Voyeurka

7.12.2018 Autor: cruella 10 komentářů

Konečně jsem za sebou zabouchla dveře kanclu a hnusnou prosincovou plískanicí vyrazila na cestu domů. Je sotva šest večer, ale přesto tma jako v pytli a ještě k tomu pořádná zima. Teď trochu lituju, že jsem ráno maličko víc nepřemýšlela a nevzala si raději kalhoty. V té sukni je fakt docela chladno a dlouhý kabát to moc nezachrání. Sakra, a ještě jsem zapomněla koupit těstoviny k večeři. Rychle přemýšlím, kterou cestou se nejlépe vydat, abych měla při cestě obchod, kde je ještě otevřeno. Vzpomínám si na večerku, která je kousek odsud, zajdu si jen o pár minut, to už snad přežiju já i moje zmrzlá stehna. Touhle částí města obvykle moc nechodím, tak mě trochu zaskočí, že tu prakticky nesvítí lampy a když už se tu a tam nějaká objeví, tak frčí na tak úsporný režim, že ji nejspíš ani můry nenajdou. Kruci, tudy jsem ale fakt dlouho nešla … Všímám si, kolik je tu nových obchůdků, krásná útulná kavárnička zve k posezení, docela bych se i zaskočila ohřát, ale vidina horké vany nakonec vyhraje a tak zamířím rovnou k večerce skoro na konci ulice. Nakoupím, co potřebuji, milý prodavač mi se srandovním přízvukem popřeje „heský vešer“ a zachumlaná do šály až po uši pokračuju v cestě. Všímám si, že v další ulici vyrostlo pár novostaveb. Krásné, převážně přízemní domečky s miniaturními pozemky, jakých je v poslední době v našem městě a okolí čím dál víc. Nikdy jsem tomu moc nerozuměla – když dům, tak přece hlavně kvůli soukromí. Když si chci se sousedy nahlížet do ložnice, tak mi k tomu bohatě stačí sídliště – nepotřebuji k tomu výhled francouzskými okny. A že to je výhled fakticky detailní, to se mi hned potvrdí. Za obřím oknem přízemního domku s okrovou fasádou, který právě míjím, sedí u stolu muž. No muž – chlap. Dokonce moc hezkej chlap. Na sobě bílou košili s rukávy vyhrnutými a odhalujícími pěkná předloktí, pár knoflíků u krku rozepnutých, tmavý vlasy … Oči na tu dálku samozřejmě nevidím, ale řekla bych, že budou tmavý taky. Teď jsem celkem ráda, že na pouliční osvětlení v okrajové části města už asi v rozpočtu města nezbyly finance. Zato tu máme ale spoustu nových fešáckých a bizarních skulptur, kvůli kterým si z nás dělá prču půl okresu – to jsem trochu odbočila. Každopádně já díky venkovní tmě mám dění v místnosti jako na talíři, přestalo mrholit, tak mě napadne, že bych si mohla na cestu zapálit cigaretu – což vážně vážně není záminka pro to, abych toho kocoura mohla ještě aspoň chvíli očumovat. No, ale když už to tak hezky vyšlo, tak se teda ještě trošinku mrknu. Zrovna si poprvé potáhnu, když do místnosti vchází blonďatá holka v krátkým bílým župánku, ale zato v botkách na nemravně vysokým podpatku – v těch botičkách bych si stopro rozbila hubu po pár krocích a to jsem na podpatky dost zvyklá. Hodně divná kombinace k tomu županu, pomyslím si. Jako kdyby mě ta blond číča slyšela, zastaví se uprostřed místnosti, župan rozvazuje a ten se snáší k zemi jak princeznin plášť. V ten moment tam princezna stojí jen v jednoduchých bílých kalhotkách, těch zabijáckých štětkobotách a s obojkem na krku. Moment, cože? Kouř mi málem zaskočí, jak mi docvakne, na co to zrovna asi koukám … Trochu ustoupím do skrytu keře, který tvoří u domku něco jako živý plot, což jsem měla udělat už dávno. Nebo teda jsem už dávno měla pokračovat v cestě domů, ale teď mi představa odchodu jaksi nepřišla na mysl. Kráska přichází ke stolu a dolévá něco do vysoké sklenice stojící před Pánem – chci říct před košiláčem. Při tom se mírně zakymácí na dyzajnových chůdách a trochu z láhve vylije na skleněný stůl. Natahuje se pro ubrousek, ale v tom muž poprvé promluví, samozřejmě neslyším, ale dívka se vzápětí skloní a začne si pomalu stahovat kalhotky. Zdá se, že úmyslně nespěchá, zpomaleným pohybem stahuje prádlo přes útlé boky, odhaluje tak maličkou, ale krásně kulatou prdelku i hladce vyholenou štěrbinku, jemně sune bílý hadřík po stehnech až ke kolenům a ke kotníkům jej už nechává sklouznout. Nejde si nevšimnout, jak ji muž hypnotozuje pohledem, očima doslova olízne každý odhalený kousek kůže. Dívka už má kalhotky v ruce a začne s nimi otírat pokapaný stůl. Muž znovu něco promluví, poznám to jen z toho, jak sebou ona trhne, jinak jsem na to, že je v místnosti, skoro zapomněla. Blondýnka zabrala veškerou mou pozornost pro sebe. Teď ji vidím, jak míří k malému gaučíku skoro uprostřed místnosti. Stojí tam jak kdyby do pokoje vůbec nepatřil. Je pastelově čalouněný a naprosto neladí ke zbytku vybavení. Dívka se rukama opírá o opěradlo křesla a vypadá, jako by tenhle postoj rozhodně neuskutečňovala poprvé. Skoro předpisově se prohýbá v zádech, nohy rozkročené a propnuté, oči zavřené a naopak rty smyslně pootevřené. Nemá na sobě už nic, jen boty a obojek a já se nemůžu rozhodnout, jestli vypadá zranitelně jako malý andílek a nebo je sexy a rajcovní jak peklo samo. Když jsme u rajcovních věcí, muž se zrovna zvedá od stolu. Je vysoký a na sobě má kromě košile ještě kalhoty od obleku, nohy bosé … to je ale sexy! Skoro zapomenu dýchat, jak jsem zvědavá na pokračování. Muž nemluví. Přichází k andělce a jemně ji pravačkou pohladí po oblině zadečku. Levá ruka se mezitím sune po trochu vystouplé páteři dívky až ke krku, kde ji chytá za kroužek obojku. Sotva to stihnu postřehnout, na zadeček dívky dopadne první rána. V rychlém sledu ji následují další tři a i odsud vidím, že to nejsou žádná symbolická plácnutí, ale pořádné pleskance, po nichž se jemná kůže dívčina zadečku barví prakticky okamžitě do ruda. Levá ruka přitom nepouští obojek kolem dívčina krčku, možná i přitáhne, andělka trochu lape po dechu. Nevím, kam koukat dřív, jestli snad do zadýchané dívčí tváře, na mužovu pravačku, která teď prudkými pohyby plení princezninu kundičku, nebo na bouli na černých kalhotách – jak mi potvrdil i můj nejoblíbenější taxikář , fakt se v nich ten stojící pták moc pěkně vyjímá. Andělskou tvář začíná přemáhat vzrušení, už nedrží postoj, ale dost vulgárním způsobem se naráží na prsty ve svém klíně a neřeší už, že si každým pohybem proti obojku ubírá komfort úplného nádechu … a její cestu k orgasmu naruší zase pár ostrých ran velkou tvrdou dlaní … a celý proces se opakuje znovu, jen s tím rozdílem, že tvrdý pták už se dere z polorozepnutého Pánova poklopce a je na něj fakt moc příjemný pohled … ještě pár štiplavých plácnutí je sleduji a ve chvíli, kdy tvrdé péro směřuje do míst, kde je momentálně nejspíš příjemných tisíc stupňů celsia a povodeň, ve chvíli, kdy si ďábel anděla přitahuje za vlasy a cosi vrčí skrz sevřenou čelist, v té chvíli odcházím směr domov. Mým stehnům sice hrozí omrzliny a k večeři bude asi zeleninový talíř, ale ještě cestou si umiňuji, že o tenhle zážitek se s vámi, milí amatéři, chci rozhodně podělit :-)

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Matyyy31
4.1.2019 14:51
máš zájem napiš rad te poznám
ragnared
20.12.2018 04:27
Hezké,divím se že ses udržela a neudělala si to...
1974marty
16.12.2018 03:29
Krásné čtení
kresomysl
15.12.2018 01:50
Člověk by neměl takovou literaturu číst na veřejnosti. Poučení pro příště. Ale bylo příjemné se nechat vtáhnout do děje a být na chvíli také divákem. Díky
Michal030
Michal030 VIP
12.12.2018 06:15
Nádherný zážitek. Určitě jsi si před večeří ještě ulevila tam dole co?
1medvidekl
10.12.2018 02:15
Krásný zážitek. Děkuji, že jsi se o něj podělila
jjj3
9.12.2018 14:48
Hezky vzrusive
cammaleri
9.12.2018 13:35
*306**3*
cammaleri
9.12.2018 13:29
cruella: *3* tak syn... to nebyla má vysněná role. *3*
cammaleri
9.12.2018 11:40
Tam se ale dějí věci v Kostelci.