "Bibli", která měla jen pár stránek, kde bylo, že vyznavači chodí zásadně nazí, místo modliteb onanují, jejich "Bůh" je jeden z těch chlapů.
Pro normálního smrtelníka absurdní, pro skoro právničku problém. Pak spustila velice rozsáhlý a rozvášněný monolog, ve které mimo jiné říkala (vše si nepamatuji), že v ČR platí různé novely zákona, které se několikrát změnili a rozhodnutí nejvyšších, ústavních a kdo ví jakých soudů, které to různě omezují. Například je třeba nějaký počet věřících s trvalým pobytem v ČR k registraci, aby měli snad nějaké výhody. Ještě lze ale vyznávat neregistrované církve, protože to prostě ústava umožňuje. Tím vznikne náboženská společnost. Jako potencionální advokátka tedy navrhovala ústavu jako hlavní argument. Pak ale měla i napsat, jak by jako soudkyně reagovala a nějak si to zdůvodnit. Dříve nesměly církve ohrožovat celistvost státu, teď je tato část zákona odstraněna. Podle ní by měl soudce uvažovat i logicky a ve veřejném zájmu, takže jestli si někdo myslí, že takto jednoduše může začít třeba jezdit autem v levém pruhu, protože mu to prostě jeho víra nařizuje, samozřejmě to nemůže projít. Napsala tedy obhajobu a jako soudkyně to zamítla a napsala jako argument tu jízdu v levém a i nějaké zákony a kdo ví co ještě. Pak si to strašně dlouho u nějaké komise zdůvodňovala, to je neoslovilo a neudělala zkoušku.
Hodina pokročila, ona se o tom moc bavit nechtěla, mě to ale zaujalo. Začal jsem ústavu googlit na mobilu a zjistil jsem, že třeba nemohu být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s mou vírou. O to by mi ani tak nešlo, spíš jsem s ní začal řešit, co kdyby mi má víra zakazovala pracovat o přesčasech, víkendech a státních svátcích. Pořád krčila rameny, prý by mi to nejspíš neprošlo, ona je přesvědčená, že ani ten exhibicionismus, že si to jen špatně zdůvodnila.
Do noci jsme řešili jiné věci, spíš nesmysly. Já nad tím případem pořád přemýšlel a vracel se k tomu. Ptal jsem se, jestli je to fakt vymyšlené, byl jsem přesvědčený, že taková blbost už někoho musela napadnout. Prý to bude vymyšlené.
Už bylo pozdě a rozhodli jsme se jít domů, nabídl jsem, že ji doprovodím, souhlasila. Šli jsme pěšky, asi půl hodinová procházka. Nenapadlo mě nic lepšího a navrhl jsem jí, že by jsme to mohli zkusit my, třeba by jsme to vyhráli a uspěla by v té zkoušce. Nechtěla a tak jsem se na ulici začal svlékat. Smála se tomu jako hloupá a když jsem byl v trenýrkách, sundala si šaty a šli jsme v botách a spodním prádle. Po pár minutách řekla, že to nepůjde, že nemáme tu „Bibli“. Ptal jsem se, jak musí vypadat, prý stačí, když ji napíšu na toaletní papír. Ten jsem neměl a tak jsem vytáhnul mobil a napsal na Facebook. Nudistická sekta: Pravidla - svobodně chodit jen a úplně nahý, svobodně souložit s kýmkoliv, kdo to chce taky, svobodně onanovat, podporovat exhibicionismus, vše dělat na veřejnosti, alespoň jednou týdně se opít a souložit venku. Ukázal jsem jí to a odsouhlasila, že by to tak šlo. Svlékli jsme se tedy úplně do naha, vyzuli boty a pokračovali v cestě k ní domů. Nosit oblečení v ruce bylo strašně nepohodlné, vešli jsme tedy nazí do jednoho fastfoodu a chtěli tašky. Obsluha se nás polekala a bála a za asi dvacku nám dala dvě igelitky, nechali jsme tedy i dýško. Pokračovali jsme v cestě, neustále se hlasitě smáli a občas vzrušili nebo pohoršili nějakého toho kolemjdoucího. Jeden chlap ji dokonce plácnul přes zadek a dožadoval se sexu za peníze, se smíchem ho odmítla. Kousek od domova jsem upozornil, že strašně hřešíme. Eva se smála, že by měla dostat na zadek, já vytáhl mobil a kromě několika komentářů pod tím příspěvkem, že musím být slušně nalitý, jsem jí dal přečíst, že jednou týdně musíme souložit a pít. Shodli jsme se, že to takhle nejde. Sedli jsme si na lavičku na autobusové zastávce a nechtěně vyhnali nějakou slečnu, která raději utekla, než s námi sedět na jedné lavičce. Já si sedl a pobídl Evu, ať si sedne na mě. Odhodila tašku, dala nohy z druhé strany lavičky a sedla si na mě, já hned zajel do ní. Byla to taková improvizovaná poloha na koníčka. Chvíli na mě poskakovala, hrozně jsme se tomu smáli. Pořádně to ani nebyl sex. Pak jsme se líbali, chvílemi jsme odpočívali. Dokonce jsem přemlouval nějakou kolemjdoucí, ať se k nám přidá, Eva se za ní hned rozběhla a začala jí koukat pod sukni, ta ji odstrčila a tak se vrátila ke mě. Já ji nějak lízal, ona mě honila. Pak jsem ji opřel o tu zastávku a šukal ji. Střídala sténání a smích. Mě to unavovalo. Evka jen pronesla, že jsme s tou ústavou ale slušně vymrdali. Samozřejmě jsme se tomu smáli jako blázni. Přijel autobus, chtěli jsme nastoupit, ale řidič nás vyhodil. Upozorňoval jsem ho, že na něj pošlu svou právničku, Eva se jen smála. Po chvíli "milování" přijela policie. Prvně začali tak jako že v pohodě, ať se s nimi projedeme. Eva chtěla slyšet důvod. Ten byl vcelku jasný, pak mu začala vysvětlovat naše náboženství a ústavu, to ho trochu naštvalo. Pořád odmítala nastoupit a tak nás donutili a odvezli na záchytku.
Ráno jsem hned věděl, co se stalo, když jsem zjistil, že mám na sobě nějaký erární oblečení. Policie mě i Evu přivedla do kanceláře a chtěli vysvětlení. Čekal jsem, co řekne. První se omlouvala, pak nám policie oznámila, že jsme podezřelí z výtržnictví a asi ještě z něčeho. Eva se zarazila a najednou začala mluvit přesně jako advokátka, na kterou si ve škole hrála. Spustila o ústavě, ukázala jim "Bibli" na Facebooku a více méně čekala, co bude. Vše tedy zapsali do protokolu a po asi čtyřech hodinách od začátku výslechu nás pustili, že rozhodnou, případně státní zástupce a soud. Cestou domů jsem tedy Evu doprovázel, oba už oblečení. Vysvětlovala mi, jaký bude asi postup. Začal jsem se jí omlouvat, ale ona že je to i její chyba a že je i trošičku ráda, že ji opravdu zajímá, jak to dopadne.
Policie se k případu ještě nevyjádřila, soud samozřejmě ještě nebyl, tak uvidíme, jak to tedy dopadne a kdo ví, třeba už za rok bude nahota a souložení na ulici úplně běžné.