Poukaz na hory

24. 11. 2018 ttimm

Manželka pracuje jako vedoucí obchodního oddělení ve velké obchodní firmě, která se zaměřuje převážně na elektronické komponenty. Jednoho večera, děti už spaly a Manželka Míša mi s úsměvem oznámila, že od německé firmy, kterou na našem, polském a slovenském trhu zastupují dostala spolu s kolegou poukaz na 3 denní pobyt u jezera Königssee. „No abych se přiznal, tak z toho žádnou velikou radost nemám, vždyť toho tvého kolegu ani neznám, co já vím, co je to za chlapa?“. „Je to normální pohledný chlap, sportovec, umí se chovat hezky k ženám“ normálně se mi směje do očí, já už se nadechuju k reakci, ale Míša mě předběhne: „Ty poukazy jsme dostaly dva a každý je pro dvě osoby se vším všudy, dokonce včetně kapesného…. Na nás je se tam pouze dopravit…“ a v zápětí tahá z rukávu ještě jeden trumf, že součástí je také vstupenka do Orlího hnízda, o kterém já už dlouho mluvím, že bych se tam rád podíval. „Akorát je škoda, že to je první týden v září, že nemůžeme přibrat holky, Terka má soustředění od gymnastiky a Lucka má adaptační kurz.“ Usmívá se na mě, že mi nezbývá než říct „Tak fajn“. Prázdniny utekly jako voda a my si v pátek vzali volno a vyrazili již před 6 hodinou, měli jsme v plánu to vzít přes Salzburg a stavit se u jezera Attersee, máme to tam moc rádi. Kolega od manželky z práce, že pojedou sami, až ve 12 hodin, dřív jeho žena nemůže. V noci tam muselo být boží dopuštění, na několika místech, ještě odklízeli popadané stromy, a i v řekách byla znát zvýšená hladina. U jezera bylo ale krásně, stihli jsme procházku i projížďku na lodičce. Přes den bylo velký teplo a dusno, ale když odložíte pádla a natáhnete se na dno pramice tak ten klid a ticho, to je nádhera. Trošku jsme podcenili dobu odjezdu, říkal jsem si, že těch cca 50 km je raz dva, ale nakonec z toho byly takřka 3 hodiny a dorazili jsme po 18 h.. Kolega tam již byl a hned u vchodu nám oznamoval, že náš pokoj bude připraven asi kolem 20 hodiny, v noci, že byla velká bouřka a nějaký letící předmět rozbil balkónové dveře, ale sklenáři to již přesklívají. Věci si máme dát zatím k nim a můžeme využít jejich koupelnu. Hodili jsme tedy kufr k nim na pokoj, převlíkli se a šli na večeři. Tam jsme poprvé viděli kolegovu manželku a vzájemně se představili. S kolegou jsme si potykali, ale jeho žena Veronika nám tykání nenabídla. Byla to hezká štíhlá, asi 30-35 letá bruneta s vlasy na mikádo, ale nosánek bude mít asi hodně nahoru. Chovala se docela odtažitě a moc toho nenamluvila. Za to Honza ten byl komunikativní až až, seděli jsme na terase s nádherným výhledem a Honza stíhal se bavit s námi, a ještě se popichovat ohledně fotbalu s mladým párem vedle u stolu. Nedělalo mu problémy plynně přecházet z češtiny do němčiny, bylo znát, že němčinu v práci denně používá. Venku bylo nádherně, nečekal jsem, že v září v horách bude takové teplo, ale občas se v dálce zablesklo. Po tříchodové večeři jsme si dali víno a za chvilku přiběhla slečna z recepce, že se omlouvá, že pokoj bude k dispozici v 21 h a jako omluvu, že máme konzumaci veškerých nápojů zdarma. Při vínku z paní Veroniky vypadlo, že je profesorkou na strojní fakultě. Proto asi ten nosánek nahoru, ale vzhledem to k ní moc nepasovalo. Po deváté hodině se během snad vteřiny zvednul vítr a my s Honzou jsme pomáhali skládat a odnášet ty veliké slunečníky. Přemístili jsme se dovnitř. Míša, že se zajde podívat na pokoj a paní Veronika, že je unavena a jde také. Jen odešli tak Honza objednal 2 whisky s tím, že budeme mít alespoň klid na fotbal. No já na whisky moc nejsem a na fotbal už vůbec ne. Běžela nějaká anglická liga, Honza znal všechny hráče a zapáleně mi ke každému sděloval podrobnosti a neopomínal k tomu objednávat whisky. Po čtvrté rundě, kdy jsem měl dost jak whisky, tak fotbalu mě zachránili místní fotbaloví nadšenci, kteří si k nám přisedli a Honza v nich našel rovnocenné diskutéry. Během chvilky nepozornosti, co jsem si projížděl došlé maily tak přede mnou přistála další whisky. Se sebezapřením jsem ji dopil, jen se polknul tak místnost osvítil ohromný blesk, vzápětí taková pecka až se vše oklepalo a za další vteřinu vypadl proud. Nad východem mžouralo nouzové osvětlení, ale obsluha bleskově vytáhla svíčky a petrolejky. Kluci rakouští naladili fotbal na tabletu a semkli se všichni k sobě. Využil jsem situace a zmizel. Na chodbách nebylo skoro vidět, to nouzové osvětlení je tak pro někoho, kdo to tam dobře zná. Zapínal jsem světlo na telefonu a vrazil hlavou do hasícího přístroje, se smíchy jsem se mu omluvil a zjistil, že má trochu nakoupeno. Dorazil jsem k pokoji a doufal, že Míša nezamkla. Jemně jsem vzal za kliku a vešel do pokoje, slyšel jsem, jak Míša pravidelně oddechuje, rukou jsem tlumil světlo na mobilu a šel rovnou do koupelny. Rozsvícený telefon jsem dal na umyvadlo a šel do sprchy. Po utření jsem zjistil, že nemám pyžamo…. Tak budu bez něj. Telefon mi každou minutu již pípal, že dochází baterka. Zhasnul jsem tedy světlo a svítil jsem si jen displejem abych zjistil, kterou stranu postele si Míša zabrala. Když jsem konečně vlezl do postele, tak jsem zjistil, že přikrývka je společná. Ach jo, já mám rád, když má každý svoji peřinu. No nic, opatrně jsem se nasoukal pod deku a přitulil se k Míše. Míša spala na boku zadečkem ke mně, byla taková teplounká a já si vyčítal, že jsem dole zůstal s Honzou a whisky. Jak o tom, tak v duchu přemítám, tak jsem Míšu začal mimoděk hladit po zadečku, z přemítání mě vytrhlo její prohnutí a rukou šátrala mým směrem. Za chvíli měla mého bojovníka v ruce a pomalu mi ho honila. Přitom spala, chudák asi na mě čekala a nedočkala se. Opatrně jsem ji zezadu prstem přejel přes mušličku a zajel mezi závojíčky. Úplně tekla, začal jsem ji šukat jedním a pochvíli i dvěma prsty jen to mlaskalo. Po chvíli se prohnula ještě více a směřovala mého bojovníka na mušličku. Nabodl jsem ji jen to čvachtlo, přiráželi jsme proti sobě a podle vzdechů, které Míša vydávala jsem věděl, že už rozhodně nespí. Stále jsme zrychlovali, Míša z nás odhodila deku a přemístila se do pozice 69, zůstal jsem koukat, jak byla rozdováděná, venku se občas zablesklo a bylo slyšet nárazový vítr, ale bez deště. Jestli ještě chvíli zůstaneme v 69 tak končím, Míša to vycítila a přemístila se do pozice na koníčka. Hlavou mi proběhla myšlenka, že ta whisky nebude tak špatná, že mi mění prožitky a vnímání i ten sex je jiný, držel jsem Míšu za boky, ale vzala mě za ruce a položila si je na prsa, masíroval jsem je a prsty přejížděl přes bradavky, Míša na mě rajtovala jako na koni a bylo jasné, že ještě chvíli a bude mít orgasmus. Když jsme byli v nejlepším tak se otevřeli dveře a hned s bouchnutím zavřeli. Míša se strašně lekla, lehla mi na hruď a přetáhla přes nás deku. Postava, která vstoupila se hnala, ke koupelně a pronesla „je mi blbě budu zvracet“ Podle hlasu to bylo jasné Honza, už jsem na něho chtěl zavolat, že si spletl pokoj, když na mě z centimetrové blízkosti dopadla šeptaná otázka: „Kdo jste? Ježíš, to je Veronika rozsvítilo se mi v hlavě. Místo odpovědi jsem řekl: „Co tady děláte? Kde je Míša?“. „Míša je určitě vedle ve vašem pokoji!“ šeptala. Jasný, vždyť já jsem šel do pokoje Veroniky a Honzy, kam jsme si dali věci a v našem jsem vlastně vůbec ještě nebyl, protože tam opravovali sklo, do toho ta whisky. Během tohoto našeho šeptaného hovoru jsem byl stále ve Veronice. „Musím rychle zmizet, než vyleze Honza z koupelny“ Vyklouzl jsem z Veroniky, vzal ze stolku telefon, na židli jsem měl kalhoty, ale tričko…. „Mám v koupelně tričko“. „Sakra, nějak to udělám, ale radši už zmizte“ S kalhoty v ruce vyjdu na chodbu, ještě, že je taková tma, ale musím se vrátit… šeptám „který pokoj je náš, na levo? Nebo na pravo?“ „Na levo, ten blíž k oknu na chodbě“. S maximální možnou opatrností vstoupím do pokoje, rozhodně bych nahý, bez trička jen s kalhoty v ruce nechtěl vzbudit Míšu. Odložím věci, venku je momentálně blesk za bleskem, hřmí jen z dálky, vklouznu do postele pod přikrývku a trochu si vydechnu. „No konečně, co jste tam dělali? Cos to pil?“. „To Honza“ vyhrknu… „Jo, jasně, a já si to málem už musela udělat sama“ Míša mi začne šátrat v rozkroku. „Nevím, jestli bude fungovat po těch whisky od Honzy“ „Já už mu domluvím“ říká Míša a bere ho do pusy. Když si představím, že ještě před pěti minutami byl v paní Veronice tak stojí hned jako svíčka. „No, vidíš, jak poslouchá“ na to Míša a už na něj nasedá na koníčka. Připadá mi jako bych měl dejavu. Při vzpomínkách na Veroniku a na absurdnost celé situace jsem byl raz dva hotový. „Z toho se asi budu muset vylízat co?“ popichuju Míšu. „To si piš“ a nastavuje mi svoje království. Ráno vstávám raději dříve než Míša, abych rychle vyndal nové tričko. Mám trochu obavy ze snídaně, ale paní Veronika se tvářila jako by se nic nestalo. Honza srkal černý čaj, to byla vlastně celá jeho snídaně. Po snídani jsme vyrazili společně na výlet, měli jsme na horu Jenner vyjet lanovkou. Počasí bylo super, jen to kazil nárazový vítr, alespoň, že nebyl studený. Koupili jsme lístky a čekali ve frontě, než spustí lanovku. Jezdily malé kabinky pro max. 6 lidí. Když už jsme byli takřka na řadě tak se paní Veronika zeptala, jak dlouho trvá jízda na horu, dle lístku to bylo cca 20 minut, to, že si musí ještě odskočit. Honza otráveně pronesl nějakou průpovídku a paní Veronika běžela na toalety. „já si taky odskočím, jeď Míšo s Honzou a my tam hned přijedeme za vámi“. Paní Veronika se vrátila asi za 10 minut, tak jsem ji zpravil o situaci. Počkali jsme na nejbližší kabinku a nastoupili, jeli jsme samy. Děti, které stály za námi chtěl jet pohromadě. Jakmile jsme vyjeli z nástupiště a bylo za námi úvodní zhoupnutí, tak jsem se podíval naproti sedící paní Veroniku a zpustil: „Chtěl bych se omluvit za včerejšek nebyl v tom žádný úmysl, nechci to svádět na pití, na které nejsem moc zvyklý ani na výpadek proudu, ale byla to taková souhra náhod“. Kabinka se dost houpala od větru a my se sunuli na horu hlemýždí rychlostí. Paní Veronika si zula boty a nohy v bílých ponožkách a legínách natáhla vedle mě na sedačku. Lehce pokývala hlavou „omluva se přijímá, ale máte tu něco nedokončeného“ Povytáhne mikinu a prstem si přejede na legínách po Venušině pahorku, až zvýrazní rýhu její mušličky. Jestli jsem něco nečekal, tak právě tohle. Paní Veronika mi kouká do očí a lehce se usmívá a stále jezdí prstem ve žlábku. „Dobře“ přistoupil jsem na její hru. „A to myslíte jako tady?“ „a proč ne? Nadzvedne se a zpod zadku stáhne legíny a jednu nohu vytáhne z legín. Zůstane sedět v takových drobných kalhotkách. „není sem vidět?“ strachuju se. „A vy vidíte do ostatních kabinek?“ pronese a opět jezdí prstem ve žlábku na kalhotkách. „A na horu touhle rychlostí to bude asi pěkná doba“…. Na rozdíl od ní jsem pěkně nervózní. Dobře Chytnu ji za kotník a otočím ji v kabince na koso. Zajedu prstem za lem kalhotek a po okraji sjíždím dolů, pak odhrnu kalhotky na stranu a na mě vykoukne krásná vyholená mušlička. Je to takové zvláštní s cizí ženou za plného světla v lanovce. Přikleknu a jazykem ji olíznu celý žlábek až na pičku. Jezdím jazykem nahoru a dolů, přes poštěváček jezdím jak na kruhovém objezdu. Netrvá dlouho a paní Veronika začne vzdychat a vycházet pánví proti mému jazyku. Jednou rukou si ji roztáhne a druhou rukou mi tlačí za zátylek hlavu do svého klína. Ještě pár průjezdů nahoru a dolů a paní Veronika se třese orgasmem, jen tak tak stačím slízat všechny šťávičky. „To bylo super, děkuju“ a tak nějak ji roztaje ta strojená maska na obličeji… „No a teď se podíváme na vás“, rozhlíží se kolem „nejsme ještě ani v půlce tak šup kalhoty dolů ať něco stihneme“ Rozepnu kalhoty a stáhnu je ke kotníkům i s boxerkami, bojovník trčí nahoru i bez pobízení, ale když ho strčí paní Veronika do pusy tak snad ještě povyroste. Kouří báječně. No ještě tak třikrát a je konec, ale paní Veronika přestane, vybídne mi ať se natáhnu křížem na sedačku a už se na mě obkročmo nastavuje, jednou rukou odtáhne kalhotky na stranu a dosedá na mě, druhou rukou drží balanc o okno. Ptáček do ní vklouzne jako by tam patřil. Paní Veronika to rozjede až se bojím, aby si nerozbila hlavu o strop. Tohle je nepřístupná paní profesorka? Člověk nemůže dát na první dojem )). Ještě pár přírazů a paní Veronika mi ho mačká jejím druhým orgasmem, to byla i poslední kapka pro mě. Honem ustrojit, urovnat, stahuji větrací okénka, ať nám vítr zchladí naše červené tváře. Nahoře už na nás čeká Honza s Míšou. Vystupujeme a vypadáme, že jsme spolu za celou cestu ani nepromluvili. Prostředí a výhledy kouzelný, výlet super, zvládli jsme i Orlí hnízdo, taky paráda, absolvovali jsme ho komplet pěšky i bez výtahu. Vrátili jsme se akorát včas na večeři. Rychlá sprcha, převlíknout a šup na jídlo. Večeře byla kouzelná. Při večeři byla paní Veronika jako vyměněná, příjemná, milá, samý vtip. Po večeři se nám omluvila, že nám včera nenabídla tykání, ale že potřebuje vždy lidi trochu blíže poznat, než si je pustí blíže k sobě. Napadali mě v hlavě i jiná přirovnání…Ke stolu se k nám přihnali fotbaloví kluci ze včerejška a hned nás zvali na panáka, Honza bez váhaní šel a já se zdráhal a překvapilo mě, jak mě Míša i Veronika klidně posílali ať jdu. Jednoho jsem přežil, Honza zůstal s klukama na baru v živé debatě, já jsem se vrátil k holkám. Veronika dostala nápad ať jdeme prozkoumat penzion. V suterénu jsme objevili bowlingovou dráhu, dětskou hernu, ping-pong, fitness, 30 m bazén s bez chlorovou úpravou vody, solnou jeskyni, vířivku, saunu a páru. Takovýhle suterén bych si přála doma, říkala Veronika. Nikde ani noha. „Pojďte dáme saunu“ vybízí Veronika. „Nemáme plavky a ručníky“ oponuju. „Na co plavky, ručníky jsou v šatně“ ukazuje na stohy vyrovnaných ručníků. „Jasný, jdeme“ pronese Míša. Projdeme přes šatnu, kde necháme svršky a nafasujeme ručníky, krátká sprcha a už motám ručník kolem beder. Sauna nádherná asi pro 12 lidí. Lehli jsme na lavice, já až na horní, což byla asi chyba. Holky ručníky samozřejmě odložili a já měl z vrchu krásný výhled na dvě krásné nahé ženy. Což se brzo, zvláště v tom teple projevilo pod ručníkem. Po asi pěti minutách jsem to radši vzdal, než si uříznu ostudu a s výmluvou, že na hoře je hrozně vyběhl ven. Dal jsem studenou sprchu a vlezl jsem do vířivky. Stylem pokus omyl, jsem ji nastartoval. Ty německé zkratky, to je něco. Přemítal jsem o tom, jak z Veroniky je úplně jiný člověk. Za chvilku se přihnali ty dvě nahotinky a rovno do vířivky. Každá si sedla z jedné strany a já tam seděl jak král. „Právě jsem si říkal, že tu sedím jak král, jestli bych neměl skočit pro Honzu“ „Jen ho tam nech, když nešel, jeho chyba, nám tu stačí jeden pořádný chlap, že jo Míšo“ „Určitě“ odvětila manželka. Sedíme, užíváme bublinky, když mě některá z holek chytila za mého bojovníka, to, že jsem nevěděl, která to je, bylo vzrušující. Ponořil jsem ruce do vody, aby to nebylo vidět a šáhl jsem holkám na stehno a paralelně jsem mířil až na mušličky. Narazil jsem na předloktí Verčiny ruky, protože ona mi jezdila ptákem. Obě holky mi umožnily masáž mušliček, a zajímalo by mě, zda Míšu napadlo, že tak jak uspokojuji ji, tak stejně můžu uspokojovat i Verču. Jen jsem se začal modlit, aby mi na něj nechtěla šáhnout Míša, protože by zjistila, že tam je obsazeno. Radši jsem se odrazil od kraje a zády k holkám vylezl ven, s tím, že už jsem rozmočený. Lehl jsem si na břicho na lehátko a doufal, že erekce brzo odezní. Ty potvory byli za chvíli zase u mě, zvažoval jsem úprk za Honzou, tohle nemůže dobře dopadnout. Veronika je čím dál odvázanější. Taky hned navrhla: „Míšo pojď uděláme mu masáž“ „Jo zmasírujeme ho tak, až se z něj bude kouřit“ se smíchem souhlasí Míša. Verča mi začala masírovat chodidla a Míša ramena. Verča najednou vstala a odběhla do šatny, obrátím se na Míšu „Paní profesorka se nám nějak vybarvila co?“ „Je fajn odvětí Míša“ V tom už Verča cupká zpátky a v ruce dávkovač se sprchovým gelem. „Takhle to půjde lépe, a už to na mě mačká“ No masáž je příjemná, čtyři ruce jsou čtyři ruce až se holky sešli na zadnici. Erekce nějak nechtěla povolit a Verča mi snad četla myšlenky: „Tak pane potřebujeme abyste se nám otočil“. „No tak to vůbec“ „Dělej nebuď Zagorka“ A obě mě z boku pomáhají otočit. „Uvědomte si, že sem může kdokoliv přijít“… „To včas uslyšíme“ namítne Míša. Dobře, jsem otočen a bojovník mi trčí do prostoru. Teď na ramenou začíná Verča a na nohou je Míša. Musím zavřít oči jinak bych asi vystřelil. Když se dostane Míša nad kolena tak mě obkročí, Verča ji hned napodobí a nohama se mi otírá o ruce. Otevřu oči. ale jen na chvilku, kousek nade mnou se vyjímá Verčina broskvička. Oči jsem musel nechat skutečně zavřené do doby, než začaly ruce kroužit kolem bojovníka, Verča vzala za ruce Míšu a vložila její dlaň na mého bojovníka, stiskla a začala s její rukou jezdit na mém bojovníkovi. Po chvilce ji chytla za boky a přitáhla k sobě, při pohledu do jejich očí ji jemně tlačila dolů, Míša pochopila a jednou rukou si ho zavedla do mušličky Začala jezdit nahoru a dolů, Verča ji hladila po krku a přes ramena sjela na prsa. „Holky neblbněte, co když přijde Honza.“ „Snad ne“ řekne zastřeným hlasem Verča. Skloní se k Míši prsům a začne je líbat, cucá bradavky. Pak je začne hníst rukama a začne Míšu líbat, kdybych to na vlastní oči neviděl, tak bych tomu nikdy nevěřil. Mušličkou se přibližovala stále blíže k mému obličeji až začala jezdit po mé bradě, pak na rty, jazyk a zpátky. Míša dosedala čím dal intenzivněji a Verča rychleji třela můj obličej pičkou, Udělali jsme se snad všichni současně. Procitl jsem jako první. Jemně jsem odstrčil obě ženy a šel do sprchy, dělali se mi mžitky před očima. Studená sprcha mě naštěstí vzpružila. Holky dali také sprchu a beze slova jsme mizeli z Welness, při odchodu jsem očkem prozkoumával stropní rohy, zda neuvidím kamery. Při návratu do baru jsme Honzu našli s jeho kamarády na baru. Měli všichni dost nakoupíno, ani nás nezaregistrovali. Verča nás zastavila, „pojďme na pokoj, tady to nemá cenu a noc je ještě mladá“….