Z knihy Společnice, kapitola VII

17.11.2018 Autor: baishunpu 9 komentářů

Bylo už léto a já měla o čem přemýšlet. Zapsala jsem se na další semestr, pořád pracovala v Letňanech jako uklízečka, ale už jsem za sebou měla první výdělek jako společnice. Takhle jsem tomu začala říkat, nikdy jsem v sobě o sobě jinak nemluvila. Nikdy nebudu prostitutka. Ale když muž chce nějakou nadstandardní službu a je dostatečně solventní. Zatím jsem jen kouřila, mám s nimi i prcat? Vím, že jsem to dlouho zvažovala, ale mohla jsem teď být závislá na drogách někde daleko v zahraničí a muset šoustat v béčkových pornofilmech, abych se uživila. Není tohle nakonec daleko lepší? Budu si to řídit sama, já se rozhodnu co chci a za kolik. Dám si pozor na nemoci, vydržím nepít, od léčení jsem neměla ani kapku. A nakonec snad narazím na pěkného mladého milionáře a toho si získám. Každý večer si chodil ke mně do bytu zamrdat jeden kluk, co byl v Praze za prací někde z Moravy. Oslovil mě v práci, dali jsme rande a pak na to vlítli. Dělal to dobře, byl asi ženatý, ale nezjišťovala jsem to. Aspoň částečně uspokojoval moje potřeby, měl hezké větší péro a fakt to s ním docela šlo. Navíc moc stydlivka nebyl a můj dotaz na sex ve více lidech ho nevystrašil, naopak, takže občas přivedl nějakého kamaráda a píchali jsme ve třech, většinou u mě v bytečku. Měla jsem tak alespoň trochu pořešený sex, ale stejně když jsem vytírala v práci chodbu, koukala jsem na kluky, co chodili po centru, občas to v riflích vypadalo na pěknou bouli, snad to nebyl kapesník. Byla jsem už po roce přerušení školy zapsaná do pátého semestru. Kdy jsem ho měla poprvé v sobě za peníze? Když pominu večeře, kina a výlety, tak za peníze z ruky do ruky jsem šla hned na dalším doprovodu, týden po tom prvním kouření. Potřebovala jsem si to jen promyslet, asi sama v sobě odůvodnit. To, že jsem to rozmyšlené měla, bylo jasné z pohledu do mé kabelky, kde jsem měla prezervativy. Měla jsem tehdy možná jen jednu kabelku, nic moc na sebe, bydlela jsem v té najaté garsonce a na schůzky jezdila metrem. Tak jsem dojela i za tímto pánem, nečekal v agentuře, ale v centru dole na Můstku, musel mi ještě volat, i když jsme byli deset metrů od sebe. Výlet za město, v autě nabídky, já hrála překvapenou a trochu uraženou, aby byla rozumná cena. Byl pěkný, pomilovala bych se s ním i zadarmo. Nakonec jsme skončili na lesní cestě, já opřená o auto, sundané kalhotky a vyhrnuté šaty. Chtěl mi to dělat do zadku, tak mi to tam dělal, po pár projetích pipky mi ho začal lízat, strkat jazyk dovnitř a pak mi ho tam strčil. Už jsem psala, že mě chlapi rádi šoustají do zadku, vidí v tom asi nějaké zakázané ovoce nebo to doma nemají. Moje pěkná prdelka nenechala chladným skoro nikoho, taky jsem se o ní starala. Měla jsem vždy hezky vysoké kulaté půlky. Pokud jsem měla poslední stolici ráno před sprchou a přes den skoro nejedla, nijak jsem se nečistila, věděla jsem, že to bude v pořádku. Před dopředu plánovanými akcemi, jako byly třeba pozdější gangbangy v klubu jsem si ale dávala klystýr. Když bylo něco neplánovaného, třeba odskočení si z firemního večírku v hotelu nahoru na pokoj, řešila jsem to tak, že jsem ve sprše odšroubovala hlavici a proudem vody si vypláchla zadek. Pominu tedy pány, co vyžadovali opak. Ale o pozvánkách na kaviár až v jiné kapitole. Teď jsem v lese opřená o auto a zadek mi šoustá nějaký pán z Prahy. Trochu přirážím, mají to rádi, myslí si, kdovíjak si to neužívám. Já u toho spíše počítala. Nebaví mě platit někomu nájem. Ale hypotéku nedostanu. Tyhle příjmy bance opravdu nepředložím. Budu ale šetřit, neutratím všechno. A když utratím, tak za investice do sebe. Hezké oblečení je investice. Kabelky, botičky, makeup, všechno je investice, která se mi vrátí. Makám na sobě, denně běhám, u nás po Letňanech. Vypadám dobře, věděla jsem to, moje černé vlasy byly do tří čtvrtin zad, pod nimi zadek, který mi nesměl z běhaní zhubnout, jen se tvarovat, dávala jsem na to pozor. Moje prdelka, dobře mě celý život živila a já se za to o ní dobře starala.
Jednou mě paní z agentury seznámila s nějakým pánem, co mi nabídl, abych pracovala pro něho. Nesnažil se nic zakrývat, šlo o sex, nabízí ho pánům rovnou, odpadnou prý nedorozumění a tak. Odmítla jsem, nechtěla jsem to takhle. Měla jsem ten pocit, že bych pak ta šlapka byla jasně. Omluvila jsem se, že to dělám výjimečně a chci toho nechat úplně. Byl naštvaný, takový typ, co nesnese odmítnutí, i paní šéfová mi řekla, že jsem udělala chybu a mohla být za vodou. Nemyslela jsem si to, měla jsem o budoucnosti jinou představu. Hlavně jsem chtěla být volná, nezávislá na někom. Jako třeba na Davidovi. Potkal mě v kině, byl tam s holkou, já s jedním pánem kolem šedesáti, bylo to dost trapné setkání. Odešla jsem na toaletu a čekala, věděla jsem, že se za chvilku objeví. "Ne, v ničem nelítám, jsem čistá a děkuju," vysoukala jsem jen ze sebe. Dala jsem mu telefon. Ať zavolá, přinesu mu peníze, co mu dlužím. On na mě pořád tak koukal, byl do mě pořád zamilovaný, taky začíná semestr, ale on už bude brzo pan doktor, mě čekají ještě tři roky. Kdybych cokoliv potřebovala, mám se prý ozvat. Na pána se mnou se nezeptal. A já se neptala na tu jeho brýlatou holku. Pohladil mě hřbetem ruky po tváři a šli jsme zpátky. To pohlazení jsem cítila i později na hotelu, když jsem měla v puse toho starého chlupatého ptáka. Žalud mi narážel do tváře, z druhé strany toho něžného pohlazení od Davida, měla jsem ze sebe špatný pocit. To ten David, vždycky mi něco zkomplikuje. Nezavolal, rok jsem o něm neslyšela, peníze nechtěl. Asi čekal, že zavolám já. Možná jsem měla. Ale moje zásada je klukům nevolat. Oni přece zavolají sami. A když to nezvednete, zavolají znovu. Nezvedejte to, ať zavolají znovu, zvyšte svou hodnotu malou dostupností. Jinak budete šoustat každý den s opilými dělníky za pár korun. Mně se plnila databáze jmen a telefonních čísel zajímavých mužů. Kteří měli nějaké postavení a o něčem rozhodovali. Chodila jsem do školy, poctivě a učila jsem se taky poctivě. Možná to zní divně, ale právě moje sexuální výdělky mě motivovaly. Nevím, jak to dobře vysvětlit, měla jsem ve 22 letech dost zkušeností se životem na to, abych se věnovala jen práci společnice, i když mě živila. Věděla jsem, že takhle si vysněného milionáře nenajdu. Jako inženýrka ekonomie to bude jistě snadnější. Navíc mi to velmi ulehčovalo svědomí, které se tu a tam ozvalo. Studuji. Mám dobrá výsledky. To je to hlavní. Občas si přivydělám, jsi svědomí spokojené? Většinou docela bylo a já s přibývajícím podzimem měla více a více telefonátů, jak si moje číslo pánové poskytovali mezi sebou. Od září jsem už neuklízela, i když doma jsem to pořád říkala, museli vědět, kde beru na byt a život v Praze. Byl to poslední podzim, kdy jsem ještě skoro každý víkend jela domů, autobusem. V příštích letech budu mít o víkendu většinou program. Dělala jsem si autoškolu a šetřila na byt. Běhala jsem, učila jsem se, šoustala s kluky z Moravy pro orgasmy a šoustala s pány z Prahy pro peníze. V kruhu jsem moc žádné kamarády neměla. Mojí povaze to nijak nevadilo, byla jsem zvyklá jet životem jako solitér.
"Ten pán, nám nechce podepsat smlouvu, jednáme s ním už přes týden," postěžoval si mi ředitel jedné IT firmy. Proč mě? Spolu s dalšíma holkama jsem měla ten den hostesing na nějakém workshopu pro jejich zákazníky. Už jsem psala, že si ráda povídám a vizitek ředitelů není nikdy dost. Když mu nesete kafe a zeptáte se ho, proč se tváří tak ustaraně, i když se netváří vůbec nijak, tak se většinou rozpovídají. Tenhle nebyl výjimkou, vzal si kafe do salonku, kde jsem si s ním na chvilku sedla. A takhle si postěžoval a hlavou kývl k jednomu strašně tlustému pánovi. "Velká zakázka, zachránila by nás letos černých číslech, ale tlačí na cenu. Jako nákupčí musí, ale chce takové slevy, že budeme na svých," říkal skoro zoufale: "Navíc si je vědom, že má navrch, může odebrat jinde. Dal bych nevím co za to, kdyby to klaplo." Hovory o penězích, navíc velkých penězích, mě vždy vyaktivují. Kolik je to "nevímco". o kterém mluví? Řekl mi výši provize, kterou slíbil obchodníkům. Řekla jsem mu co studuji a že bych pána zkusila přesvědčit. Měl strach, že ho naštvu. Že z obchodu sejde úplně. Ale nakonec udělal manažerské rozhodnutí, podle mě stejně neměl co ztratit. A já mohla získat, hodně získat. "Je strašně arogantní," řekl mi ještě na závěr a odešel zpět do sálu. Koukala jsem na toho chlapa, fakt dílo, co s ním? Náhodou mi má něco upadnout k němu na nohu? Takový tlusťoch si asi už moc neužije. Někdy může být lepší mluvit na rovinu. Je arogantní, fajn, tak ať je. Vymyslím příběh tak, ať není průšvih, pokud mě pošle někam. O přestávce jsem ho poprosila o krátké popovídání, vzala jsem ho stranou, cpal se koláči a drobky mu padaly všude možně. Vybalila jsem svůj příběh. Bratr dělá u této firmy, a když zakázka nedopadne, vyhodí ho. Neví o tom, že jsem za ním. Ale jsem ochotná udělat všechno proto, aby zakázku podepsal, tak jak je navržená. Všechno! Když jsem říkala to slovo, vpila jsem se mu do očí s takovým zoufalstvím, aby mu dělalo dobře, jak mě má ve své moci. Arogantní byl, přešel hned na tykání a řekl mi: "Vylížeš mi prdel?". Bez rozmýšlení jsem řekla, že ano. Asi myslel, že uteču, tohle ho trochu zaskočilo. "Říkala jsem všechno," dodala jsem potichu. Každý chlap má někde zasunuté něco co by rád zkusil a je ochotný za to zaplatit, čímkoliv. Někdy rozvodem, jindy penězi a někdy i třeba podpisem zakázky. Dal mi adresu hotelu. Věděla jsem v té chvíli, že to asi dopadne. Snad mě nepodrazí. Musím být opatrná. Zpět za ředitelem, ať mi dá dvě paré té smlouvy v původní výši. Na pokoji hotelu pak ten tlustý hroch na mě vybalil, co chce. Neskutečný prase. Kývla jsem a dala mu podepsat smlouvu. Pak jsem tam byla asi sedm hodin. Nebudu psát, co jsem dělala, to opravdu ne, jen vám řeknu, že pití šampusu z mého zadku bylo ještě to nejmenší, co si na mě vymyslel. Ráno jsem v kanceláři předala řediteli podepsanou smlouvu. Nespala jsem celou noc, byla pod sprchou asi tři hodiny. Koukal do smlouvy a spíše mechanicky se zeptal, jak jsem to dokázala, hned toho ale zalitoval. Já se tam rozeřvala, chtěl mi nalít panáka, ale řekla jsem, že nepiji. Mám prý živnosťák? Nemám, škoda, bylo by to pro něj jednoduší. Ale o provizi mě nepřipraví, dal mi z pokladny zálohu, pro zbytek si mám přijít zítra. Když se se mnou loučil, políbil mě na tvář. Kdyby věděl, co jsem na té tváři před pár hodinami měla, nikdy by to neudělal.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

pitrss
27.11.2018 07:57
Super, tu knihu bych chtel sehnat.
Pola81
Pola81 VIP
25.11.2018 13:26
Krásné čtení 👍
Michal030
Michal030 VIP
25.11.2018 00:58
Nádherné čtení. Pokračuj.
paliva
21.11.2018 13:50
Pokračovat Pokračovat *58*
SIMATOM
SIMATOM VIP
20.11.2018 03:48
Pokračuj super se to čte
Symphant
20.11.2018 02:02
Prosím o pokračování......... výborné čtení
RONMAISTER
19.11.2018 01:02
pekne cteni :-)
Samsara01
18.11.2018 17:52
Tahle série se dost dobře čte *114*
B08
B08
18.11.2018 16:54
Bavil mě to