Terezka za tmy (2)

„No tyvole… Co bude sakra dál?!“

Šel jsem po chodbě s nohama rozklepanýma a když jsem došel ke schodům, přistihl jsem se, že už jsem měl klacek v ruce. Potřeboval jsem se udělat, a to sakra hned! Šel jsem zpět k balkónu, v půli chodby jsem si to rozmyslel a pochodoval jsem, honíc si klacek, zase zpět, ale zase jsem se otočil. Pochodoval jsem tam jak lev v kleci, překročil jsem všechny meze, ale tak rád bych překročil ještě kousek a užil si… Ale kdyby se to někdo dozvěděl, nemluvě o rodičích Terky, ti by mě nechali upálit na návsi jako ve středověku. Došel jsem ke dveřím balkónu, viděl jsem skrz žaluzie, jak Terka sedí na balkóně, opřená zády o zábradlí, nohy pokrčené a natahuje si kalhotky. To mě rozpálilo tak, že už jsem nepřemýšlel. Jestli si ale myslíte, že jsem se proto vrhnul na ní, jste vedle. Záchod byl blíže, vběhl jsem do ně, zabouchl za sebou a v tu chvíli jsem se udělal, aniž bych stihl namířit výstřik do mísy a pocákal jsem kachličky na stěnách i podlahu. Chvíli jsem jen tak stál se zavřenýma očima a oddechoval, pak mě ale přepadl pocit viny, výčitky a znechucení sebou samým, z toho, co jsem udělal, ne z toho, jak jsem stíral toaletním papírem stékající sperma z kachliček.

Když jsem uklidil, vylezl jsem ze záchodu, potichu jsem našlapoval tichým temným domem, který zvenčí osvětloval úplněk. Došel jsem vypnout televizi a pořádně si přihnul z lahve rumu, kterou jsem našel v kuchyni. Terka už šla asi do svého pokoje, naštěstí jsem jí už nepotkal. Vůbec jsem nevěděl, jak se jí zítra ráno podívám do očí… Ležel jsem na zádech v posteli, civěl tupě na spodek palandy nade mnou a přemítal. Terka to snad nikomu neřekne, kdyby jo, tak jí snad nikdo neuvěří. Bude to slovo proti slovu. Kdybych jí vážně připravil o panenství, tak by to byl průser… Ještě větší než teď, mega průůůser. Ale nebude…, nebude… Budeme předstírat, jako by se to nestalo a vše bude v pohodě. Znovu mě zaplavila vlna vzrušení, když jsem si vše přehrával v hlavě. Možná trošku i díky tomu, že jsem z lahve rumu upil podstatnou část. Vzal jsem do ruky mobil, prošmejdil Terčin Facebook, Instagram, vše, co šlo. Pomalu jsem si ho pod peřinou honil, ale najednou mě přemohl spánek.

Probudil jsem se až ráno, s mobilem v jedné ruce a s trenkami staženýma pod peřinou. Sešel jsem do kuchyně na snídani a koukám, že už se podává oběd. Máma už nosila na stůl, táta seděl s lahví piva, očividně dobře naladěn a hned se mě ptal, jestli si dám taky. Vlastně se neptal a už mi nesl kuželku. „Vemte si na to skleničky, prosimtě!“ Sprdla ho máma. Táta na ní mrkl, jako že jo, položil lahváče na stůl a když se vracel se skleničkami, plácnul mamku po zadku. Terky jsem si snažil nevšímat, ale pomáhala máme v zástěře a zrovna vytahovala z trouby kachnu. Jedno z mých nejmilejších jídel, ale předpokládám, že kachnu jsme měli díky tátovi, který jí taky zbožňoval. Terka seděla naproti mně, vlasy stažené do culíku, usmívala se jako máma s tátou, ale jinak neříkala nic. Jídlo bylo vynikající, ale ve mě zase hlodaly výčitky a únava z krátkého spánku mi přidala trošku na podrážděnosti. „V kolik jste šli večer spát?“ zeptala se máma po mém dalším zívnutí. „Nevím, šli jsme každý sám…“ odpověděl jsem, čemuž se táta zasmál ale máma vypadala trošku zaraženě „No ještě abyste šli spolu!“ Terka ale zachránila situaci, když řekla, že brzo, já jsem jen přikývnul a dodal, že jsem unavený po týdnu. Dál jsem se snažil moc Terku nepozorovat. Bylo na ní cosi, co mě nutilo dívat se na ní, jak si strká vidličku do pusy, jak pije vodu ze své sklenice, jak jí přitom pulzuje hrdlo a zvedají se jí prsa pod tílkem…

Odpoledne jsem se válel u televize, koukali jsme s tátou na nějaký béčkový film, co jiného taky dávají v sobotu odpoledne o prázdninách… Já tedy spíš pospával. Máma s Terkou zatím něco dělaly na zahradě a já byl rád, že jí mám z dohledu. Vlastně nebyl, ale byl jsem ušetřen mého úsilí věčně odvracet zrak. Zavolali mi z práce, že v pondělí přijdu až později, klidně až dopoledne (to už mají v pekárně pomalu šichtu za sebou, když se začíná už kolem 3:30) já jen odvezu auto do servisu. Pekárna má ještě jedno, ale to si přivlastnil šéf a nenechá ho řídit nikoho jiného, tak ráno rozvoz udělá on sám. Dobrý… alespoň nějaký oddech. Oznámil jsem to doma, načež jsem se dozvěděl, že máma s tátou stejně jedou v pondělí pryč na sraz se spolužáky z vysoké. Ale abych neměl takovou radost, pověřila mě máma přípravami na večer. Úplně jsem zapomněl, že dnes se staví pár lidí ze vsi, takže se narazí malí soudek, opeče se něco na ohni, popije a tak… Pohodička, pohoda… Alespoň něco z těch prázdnin mám.

Večer na zahradě jsem tedy popíjel, bavil se, jedl… Snažil jsem se nedívat moc na Terku, která se bavila s učitelkami ze školy a školky, ani na balkón, který se nám stal včera osudným. Povídal jsem si hlavně se školníkem, který měl dobrý smysl pro humor a zároveň si vzal na starost obsluhu pípy. Sešlost se rozešla celkem brzo, asi před jedenáctou, což mě bylo celkem jedno, ať si učitelky jdou, Terka taky, já se nebudu muset tolik hlídat… I když, hlídal jsem se, abych se neprokecl školníkovi a tátovi. My tři jsme zůstali poslední a dopíjeli sud. No dopíjeli… to prostě dopít nešlo… Poměrně hodně posilněn alkoholem jsem se vydal spát. Hlava se mi na schodech točila, tak jsem si dal ještě dlouhou vlažnou, spíš studenou sprchu, kde jsem si představoval, že za mnou přišla Terka. Přiznám se, ať jsem si ho zkoušel honit, jak jsem chtěl, zřejmě díky alkoholu se mi vůbec nepostavil… Šel jsem tedy k sobě, ale v pokoji bylo něco jinak. Někdo ležel na vrchní palandě, osvětlen displejem mobilu. „Brácha?“ zašeptal jsem do tmy „Tý vole… brácha! Co ty tady, jsem si tě nevšiml…“ měl jsem radost, že tu mám svého kumpána, ale jak jsem se spletl! „To jsem já! Špitla Terka. „Potichu, vedle spí ty učitelky, nemohly skoro dojít ani do schodů a poslední volná postel je tady…“ „Tyvole…“ hlesl jsem skoro neslyšně a nejistým krokem se vydal k posteli. Terka na mě posvítila mobilem a natáhla ke mně ruku, které jsem se chytil, abych udržel ve tmě balanc. Zhroutil jsem se do postele na záda, nohu z postele, abych brzdil a postel se se mnou netočila… Terka nechala viset ruku přes okraj vrchní postele, a tak jsem se k ní zase natáhl. Mlčky jsem jí chytil, proplétal nemotorně, díky alkoholu, svoje prsty s jejími a hladil jí po paži. Když jsem se dost natáhl a přizvedl na zádech, dosáhl jsem jí až na rameno a pak kousíček výš, takže jsem jí mohl neohrabaně pohladit po tváři a zavadil jsem palcem i o její rty. Ruku jsem tedy zase raději stáhl, ale i to málo mě celkem vzrušilo. Sjel jsem rukou níže, ucítil rameno, podpaží, prso… Uffff…. Teď se mi postaví! Výborně… teď! Když je barák plnej lidí. Stáhl jsem ruku zpátky a prostě jen Terku držel dlaň v dlani.

Nechtěl jsem tak usnout, aby nás nikdo ráno takhle nepřistihl, ale stejně jsem nemohl. Vzrušení, erekce, alkohol…. A chtělo se mi na záchod… kolik jsme taky těch piv vypili. Když jsem nad mísou po tmě potupně čekal až erekce odezní, konečně jsem se vyprázdnil a vrátil se zpět. Přidržel jsem se horního okraje palandy, už už jsem se skláněl na svoji postel, ale pak mi hlavou blesknul nápad. Sklonil jsem se k Terezce, možná trošku rychleji, než jsem chtěl, ale vyčítejte mi to po té pitce… Rovnou jsem přitiskl svoje rty k jejím. Jednu ruku jsem jí dal kolem hlavy a druhou jí hladil přes tričko bříško. Ta holka asi fakt nikdy kluka neměla, pomyslel jsem si. Bylo to jako pusa v první třídě, za to že neřeknu na spolužačku, že ode mě opisovala. Ale když jsem vzal Terčin ret mezi svůj, pochopila, jak se to dělá a začala mi polibky oplácet. Vsunul jsem jí ruku pod tričko a hladil jí po její hebké teplé kůži. Odlepil jsem se od jejích rtů, položil jí na ní prst druhé ruky „Pšššt…“ Cítil jsem, jak kývla hlavou, a tak jsem prst odendal a opět se s ní začal líbat. Občas jsem jí přejel přes rty jazykem, ale to mi ona neoplatila ale i tak to bylo velmi příjemné a říkal jsem si, že bude asi lepší zapojit jazyk až střízlivý. Jednou rukou jsem pokračoval v hlazení a druhou jsem pátral na prsou po jejích bradavkách. Přes tričko to moc dobře nešlo, navíc jak ležela na zádech její pěkná prsa ztratila ten pevný tvar, ale když jsem konečně našel slastně zavrněla. Líbal jsem jí na bradu, na krk, na ucho a ona krásně oddechovala do toho mého, což mě vždycky rozpalovalo a já díky tomu přesně poznal, co se jí líbí. Když jsem jí pak vsunul ruku pod kalhotky, začala mě i ona líbat na krk a vzdechy do mého ucha byly naléhavější.

Nechtěl jsem, aby se udělala hned. Dokonce jsem měl chvíli nutkání úplně přestat, kdykoliv může někdo přijít, nebo jestli to někomu řekne… Sakra! Ale Pokračoval jsem. Jen jsem jí vytáhl ruku z kalhotek toužebně zakňourala. Vzal jsem jí její ruku, aby nahmatala můj penis, ale měla jí z postele podivně zalomenou, a i tak jí celkem vyplašeně stáhla zpět. Zkoušel jsem trošku dotírat, ale nechtěl jsem, aby si připadala nucená nebo zneužitá. Už jen proto aby to nikomu neřekla, i protože jsem nad ní stále nějak cítil ochranitelskou povinnost. A tak jsem jí především líbal, rukama zkoumal ve tmě její tělo, nohy měla hebké na dotek, hezky štíhlé, ale nijak kostnaté a vyzáblé, oblá kolena, lehce rozšířené boky, ale pas zase krásně štíhlý. Rukou jsem se jí opět vrátil do rozkroku, abych jí stáhl kalhotky, ochotně zvedla prdelku, po které jsem jí pohadil, když jsem kalhotky shrnul ke kolenům. Žádný vyzáblý zadek, ale žádná venuše, pevný, do ruky, ale asi trošku větší než mojí…. Bože jak se mi to líbilo a jí taky. Vzdychala, nasakoval jí husí kůže a pod bříšky prstů jsem cítil její chloupky. Bylo to nepopsatelné, strašně moc jsem jí chtěl, ale věděl jsem že nesmím, zároveň mi bylo jasné, že to co dělám teď já by mohl udělat nějaký blb hrubě a neohrabaně na záchodě někde na diskotéce. I když já měl co říkat… Alkoholu v žilách mi proudilo pořád dost, ale taky endorfinu, adrenalinu a vzrušení… Ospravedlňoval jsem se sám před sebou, zatím co jsem rukama zkoumal to mladé, neposkvrněné, ale již plnoleté a ženské tělo.

Rukou jsem jí opět začal zpracovávat rozkrok. Kroužil jsem po její mladé pěkně klenuté buchtičce a Terčin dech se zrychloval. Už jen tlumeně nevzdychala, ale šeptala do tmy „Jo, jo… prosím jo…“ To na mě zapůsobilo jak červený hadr na býka. Stoupl jsem si na spodní postel, tím jsem se dostal výš, nalehl jsem trupem na Terku, cítil jsem pod hrudníkem její prsa a jak se jí s každým nádechem roztahují žebra. „Jo…, jooo…“ vzdychala. „Jsi moje?“ Zeptal jsem se roztřeseným hlasem „jsi moje kočička?“ zopakoval jsem. Terka jen kňourala své „jo…, jo…“ ať už se jen chtěla udělat, nebo potvrzovala, že je jen moje. Ruku jsem tedy stáhl z buchtičky. „Co joo?!“ zavrčel jsem jí do ucha. Ona se snažila zvednout pánev tak, aby se zase dostala k mé dlani, takže jsem jé jen plácl pro broskvičce a kousl jí do ucha. Zaúpěla a pochopila „jo, jsem tvoje, jo… prosím“. Tahle hra mě rozpalovala, takže jsem jí chtěl ještě trošku potrápit „co prosíš?“ „Prosím… udělej mě, udělej…“ hlesla, a tak jsem rukou opět sjel po jejím stehýnku k mušličce, jemně jsem jí přes ní plácl „to víš, že tě udělám“. Prstem jsem jí zajížděl mezi pysky a dlaní jí třel klitoris, takže opravdu nepotřebovala moc a dosáhla orgasmu. Abych co nejvíc utlumil její výdechy, přisál jsem se svými rty na její.

Po pár vteřinách, když orgazmus odezněl a už jen těžce oddychovala přímo mě do pusy, držel jsem dlaň stále mezi jejíma nohama. Chvíli jsme se líbali, natáhl jsem jí opět kalhotky a přehodil přes ní peřinu, která skončila zamotaná někde v rohu postele. Konečně jsem se od ní odlepil, že si taky lehnu. Orgazmus sice měla ona, ale mě taky pěkně stál a já si přestával být na rozklepaných nohách jistý. Špitla do tmy „děkuju“, políbil jsem jí tedy na čelo, ještě jednou jí položil prst na rty a sykl „pšt!“ opět přikývla.

Konečně jsem si lehl. Říkal jsem si, že si ho snad urvu, protože jinak tedy Terku stáhnu z postele a nevyndám ho z ní do rána, ale opět mě přepadly myšlenky typu, co když to někomu řekne a jestli já nejsem to největší prase na světě. Sice to není moje pravá sestřenice, ale vyrůstali jsme skoro jako sourozenci, a navíc je asi o pět let mladší…

Začínal jsem se do toho zamotávat… To snad tyvole není možný… Naštěstí mě ale vysvobodil spánek, ale co bude zítra, co bude pak, co bude dál…?