Ocas v kanceláři

3.11.2018 Autor: sexuh 3 komentáře

Už pět let jsem s mým současným přítelem. Jsme perfektně sladění ve všech otázkách života včetně sexu. Naší nejoblíbenější hrou je zlobivá kočička. Spočívá to v tom, že si nalakuji nehty černým lakem jako drápky, dát si čelenku s kočičími oušky a někdy i škrabošku. Potom se k příteli střídavě lísám a střídavě jej škrábu. On mě různě trestá, od plácnutí přes tlapky až po tvrdý sex, kdy postel díky jeho mohutným přírazům cestuje po ložnici. Sledujeme i porno s touto tématikou, vždy se mi hrozně líbilo, jaké mají holky nádherné kostýmy a vybavení.
Blížily se Vánoce a já přemýšlela, že by jsme si mohli nadělit společný dárek. Nějaký obleček nebo tak něco. Začala jsem tedy procházet e-shopy a sexshopy. Našla jsem spoustu nádherných setů, většinou šlo o sado maso sety, takže třeba i s roubíkem, ale ten jsem nechtěla. Vždyť ho nemusím používat, že? Po poměrně dlouhém brouzdání po netu jsem našla poměrně slušnou nabídku ocasů s análním kolíkem. Prostě šlo o kolík, na jeho konci byl ocas. Nabídka byla veliká, od malého růžového zajíčkovského až po mohutný liščí. Ani cena nebyla vysoká a já si vybrala svého favorita – kočičí černý dlouhý ocásek. K němu jsem přibrala nové uši, rukavice v podobě kočičích tlapek, lubrikační gel a vše objednala s vyzvednutím v trafice, kterou mám cestou do práce.
Za čtyři dny mi přišla esemeska i e-mail, že je zásilka připravená k vyzvednutí. Bylo pondělí, trafika měla do páté hodiny večerní, já musela být v práci taky do pěti, protože pracuji na městském úřadě a byl úřední den. Ten den jsem byla hrozně neklidná. Pořád jsem nad tím přemýšlela, jaké to bude. Podle hodnocení je kolík opravdu veliký. Já jsem začátečnice v anální oblasti, ale věřím tomu, že to bude v pohodě. Už večer ve sprše jsem se snažila strčit si aspoň tři prsty do svého zadku, nešlo to, byl hodně úzký. Ráno jsem nemohla dospat, přítel měl odpolední a já se dívala celou noc na hodiny. Bylo 3:02, pak 3:48, za strašně dlouho 4:05. Trafika i s mým balíčkem má od pěti. Začala jsem mít všelijaké myšlenky, které vyvrcholili tím, že jsem už před čtvrt na pět vstala a s velkou nervozitou a vzrušením začala snídat. Pak jsem se oblékla, šla do garáže a vyrazila směr můj balíček. V trafice jsem byla tři minuty před pátou, už bylo otevřeno a tak mi ospalá prodavačka, s hrozně překvapeným výrazem, že jsem tak nastartovaná v tuto pro většinu lidí noční dobu, balíček vydala. Já sedla do auta a brzo dorazila před úřad. V kanceláři jsem byla už před půl šestou i s balíčkem na stole. Byla jsem v práci první. To se mi ještě nestalo, ráda si pospím a rozhodně nejsem workoholik. Vytáhla jsem nadšeně z šuplíku zalamovací nožík a krabici otevřela. Vyházela jsem mnoho vycpávacího papíru, hrábla do krabice a vytáhla lubrikační gel. Položila jsem jej na stůl a hrábla znovu. Nahmatala jsem rukavice. Teď jsem chytla čelenku s ušima. Hned jsem si ji dala na hlavu a podívala se do zrcadla. Krása, řekla jsem si pro sebe, vytáhla mobil a vyfotila první selfie toho dne. Pošlu to přítelovi, ať mu to v práci neutíká stejně, jako mě včera. Zároveň jsem se přemlouvala, ať to vydržím do Vánoc, ať je překvapený. Já to ale ty dva týdny fakt nevydržím. Sáhla jsem tedy potřetí a vytáhla vcelku velkou krabičku. Otevřela jsem ji a v ní byl anální kolík i s ocáskem. Krása, ale je obrovský, ten tam nestrčím. Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem usoudila, že bez toho, aniž bych to zkusila, prostě nemůžu dnes pracovat, vždyť to určitě někde bude napsané jako překážka v práci. Všeho jsem nechala, položila čelenku na stůl a vyrazila do sprch, protože jsem si o análním styku nastudovala první poslední a dočetla se, že je dobré svou dírku osprchovat. Máme jen jednu sprchu, ale stále jsem jediná v práci. Málokdo chodí na šest. Většinou jen, když je moc práce nebo když naddělává, což teď na začátku měsíce snad nehrozí a práce není mnoho. Zamkla jsem se tedy ve sprše, svlékla se a vešla do sprchového koutu. Odšroubovala jsem sprchovací hlavici, roztáhla co nejvíc nohy, strčila prst do zadku a hadici se snažila nesměrovat tak, aby veškerý proud stříkal do mých řitních útrob. Těžko říct, zda se to povedlo. Nijak to nešlo poznat. Chvíli jsem se sprchovala, pak jsem vyšla a začala se utírat papírovými ubrousky na ruce. Naštěstí jsem byla mokrá jen od pasu dolů. Pak jsem si oblékla normálně podprsenku a halenku. Na spodek jsem trochu kašlala, takže jen sukni a naboso jsem nazula boty. Podle úřednického dresscodu musím být trochu víc oblečená. Takže na silonkové punčochy i kalhotky jsem se vykašlala, vždyť je budu hned zase svlékat v kanceláři. Přeběhla jsem ze sprch do kanclu, všude tma, stále nikdo není v práci. Svlékla jsem si sukni, vyzula boty a vyhrnula halenku k prsům. Sklopila jsem opěradlo židle na ležení, židli přivezla před zrcadlo na zdi a zaujala polohu u gynekologa, tedy sedla jsem si co nejdál na židli, pokrčila kolena, vyšpulila zadek a chodidla dala na židli. Natáhla jsem se po lubrikačním gelu, patlala si ho na prsty a ty si strčila do análku. Moc to nešlo. Potom jsem vzala do obrovské dildo s ocasem, důkladně ho namazala gelem, až to kapalo a pomalinku začala zasouvat. Ze začátku jsem měla problém vůbec odhadnout, kde ta dírka je. Opravdu to není na poprvé tak snadné, jak to zní. Zastrčila jsem tam tedy znovu prst a dildo se snažilo strčit do stejného místa, jako právě vytáhnutý ukazováček. Nešlo to, jako by ten otvor byl příliš úzký a nechtěl se roztáhnout. Vytáhla jsem ho a znovu vše důkladně promazala. Druhý pokus. Opět jsem první strčila prst a až potom začala s dildem. Tentokrát se můj zadek trochu roztáhl a já získala jistotu, že jsem správně. Značnou silou jsem začala tlačit dildo dovnitř. Vůbec to nešlo pěkně, vůbec to neklouzalo. Vytáhla jsem ho a ještě jednou vše promazala. Do třetice to přeci musí vyjít. Dírka už byla pěkně roztáhnutá, prst mi tam zajel jako nic. Tentokrát už bez pomoci s prstem jsem zkušeně trefila dildem anál a začala tlačit. Snad to šlo o trochu lépe, než předtím. Zase jsem se dostala do stádia, kdy to prostě nešlo. Tlačila jsem, co mi síla v mé ruce dovolila. Cítila jsem, jak to do mě tak jako skokově leze, vždy jsem to třeba o půl centimetru zatlačila, když jsem ruku povolila, celé to samovolně vyjelo. Znovu jsem vše zopakovala, už jsem z hračky začínala být zklamaná. S každým dalším zasunutím jsem měla pocit, že jsem dál a dál. Už to přeci musí být, jsem tak daleko. Opět ale po povolení mé ruky vše krásně vyklouzlo pryč ze mě. Nepomohlo ani to, že jsem zatnula půlky nejvíc, jak umím. Tentokrát už byla na dildu i krev. To prostě musí jít, zvládnou to jiné, já musím taky. Opět beru lubrikační gel a mažu všechno, skoro i kolečka na židli. Mám pocit, že to musí být už jen kousíček. Tak nějak mi dojde, že když to nasměruji víc nahoru, že by to mohlo jít, mám pocit, že je tam místo. A opravdu, zatlačím kolík dolů a začnu tlačit spíš nahoru. Mé střeva prostě odbočují nahoru, najednou to zasouvám s o mnoho menší silou, než před chvílí. Cítím, jak to povolilo a zasunula jsem to na doraz. Opatrně povolím ruku a kolík drží. Výborně. Hodně to tlačí, je mi to trochu nepříjemné, ale stojí to za to. Nasměruji se k zrcadlu a chvíli to pozoruji. Jako bych ho tam měla od narození, strašně mi to tam sedí, jak jsem mohla žít bez ocasu? Proč vůbec lidi nemají ocas? A na co ho mají zvířata? Otírám si ruce do papírových ubrousků, beru mobil a snažím se v zrcadle vyfotit. Moc dobře to nejde, roztáhnu nohy ještě víc a cítím, že kolík začne vyjíždět. Rukou ho zatlačím zpět do sebe a nohy dám k sobě. Už zase drží. Vstanu a trochu se projdu. S každým krokem cítím, jak mi ocas naráží do stehna, cítím ho až skoro u kolena. Když trochu roztáhnu nohy a podívám se do zrcadla, vidím ho mezi nohama. Strašně mě to vzrušuje, zase se fotím. Váhám, jestli to poslat příteli nebo ne. Chci ho překvapit, ale asi to nevydržím. Někomu to musím ukázat. Projíždím na Messengeru kontakty, komu bych mohla. Je ráno, kdo chodí na šest? Pár kamarádek mě napadne, ale z žádnou nemám takový vztah, abychom si posílali takové fotky. Co kamarádi? Přemýšlím a fotím se znovu. Pošlu to sestřenici, je podobně praštěná, jako já. Začínám ji hledat v kontaktech, pak vybírám fotky. Sednu si na židli, normálně to nejde, takže pokrčím nohy a sednu si na chodidla. Jsem trochu zboku, ocásek visí vedle židle. Tak proto nemáme ocasy, nemohli by jsme pracovat v kanceláři. Sedím přímo naproti dveří, židli mám vedle stolu. Najednou, bez zaklepání nebo jiného varování se rozrazí dveře. Zvednu hlavu a ve dveřích stojí Staňa, kolega referent, podívám se víš, nad dveřmi jsou hodiny, je sedm minut po šesté. „Dobré… Jé, co to děláš a co to tam máš?,“ zeptá se vyjeveně Staňa a trhle se usmívá. Až teď si začínám krýt to, co si v těchto chvílích každá správná žena kryje. Jednu ruku dávám do rozkroku, druhou stahuji halenku co nejníže. „Neumíš klepat? Co kdybych se převlékala? A vypadni!,“ okřikuji Staňu překvapeně, ale rázně. „Sama jsi mi říkala, že se nikdy nepřevlékáš. A i kdyby jo, tohle je lepší,“ odpoví, vstoupí do mé kanceláře a zavře dveře. Já mezitím vstávám a beru do ruky sukni. „Co to je? Ty máš ocásek? To je krásné,“ rozplývá se dál. „Jo a co má být, ty ho máš taky, ne?,“ snažím se ho odradit. „A dej si odchod! Buď gentleman,“ dodávám jedním dechem, zatímco si natahuji sukni. Bere z police mé kalhotky a podává mi je se slovy, že jsem na něco zapomněla. „Je toho víc, třeba se zamknout,“ stále se ho snažím odpálkovat, ale dochází mi, že to nebude snadné. „Tak mi to ukaž a já půjdu,“ otravuje. „Fakt? A nikomu o tom neřekneš?,“ začínám polevovat. „Neřeknu, podle docházky jsme tu jen my dva,“ dál žadoní. Vezmu ze stolu kočičí čelenku a nasadím si ji. Otočím se k němu zády, hlavu mám otočenou jak sova, abych ho stále viděla a vyhrnu si sukni. „Sundej si ji, jako předtím,“ šeptl Staňa. Poslechnu, stále k němu stojím zády, sukni mám u kotníků. „To ve perfektní, kde ti to tam drží,“ zeptal se. Nevím, jestli je tak blbý nebo si dělá srandu, ale odpovím: „V zadku, kde asi.“ Začne na něj sahat, cítím jeho ruce na stehně. Cítím, jak mi za něj jemně tahá. Chytne mě za půlky a začne je roztahovat. „To už by stačilo, ne?,“ zareaguji. „Neříkala jsi, že to nemám nikde říkat? Tak se snaž!,“ vyrazí mi dech. „Ty potvoro…,“ na víc se nezmůžu. „Co sis myslela, jsem úředník. Když po mě něco chceš, musíš něco udělat i ty pro mě,“ vysvětlil mi princip byrokracie a pokračoval. Roztáhl moc a kolík začal vyjíždět. Rukou jsem ho opět dotlačila a vysvětlila mu, že to nemůže. „Ukaž se i zepředu,“ řekl prosebným tónem. Má štěstí, že je fešák, ne každému bych to povolila. Otočila jsem se. „A sem by to nešlo strčit? Já má třeba ocas vpředu,“ zeptal se. „Nešlo, nejsem ty,“ s úsměvem jsem odpověděla. „A co nějaký druhý ocas, ten bys tam nechtěla?,“ začíná mě svádět. Podívala jsem se na něj s výrazem, kterým jsem chtěl naznačit, že udělám vše, jen aby si to nechal pro sebe. Zamknul dveře. Věděla jsem, co bude následovat. Chtěl, abych se mu s tou parádou ukázala. Pustila jsem z mobilu hudbu a udělala striptýzek. Jen horní poloviny, v dolní už jaksi nebylo co odhalovat. Během toho si sundal kalhoty. Byl naostro. „Ty si tu chodíš jen tak? Bez trenek? Co kdyby se to někdo dozvěděl?,“ zkusila jsem jeho taktiku. „Tak bych všem řekl, při jaké příležitosti jsi se to dozvěděla. Ještě to kočičko neumíš, tak se to nedělá,“ poučil mě a začal si u toho pomalu honit. Přišel ke mně a zeptal se: „Pohrajeme si se svými ocasy.“ Otočila jsem se k němu bokem a on si začal hrát s tím mým. Tahal za něho, snažil se ke kolíku ve mě narvat i prst, to se mu nepovedlo. Já mu ho pomalu honila. Pak jsem měla vylézt na stůl, kleknout si na čtyři a vyšpulit zadek k němu. Dala jsem na parapet nějaké papíry a udělala to. Jednou rukou si hrál se svým ocasem, druhou s tím mým. „A co že jsi tak brzo v práci?,“ zeptal se mě. „To je snad jasné, ne? A ty proč?,“opětovala jsem otázku. „Je prosince, naddělávám na Vánoce, nemám dost dovolené, ale jestli tu ty toto provozuješ denně, budu sem chodit klidně i na pět,“ odpověděl. Během odpovídání přejel prsty na mou kundičku a v mžiku i do ní. Roztáhla jsem opatrně nohy a uvolnila se. Líbilo se mi to. Chytl se za ocas a začal táhnout. Držel pevně, taky jsem ho tam narvala. Dala jsem nohy k sobě, aby mu to šlo hůř. Vypadalo to, jako když babička, dědeček, holka, kluk, pes, kočka a myš tahají řepu. Táhli, táhli, až ocas vytáhli. Byla to úleva, celou dobu mě tlačil. „Hezky, to je ale díra,“ řekl pobaveně a do zadku mi bez problému dal tři prsty. Dodnes by tam sotva narval jeden. Pěkně jsem si tu dírku roztáhla. „Můžu?,“ zeptal se. Otočila jsem se, stál mu jako z betonu. Pochopila jsem, že chce zkusím análek. Kývla jsem, roztáhla maximálně nohy a zadek dala co nejblíže stolu. První zasunutí jsem skoro ani necítila, byla jsem hodně roztáhlá. „Kurňa, to je ale kolík. Nemůžu uvěřit, že jsi to tam napasovala. Teď by se ti tam vlezli tak tři čuráci,“ říkal mi, zatímco přirážel. Tedy asi, cítila jsem jen nárazy jeho břicha do mého zadku, vevnitř to moc nepřiléhalo, ale postupně se to zlepšovalo. „Na mou prdel musíš mít pořádný nástroj, ne jen tu tvou srandu,“ provokovala jsem ho. „Já ti ukážu, otoč se!,“ poručil a já poslechla. „Na tu mou srandu do smrti nezapomeneš. Budeš slintat blahem, takovou slast nikdy nezažiješ,“ začal se naparovat. „My úředníci chceme činy, ne sliby. To bys mohl vědět,“ stále jsem provokovala, zatímco ho začal strkat do mé kundičky. Chytl mě za nohy, přitáhl k okraji stolu a začal odhodlaně přirážet. „To je všechno? To má být ta slast, na kterou nezapomenu? Na tohle zapomenu do konce směny,“ pořád jsem provokovala, ale musím uznat, že byl fakt šikovný. „Jen počkej, kočičko. Já ti ji roztáhnu, že v ní budeš nosit i PET láhve z obchodu,“ řekl a bylo vidět, že ho ty řeči vzrušují. Začala jsem se smát. Takové blbé přirovnání mi při tom ještě nikdy nikdo neřekl. Trochu ho to překvapilo, ale pokračoval. „Máš výdrž,“ pochválila jsem ho už trochu vážněji. „To jsou ty úřednické činy,“ pokračoval stále v původní notě a mě se orosilo čelo. Všiml si toho. Asi ho to ještě víc vzrušilo. Díval se mi do očí, já uhýbala pohledem. Ani jeden jsme už nic neříkali. Prsa mi lítaly jak splašené. Přidala jsem ruku a začala jsem se do jeho rytmu dráždit. Už to na mě přicházelo, na něj taky. Vytáhl ho a začal stříkat na mou ruku, kterou jsem měla u pipiny. Postříkal mi i část břicha. Užívala jsem si orgasmus a zároveň mu podala utěrky na ruky, aby to nebylo na stole a tak. On stále stříkal, tak je jen chytl do ruky a pokračovat. Pak mě hned začal zodpovědně utírat. „Je dost hodiny. Každou chvíli může přijít Marcela,“ upozornila jsem ho na hrozbu v podobě příchodu kolegyně. Utřel si ptáka, natáhl kalhoty a ve dveřích dodal: „Tak zase zítra. Bylo to krásné.“ Otevřel dveře, odešel a zase je zavřel. To je vůl, pomyslela jsem si, kdyby za dveřmi někdo stál, on je otevře a já přímo naproti nim nahá na stole s roztaženýma nohama. Mokrými ubrousky jsem se ještě trochu utřela, ale chce to sprchu. Všechny ty hračky jsem naházela do krabice a schovala do své skříně. Oblékla si halenku, sukni a nazula boty. Do igelitky hodila punčochy, kalhotky a podprsenku a vyrazila do sprch. Tentokrát jsem si osprchovala jen břicho, opět se utřela ubrousky na ruce a řádně se oblékla. Když jsem přišla zpět do kanceláře, Marcela už tam bylo. „Ahoj. Co tu děláš tak brzo?,“ zeptala se mě. „Ahoj, naddělávám na Vánoce,“ odvětila jsem s úsměvem.
Krátce po osmé přišel kolega, se kterým jsem prožila ten románem. „Dobrý den, dámy,“ pozdravil nás. Odpověděli jsme a hned se hnal ke mně. Choval se ke mně opravdu jako ke kolegyni. „Ty prý máš ten geometrák toho pana Dupala, můžu se na něj podívat?,“ zeptal se mě a já mu ho trochu nervózně, co se bude dít, ukázala. Podíval se na něj a odešel. Ani se na mě nepodíval, jako kdyby nic nebylo. To jsem byla tak špatná nebo co? Trochu mě to urazilo, ale zároveň jsem byla z jeho diskrétností nadšená.
Pod stromečkem se objevil dárek. Bylo na něm napsané „Pro Karla a Věrku“, tedy jméno přítele a to mé. Nechala jsem to Karla otevřít. Byl tam ocásek i s kolíkem, rukavičky, ouška a lubrikant. „No miláčku, to je parádní. A vleze se ti to tam?,“ zeptal se mě nadšeně. „Když mi pomůžeš…,“ odpověděla jsem. Ještě ten sváteční den jsme si zahráli na kočičku a páníčka, bylo to krásné, ale to je zase jiný příběh.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Michal030
Michal030 VIP
10.11.2018 01:10
Úžasný příběh. Jak to pokračovalo doma?
1medvidekl
8.11.2018 07:47
pěkné *114*
a ten jiný příběh?
modelar
7.11.2018 13:56
Hodně odvážné ,ale jistě zážitek co se nedá zapomenout ....