Kancelářská čubička se vrací :)

4.12.2018 Autor: cruella 7 komentářů

Na to, jak blbě se tenhle den od rána tvářil, nakonec tak úplně zle nedopadnul.
Před Vánoci je to hektický na všech frontách. V práci všichni všechno potřebují mít hotové ještě letos, přípravy na kupy nesmyslů pod stromečkem spolknou fakt nehorázný kvanta času a peněz, ale sváteční nálada se ještě do společnosti nevplížila - začátek prosince je fakt hloupej čas.
Docela jsem se těšila, až se uklidím do tepla své kanceláře, vypiju si kafe a pustím se do práce - většinou mě to hodně uklidňuje a hlavně - když pracuju, tak se moje mysl soustřeďuje výhradně na jednu věc a tou je složka ležící na stole. Všichni mí kolegové to vědí a až na výjimky mě ani nezkoušejí rozptylovat, pokud se nejedná o urgentní záležitosti.
Jednou výjimkou je Klárka. Někteří už ji možná znáte. Je to moje malá šťavnatá kolegyně, která si v téhle kanceláři skutečně rozšířila obzory, abych tak řekla. Teď vchází do dveří s hrnkem voňavé kávy, na tváři plachej sladkej úsměv ... zavírá za sebou a opírá se o dveře. To je takový náš ranní rituál. Chodí se mi ukázat, jak jí to sluší. Podle toho, co má na sobě už většinou odhadnu, jakou měla noc. Kratší sukně a upnuté svetříky vždy signalizují, že většinu noci prošukala s nějakým potetovaným borcem a dnes se cítí jako bohyně sexu. Když má kostýmek nebo něco podobného, obměňuje arzenál a shání novou oběť, která by jí občas nezávazně projela kundičku. Když má ale sukni ke kolenům a kolem kotníku se jí vine řetízek s červeným kamínkem, znamená to, že má chuť nebo spíš potřebu být k dispozici mně.

Zase se v duchu musím ušklíbnout tomu paradoxu, který je nejspíš důvěrně známý každému dominantovi - je to často právě subinka, kdo svým způsobem velí. S Klárkou to teda platí bez výjimky. Náš vzájemný poměr se ustálil v rovině - když to Klárka potřebuje, tak se mi nabídne a když zároveň chci i já, tak si vezmu, co potřebuju. Bez řetízku na noze je náš vztah čistě na přátelské pracovní úrovni, což nám oběma vyhovuje. Poslední dny mi tu Klárka pobíhá po kanceláři jak malej čertík a okatě mi každý den předvádí řetízek kolem nožky, který pro ni obvykle znamená, že zažije perný peprný chvilky. O to víc ji asi dráždí, že tentokrát nevypadám, že bych tu výzvu hodlala přijmout. To všechno se mi honí hlavou, když si ji prohlížím, jak tam stojí u dveří s šálkem kávy v ruce a je očividně nervózní. Kouká jak ztracený štěně a mě to tentokrát trochu naštve. Štve mě ten fakt, že mnou zcela evidentně manipuluje, že mě úmyslně provokuje k akci, že mi nedovolí ji chvíli ignorovat a soustředit se na práci, což momentálně vnímám jako svou prioritu. A čím dýl na tu utrápenou kočku koukám, tím víc se ve mně zvedá vlna vzteku, kterej by nepřehlídla, kdyby bývala neměla pohled zapíchnutej do koberce. Mohlo ji to varovat a mohla ještě zmizet. Jenže to už je jedno. Svižně se zvedám od stolu, během pár vteřin jsem u ní a za zády jí otáčím klíčem ve dveřích. Vzápětí jí beru z ruky hrnek s kafem, pokládám ho na stůl a druhou rukou už ji chytám za zápěstí a otáčím ji k sobě zády. Tvář si chladí o studené dřevo dveří a možná ani nedýchá. Nová vlna vzteku se přese mě převalí, když zjistím, že pod sukní je naostro. Dlaň pokládám na vyholenou buchtičku a trochu mě zaskočí, jak už je teď mokrá. Ukazováček sám zajede mezi horký pysky a Klárka lape po dechu. Dost neurvale jí protahuju dírku, sem tam plesknu přes poštěváček, tvrdě tlačím na její podbřišek, ježíš, ta mrcha je tak mokrá! Jako vždycky, když stoupá její vzrušení, předklání se, jako by si chtěla chránit klín a stočit se do klubíčka ... jenže přitom na mě vystrkuje nevědomky prdelku a to je chyba. Mokré prsty v mžiku mění stanoviště, opouští promáčenou horkou frndu a míří mezi oblé půlečky Klárčina zadečku. Ta se okamžitě snaží se narovnat, odtáhnout ... "Drž, čubko, nebo bude zle! Už mám těch tvých provokací tak akorát! Halenku dolů, a dělej!" Bez hlesu se začne svlékat a jen mělké nádechy ji usvědčují, že její touhy byly konečně po deseti dlouhých dnech vyslyšeny. Podprsenku jí rozepínám sama a pak ji rychle odhazuju. Ty její malinký cecíky s droboučkýma tvrdýma hrozinkama bradavek, tak nepodobný mým velkým kozám, mě vzrušují šíleným způsobem. Hrozně ráda je olizuju, okusuju, škrábu nehty a drtím mezi prsty ... ale dneska tě chci jinak, ty mrdavá vílo. Pobídnu Klárku k těžkému mahagonovému stolu, který stojí uprostřed místnosti. Hrudníčkem se pokládá na studené naleštěné dřevo a její prdelka tak zůstává vyšpulená, odhalená, přístupná ... Znova se vracím prsty ke kundičce a zcela účelově jí začínám jemně zpracovávat poštěváček. Kňourá a kňučí jak novorozený kotě a hází zrzavými vlásky ze strany na stranu, ale drží poslušně, to musím uznat ... Když mám prsty zase dostatečně mokré, vracím se k té druhé dírce. Prdelku jsme spolu zatím moc do hraní nezapojovaly, ani nevím proč. Teď mě tak moc láká ten malinkej otvůrek prozkoumat ... Ukazováčkem ji pohladím a její tiché "neeeeee" vůbec jako NE nezní. Skláním se a přejíždím malou růžičku jazykem. Klárka poklesne v kolenou, ale jemné plesknutí po pravé půlce jí připomene požadovanou pozici. Myslím, že nejvíc ze všeho se stydí, ale jako vždycky, tak ani tentokrát to nechce zastavit. "Polož si ruce na půlky a pěkně je od sebe roztáhni. Kdyby ses viděla, holčičko. Jako ta nejposlednější děvka v levným bordelu!" Jazykem prozkoumávám každý naprosto odhalený kousek kolem análku a pak špičkou ťukám přímo na dirku. Přidám na důrazu a na jazyku cítím, jak se uvolňuje, jak ji vzrušení zase jednou přemohlo a ona se sama vzpíná němu jazyku naproti. Spořádaně si dál roztahuje půlky a o hranu stolu si evidentně tře kundu, až ji to asi může docela bolet. Ve chvíli, kdy se rozhodnu, že k lízání přidám prst a trochu jí tu dírku potrápím, Klárka vypískne, zatne nehty do jemné kůže vlastního zadečku a udělá se takovým způsobem, že by se od ní mohla každá pornoherečka učit. Sedám si k ní na stůl a Klárka mi pokládá hlavu do klína. Kouká jak čerstvě vylíhnutý kuře a oči se jí blejskají jako v horečce. Hladím ji po vlasech, ve vlastních kalhotkách mám potopu a je mi jasné, že si nutně potřebuju domluvit setkání se svým pánem ...

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Peterson40
13.12.2018 16:37
Moc pěkně se to čte, až to bolí *6*
Sisule1002
10.12.2018 02:13
Moc pěkné, jsem se až vcítila do kůže Klárky.
cruella
9.12.2018 00:57
Jsem moc ráda, že se líbí :)
Luca26
Luca26 VIP
8.12.2018 16:19
*24*
bazinga
8.12.2018 10:47
Perfektní povídka. Pokračuj ve psaní, píšeš opravdu originálně..
1medvidekl
7.12.2018 03:56
Krásná povídka...
Čekal jsem ale pokračování té minulé. Byla tak hezky nedokončená.....
cruella
6.12.2018 08:43
Jak to všechno začalo?
https://www.amateri.com/cs/povidky/2398/kancelarska-cubicka