Soutěžní - aneb humorná příhoda :D

Nuže Vážení a Velevážení. Jelikož je to soutěžní pokus - učiňte to jedno kliknutí navíc pokud Vám za to povídka bude stát... Nebo i když Vám z ní bude stát :D

Veselá příhoda? Moje bývalá přítelkyně to tak rozhodně neviděla :D

Inu, to bylo tak. Je den jako malovaný. Tuším že pátek. Konec jara. nějakých 10let zpátky. S Jitkou jsme už dva roky spolu. Je to fajn střelená holka s čupr postavičkou. Jasně, jako každá žena je povětšinu času pro “obyčejného” chlapa záhadou, ale co by sme si my chlapi bez těch záhadných bytostí počali že? Ale vraťme se zpět. Hodilo by se říct, že Jitka má o něco mladší ségru Klárku. To je mi taky móc pěkný kvítko a začíná se hezky zaoblovat na těch správných místech. Nesmíme zapomenout na tátu Jindru. Moc fajn chlap a dodnes má můj obdiv jak zvládne ukočírovat ženu a dvě dcery. Třeba budu mít někdy možnost se ho na to ještě zeptat...

To jsou postavy vystupující onoho pátečního popoledne na scéně. A teď hurá k samotnému ději.

Pípne mi sms: Cau lasko, tak uz se na tebe tesim. Stihas ten drivejsi vlak? Odpovídám: Jasan ze stiham a taky uz se moc tesim ;o) dokonce tak, ze mi na to nestaci display :P

Cesta vlakem utekla rychle. Těch pár ulic od nádraží skoro běžím. To víte, týdenní sexuální půst nesvědčí nikomu a v žádném věku. Zvoním. To je rychlost panečku, ta musela čekat u dveří. Bleskne mi hlavou když ještě ani nepustím zvonek a už mám Jitčin mrštný jazýček skoro až v krku. Za momentík sedíme v kuchyni. Nemusí se mě ani ptát jestli mám hlad. Mám. Rovnou dostávám oběd... Mezitím co jím, vykládá mi Jitule své zážitky z týdne co jsem byl v Brně kde studuju. Sotva odložím příbor, už mě bere za ruku a “táhne” na pohovku. Usadí mě. Postaví se předemnou. Dá ruce v bok a jako by nad něčím přemýšlela. Na sobě má trošku kratší tričko (své oblíbené domácí) a tepláky. “Ty máš zase ty tepláky? Víš že se mě nelíbí když je nosíš.” “Tsss...” Odfrkne si a jedním pohybem si je stáhne ke kotníkům. Nejsem překvapen, že na mě vykukuje krásný a upravený proužek chloupků. Jitule, ta potvůrka ví, že přesně tohle se mi líbí a to že často nenosí kalhotky, jak bys met. “Jo to sem vlastně chtěla!” Vychrlí na mě. Rukama chytne spodní lem svého trika a vytáhne si ho nad ty nádherné kozičky, které... (ach jo, proč jen si to vybavuji tak moc detajlně.) Pomalu se ke mě skloní a rozepíná mi kalhoty. Za moment je mám i s trenkama u kotníků. Už chvilku se můj nástroj tlačil uzavřen za poklopcem, takže jsem byl moc rád za jeho vysvobození. Kleká si a bere můj tvrdý ocas do své roztoužené pusinky. Hergot na to kolik jí je, tak umí kouřit skvěle. To se mi honí hlavou velice často. Užívám si. Jazýček, rtíky. Zoubky a zase jazýček. Oddávám se jejímu umu. Najednou jako když střelí. Mrazivá chvíle ticha. “To byl klíč v zámku?” Šeptá. “Rychle!” Víc netřeba říkat. Jitka si bleskově natahuje tepláky. Tři kroky a je u dveří na chodbu. “Hej...” Siknu na ni. Rychle si stáhne tričko zpět pod kozičky a zazubí se na mě. Zapadne za dveře a získá pro mě těch pár drahocených vteřin, aby mě její taťka nenačapl s kalhotama u kotníků, košilí rozhalenou a pérem trčícím do prostoru. To je holt nevýhoda ktátké chodby :D Inu když přišel Jindra do kuchyně, pozdravili jsme se a on se ptá - “Nevíš co ta Jitule vyvádí?” “Netuším, ale půjdu ji pomoct...” Odpověděl jsem a vydal se na chodbu. “Hej tak to bylo fakt o fous! Taťka chodí normálně až ve tři” Šeptá mi vesele Jíťa. “To dost, málems běžela s plnou pusou.” Odpovím a jdeme nahoru do jejího pokoje. Obývákovým htátkám pro dnešek odzvonilo.

Jsme nahoře u Jitky v pokoji. Jen co zaklaply dveře, opět mi rozepíná kalhoty a dobívá se k mému ocasu. Ani moje ruce nezahálí a už zakoušejí tu úžasnou a krásně mazlavou rozkoš skrývající se pod šedí tepláků. “Jejda.” Vyjekne Jitka. “Já pro tebe měla nachystané překvapení...” Její výraz se okamžitě mění ve smutný. “Tak mě můžeš překvapit tady:o)” snažím se ji rozveselit. “To nepůjde, to překvapení mám dole schovaný v gauči...” Za chvilku se vrací s nepořízenou. “Taťka si tam sedí a čte... Ach jo...” “Pojď za mnou, den ještě nekončí.” Jituli stáhnu na sebe do postele. Oblečení kapituluje záhy. Už ji otáčím na záda. Zastaví mě. “Ne, já chci být nahoře!” Nejsem proti. Dřepne si nade mě. Vezme mi ho do své drobné ručky a směřuje mezi lesknoucí se závojíčky. Pomalu se na mě nabodává až jsem v ní nadoraz. Zhluboka dýchá. “Musím si na tebe zase chvilku zvykat.” Vysvětluje. To mě těší. Pravdou je, že na její byť úžasně štavnatou, ale za to úzkou broskvičku, si musím taky přivyknout. Pár minutek stačí a Jitule na mě moc krásně rajtuje. Kozičky se jí skvostně pohupujou a kunďička lahodně mlaská.

“Jitkó, máš sím tě...” Ozve se Klářin hlas ode dveří. “VypadniKlárokolikráttimámřílatklepej!” Zaječí Jitka jedním dechem tak silně jak sem ji ještě nikdy křičet neslyšel. “Ale já klepa...” Ohrazuje se Klárka sledujíc ten náš krásný výjev na posteli. “Neklepala a vypadni!” Opět kontruje Jitka, která mi tentokrát vytrhává z pod hlavy polštář a háže ho se vší tou zlobou po své sestřičce. Klára mizí... “Boha jeho, tady v tom baráku si člověk nemůže ani v klidu zašukat!” Ulevuje si Jíťa a slzy má téměř na krajíčku. Já už bohužel nemůžu dál zadržovat smích a jeho výbuch je silný. Jitule, stále nasednutá na můj ocas mi pěstičkami buší do hrudi. “A ty mě taky štveš!” Snažím se zadržet smích vyvolaný touhle komickou souhrou ještě komičtjších situací. To se mi však ještě drahnou chvíli nedaří.

Inu dodnes nevím, jestli nás prostě Klára chtěla vidět jak si to rozdáváme, nebo klepala a fakt to byla náhoda. Co vím tak že překvapení se nakonec Jituli povedlo propašovat z obýváku do pokoje (jednalo se o nádherný rudý vibrátor, který si objednala). Protože Jitule mršule moc dobře ví, že se na ni rád dívám jak si se sebou hraje a předvádí se mi. No a dřívější příchod jejího taťky Jindry? Asi koření života ;D