"Noční vůně"

Do prdele! Tohle už vážně nedám! Zrychluju krok a rozhlížím se...
Všude tolik lidí... A proč by nebylo když je tak hezky. Míjím nějakou slečinku v žabkách s krásnými, nalakovanými nehty i na nohou. Hmm, dobrá buchta. Jak asi voní? Pěkně kouká, usmívá se ale proč si mě tak divně prohlíží?
Cuknu pohledem a pokračuji. Ten pán se slamákem, paní s kočárkem, ty děti co si hrají u fontánky, všichni na mě čumí a já bych se hambou propadl.
Musí jim to být jasný.... Určitě to všichni ví!
Na druhé straně to nemůžou vědět. Neví to! Letmo se projedu pohledem. Musím najít nějaký místo.
Co nejdřív. Co nejdřív! Tome, nečum po lidech a zalez někam! Čau kámo, oslovuje mě Jirka a plácne po rameni. Sakra, co ten tu dělá? Je mi trapně.
Naproti, u trafiky je malá ulička. Bingo! Měním směr a míjím další hromady upřených pohledů. To bude s odřenýma ušima. Polévá mě horko a studený pot. Ale? Je tu i popelnice, to bude ono. To je přesný!!!
V břichu mi něco bouchne jako do zvonu. Po druhé..... Ještě dva, tři kroky... a rozepínám si poklopec
Zamlženým pohledem projedu potemnělou ložnici, osvětlenou jen malou tlumenou lampičkou na nočním stolku. Rychle vstávám a jdu jako náměsíčný. Rukou se opírám o zeď a dlouze oddychuji. Při prvním žbluňknutí vody si uvědomuju že to bylo fakt o fous a vlna napětí se vzdaluje jako odliv od břehu. Vracím se a míjím to obrovský letiště s hromádkou uprostřed ze které čouhá od kolene krásná nožka. Zastavím se a chvíli si ji prohlížím. Hmm, je hezká a to jen volně leží. Že jsem si nevšiml odpoledne, když se tu špacírovala, že má tak hezký nohy? Vždyť měla volný kalhoty. Nemohl sis všimnout.... Nedá mi to a jdu blíž. Pěkně tvarovaný lýtko, nárt, nalakovaný nehtíky, to všechno mě děsně přitahuje. Kolem cítím její lehkou ženskost a musím se sklonit alespoň nad ten kousek co se tu tak netečně povaluje. Mrknu na majitelku která spokojeně oddychuje a přiložím nos k jejímu nártu. Úžasný... až se mi zatočí hlava. Nasávám tu svůdnou vůni, která by se dala krájet. Co to děláš? Proto tu nejsi! Vybodni se na to, ještě se vzbudí... No, nestálo by to za to. Určitě by mě vyhodila a já bych přišel o tu obálku co mám domluvenou za tento víkend. Už v pondělí mi říkal Jirka že to nedám, že to není pro mě. Nejsem subík ale je to pro mě svým způsobem vzrušující výzva i když trochu potupná. Ale co, zkusit se má všechno, no ne?
Vnímám opojné aroma, křivky lýtka, paty, klenby.... a v tom se mi před očima pomalu pohnou její prstíky. Leknu se, podívám se na paní a dál nasávám její vůni. S tváří na posteli, nosem u chodidla, mezi palečkem a prstem se nechám dále omračovat. V trenýrkách je už notně narváno. Rukou tam zajedu a zmáčknu ho. Bože s ním by se dalo jít do čehokoliv. Letmo kontroluju její nepřítomnost a pomalu si mnu svoje mužství... Nedělej to! Jsi blbej! Blbej! Ale co, vždyť spí a nedoví se to. Já se jí tím chlubit nebudu... Klečím na dřevěném rámu postele nad její nohou a pokračuju v intenzivní masáži. Jen trošku, ještě chvilku. Uf, jde to rychle, ano. Vzrušuje mě to.... No, snad se neprobudí... Sbal se a zalez na záchod! Ne, ještě chvilku... Dál nasávám vůně a dělám se jako puberťák.... Rajcuje mě tahle tajná "mise".
Ale ne! Tak brzo? Tento sprint už nezabrzdím... polévá mě horko, směřující k jedinému bodu... Prásk! Je to tady! První cákanec přistane na lýtku, v zápětí se další zastaví na všech prstech... pak už pár zlomků sekundy nevím nic... Bože, cos to udělal? Ve vteřině vystřízlivím a v hlavě mi proběhne Co teď? V tom se paní pohne! Krve by se ve mě nedořezal ani dr. Lecter v té největší zlosti. Ladně se pootočí a pomalu zatáhne nožku pod přikrývku. No to je v pytli. Zvednu se, pohlédnu ještě bezradně do postele na klidnou tvář majitelky pocákané nohy, chvilku přemýšlím a pak pomalu cupitám do svého, už asi vychladlého pelechu. V hlavě mi projíždí všechny ty okamžiky které se mísí s výčitkami. Ale co, bylo to super a stálo to opravdu za to. Tak intenzivně se mi to nikdy nestalo. Ať to ráno dopadne jak chce..... Klíží se mi oči a spokojeně usínám....