submissive IV.

25.10.2018 Autor: withoutsexy 6 komentářů

Druhý den mě vzbudil štěbetavý smích Lucie. Zamžourala jsem očima. „Kde je Anna?“ Podařilo se mi ze sebe dostat. Lucie ale neodpovídala, usmála se na mě, ale v úsměvu neměla ani náznak sympatií. „Pán říká, že se máš obléct na aukci.“ „Cože? Ne, to ne…“ Razantně jsem odmítla mně známý korzetový obleček, který mi Lucie podávala. Bez mrknutí oka Lucie ho položila na postel. „My jsme tě varovali.“ A odešla z místnosti. Seděla jsem se skleněným pohledem na obleček. Z vysokého tlaku mě rozbolela hlava, před očima se mi dělaly mžitky. To přece nemohl myslet vážně, kdybych tak s ním mohla mluvit. Vyskočila jsem z postele a začala bušit na dveře, poté jsem přidala křik. „Chci s ním mluvit, slyšíte mě? Chci s ním mluvit!!!“ Za další půlhodinu jsem už necítila ruku od bušení, ale odezva žádná. Až do místnosti vstoupila madam „dracula“, jak jsem ji začala říkat. Změřila mě chladným pohledem. „řeklo se obléct, nebo ti mám pomoci?“. Přepadl mě smutek, došlo mi, že je zle, ale nevěděla jsem jak z toho ven. Zakroutila jsem hlavou, jako odpověď „ne“ na její otázku. Poté spokojeně odešla. Oblékala jsem se do černé, jako vdova na smutečním obřadu, ale cítila jsem se hůř, než jako pozůstalí. Cítila jsem se jako oběť. Poprvé v životě jsem se začala modlit. Tohle vězení bylo jako sladké peklo spojené s vášní, ale s myšlenkou na to, kde bych mohla skončit, mi došlo, že je to jen cesta. Cesta do horoucího pekla bez vášně, ale s bolestí. Došli pro mě a vedli mě jako na porážku. Na cestě se k nám přidalo sedm cizích dívek. Tak jako minule různých vzhledů. Noční můra se opakuje. Zahlédla jsem ho na druhé straně místnosti. Jako vždy nádherně oblečeného, charismatického. Teprve teď mi došlo, že nejen tajemného, ale především drsného. Čekala jsem na jeho pohled, čekala jsem, že mě v davu vyhledá. Ale on se nedíval. Nejevil zájem o zboží, které sám vystavuje. Tak chladně zvrácený. Zůstali jsme stát v řadě. Viděla jsem, jak svazují první, poté druhou. Věděla jsem, že pokud teď něco neudělám, nevšimne si mě. Ale než jsem stihla si to rozmyslet, přišel ke mně poskok, aby spoutal i mě. Co teď? Projel mnou impuls. „Ne!, prosím ne“. Vytrhla jsem se a běžela přes místnost. Z běhu jsem sklouzla na kolena tak, aby zastavila přímo před ním. Kolena mě pálila a svázané ruce nedovolily moc manévrovat. Konečně se na mě podíval. „Prosím, ne…prosím, pane. Chci být Vaše, prosím…“ a nedovolila jsem si k němu vzhlédnout. Se strachem a pohledem do země jsem zrychleně dýchala a bála se odpovědi. Vnímala jsem, jak se ke mně sklání. Jeho ruka mi zvedla tvář a já mohla na moment spatřit jeho modré oči. Nic neříkal. „Prosím, udělám vše!“. Pousmál se, usmíval se a já nevěděla, co v tom úsměvu vyčíst. Přesto jsem nepřestávala sledovat jeho oči.
Najednou mlčky natáhl ruku směrem k madam „dracule“. „Ale pane…“ Snažila se něco namítnout. Jenže Adam jen po ní střelil pohledem. Madam se na to usmála, vypadala spokojeně, ne-li snad hrdě, což mě dost děsilo. Madam prošla dozadu za mě. Netroufla jsem se podívat, kam jde, raději jsem stále upřeně a pokorně sledovala tvář jediného člověka, který mě mohl zbavit toho prodeje. Madam tiše došla k pánovi a podala mu klubko kovových pásků ozdobených malými kamínky ze skla. Teprve pak mi došlo, že v celé síni všichni mlčí a situaci s napětím sledují. Zatočila se mi hlava. Adam se ke mně napřáhl, já zavřela oči a čekala na úder. Ten ale nepřišel, naopak jemným pohybem mi odhodil vlasy dozadu a kolem krku nasazoval pásek. Až pak mi došlo, že to, co drží v ruce je obojek. Když jsem otevřela oči, Adam už zase napřímený stál a v ruce měl kožené vodítko od obojku. „Jdeme…“ řekl přísným rozkazem. Nejdříve jsem nechápala, ale zatáhnutí mě kolem krku stisklo. Pak mi došlo, že po všech čtyřech musím za ním projít mezi lidmi. Sklonila jsem hlavu v ponížení, cítila, jak rudnu, jak jsem vzteklá, nešťastná. Ale bála jsem se odporovat a tak jsem šla, poslušně za svým pánem, aby mě každý viděl v korzetu a tangách, přes celou místnost s odřenými koleny až dolů do své luxusní cely.
Dole jsem už cítila, jak mi kolena hoří, přesto mě na nich nechal stále klečet na zemi a sednul si naproti mně. Kus vodítka stále dřímal v ruce. Znova nemluvil. Byl často tak tichý a tajemný. „Proč sis myslela, že zrovna u tebe dám na prosby?“ Zadumaně se mě po chvíli zeptal. „Já…já nevím.“ Odpověděla jsem po pravdě. Nahnul se na židli, aby mi lépe viděl do obličeje. „Hodlám tě ošukat jako děvku, jako bezvýznamnou kurvu a pak tady pohodit jako kus hadru.“ Řekl posléze. Neodpověděla jsem na to. Ale on se usmál. „Jde vidět vztek, ještě pořád máš chuť se bránit.“ Znova jsem mu na to nic neřekla a sklopila oči do země. Naklonil se ještě víc a potáhl vodítkem, aby mě donutil zvednout hlavu. „Líbí se mi to..“ Řekl a přitáhl mě vodítkem až k sobě a prudce políbil. Nebránila jsem se. Zbožňovala jsem jeho líbání. Vášnivě mě kousal do rtu, proplétali jsme jazyky, a pořád mě přísně držel za obojek. Pak mě přidržel za vlasy a oddálil se od mých rtů. „Chci, abys mi ho teď hezky vykouřila.“ „A když řeknu ne?“ Zkusila jsem laškovně odpovědět. Začal se tak nahlas smát, až od srdce. Postavil mě jedním pohybem na nohy a druhým mě donutil obkročmo na něj sednout na židli. Chytl mě pod krkem. „řekni ne, jen ho řekni“. Usmál se a vlepil mi jemnou facku. Najednou jsem si uvědomila, že mě to zvráceně vzrušuje. „Ne…“ dostala jsem ze sebe statečně. Znova mi přišla jemná facka a za ní kousavé líbání. Cítila jsem na jeho klíně, že i se mu to líbí. To mě povzbudilo ještě víc a začala mu rozepínat sako. Postavil a stále za vodítko, ale teď už po dvou odtáhl do postele. Hodil mě na ni a sám se zběsile začal svlékat. Vyzývavě jsem se pohladila přes kalhotky po kundě. Polonahý mi moji ruku odtáhl a chytil za zápěstí. Celým svým tělem na mě nalehl a začal mě kousat na hrudníku a rozepínat zips korzetu. Když mi osvobodil prsa z korzetu, jemně zkousnul mou vzrušenou pravou bradavku a já zavzdychala. Vyburcovalo ho to. Pustil mou ruku a chytil mě tvrdě za obojek pod krkem. Klekl na posteli tak, aby nohy měl roztažené nad mou hlavou a já viděla, jak si rozepíná kalhoty a vytahuje své tvrdé péro s kapičkou touhy na žaludu. Párkrát si ho nad mým obličejem pohonil a pak ho napřímil mě do pusy. Uhnula jsem hlavou. Pousmál se a donutil mě přitáhnutím vodítko si jeho péro vzít do úst. Málem jsem se zalkla, ale poctivě jsem se snažila ho polknout co nejhlouběji. Co slíbil, dělal, šukal mi pusu jako nějaké levné děvce, ale mě se to tentokrát líbilo. Cítila jsem, jak vlhnu, jak to moc chci. Párkrát mi ho z pusy vyndal a znova ho nade mnou pohonil, poté znova zasunul do úst. Dusivý pocit, střídal stupňující se vzrušení. V jednu chvíli jsem měla až problém s dechem, sebrala jsem síly a odstrčila ho. V tu chvíli mi vlepil další jemnou facku a vzápětí pohyby svou velkou dlaní se udělal přímo mě na obličej, bez varování. Poprvé jsem ho slyšela vzdychat. Pohled na něj mě samotnou dostával do výšin, jeho oči se leskly uspokojením, jeho tělo se celé napřímilo a jeho sperma chutnalo trochu sladce a trochu slaně. Během sekundy slezl z postele. Ležela jsem tam s vlasy i obličejem od spermatu a čekala, že teď jsem na řadě. On však se začal oblékat. „Ale…“ snažila jsem se namítnout, ale přerušil mě jeho pohled. Usmál se, věděl, co chci říct. „To já rozhoduji, vzpomínáš?“. Projel mnou smutek a vztek, že chladně hodlá odejít bez mého uspokojení, doopravdy jen mě tu nechá ležet jako kus použitého hadru. „Nechápu tě, jsi tak zvrácený. Kde se v člověku něco takového bere? Co jsi zač?“. Chrlila jsem odvážně otázky. Adam se natočil, přišel ke mně a pohladil mě přes kalhotky. Znatelně musel cítit, jak jsou zmáčené. „A ty nejsi zvrácená? Tobě se to nelíbí?“. Neodpověděla jsem. Podal mi svůj kapesník a já si otřela obličej. Poté se posadil znovu na židli.
„Sundej si obojek.“ Rozkázal mi po chvíli. Sundala jsem ho z krku a promnula si ho. „Čím se živíš Katy?“. Asi poprvé projevil náznak o mě jako o člověka. „Jsem učitelka.“ Ochotně jsem odpověděla. Viděla jsem na jeho tváři pobavený výraz. „Zvrácená paní učitelka…“ řekl. Nesouhlasně jsem pokývala hlavou. „Ty se živíš jen tímto?“Dodala jsem si odvahy a taky se zeptala. Neodpovídal. „Tady se ptám já. Máš nějakého přítele?“. Znova jsem pokývala hlavou, že ne. „Takže zvrácená osamocená učitelka.“ Naštvalo mě s jakým pobavením a pro mě ponížením to říká. „Já nejsem ta, která má po boku madam draculu a prodává holky jako zboží.“ Odsekla jsem. „Madam dracula? To je jako kdo?“ Podíval se na mě tázavě, ale než jsem stačila něco říct, došlo mu to. „Ty myslíš matku…to je vtipné.“ Jeho odpověď mě zarazila. Bylo vidět, že i on si uvědomil, že něco prozradil, co nechtěl. „To je tvoje matka? Tak to hodně vysvětluje.“ Neodpovídal. „Jestli tě jako dítě týrala nebo ti něco provedla, vysvětluje to, co děláš.“ „Dost!!“ Zakřičel a pobouřeně vstal. „Dnes už bylo komunikace dost, paní učitelko.“ Odpověděl a dal se na odchod. U dveří se zarazil, otočil se na mě. „Příště budu mít paní učitelku v kleci…“ řekl, ale než stačil otevřít dveře, zakřičela jsem. „Proč se Adame tak bojíš mít se mnou klasický sex?“. Neotočil se na mě, zarazil se a neodpověděl, poté odešel.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
LittleLilly
31.10.2018 16:25
Zatraceně dobrý příběh a zřejmě se nedočkáme pokračování.... velké zklamání... ráda bych věděla, jak to celé dopadne..
paveli123
paveli123 VIP
29.10.2018 05:27
Píšeš ,čím dál tím lépe ....je to napínavé ... pokračuj ...jsem zvědavá Díky 👍👍👍
SIMATOM
SIMATOM VIP
28.10.2018 10:00
Pokračuj
Muzprovas
28.10.2018 07:54
Pokračuj dál
my_spulinci
27.10.2018 16:43
*24**24**24*
Annaaa
27.10.2018 15:39
Dal