Z knihy Společnice

30.10.2018 Autor: baishunpu 10 komentářů

Kapitola XXII

Ti, kteří čtou mou knihu jen proto, že je láká a vzrušuje svět divokých večírků a nespoutaných orgií, budou v následujících dvou kapitolách asi zklamáni. Zde půjde hlavně o obchod, ale ne o ten „jdeš za dvojku?“, ale o obchod na vysoké úrovni, státní zakázky, jejich rozdělování a stamiliony, které se kolem toho točí. V této kapitole více než jinde platí, že dodržuji zásadu naprosté anonymity, i když řada lidí, o kterých bude řeč, veřejně činná už není. Vím dobře, co bych riskovala, kdybych byla adresnější.
Již jsem psala o tom, jak jsem pomáhala firmám na obchodních jednáních získat kontrakt nebo vyjednat lepší podmínky. Dělám to ostatně dodnes, pokud se k takové příležitosti dostanu, sjednaná provize z navýšení zakázky jde často do desetitisíců a za to mi ta noc s manažery protistrany stojí. To, o čem chci vyprávět je ale něco jiného. Síť mých kontaktů zahrnuje ředitele firem, důležité státní úředníky (vybavíte si nákup pozemků před změnou na stavební parcely), šéfy nákupu a neopomenu jedinou příležitost do nich zahrnout dalšího významného člověka. Když mi na chatu přišla nabídka, abych dělala doprovod na ples na Žofín, zajímalo mě spíše, co to je za ples, kdo tam bude. Pán, kterému bylo asi 60 a onemocněla mu manželka, mi poslal odkaz. Významní průmyslníci, lidé z ministerstva, špičky firem. Mám novou velkou večerní v červenočerné kombinaci, moc mi sluší a ještě jsem ji neprovětrala. Tam se chci podívat! Napsala jsem mu podmínky, takové, aby necouvl, pět tisíc za doprovod na celý večer opravdu není mnoho. Jestli to může být se sexem? Už jsem měla rozepsané, že ano a za kolik, ale včas jsem se zarazila. Pokud tam bude někdo, kdo bude stát za seznámení, nesmí tušit, čím se živím. „Ne, ani náhodou, to nedělám, jen společenský doprovod,“ napsala jsem tedy. Poslala jsem telefon, v sobotu v 19 hodin mě vyzvedne v Letňanech.
A do práce! Našla jsem si vše o plese, kdo by tam měl být, pan ministr má přípitek, to tam budou asi všichni jeho podřízení, kteří něco znamenají. Několik hodin jsem se seznamovala s organizační strukturou, hledala zprávy a třídila si v hlavě, kdo co tam má na starosti. Kontaktovala jsem pár lidí a vyptala se jich nenápadně, mezi řečí, abych si upřesnila své dohady. Nakonec mi vypadli dvě osoby, pan X a pan Y, kteří se nejvíce objevovali v souvislosti s velkými zakázkami ministerstva. Našla jsem si fotky, jeden byl obtloustlý šedesátník, druhý o něco mladší a vyšší, s brýlemi. Když se tam rozdělují miliardy, to by Petro bylo, aby tam nebylo něco i pro Tebe! A nemyslela jsem rozhodně jen na to, že tito pánové si mohou dovolit drahou zábavu. Měla jsem plán, který se nakonec vydařil skoro do puntíku.
Na ples jsem se začínala těšit, byla to výzva a já mám výzvy ráda. Zvládnu to? Uvidíme. V pátek jsem byla u Jirky v jeho klubu, měl tam několik VIP, jak on rád říká, se kterými jsem souložila, ale myslela jsem u toho už na druhý den. Budíka jsem si dala na dvě hodiny odpoledne, vana, doholit to, co mi za 24 hodin narostlo, na čtvrtou přišel kadeřník mě učesat, pak jsem se oblékla, spodní prádlo, silonky, šaty. Psaníčko místo kabelky, boty, koukám na sebe do zrcadla. V šest dorazila vizážistka a v sedm taxikář. Nevím, proč si to pamatuji tak podrobně, i když je to už hezkých pár let. Pán před taxíkem, který na mě čekal, byl takový tuctový, ale choval se slušně, políbil mi ruku, předpisově, takže se mě nedotkl, otevřel mi dveře a vůbec se ke mně choval celý večer jako k dámě. Kromě jedné chvíle v taxíku, kdy vyndal pětitisícovou bankovku a podal mi ji, skončila v psaníčku a já ho chytla za ruku.
Žofín má zvláštní atmosféru, já miluji moderní kluby, ale tady na mě vždycky dýchne něco úplně jiného. Dámy měly nádherné šaty, ty moje, musím přiznat, patřily k těm obyčejnějším, ale přesto na mě dost mužů koukalo. Nevšimla jsem si toho jen já, ale i pán, kterého jsem doprovázela, a dělalo mu to dobře. Mě to dodalo potřebné sebevědomí. Hledala jsem očima pány X a Y, vzhledem k našim místům to bylo dost obtížné. Bála jsem se jen toho, aby tu nebyl nějaký „známý“. Zahlédla jsem totiž
několik obličejů, které jsem znala, ale nikdo se ke mně naštěstí nehlásil. Můj doprovod zakotvil ve skupině mužů v družné debatě o obchodních věcech, chvíli jsem u něj seděla, ale když se začali od stolu dámy vytrácet, řekla jsem mu, že se porozhlédnu a vrátím se. Tak jsou tu nebo ne? Kolem procházel mladší muž, požádal mě o tanec, tak jsem vyrazila na parket. Valčík uměl fantasticky, jen jsem se u něho vznášela. Sekretář. Skvěle! Ale ne u pánů X a Y, jinde, škoda. Ale byl to cenný zdroj informací, nenápadně jsem se zajímala o jeho práci, byl asi rád, že nemusí tlachat o počasí, tak se rozpovídal. Pozval mě na skleničku, pila jsem ale jen nealko. Nejraději bych se na toho svého moulíka vybodla a pokračovala tady s tím, partnerka mu odešla po oficiálním zahájení, tak bych se přes něho někam propracovala. Ale zakládám si na své férovosti, omluvila jsem se mu a šla za tím svým doprovodem. Seděl už zpátky na našich místech a naštvaně ani nevypadal, něco si zapisoval. Naopak se omlouval on, že má ještě pár debat, pokud mi to nevadí, že se vzdálí do salónků. Společenskou funkci jsem splnila na jedničku, upřímně se prý bál, co budu ostatním povídat. Nezlobila jsem se, to se bojí skoro každý, koho doprovázím poprvé, abych ho neznemožnila. V jednu po půlnoci tady. Dobře. Vyrazila jsem zpět do sálu. Musím najít rychle toho svého sekretáře, nemůžu tady chodit takhle sama.
„To byl Váš muž?“ ozvalo se za mnou. Taky mě hledal. Nenapsala jsem ještě, že mu to slušelo? Byl to fešák, ale já měla dnes jiné cíle a čas se mi krátil. Do mé hry však patřil a já ho potřebovala na své straně. Šli jsme znovu tančit. Dotýkala jsem se ho při tanci tělem letmo, nenápadně, ale viděla jsem, jak ho to vzrušuje. Má starého manžela a chce si užít, to si musel myslet a bylo to přesně to, co jsem chtěla, aby si myslel. Já u toho projížděla pohledem stoly v těch top místech. Konečně. Pan Y tam seděl a s někým se bavil.
„Není to náhodou Y?“
„Je, znáte se?“ ptal se sekretářík.
„Nejsem si jistá, myslím, že jsme se při nějaké příležitosti viděli, ale ještě nás asi nikdo neseznámil. Taky k němu asi jen tak někdo nemá přístup,“ popíchla jsem jeho ego.
„Já ano. Pojďte,“ řekl téměř pyšně, teď je to jen na mě.
Seznámení proběhlo přesně dle společenský pravidel, koukla jsem mu do očí, lehce se pousmála, on řekl, že ho těší, a já, že velmi ráda poznávám muže, kteří vědí, co chtějí. To jsem pronesla s tím nejzasněnějším pohledem do jeho očí. Byl jen vteřinový, ale stačil. Rozehrála jsem tu nejstarší hru, dva samci a já mezi nimi. Sekretář pohled zaregistroval, vzal mě za ruku, jako že jsme na odchodu.
„Počkejte, nechcete si na chvilku sednout?“
„Nevím, ráda bych, ale nejsem tu sama,“ usmívala jsem se na něj.
„Má tu manžela,“ přidal se můj samozvaný ochránce.
„Je už starší a půjde brzy spát, budu muset pomalu jet,“ řekla jsem tak, aby bylo jasné, že mě to mrzí, ale nijak přehnaně, jen tón v jedné slabice. „Mám ráda společenské akce, ale on moc nikam nechodí.“
Tak a teď je rozhodující chvíle. Nesmí moc přemýšlet, musí jednat pudově, začala jsem se proto chystat k odchodu.
„Ve tři hodiny se přesouváme do klubu Z na Starém městě, mohu Vás pozvat?“
„Nemám doprovod,“ řekla jsem a dala do hlasu chuť jít a bezradnost nad tím, jak to vyřešit.
„Já také ne, usmál se. Půjdete se mnou?“ Vyhráno! Tedy skoro, nesmím to pokazit, jen nebýt moc nadšená. Tak péro pána Y budu mít dnes v sobě. S touhle myšlenkou jsem se na něj podívala, snad bylo v očích z toho něco vidět, protože zvážněl a znovu se zeptal: „Půjdete se mnou, prosím? Myslím, že se budete bavit.“ Ještě jsem ho dvě vteřiny nechala napnutého.
„Přijedu ve tři před klub, čekejte na mě prosím, zatím na shledanou.“ Doprovázel mě pohledem, sekretář cupital za mnou. Roli splnil výborně, bude se třeba ještě hodit, nesmí být moc naštvaný, dali jsme ještě jeden tanec, při kterém se uklidnil.
V jednu jsem byla na místě, s pánem jsme odešli k šatně a pak k řadě taxíků. Jel se mnou do Letňan a já na něj byla cestou moc milá, není nad spokojeného klienta. Už jsem se s ním ale nikdy nepotkala.
V bytě jsem měla 45 minut na kompletní převléknutí, vzala jsem si krajkové černé prádlo, černé punčochy a koktejlky. Musela jsem se i přečesat, tahle romantika na hlavě se k tomu nehodila. Pět minut jsem koukala na boty a kabelky, ale nakonec jsem vše stihla, taxík v 2:30 a ve 2:50 před klubem. Čekala jsem v autě, než se pan Y objevil před vchodem, pak jsem vystoupila a znovu čekala, než si pro mě přijde. Dění v klubu není nikdy složité, on se se mnou chtěl vyspat, takže se mi snažil imponovat a zároveň mě trochu opít. Já to postavila do polohy, že si s manželem moc neužiju, přitom mám tak ráda život a vše co k němu patří. V půl páté jsem ho kouřila v kabince na pánském záchodě, ale jen tak, aby nevytekl, potřebovala jsem více než tohle, potřebovala jsem se s ním pravidelně setkávat.
„Mám nedaleko pronajatý malý byt na obchodní jednání, pojedeme tam?“
„Pojedeme.“
Nevím, jaká jednání myslel, bytu vévodila ložnice s velkou postelí. Chtěl bez gumy. Na to mám vždy podobnou taktiku, muž jako on musel mít mnoho žen a já se bojím. Nechal mě v šatech, stáhl mi jen silonky a kalhotky, boty mi pak nazul zpátky. Klečela jsem na posteli a on mě tvrdě šoustal zezadu, pak ho vyndal a začal mi lízat zadek.
„Ne, tam ne, prosila jsem,“ musím zvýšit nějak hodnotu toho, že mu dám do zadečku. Strkal mi dovnitř jazyk, naslinil mě ještě jednou a začal mi tam strkat ptáka. „Budu opatrný,“ říkal mi stále. Ani se nedivil, jak mi tam hladce vklouzl, asi si myslel, že jsem tak uvolněná díky jeho šikovnosti. Kdyby tak věděl, kolik Němců mi ho tam strčilo minulý týden na akci v Mnichově.
Držel mě za boky a prcal do zadku ostošest. Pak si mě naposledy přitáhl a já cítila záškuby v jeho péru. Nahlas vzdychal. Vyklouzl ze mě a lehl si na postel. Sundala jsem kondom a olízala mu sperma. Sprcha, mydlil mi tělo, osprchoval mě a prstil mi tam kundičku. Péro mu ale nestálo, bude potřebovat větší podnět. Vzala jsem ho na postel. Lehla jsem si na záda a doširoka rozevřela stehna, dva prsty levé ruky jsem si spodem dala do konečníku, dva prsty pravé ruky do kundičky a začala jsem před ním masturbovat. Šel mi dát ptáka do pusy a začal mu tvrdnout.
„Kondom,“ řekla jsem mu jen, nasadil si ho, lehl si a já si přidřepla nad něho. Chvíli jsem ho projížděla píčkou. Vypadalo to, že už zase bude. To ne! Na tuhle noc nesmí zapomenout, musí za mnou běhat jako beránek. Přesunula jsem si penis do zadečku a dosedala ne něho takhle. Byl maximálně vzrušený. Sesedla jsem, stáhla jsem mu kondom, nasadila si ho na prostředníček a dala mu ho do zadku. Roztáhl nohy a vzdychal, kouřila jsem ho a masírovala mu prostatu. Strkala jsem si ho hluboko do krku, až po jeho koule, pak jen jezdila po žaludu, prostě nejlépe jak umím. Do toho jsem ho zpracovávala zevnitř. Vytekl nádherně, propnutý jako luk. Až když se uklidnil, vysunula jsem prst ven a rychle otočila kondom naruby, tohle totiž opravdu nemusím. Za pět minut spal. Já šla do sprchy a tam přemýšlela. Původně jsem koupila předplacenou SIM kartu a chtěla dát kontakt na ní. Je „jen“ náměstkem ministra, ale i to je už místo, kde bude hodně opatrný. Nechá mě prověřit, zjistí, že nejsem ničí manželka, kde bydlím, co dělám. Zdálo se mi teď lepší přiznat barvu, samozřejmě bez mého hlavního cíle. Riskuji tak mnohem méně. Chce sex? Takhle je to pro něj bezpečnější, než s nějakou, co by se mu cpala do rodiny. Navíc každý chlap má nějakou úchylku, když mu ji někdo splní, udělá cokoliv. Dobře. Na lístek na stůl jsem napsala: „Na plese jsem byla jako placený doprovod“ a svoje číslo, pak jsem šla do bistra nedaleko na snídani. Bude volat, bude si to chtít zopakovat. O tom jsem byla přesvědčená.
Po takové noci nebo i po noci v klubu si u snídaně pouštím chat a koukám, kdo ze známých tam je. Jsem zvyklá na plno nabídek na „vykouření za pětikilo“ a plno urážek, mám nad tím nadhled. Byl tam i David, ano ten, o kterém jsem psala už na začátku knihy a se kterým se občas vídám. Je v Kanadě, je tam noc a on je sám. Co dělám? To Ti Davide nemůžu napsat. Ty jsi moc hodný kluk, doktor, vážím si Tě. Mám v hlavě nápad, ale jestli dopadne nevím. Pomoc mi má někdo, kdo spí nedaleko odsud, uvidíme.

Kapitola XXIII

První den nevolal, druhý den také ne. Ale to jsem ani nečekala, je to chlapské testování. Budu ho shánět? Pokud bych to udělala, ztratil by zájem. O lehkou kořist pravý dravec nestojí. Až čtvrtý den mi přišla SMS. Večeře v japonské restauraci v centru. Zřejmě test, zda mám nějakou úroveň. Bílá halenka, černá sukně, lodičky, punčochy, kabát, kabelka s rybami sladila celek, kde jinak nebyl žádný vzor, ofina.
On tedy úroveň měl. Byl tam včas, nechal mi místo s lepším výhledem, pomohl mi z kabátu. Nemám s chováním problémy, hůlky ovládám bezvadně, v japonštině umím i poděkovat. Sushi jsem si objednala jen vegetariánská, působí to lépe. Hovor vypadal nějak takhle:
„Ta noc byla pěkná, mrzí mě, že jsi zmizela,“ začal pomalu. „Jsem rád, že jsi mi napsala pravdu, informoval jsem se na Tebe. Myslel jsem totiž, že mě budeš chtít vydírat, nevěděl jsem, zda sis neudělala fotky nebo jiný záznam. Ale prý to není Tvůj styl.“
Zavrtěla jsem hlavou: „To není. Jsem diskrétní, jinak bych nemohla mít takové klienty, kteří si…,“ chtěla jsem pokračovat, ale gestem mě přerušil: „Našel jsem jednoho ve svém okolí, prý je na Tebe spolehnutí a navíc jsi prý vážně dobrá, ale to mi nemusel říkat, to jsem si vyzkoušel. Také si to ale necháš prý řádně zaplatit, kolik mě to bude stát?“
„To byla ochutnávka zdarma, nechci nic, pokud to nebylo dohodnuté předem. S tebou jsem prožila fajn noc, nechci peníze, nudím se teď přes zimu v Praze, chci si občas vyrazit, na nákupy do Vídně nebo do Paříže, na víkend, do společnosti tady se mnou nebudeš chtít, to chápu. Za to nabízím příjemné chvilky. Neobyčejné příjemné chvilky,“ dodala jsem a dala si do úst další sushi.
Mlčel. Mlčel a jedl. Přemýšlel. Bál se, to bylo jasné. Kdyby nebyl opatrný, nebyl by tak dlouho tam, kde je, po každých volbách se změnilo plno věcí, on ne. „Co máš, rád, jako opravdu rád, nestyď se a řekni mi to.“ Pořád mlčel. Nakonec řekl: „Půjdeme se pak projít, probereme to.“ Dále konverzace nabrala jiný směr, mimochodem začal i o své práci. Potřebovala jsem vědět plno věcí, ale tlačit jsem nemohla. Přesto jsem začala plnit kolekci informací. Pomaličku, ale jistě. Chtěl vědět také plno věcí o mě, povídala jsem tak nějak neutrálně, občas mě vyzkoušel, zda něco na někoho nenaznačím, mezi řečí, ale vždy jsem pastičku viděla. Skutečně o klientech nic nepovídám. „Nabízíš prý i mimořádně perverzní věci,“ řekl najednou. Co na to říci? „Nemyslím si, možná jen dobrým přátelům, když po nich moc touží.“ Opravdu by mě zajímalo, co o mě ví. A taky co po mě bude chtít. „Mám sex ráda a ráda si ho užívám,“ dodala jsem. „To jsem také slyšel, máš prý ráda divoké večírky a dokážeš si na nich užívat s mnoha muži,“ řekl téměř neslyšně. Neodpověděla jsem, jen jsem se lehce usmála. Zjevně si o mě zjistil dost věcí.
Venku byl sníh, šli jsme směrem k Palladiu a pak Celetnou, povídal mi zajímavé věci o pamětních deskách po cestě. Tedy hlavně o lidech a co pro Prahu udělali. Měl hodně znalostí. V Pařížské bylo méně lidí. „Jsem dominantní, hodně dominantní. Láká mě mít nad ženou plnou kontrolu. Ponížit ji, to mě vzrušuje, pak mám nádherné pocity při ejakulaci.“
„Co přesněji by to znamenalo? S kým jsi to už zkoušel?“ zajímalo mě.
„Občas mi něco dovolí nějaká milenka, ale jsou to spíše fantazie,“ povídal mi o nich. Některé drsnější, jiné méně, ale nic nového pod sluncem. Vše se u něj točilo kolem bondage, to ho zjevně vzrušovalo nejvíce, ostatní věci byli aditivní. Poslouchala jsem a promítala jsem si, co to znamená. Každý chlap je trochu jiný, neviděla jsem dva se stejnými preferencemi, je důležité se do nich vcítit, pochopit, co chtějí, neřeknou to vždy všechno, nebo to nedokáží formulovat. Důležité bylo, že měl ty světy oddělené, měl jasno mezi chováním v normálním světě a ve světě sexuality za zavřenými dveřmi.
„To co říkáš, je hodně o důvěře, že mi neublížíš, že nepřekročíš mez, kterou si stanovíme. Myslím, že ji mám dost daleko na to, aby sis to se mnou užil. Chápu, co chceš, ale vidím Tě podruhé v životě. Mám odhad na lidi a risknu to. Chci jen, abys věděl, že pokud by se mi něco stalo, vše zveřejním, to je moje pojistka,“ řekla jsem mu a chytla ho za ruku, skoro nikdo tu nebyl.
„Jak bys to mohla někomu říci? Nechápu,“ kroutil hlavou. Řekla jsem mu, jak řeším doprovody mimo ČR, když o nich nemá nikdo vědět a přitom potřebuji podobnou pojistku: „Mám na jednom webhostingu malou aplikaci, která odešle maily na adresy v dobu, kterou do ní zadám,“ neřekla jsem nic o dalších zabezpečeních. Ale pochopil, že to mám vymyšleno.
„Nemám čím teď jezdit,“ změnila jsem téma: „Budeš mi platit 15 tisíc měsíčně operativní leasing, smlouvu na rok. Za to máš ode mě dvě noci měsíčně, ale myslím, že můžeme být spolu daleko více, záleží na tom, jak se nám celý takovýto vztah bude líbit. Ty něco očekáváš, já něco očekávám, uvidíme, zda se v očekáváních potkáme. Přes léto jsem u moře, tak buďto přiletíš, nebo to přesuneme do podzimu.“
„Dobře, vzrušovalo mě bavit se o tom,“ řekl a přitáhl mě k sobě. Jednou rukou jsem ho držela kolem krku a druhou mu rozepla zip u kalhot a vytáhla ptáka. Moje kožená rukavička mu honila péro tak nenápadně, že to na druhém chodníku nikdo ze skupinky turistů nezaznamenal. Dvě minuty a měla jsem jeho sperma v dlani. Rychle se zapnul, já si sundala rukavice a hodila je do nedalekého koše. „Máš je u mě, viděl jsem, jaké to byly, a tuším, že nejsou za pár stovek,“ dodal jen, než jsme se rozešli. To doufám, že je mám u Tebe a nejen ty rukavičky. Vypadalo to na dobrou investici, ještě večer mi přišla SMS zpráva, jaké auto chci, druhý den jsem se šla projít pár salónů, co je skladem a příští týden jsem měla autíčko.
Nemohla jsem ale myslet jen na pana Y, měla jsem docela nabitý kalendář. Každý měsíc dvakrát do Německa, jednou měsíčně akce v klubu, další večírky a „moji kluci“, jak říkám pravidelným hostům. Nechtěla jsem ale, aby pan Y byl jen pravidelný host. Zatím jsem tam, kde být potřebuji, ale to nejtěžší mě teprve čeká. Musím ho co nejdříve přesvědčit, že u mě najde vše, co hledá. Pak se mnou bude chtít trávit dost času na to, abych se dozvěděla vše, co potřebuji.
První schůzku jsem měla asi po týdnu, zase u něj v bytě. Do budoucna prý vyrazíme i jinam, má dům na venkově se zajímavě vybaveným sklepem, ale teď se nemůže uvolnit z Prahy. Připravila jsem se na schůzku jako jindy, vyčištěná v hezkém prádle. Heslo k zastavení jsme měli, ale umínila jsem si, že zkusím vydržet skoro vše. Svazoval mě přes půl hodiny. Velmi pečlivě a bolestivě. Ruce jsem měla za zády stažené až skoro nahoru k sobě, takže moje ramena byla vpáčená dozadu. Nohy k sobě a pak kotníky přitáhl co nejvíce k zápěstím. Ležela jsem na boku na posteli a nemohla se opravdu ani hnout. Byla jsem spoutaná při sexu už mnohokrát, ale nikdy takhle hrubě, páska se mi zařezávala do těla. Svlékl si kalhoty a trenýrky, natočil mě hlavou na kraj postele a strčil mi péro do pusy. Hluboko, kam to až šlo, držel mě za vlasy, přitahoval hlavu k sobě a péro ve mně nechal aspoň dvacet vteřin, už jsem se pomalu dusila. Když ho vyndal, zeptal se mě: „Dobrý?“
„Hajzle, pusť mě,“ slyšel jen ode mě. Čekal možná smluvené heslo, ale já chtěla, aby zažil, co chce a byl na mě závislý. „Ty děvko, nepustím,“ sykal a šoustal mě do pusy, obě ruce v mých vlasech. Strašně mě bolela pouta při každém pohybu a dusila jsem se, nechal mě vždy jen na moment nadechnout. Doufala jsem, že bude brzo, ale místo toho se mi začal zvedat žaludek a cítila jsem, že se pozvracím. Jak jsem začala dávit, péro mu ještě ztvrdlo, vyndal ho, a jak jsem zvracela, dohonil se mi na obličej. Rychle mi přeřezával provazy, třela jsem si zápěstí i kotníky, abych si rozproudila krev. Napustil mi vanu. Už to byl zase gentleman. Telefonoval, ztichla jsem a poslouchala. Nic důležitého pro mě. Potřebovala bych se mu podívat do notebooku a do tašky, všimla jsem si, že tam stále nosí složku papírů. Večeři jsem chtěla přivézt, nikam jsem nemohla, šaty co jsme měla, mi zápěstí nezakrývaly. Bylo to nakonec dobře. Y si sedl do pracovny k počítači, že musí něco odeslat. To byla moje šance, chvíli jsem ho nechala, ale pak jsem mu řekla, ať jde taky do vany, že chci, aby voněl.
„Můžu kouknout na kabelky?“ kývla jsem k počítači. Pustil mě. Poslední použité dokumenty. Nějaké normy, organizační struktura. Musela jsem pustit prohlížeč a stránky s kabelkami otevřít. Kdyby náhodou kontroloval historii. V dokumentech má soubor „Seznam výběrových řízení“, můžu to otevřít? Všimne si, kdy to bylo naposledy? Má to nějak hlídané? Risknu to, hlavně nic neukládat. Mám to, opravdu je tu seznam, ten je ale veřejný, má k tomu nějaké poznámky? Jsou tu uzavřená i otevřená. Název, očekávaná cena, rozpracovanost nebo kdy se odevzdávají nabídky. Nic zajímavého. Koukla jsem rychle i na dokumenty do tašky. Ale už jsem slyšela, že se vrací. Klikla jsem na jednu kabelku s rizikem, že mi ji koupí. Koupil, byla hrozná.
Uvažovala jsem o tom, zda vůbec něco dokážu vymyslet, zlomem byla cesta do Paříže, chtěl jet autem, od úterý do pátku s tím, že bude muset i pracovat. Volal z auta skoro nepřetržitě, já měla sluchátka, pouštěla jsem si z telefonu hudbu a předstírala jsem nezájem. Ale poslouchala jsem celou dobu a konečně pochopila, jak všechno chodí, která výběrka se uzavřou hned, kde se dál jedná o cenách a co se momentálně děje. Spojila jsem si to s tím, když měl před odjezdem návštěvu a k jedné věci mu řekl něco ve smyslu, že to „není ložený“. Začalo mi to docvakávat. To je něco, na co bych se mohla podívat. Pak už to bylo mnohem jednoduší. Jezdili jsme často k němu na venkov, měl tam ve sklepě malou mučírnu, kde mě přivazoval. Měl v oblibě hlavně pranýř s lavicí, hlavu a ruce jsem měla ve dřevěné desce, břichem jsem ležela na lavici, nohy kolem ní. Přivázaná v pase a za kotníky k lavici. Mohl se tak věnovat mému vystrčenému zadku nebo mi strkat ruku do kundičky, to ho bavilo. Já měla pak možnost zjistit, co jsem potřebovala. Čtyři firmy, které podaly nabídky a půjdou k cenovému jednání. Studovala jsem zadávací dokumentaci snad pětkrát, abych vše pochopila, jednání měla být podle abecedy.
Y nesměl mít o ničem ani tušení, naštěstí ho ani nenapadlo, co mám v plánu. Blížil se navíc termín mého letního odjezdu k moři. Když bude ale vše podle termínů, mělo by se to stihnout. Můj plán byl jednoduchý. Jednání s uchazeči probíhala vždy po hodině, já budu muset zjistit, jak to vypadá. Zajdu za Y do kanceláře pod nějakou záminkou, pošlu ho pro něco a už vím, kam si to vždy píše. Prostě to musí vyjít. Co ale s tím vytipovaným uchazečem? Mám tam zajít sama nebo někoho poslat? Nakonec jsem usoudila, že bude bezpečnější tam jít sama. Dostat se přes asistentku k majiteli bylo na dva dny, ale nakonec jsem s ním seděla v kavárně. Řekla jsem mu, že budu s největší pravděpodobností znát vítěznou cenu v momentě, až půjde k jednání. Dám mu ji do ruky na chodbě, kde budou čekat. On si připraví varianty nabídek s různou cenou, aby pak jen vytáhl a odevzdal tu pravou. Co chci? Procento z obratu projektu. Vždy v hotovosti po fakturaci jednotlivých etap. Stavím se pro ně. Asi si řekl, že tím moc neriskuje, byl stejně přesvědčený, že tam neuspěje. Uspěl. A já mám tenhle baráček, ve kterém teď píši tuhle knihu. Vztah s Y jsem odehrála do ztracena, stejně se už nabažil a koukal po jiných. Nikdy se nic nedozvěděl a nikomu nic nepřišlo divné.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
MotorBoy
4.11.2018 16:50
Hezký moc! Kde se dají sehnat předchozí kapitoly?
Michal030
Michal030 VIP
4.11.2018 15:03
Je vidět že jsi moc šikovná kočička.
Lucka-No1
Lucka-No1 VIP
3.11.2018 14:27
Také bych rada jednu knihu
B08
B08
3.11.2018 10:08
Tak tohle jsem tady necekal. Kdy to vyjde. Hlasim se o výtisk.
corgo
3.11.2018 02:02
Sa teším na knihu
janberoun
2.11.2018 13:49
Tahle pořád ještě slečna má ve 35 letech nejen super postavu, ale ví, jak ji prodat. Večírek s ní stojí za to a lze na fakturu :) Že to ale začne sepisovat jsem netušil, ujištění o anonymitě mě uklidnilo.
stefano
2.11.2018 07:13
Jo to je sen všech kurviček tato povídka. S
baishunpu
2.11.2018 05:00
Ahoj, kdy knizka vyjde nevim, shanim nakladatele. K roku 2016 jsem se jeste nedostala, z toho Silvestra tam urcite neco bude, je to nejvetsi akce, co jsem kdy mela. Napisu neco i o tech neprijemnostech. P.
feminka
feminka VIP
2.11.2018 03:37
Ta knížka vyjde kdy? Moc prosím o odpověď.*400**277*
milmol
2.11.2018 03:03
Takže se Peťko konečně taky dozvime co se stalo na tom silvestrovskem gangbangu? A neco z mladi? Ta knizka vyjde kdy? Doufam, ze se tam taky poznam...