Na chvíli děvkou....

13. 10. 2018 · 8 008 zhlédnutí uznatonejsmedva

Nevím, jestli by ženy měly tento věk řešit. Je to jen číslo. No raději na to nemyslet. Na stárnutí nemám čas a nepřipouštím si ho. Okolí však můj názor a nadhled nesdílí ...“tak jak to oslavíme? Jak velký to uděláš?“…..nevím, fakt nevím. Chci se někde zahrabat, ztratit, odjet někam nejméně na měsíc, abych se všem ztratila z očí.

Je to fakt vzrušující, po takových letech manželství překvapivá romantika, kam se podívám. Hotelový pokoj je luxusní, svíčky, přítmí, obrovská dřevěná postel…..sedím na ni ve své nejlepší červené krajkové košilce…..“tak na zdraví a vše nejlepší“ šeptá mi do ucha manžel „napij se pořádně, budeš to potřebovat“ říká s šibalským úsměvem na tváři. Nenechám se moc pobízet šampaňský já ráda, tedy to bude asi jízda. Bere mi z ruky skleničku a bez varování mi zavazuje oči. No tedy, neodvázali jsme se už ani nepamatuji….tak a už jsem ve tmě. Vede mě k pelesti postele, stojím asi uprostřed...přivazuje mi ruce? Jemně mě hladí po zádech a pobídne mě abych se předklonila. Roztahuje mi nohy a přejíždí prsty po mém absolutně vlhkém klínu….aúúú, to bylo nečekané, pořádně mě plácl po zadku. Cítím jeho tvář u obličeje, políbil mě….“užij si to“. No to já si užiji, tak na co čeká, já už chci šukat.
Co dělá? To ticho mě znervózňuje, on tu není….Nevím jestli se mám těšit nebo bát. No konečně, ten si dal na čas...přistupuje ke mně, nadzvedává košilku a hladí mě po zadečku. Už jak stojí u mě cítím, jak je vzrušený. Prsty zkouší jestli jsem i já dost mokrá...že váhá, chci to, chci to hned, pobízím ho, ať už na nic nečeká. Popadne mě za zadek a přirazí. Whau, to je síla, to tempo, ten pevný stisk….napadá mě, jestli si nevzal něco na povzbuzení, ptám se ho na to. Ticho, neodpověděl. Šuká mě jak smyslů zbavený, musím se pevně držet pelesti, abych nepřepadla dopředu, když mám ty ruce přivázané. Slyším podle tlumeného vzdychání, že už je...tempo ustalo, tak bych ho objala, ale ty ruce….proč nic neříká? Ticho….odchází, proč?
Bože co to je? Nadskočím leknutím, někdo mě hladí po zádech, po krku, po vlasech...čapne mě za ně tak, že vykřiknu. Bez sebemenšího varování cítím něčí úd, hluboko…..“kdo jste? Proč vykám člověku, který mě šuká? Kdo jsi?….prosím, kdo jsi?….ticho. Ani hláska, slyším ho jen tlumeně vzdychat. Jeho ruce mi pevně svírají zadek, zkušeně si mě přiráží. Teď mě napadá, kde beru tu jistotu, že ten první byl manžel? Vlastně nevím….Chtěla bych si ztrhnout šátek a podívat se, kdo to je….sakra, kdo to je? Ale musí se mu nechat, je skvělý. Z prvotního šoku jsem se rychle vzpamatovala, začíná se mi to líbit. Jsem vzrušením bez sebe. Představuji si krásného dokonalého chlapa, jak jinak, když tak dokonale šuká. A to dokonalé vyvrcholení….whau. Tak jak tiše přišel, tak i odešel. Mám plnou hlavu všeho a plný klín, jsem rozkročená a po stehnech mi teče sperma. Jsem v sedmém nebi.
Netuším, kdo kolem mě je, slyším jen kroky a vzrušením se klepu...co bude dál? Opět cítím ruce na zadku, někdo se do mě nasouvá, ale je vysoký….musím na špičky. Balancuji na špičkách a vyrovnávám, držím se rukama pelesti postele. Tuším, že je kolem mě mužů více, ale kolik opravdu nevím. Odhaduji tři...s manželem možná čtyři. Z přemýšlení mě vyruší muž, který je přede mnou. Chytá mě za hlavu a strká mě do pusy úd...pane jo, ten je veliký, zajíždí mě až do krku, občas se dávím. Musím se sladit s oběma muži, abych jim nenarušila tempo. Slyším i cítím ve vzduchu absolutní vzrušení vůni spermatu a mužské vzdychání. Muž za mnou si už ulevil, vzrušený jemně lehá na má záda, opatrně se vysouvá a odchází. Mám však plná ústa, muž pravidelně naráží, tak ráda bych mu rukou pomohla, ale nemůžu. Podle vzdychání poznávám manžela, je nezkutečně vzrušený a tvrdý. Netrvá dlouho a mám ústa plné známého teplého semene.
Podlamují se mi nohy, lýtka bolí, jsem udýchaná a zpocená tak, jako bych doběhla maraton. Někdo mě rozvazuje, sundává šátek….manžel se na mě usmívá. Rozhlížím se kolem, ale je tu jen manžel. Odešli…
Nikdy jsem se od manžela nedozvěděla, kdo ti muži byli. Do dnes nevím, zda je neznám. Někdy mě napadá, zda je třeba nepotkávám. Neuplyne den, kdybych si na to nevzpomněla. Manžel mi splnil sen….na malou chvíli jsem byla něčí děvka.