Když pilot nelítá

15.12.2018 Autor: ilkren 12 komentářů

Dívám se, jak dešťové kapky stékají po okně, za kterým se rýsuje rozmazané sídliště Dědina. Zvláštní ironie, že naše letecká společnost pronajala pro mimopražský personál dvě služební garsonky právě tady. Burani budou přespávat v Praze na Dědině... Je to samozřejmě díky blízkosti letiště, ale stejně. Asi už to pár lidí napadlo. Teď na samém konci roku pohled ven přímo vybízí k nostalgickým úvahám. Další vánoce na blátě místo na sněhu... ačkoliv, jaképak ještě vánoce devětadvacátého? Dole u popelnic dokonce už stojí odstrojený stromek, někdo si pospíšil. V garsonce jsem na žádné velké stopy svátků nenarazil, jen v kuchyňce leží pár kousků cukroví, co sem vzala některá z letušek. Dnes totiž spím v dámské garsonce, jak mi Diana, když mi na letišti dávala klíče, zvlášť zdůraznila. Důvod je prostý: Andreas, který měl přes svátky pět rotací, zapomněl vrátit klíče od pánské garsonky. Na Němce dost netypická nedbalost, ale on je už takový. Diana kysele prohodila, že nějaká z těch jeho kurviček možná klíče hodila do schránky. Díval jsem se, nehodila. Druhé se ztratily už v létě, Diana ovšem měla pořád dost času přidělat nový pár. Andymu křivdí, pár týdnů zpátky navíc byla na předvánoční party jedna z těch, co si od něj při ploužáku nechaly bez cavyků sahat na zadek. Měla by rychle přestat trucovat, Andy má už laso od Lufthansy, pak se do Prahy podívá fakt leda za těma kurvičkama... Díky němu jsem teď v dámské garsonce. Aspoň je odsud jiný výhled než z té vedlejší, i když v tom dešti si člověk nevybere. Deštíček by naše silné stroje a statečné piloty nezastavil, ale v Miláně sněží, takže proto trčím tady. I když, v Miláně, vždyť je to zatracené Bergamo, jsme už jaky ty prolhané nízkonákladovky... Dámská garsonka navíc jemně voní parfémem, na vaně leží punčocháče s dírou, taky maličko voní. Po které asi? Možná po modrooké blondýnce Ivetce, je mimopražská a nová, na vánoce dostala záhul, určitě tu spala. Když se bude dál tak hezky smát a vrtět tou moravskou prdelkou, třeba taky skončí u Lufthansy. Cukroví asi bude od jí, domácí. Z úvah mě vyruší zvonek. Kdopak se sem hrne? Zbytek mé posádky po odvolání letu zamířil domů, jsou buď místní, nebo se už v Praze usadili. "Su Pražanda, ne?", zahihňala se i vedoucí kabiny Klára, oplácaná prsatá Přerovanda, která svou slovansky oblou konstitucí popírá obecnou představu, že letušky jsou štíhlé dlouhonohé modelky. "Klárko, ty když se nad cestujícího nahneš s kafem, to si i poslední koupák musí rázem připadat jako v byznysu.", dobíral jsem si tuhle fakt, že i přes konzervativní střih uniforem našich letušek zrovna Kláře se pod ní její bujné vnady viditelně pohupují. Odbyla mě, že jsem sprosťák, ale doplnila to vyzývavým úsměvem, který vůbec do budoucna nevylučoval s jejím poprsím důvěrnější seznámení. Jsem zvědav, kdo se to sem teď dobývá. Za dveřmi nejistě přešlápne obrýlená bruneta statné ženské postavy, držící za ruku malého klučinu. "Dobrý večer, já hledám asi Vaši kolegyni... Víte, že tohle je dámská garsonka?", zeptá se celkem zbytečně. "Taková usměvavá blondýnka, slíbila tady Pavlíkovi letadýlko...", nakukuje dovnitř, snad čeká, že dotyčná vyjukne zpoza mě, ideálně v negližé. Zjištění, že tu nenačapala letušku s pilotem, ji očividně zklame, zatímco klučík protáhne obličej, že se dárek nekoná. Prohlížím si brunetu, je to kus ženské, v domácím oblečení její ztepilé půvaby hezky vynikají. Velké poprsí se i i pod mikinou nadouvá jako dva balony, v pase nad sukní maličko vykukuje kulaté bříško. Pěkná baba. Rozhodnu se udělat dobrý skutek, sundám ze svého služebního kufříku šňůrku s malým letadýlkem a podávám ji prckovi: "Na, to je kapitánský. Ať ti to lítá, draku!" Mrkne na mě, pak se mu oči rozšíří a úplně se rozzáří. "Jak se říká, Pavlíku?", nabádá ho bruneta, na což kluk spontánně vyhrne: "Superhustý!" a my dospěláci se oba musíme rozesmát. Úsměv jí moc sluší, v kulatých tvářích se jí udělají hezké ďolíčky. Jak jí to asi sluší, když je udýchaná řekněme během... no nic, zaplaším necudnou vidinu, loučím se a v duchu dumám, koho mi připomíná.

Na dumání mám dost času, protože za chvíli pípne smska od Diany. Na dnešek mě po zrušení Milána vypsali jako zálohu, ale nebude jí třeba. Blbé je, že zítra jsem vypsaný až na odpoledne. Nerad marním čas na zemi, když jsem mohl být nahoře. Aspoň mi brzy dojde, koho mi připomněla brýlatá sousedka: směje se úplně stejně jako moje někdejší spolužačka Janča. Má ostatně i podobný somatotyp "krev a mlíko". Jak se asi Janina má? Je to už moře roků. Potrápím strýčka Googla a za chvíli vidím, že se má jako maminka dvou dítek a usmívá se ze svého "fejsového" profilu pořád stejně nakažlivě. Byla v naší třídě jedna z nejoblíbenějších, obyčejná, veselá holka, už v pubertě s pár kily navíc, žádný erotický idol, spíš kamarádka, co nezkazí žádnou legraci a dokáže se zasmát i sama sobě. Jasně, že nám klukům neunikla její předčasná tělesná vyspělost, za kterou ji pár méně obdařených spolužaček tajně nesnášelo, ale Janina z toho, že se jí jisté tělesné partie začaly viditelně zaoblovat, nedělala žádnou vědu. I po letech si vybavím, jak naší třídní, která ji v jedné ze svých špatných nálad kárala, že by nemusela mít na školní koncert tričko nad pupík, Janča bezelstně odpověděla: "Ono nebylo nad pupík, ale mně teď dost vyrostly prsa a zvedají mi ho." Následovala doslova exploze všeobecného smíchu a třídní, sama v dekoltu i po třicítce a dvou dětech obdařená spíš skrovně, jistě v duchu Janě přidala další černý puntík, zatímco pro nás byla fešná spolužačka hrdinkou dne. Klikám na fotky na jejím profilu a v albu "Chorvatsko 2018" se ujišťuju, že i dnes má horní partie impozantního objemu. Plážové fotky nezklamou. Projedu i pár starších galerií, rozesměju se, když v albu "Malta" namísto výletu na středomořský ostrov vidím Janinu a předpokládám manžela, jak v montérkách makají na stavbě rodinného domku, a pak se pokochám v albu "Čekáme" několika jejími obrázky z prvního těhotenství. Fotka, na které se jí v horním dílu plavek dmou pokročilým "jiným stavem" mocně nalité dudy, zatímco nad plavkovými kalhotkami se klene parádní buben těhotného břicha, mi způsobí lehké cukání ve slabinách. Začínají se mi vracet trochu osobnější vzpomínky, které se týkají třídního lyžáku a jisté zásadní události mého dospívání. Jak jsem ten večer, kdy mi má vysněná kráska Daniela dala jasně najevo, že za ní nemám dolejzat, prostě tím, že mě nechala vidět, jak ji na zadním schodišti líbá Libor a oběma rukama jí jezdí pod pyžamem po hrudníku, zkoušel přepít žal lahví fernetu. Jak mě Janča náhodou našla s lahví v ruce ve zhasnuté společenské místnosti, naštěstí dost brzy. Jak jsem, přiopilý tím fernetem, mumlal furt dokola, jak je krásná a jak já jsem blbej. Jak jsem s prostoduchou upřímností mlel o tom, že má překrásný prsa, a civěl jí na ně. Jak se neurazila, ale ušklíbla a prohlásila, že jsem je přece nikdy neviděl. Jak jsem "duchaplně" opáčil, že je má z toho spacího tílka zpola venku, jak na mě mrkla, že zpola není úplně, jak si je dlaněmi podebrala a vytáhla výstřihem. Jak jsem na ně zíral, abych v příští vteřině měl hlavu zabořenou mezi nimi, zbrkle je líbal a cucal nabíhající růžové bradavky, které se jí rychle zvedaly a tuhly. Jak si navzdory mé evidentní nešikovnosti držela s přivřenýma očima mou hlavu u svých dudlíků a sama mi prsa přistrkovala k lačné puse. Jak mě pak vzala za ruku a aniž by se namáhala si kozy zase schovat, rychle mě vedla do lyžárny. Klepal jsem se trochu zimou a hodně trémou, když mi tam okamžitě strčila jazyk do pusy a ruku do kalhot pyžama. Nečekaně zručně mi navzdory mé nervozitě zvedla ptáka do pozoru, a aby nebylo žádných pochyb o tom, jak moc důkladně mě hodlá nechat zapomenout na tu kozu Danielu, mou ruku si navedla pod bříško a odtáhla gumu pyžama v pase. Jako zmámený jsem ohmatával její hebce zarostlou mušličku, která se pod mými prsty rozevírala, až jsem na nich ucítil první stopy vlhkosti, které přibývalo tím víc, čím odvážněji jsem jí rozevíral masité plátky baculaté prciny. Úplně by mi stačilo, kdybychom se během líbání navzájem rukou udělali, ale Janča hodlala být v roli utěšitelky důsledná. Když mi čurák přivedla k maximální erekci, rychle z pyžamových kalhot vyklouzla, zatímco já si ty své stihl jen stáhnout na kotníky, než mě přiměla sednout si na dřevěnou lavičku, rozkročila se nade mnou, olíznutou dlaní se dole ještě trochu navlhčila a vzápětí si navedla můj klacek na to správné místo a dosedla.

Dodnes si pamatuju, že když můj pták zajel do jejího horkého lůna a já si připadal jako mistr světa, že poprvé šukám holku, zašeptala mi do ucha věcně a důrazně: "Nesmíš se udělat do mě. Až ucítíš, že budeš, štípni mě do ramene, rozumíš?" Horlivě jsem přikývl, jen aby si to nerozmyslela, ale začala rychle pohupovat boky a postupně přirážet svou mokře mlaskající frndou, až se jí nahá prsa házela sem a tam a mé koule jí pleskaly o silná stehna. Popadl jsem ji za kozy a tiskl je, ale sykla mi do ucha: "Drž si mě za zadek, nebo z tebe spadnu!" Měla parádní, širokou zadnici, jejíž půlky jsem v extázi svíral, zatímco mě její poskakující dudy měkce pleskaly do tváří. Tak takhle já prožil svoje poprvé: na tvrdé lavičce studené lyžárny, s kalhoty pyžama u kotníků, rukama svírající nahý zadek své kamarádky, která vlastně všechno obstarala sama. Přirážela fantasticky, a tak jsem slastně vnímal její pružnou, krásně horkou kundu i měkce se vlnící dudy a ani mě nenapadlo dumat nad tím, že z nás dvou jsem o "to" tady, kde se naše potlačované vzdechy potmě až nečekaně rozléhaly, přišel jen já, ona ne. Na svůj věk znepokojivě zkušeně udržovala tempo přírazů, tiše mi oddechovala do ucha a tiskla mi své přelévající se kozičky na hrudník, zatímco jsem slastí zatínal prsty do jejích kulatých půlek a nechtěl ani věřit tomu štěstí, že se to všechno děje. Žádný div, že jsem nástup svého prvního "post panického" vyvrcholení málem promeškal a smluvené štípnutí do ramene přišlo tak tak včas na to, aby se oddychující Janina ze mě sesmekla a vzápětí schytala můj první prudký výstřik na břicho a zespodu na kozy. Mé pulsující péro chrlilo další dávky semene a vytvořilo mezi námi během pár vteřin horce lepkavé spojení. Janča se neodtáhla, dokonce zalovila rukou tam dole a několika pohyby mi ještě stříkající péro pohonila, takže jsem jí bříško zcákal opravdu vydatně. Kdo ví, kde se v slastně blaženém náctiletém pitomci, který se právě poprvé pomiloval se svolnou, iniciativní a šikovnou holkou, vzalo to džentlmenství, ale přes růžový závoj slasti mi došlo, že celá akce pro tu, která ji tak dovedně nastrojila, zůstala v závěru možná těsně, ale před cílem. Každopádně když se Jana s rozpačitým odkašláním ode mě odlepila břichem a kozami a chystala se vstát, stiskl jsem znovu její kulatou zadnici a přitáhl si ji k sobě. Měli jsme ve třídě několik holek, co dělaly gymnastiku, ale Jana mezi ně nepatřila. Přesto jsem ji jemným tlakem dlaní donutil k výkonu, který by ji možná do školního výběru nominoval. Přiměl jsem ji zvednout se na úzké lavičce nahoru, až se chytila rukama zdi a rozkročila se podbřiškem přímo před mým obličejem. "Počkej, neblbni...", zamumlala nepřesvědčivě, než mi vzápětí sama přitiskla obliny svého klínu k puse. Zmáčené chloupky, pružné obliny a vzrušující vůně roztouženého dívčího pohlaví představovaly omamnou směs, která mě přiměla ponořit se mezi baculaté závojíčky a lízat, dychtivě, překotně a tvrdě, dokud můj jazyk, klouzající rýhou mezi rozevřenými pysky, nepronikl do horké štěrbiny, která mu vycházela vstříc a umožnila mu propadat se ještě hlouběji do té roztoužené dívčí pičky... "Ježiši..panebože....do prdele....joooo, jooooo!", drmolila Janča, najednou už ne tak nad věcí, ale přemožená situací, která rychle spěla i pro ni ke slastné tečce. "Panebože...lízej, lízej, lízeeeej!!!", vyjekla, navzdory akrobatické pozici si mou hlavu přitiskla k pulzující mušličce a vzápětí mi zmáčela obličej přívalem šťáv, když se s tichým, ale táhlým zasténáním udělala. "Ty vole.... to bylo něco!", vydechla, když seděla za chvíli vedle mě, tiše oddechovala a já i v pološeru lyžárny viděl, jak se rukou jakoby bezděčně hladí mezi doširoka roztaženýma nohama. "Počkej chvíli, než půjdeš nahoru. Kdyby účy nespaly, tak se jdu vyčůrat. Stejně se mi chce. Ale super, fakt super, dík!". Pane bože, ona mě zbavila panictví, a ještě mi nakonec poděkovala! Seděl jsem v té lyžárně potmě možná ještě hodinu, než jsem se, celý ztuhlý, nakonec zvedl, abych na schodech pochopitelně málem vrazil do naší třídní. "Promiňte, pančtelko, já se byl dole napít." "Nepovídej, já taky, ale nikde jsem tě tam neviděla.", ušklíbla se. Měla na sobě tričko, pod ním evidentně neměla podprsenku, na malých, plochých ňadrech se jí zvedaly výrazné bradavky. Janča má o dost větší kozy, napadlo mě. "Asi jste mě přehlídla, pančtelko. Je tu docela kosa, viďte." Všimla si mého pohledu, zamračila se a zahnala mě na pokoj.

Kombinace nostalgie a vzrušení nad dávnými vzpomínkami a plážovými fotkami mé první holky by mohla vést k dost lepkavým koncům, nedůstojným pana kapitána, a tak zavírám noťas a navzdory dešti venku i své nadrženosti vyrážím sehnat si večeři. Kousek od domu zrovna staví autobus, naskočím a nechám se vysadit u nedalekého nákupáku. Jeho ospalá atmosféra mě nepřestává fascinovat; byl jsem tu už v každou myslitelnou denní dobu, ale pokaždé je tu skoro prázdno. Ve food courtu aspoň nejsou fronty, i když ukrajinské servírky zdání autenticity v thajském bistru trochu kazí. Cestou zpátky na zastávku procházím kolem hračkářství, kdo ví proč vlezu dovnitř a po chvíli bloumání vybírám jednoduché skládací letadýlko. Dokonce je v našich barvách. Unylá blondýnka mi ho namarkuje, na mé vtípky se jen unaveně usměje, a tak se spokojím pohledem na žlábek mezi bledými ňadry, na krám s hračkami až nečekaně štědře odhalenými v jejím výstřihu, a klušu na autobus. Na levém měla hezkou pihu, napadne mě. Na patře namísto dámské garsonky zvoním naproti. Já si letadýlko z okna házet nebudu, to dá rozum. Chvilku je ticho, pak se dveře otevřou a brýlatá bruneta zvedne překvapeně obočí. "Jé, to jste nemusel! Úplně by stačilo tamto... no schválně, pojďte se podívat, Pavlík ho nedá z ruky.", zve mě mávnutím dál. Když pootevře dveře dětského pokoje, vzápětí se otočí a dá si prst na pusu. Nahlédnu a vidím klučinu, jak leží v posteli, pravidelně oddechuje a v ruce svírá přívěšek, co jsem mu odpoledne dal. Sakra, za takovou propagaci bych měl dostat prémie. "Teda, jestli ještě ráno najde tohle, nebude s ním k vydržení. Jak se nám na patře střídají letušky a piloti, Pája nemluví o ničem jiným než o letadlech.", vzdychne bruneta, položí můj druhý dárek na stůl a rozpačitě pokrčí rameny. "Dáte si kafe?" Rád, na zbytek večera žádný program nemám a ona se zase tak hezky usmála... Už nemá tu mikinu co odpoledne, namísto ní dost odvážné tílko, jehož ramínka mají co dělat, aby udržela v přijatelné poloze to nadělení, co se jí pohupuje pod ním. Že mu v tom nepomáhá žádná podprsenka je taky víc než zjevné. Snažím se necivět, přesto několikrát nenápadně tílko popotáhne nahoru, ale je to marné, kozy se jí z něj derou svou vahou pořád. Asi už nikoho nečekala: na stole otevřený noťas, sklenička vína zpola plná, vedle stoh papírů. "Jejda, já vám nabízím kafe, a sama tu piju vínko... Dáte si se mnou?", všimne si mého pohledu. "Pokud Vás neruším do práce...." "Ale ne, to počká... schválně, co myslíte, že dělám?", zeptá se rozverným tónem veselé školačky, zatímco mi nalévá a sobě dolévá. Chci ji znova vidět se smát, a tak schválně tipuju samé žertovné hlouposti: hasičku, krotitelku, striptérku. Když řeknu to poslední, na vteřinu se leknu, že jsem to přehnal, protože si mě změří pohoršeným pohledem, ale vzápětí vyprskne smíchy. Pak prozradí, že je učitelkou, vedle počítače leží dnešní písemky. Když se zeptám na předmět, vyprskne podruhé: "Biologii, a to neuvěříte, z čeho ti syčáci dneska psali." No samozřejmě, rozmnožovací soustava, čtu z podaného listu papíru, který se notně červená opravami. Skoro se červenám i já, některé malůvky jsou poměrně výmluvné. "Nevěřil byste, jak velký rozdíl je v tomhle věku mezi kluky a holkami.", ušklíbne se bruneta a znovu si maličko povytáhne tílko, které se jí vahou poprsí zase nebezpečně svezlo ke dvěma jasně tušeným hrotům. Vychutnává si mé rozpaky a upíjí vína, pozoruje mě přes okraj skleničky a já chci zase říct něco vtipného. "Já bych v jejich věku asi nevěděl, co malovat.", zahraju zakřiknutého. "Ale nepovídejte, já myslela, že vy piloti v tomhle směru vedete peloton.", mrkne šibalsky. Znovu mi bleskne hlavou vzpomínka na to, jak mě na pomyslné čelo třídního pelotonu dovedla doslova rukou ochotná spolužačka, a zkusím kontrovat: "A copak učitelky jsou nějaké puritánky? Schválně, kdypak jste Vy poprvé... hm, poznala, hm... jak bych to...", záměrně se do toho zamotávám a čekám, co na to bruneta. "Myslíte moje ´tenkrát poprvé´? Četl jste tu rubriku v bravíčku, ne?", přimhouří oči, chvilku hraje netykavku a pak věcně dodá: "V šestnácti na táboře, zamilovaná až po uši do vedoucího, co nás postupně zbavil věnečku tři. Jé, Vy se červenáte, to je hezký! A já moc kecám, normálně si dávám jen dvě deci, to jen že jste tu Vy... moc návštěv po večerech nemáme."

Když se zvedne, aby odnesla vypitou láhev, její velké kozy se krásně zavlní. Rozhlédnu se kolem a hledám v bytě nějaké stopy po dospělém muži, ale marně; kromě Pavlíkových hraček nic. "Šla jsem se podívat, jestli spí. Věřil byste, pořád drží to letadýlko od Vás.", usměje se bruneta a nejistě si uhladí lem sukně, co jí tak hezky obtahuje zadek a nechává vykukovat kulaté bříško. Napadne mě, že bych to měl zkusit. V nejhorším dostanu facku a půjdu spát do dámské garsonky. A tak zo zkusím; když se bruneta sehne nad kuchyňskou linkou, obejmu ji zezadu a políbím na krk. Facka se nekoná, jen tiše vzdychne, zavře oči a prohne se, jak jí rukou pohladím po oblině bříška a prsty vniknu pod tílko, Nespěchám, jemně ji hladím a líbám, prsty sotva znatelně brnkám kousek pod okrajem tílka na nahé kůži, ale ten zájem druhé strany cítím hned. Dech se jí prohloubí, maličko se rozkročí, snad kvůli rovnováze, snad aby mě líp cítila na svém zadku, který proti mně maličko vysadí. Beru to jako dobré znamení, líbám ji na šíji a do vlasů, kolem ucha a pak i do něj, a především vyšlu neposedné prsty na průzkum zvlněné krajiny nad bříškem. Krátce poté, co se rozloučí s ďolíkem pupíku, narazí na zdvihající se kopce mohutného poprsí a zdolat ty poctivé, vahou trochu prověšené čtyřky jim chvíli trvá. Nakonec ale stanou na jejich vrcholcích, kde se zdvihají věžičky vzrušením úplně naběhlých bradavek. Stisknu je, promnu a prsty maličko potrápím, takže brunetino hluboké dýchání přejde do tichých vzdechů pokaždé, když jí prsty stlačím ty nepoddajné, tuhé hroty, a cítím, jak mi začíná pánví vycházet zlehka vstříc. Na stojáka v kuchyni jsem to neplánoval, ale když se nesetká s žádným odporem můj drzý pohyb, kterým jí vyhrnu tílko až k bradě a nadouvající se dudy osvobodím, aby mi vzápětí zhoupnutím visící vklouzly do nastavených dlaní, začíná mi docházet, že přesně k tomu to spěje. Drtím mezi prsty tuhé cecky, chtivě je tisknu a mačkám, zatímco ona mi pohyby boků tiskne zadnici k poklopci kalhot, který mi po chvilce šmátrání naslepo rozepne. Teď už touha přemáhá i mně, takže jí vzápětí vyhrnu prudce sukni do pasu a sevřu obnažené půlky zadnice, mezi které se jí shrnula látka pruhovaných kalhotek, mezi stehny krásně vzdutých obrysem pohlaví. Kleknu si, stisknu brunetě půlky a odtáhnu od sebe, abych se vzápětí přes látku kalhotek přisál k její kundě, až slabě vykřikne. Je mezi stehny nádherně macatá, chtivě hltám obliny její prciny přes kalhotky, zmáčené mým lízáním i jejím vzrušením, než je shrnu ke straně a vniknu jí jazykem důrazně do dírky dřív, než se zmůže na nepřesvědčivé protesty. Vzápětí ji už tvrdě lížu, ona mi vychází naproti, naráží se rozcapenou pičkou na můj jazyk a přidušeně sténá. Chutná úžasně, jsem čím dál vzrušenější, vztyčené péro se mi dere z poklopce, který mi předtím rozepnula. Když jí vsaju pysky mokré mušle mezi rty a cucám jí kundu jako nějakou velikou karamelu, tiše skučí slastí a neunikne mi, že si rukama sama tiskne vrcholky svých koz a tahá se za ně. Přestávám se ovládat, zvednu se, otočím si ji k sobě čelem a vysadím na linku. Sice stydlivě zavře oči, ale zároveň roztáhne doširoka stehna a dokonce se bleskově zbaví kalhotek a prsty si roztáhne pysky své mušle, kudrnaté hnědými chloupky, aby mi usnadnila zasunutí.

"Pane bože... prosím, pomalu...dlouho jsem ... s nikým .... pomaluuuu....!!" Vykřikne, když ji svým čurákem nabodnu a prudkým přírazem do ní vniknu až po koule. Kozy jí nadskočí a rozvlní se, když jí začnu ojíždět frndu prudkými přírazy. Je to naprosto v rozporu s tím, o co mě před pár vteřinami udýchaně prosila, ale je vzrušená a hodně mokrá, takže to jde snadno, a jí se to evidentně líbí. Sice má oči pořád cudně zavřené, ale obejme mě stehny a patami mě povzbuzuje k dalším přírazům, které jí nádherně rozvlní kozy. Chytám je, tisknu a palci hnětu napružené bradavky, má je opravdu výrazné, když ji za ně chytím, celé dudy se jí nádherně převalují. Po protestech ani památky, namísto toho cítím silné stahy její mrdané píči, tahle paní učitelka rozhodně ví, jak se chlapovi nastavit, jak roztáhnout i jak mu ho s ní svírat. Kvůli stabilitě musím, ač nerad, její nadskakující vemena pustit a stisknout ji pevně za ramena, pod prsty ještě cítím, jak se jí vahou poprsí předtím do nich zařezávala ramínka tílka. Mrdám ji, až tiše slastí skučí, její díra mi fantasticky svírá péro a to v ní klouže, jako bych ji šoustal ob den už léta. "Ježiši....jo, jooo, prosim tě...pak ne do mě... nic neberu....ježiši, juj, juuuuuj!", vyráží mezi jednotlivými vzdechy a to varování není vůbec předčasné, protože cítím, že to na mě jde. Paní učitelka se ale navzdory stále hůř potlačovanému sténání určitě ještě neudělala, a tak si na chvíli odepřu slast ze sevření její horké prciny a klekám si mezi její stehna. Sevře prsty okraj linky a já mám vzápětí pusu plnou jejích zmáčených chloupků, pružných oblin macaté pičky a vzrušením naběhlého poštěváku... Lížu tvrdě a důrazně, když mimoděk poposedne, vjedu jazykem přes hráz i tam, kde by to slušné holky neměly chtít, ale většinou chtějí. Není výjimkou, a když jazykem potrápím její zadní dírku, musí si dát ruku před pusu, aby nekřičela nahlas. Zpočátku stažená rozetka se rychle uvolní a po chvilce už ji lížu skoro stejně divoce, jako předtím do pičky. Tahle maličko zvrhlá mezihra mi dopřeje potřebný čas, abych svůj vrchol
maličko oddálil, zatímco ten její se snažím vedle lízání zakázané dírky přiblížit i důkladným laskáním poštěváku, takže když znovu vstanu a prudce jí přirazím do mušličky, až to mlaskne, stačí jen pár přírazů, aby mi zaryla nehty do ramen a ucítil jsem, jak se kolem mého péra její štěrbina silně stáhne... Prsty křečovitě svírá okraj linky a přes stisknuté rty tlumeně sténá, zatímco já se rychle dodělám několika pohyby péra v její vrcholící mušli a vytáhnu ho z ní právě včas, abych v příští vteřině poslal první prudký výstřik někam na ta nádherně se nadouvající nahá prsa... Po takovém nečekaném, ale divokém milování není moc o čem mluvit. Přesto po očku sleduju, jak si bruneta stírá mé semeno z bříška a koz, které si pak, ne bez námahy, vecpe zpátky do tílka, k jehož látce se jí vzápětí mokře přilepí, zatímco se sám rychle oblékám. "Promiň... nechci, aby Pavlík ráno ... můj bejvalej má pořád klíče...občas ho ráno vyzvedne....jo, a Saša." "Cože?" "Jmenuju se Saša. A tohle se mi fakt normálně nestává, teď si připadám malinko jako coura.", pokrčí zoufale rameny. "Jaký je to pocit?", mrknu na ni. Dá si vzdorovitě ruce v bok, až se jí cecky zase tak nádherně zavlní, ale pak se usměje a pohodí hlavou: "Super, takhle ojet jsem fakt potřebovala." Ještě než za mnou zavře dveře, zahlédnu ten neodolatelný úsměv a rozverné zamávání. Paní učitelka Saša...

Ležím na posteli v prázdné dámské garsonce, sleduju kapky, co pořád po okně stékají stejnými stružkami jako odpoledne, jen teď ve světle pouliční lampy, a blaženě se usmívám. "Den, co není prolítanej nebo promrdanej, je promrhanej.", připomenu si moudro svého prvního mentora po nástupu k aerolince, kapitána Michala. Dnes občas do Prahy přivede v barvách renomované arabské společnosti největší dopravní mašinu světa, tehdy před lety mě vyfasoval na pravé sedadlo jako ucho po výcviku, celé urvané z těch zlatých proužků na uniformě a obdivných pohledů mladých husiček v letištní kantýně. Tři týdny po mém nástupu první zrušený let. Michal se chvíli bavil s vedoucí kabiny, dlouhonohou a dlouhovlasou Erikou, a když se zaklonila a zvonivě rozesmála: "Ale pane kapitáne, manžel by mě sháněl...", pokrčil rameny a mávl na mě. "Umíš lítat Andulu?" Zavrtěl jsem hlavou. "No vidíš, mladej, aspoň se něco užitečnýho naučíš." Pár dní předtím krachla velká cestovka, pilotů na čekačce bylo plné letiště, práce pro nás na dva dny žádná. Cestou do garáží Michal někam zavolal a za chvíli jsme už frčeli směr Příbram. Na letišti zdejšího aeroklubu jsem nikdy nebyl, ale coby doprovod pana kapitána jsem za chvíli seděl v kabině letitého dvojplošníku, který vezl nahoru skupinku dychtivých parašutistů. Když jsme je vysypali a klobouky jejich padáků zaplnily vzduch pod námi, Michal mi ukázal shora pár hezkých hradů, zámků a lesů a posadil dvojplošník na letiště jako do bavlnky. "Tohle je lítání, kamaráde. Mohl bys sypat někde prachy do forbesu, ale tohle je lepší vzrůšo.", ušklíbl se, elegantně objel hrbol a zdviženým palcem pozdravil před hangárem stojícího mechanika, který mu nadšeně odpověděl. O hodinu později už jsem sledoval romantický západ slunce nad travnatou ranvejí z okna dřevěné klubovny, nad kterým visely vybledlé fotky dávných průkopníků zdejšího lítání, upíjel říznou desítku, a poslouchal Michalův zanícený rozbor technických vrtochů motoru Anduly, zatímco jemný, ale stále sílící stisk ruky Ireny, okaté černovlásky, co si dnes skočila poprvé, na mém stehně jsem bral jako příjemný příslib, který se naplnil krátce po té, co jsem ji jako nesmělý študentík pozval na procházku. Věděla líp než já, kterou z vyšlapaných pěšinek kolem plotu letiště se dát, abychom brzy přišli do křovím obrostlého ďolíku, kde jsme si to bez mrknutí oka a s tichým porozuměním mládí rozdali, až Irča vkleče na všech čtyřech křičela a malé kozičky se jí třepaly, jak jsem ji zezadu nabíjel. Potom se s maličko stydlivým "tak ahoj" vydala oklikou na parkoviště, kde měla auto, zatímco na mě čekala po návratu do aeroklubu další lekce Michalova profesionalismu, byť zprostředkovaná. "Pan kapitán už odjel." poškrabal se rozpačitě za uchem mechanik a řídící letového provozu v jedné osobě. "No... on má tady kousek jednu takovou... přítelkyni. Prej tě zítra vyzvedne. Vyspat se můžeš nahoře, jsou tam matrace a i deky." Bylo to parádní vyspání, leželo se mi stejně pohodlně jako teď v dámské garsonce, když sleduju po okně stékající kapky a myslím na Sašu, na Janu, na Irču i několik holek, jejichž jména si už nevybavím, které jsem porůznu sbalil v těch divokých týdnech potom, co mi na výložkách přibyl proužek. Tancování v klubu v centru, lepení se na sebe při ploužáku, pak líbačka a osahávání někde pod schodištěm (má podprdu, nemá podprdu), cesta taxíkem do Řep, Braníku a jednou dokonce Vinoře... Pokaždé parádní šukačka a ráno tradá. "wash and go", jak říkával Michal. To bylo před pár lety. Bude to se Sašou od naproti taky takové? Snažím se nemyslet na to, že první pokus o něco vážnějšího než "wash and go" skončil před pár týdny po zrušení letu kvůli mlze odhalením tak banálním, že i seriálový scénárista v kocovině by napsal lepší. Stejně už usínám, prsatá úča mi dala zabrat.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

ilkren
9.1.2019 05:35
Děkuji za pochvaly, volné pokračování pilotových dobrodružství bylo dnes zadáno do systému a snad brzy vyjde. Příjemné čtení!
88Marty
4.1.2019 08:04
Parádní jako vždy 👍
001Jakub
3.1.2019 16:54
Když vydáš knihu, tak si ji stopro koupím a přečtu na jeden zátah*18*
masina
20.12.2018 15:22
Perfektní .-)
tom912
19.12.2018 07:10
Těším se na pokračování nebo další.
rider11
18.12.2018 14:20
Nezaměnitelný, báječný styl... co říct...snad jen... děkujeme a víc takových povídek :)
Fairy1
Fairy1 VIP
17.12.2018 09:33
Krásný 👍
BJlover
BJlover VIP
17.12.2018 06:14
Super čtení *71*
mongoo
mongoo VIP
17.12.2018 04:10
Jako obvykle super*114*
Danny99
17.12.2018 02:31
Super