RatedR(27) - Odlet

6.1.2019 Autor: RatedR 9 komentářů

Známe se už nějakou dobu. Máme k sobě blízko. Jsme kamarádi. Nikdy mne nenapadlo, že by mezi námi něco mohlo být, nepřipadal mi kompatibilní k mé divokosti. A tak nebylo složité potvrdit kafčo, další z mnoha. Těšila jsem se na záplavu fórků a dvojsmyslů, toho jak se budeme smát, já ho budu lehce provokovat a on bude zcela klidně kontrovat. Potřebovala jsem zase trochu veselí, nadhledu a volnosti.

Nezklamal, sportovní košile, sotva znatelné strniště, dobře padnoucí džíny a všudypřítomný úsměv. Když shodil péřovku zavětřila jsem... hravě a zvědavě jsem k němu natáhla čumáček....Potěšeně se usmál. "No jo, udělal jsem si radost, tuhle máš ráda, viď?"... Voněl, jak hřích sám.

Oči mu jiskřily veselím, vyprávěli jsme si vánoční události, on o divočinách někde na horách, já zas o svých vzestupech a pádech, zvážněl a soustředil se, když jsem mu vyprávěla o mé poslední eskapádě, která dopadla neslavně. Cítil mojí frustraci a smutek z toho, jak si furt připadám naivní a blbá, nerušil moje vyprávění a pak uprostřed věty položil svojí velkou packu na mojí na stole... "Kotě, když nejde o život.... víš jak.." Pravdu měl. Odpoutala jsem pohled od kafe, na které jsem se při tom neveselém vyprávění soustředila. Upřeně se mi díval do očí a snad poprvé za tu dobu co se známe v nich bylo.. něco jiného.

"To máš z toho, že si neumíš pořádně vybrat..." lišácky na mne mrknul. "Koukni já, pohlednej, zdravej, slušnej, čistotnej, diskrétní, postaral bych se o tvé potřeby myslím líp než bys řekla, vím co ti voní a co ne, můžu psát, volat i šukat kdy potřebuješ, zázemí mám, hravej jsem až hanba, lámu tě už jakou dobu a ty furt někde blbneš kolem....Jenom proto že jsem o víc než pát let mladší.." Málem mi upadla čelist do kafe, říkal to s lehkým úsměvem, přesto bylo evidentní, že to nemyslí jako vtip. Na chvilku mi došla slova.

Když jsem na něj pátravě hleděla až nápadně dlouhou dobu beze slova, skoro stáhnul ruku z té mé, ale neodolal a než mne pustil ze svých spárů, tak mojí ruku, kterou držel, natáhl k sobě a políbil mne do dlaně. Zmohla jsem se jenom na: "Nezlob, víš že jsem teď trochu naměkko...." Blýskla jsem po něm úsměvem, zatímco se zdvihal, že si odskočí než přinesou účet. Obcházel stolek i mne a když mne míjel, lehce mi přejel rukou po zádech podél páteře, málem se ve mně zastavil dech a pod džínama jsem cítila vlhké cuknutí. A sakra.

Sklonil se ke mně a do ucha mi pošeptal: "Nezlobím, víš, že bych ti nikdy neublížil. Teda ne víc, než by se ti líbilo. Známe svý lidi...." Jeho horký dech mne hladil po uchu a bylo těžko říct, jestli je to ten dech na kůži nebo obsah slov, proč mi okamžitě stojí chloupky v řadě jak vojáci na cvičišti. Jeho vůně ještě visela ve vzduchu, i když on už byl dávno pryč.

Odešel a já zůstala jen se svými myšlenkami. A ty byly celkem divoké. Zmatené. Vzrušení se míchalo s překvapením, nesmělá radost se strachem a nejistotou. Tohle fakt asi teď nepotřebuju. Uhrančivého zajdu. Můj mobil na kavárenském stolku se rozsvítil. Sms od něj. "Myslím to vážně. Pojeď se mnou na chvilku na letadýlka....žádný tlak, ale potěšila bys mne." Neodpověděla jsem. Za chvilku byl zpět, tvářil se jakoby nic, zaplatil, pomohl mi do péřového kabátku, přitom mne malinko a nenápadně pohladil po ramenou a přitáhl k sobě. Dovolila jsem si na chvilku spočinout , opřená o jeho hrudník. Furt tak božsky voněl......cítila jsem, jak se ke mně sklání ze svých skoro dvoumetrů a jeho dech mě zase přijemně lechtal na šíji....

Bez dalších nepřístojností se oblékl i on a vyrazili jsme k autům. Dělala jsem, jako bych jeho smsku nedostala a on dělal, jako by nic neposlal. Doprovodil mne k mému autu a smáli jsme se tomu, jaká je to náhoda, že parkuje jen ob jedno auto vedle. Naše dvě velké bedny svítily mezi kolem stojícíma nákupníma taškama na kolech. Když moje auto píplo svoje ahoj, já se dostala do prostoru k dveřím řidiče a přišel čas loučení, obejmul mne těsněji než obvykle a ani já nezůstala imunní k jeho šarmu a vůni a přimáčkla se k němu malinko víc na úzko. Využil toho a dlouhá ruka mu sjela na můj zadek v džínách, něžně ho pohladil a pak zmáčkl, zatímco jsme mlčeli a dívali se jeden na druhého.

"Tak tě na ty letadýlka nepřemluvím?" vrátil se k pár minut staré smsce.
"Neblbni, já s takovým děckem nemůžu páchat nějaký nesmysly. Fakt ses zbláznil nebo co?".
Viděla jsem jak mu do očí leze zklamání, ruku stáhl z mého zadku, a strčil jí stejně jako druhou do kapsy sklopil oči ke svým botám a pokrčil ramenama. "Musel jsem to zkusit. Jak myslíš.. Tak zas někdy... Pa" Najednou spěchal pryč.

Ještě chvíli jsem stála u auta a když jsem ho viděla zklamaného odcházet a okopávat asfalt cestou nešlo to nechat jen tak. Udělala jsem pár rychlých kroků a akorát když byl u dveří svého auta, jsem se k němu zezadu přimkla a obejmula ho kolem pasu přes vrstvy jeho oblečení. "Promiň, nechtěla jsem tě rozesmutnit..." šeptala jsem někam nahoru a doufala jsem, že moje slova do jeho uší doputujou. Lehce natočil hlavu a přes rameno prohodil "Takže my dva a letadýlka? Hodinka max, pak tě sem vezmu zpátky? " Kývala jsem hlavou na souhlas pořád zabořená bradou v zádech jeho sportovní bundy. Jednou rukou se opřel o hranu dveří svého auta a zhluboka vydechl.... vzal jednu mojí ruku omotanou kolem svého pasu a posunul jí dolů na poklopec značkových džín a lehce jí tam přimáčkl.

Málem to se mnou seklo. Pod poklopcem byla zřetelná poměrně zásadní erekce.
"Máš na mne zhoubný vliv..To jen abys byla plně informovaná, kotě." povzdechl si a já neodolala a přes džínovinu ten ocas lehce pohladila. Otočil se rychlostí blesku. "Nezačínej nic, co nemůžeš dokončit, vopice jedna!" už zase s očima plnýma jiskřiček a smíchu mne cvrnknul prsty velké ruky do špičky nosu.

Rychle mne eskortoval na stranu spolujezdce a usadil do auta, asi abych si to nerozmyslela, sám skočil za volant a za chvíli už plechy vozu vibroval silný motor zahraniční provenience a my opouštěli parkoviště nákupní zóny. Hrála nám k tomu příjemná hudba, už zas sršel vtipem, ale já se nemohla zbavit myšlenky na to, jestli mu ještě furt stojí a co to celé má sakra znamenat.

A tak, když jsme zabočili na polní cestu kousek u letiště, v autě voněl tenhle mladíček, hrála prima hudba a nad námi burácely motory přistávajících letadel, jejichž břicha se zdála být až nebezpečně blízko, jsem byla zamlklejší než obvykle. Najednou jsem si všimla, že jeho vodopád slov utichl. Podívala jsem se na něj.

Pobaveně se usmíval, jako kdyby mi četl myšlenky. "Přemíláš nesmrtelnost chrousta?" Musela jsem se rozesmát. Měl pravdu. "Miluju, když se směješ. Celá ožiješ. Divoženko."
Culila jsem se na něj. "Já ti dám divoženku, zajdo..." provokovala jsem ho.
"To bych si přál...." zahlásil a lehce se ke mně mně naklonil.
Zmatená jeho slovy a mozek zamžený jeho vůní a blízkostí jsem se zeptala: "Co??"
Natáhl se ještě blíž a do ucha mi zašeptal: " Přál bych si abys mi dala.... divoženku. A nejen jí...." sklouzl dechem pod ucho, do kterého mi šeptal a lehce políbil šíji pod ním, pak do ní zatnul zuby, jako bychom se znali roky a byli dávno zapomenutí milenci...

Otočila jsem hlavu k němu a setkala se s jeho pohledem: "Určitě?" Ptala jsem se...
"Určitě!" odpověděl a přitiskl svoje krásný rty na moje. Bylo to jak setkání dvou kousků jedné skládačky. Jemný dotek rtů, pak naražení zubů, pátravý jazyk co mi přejel po hraně zubů, ruka, která mi vjela přes krk do vlasů, aby si hlavu mohl zvrátit do příznivějšího úhlu k plenění mých úst. Jakmile mne dostal do pozice, která mu vyhovovala, přešel do útoku s plným nasazením. Asi mi chtěl ukázat jak je to s tím zajdovstvím. Pod tlakem jeho jazyka, prstů na krku a ve vlasech, jsem tála jak zmrzlina v létě. A aniž by na mne sáhl, vlhkost pod džínama už mne skoro začínala studit. Chtěla jsem mít navrch, natáhla jsem se po jeho klínu a chtěla vzít za jeho erekci.

Chytil mne za ruce a znehybnil mi je svýma packama vedle hlavy na okénku spolujezdce. "Nespěchej kočičko, ať si něco necháme na příště.... chci mít jistotu, že ještě nějaké příště bude..." a znova se hladově pustil do mých úst, kávová chuť se prolínala, naše vůně se mísily. Nad námi burácela letadla a já odlétala spolu s nimi.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Lipaci2
10.1.2019 09:12
Krásné, čekáme na pokračování
Michal030
Michal030 VIP
10.1.2019 02:45
Překrásný začátek určitě úžasného příběhu.
jjj3
9.1.2019 11:42
Zajimave otevreni noveho pribehu
RatedR
9.1.2019 08:50
Diky vsem :-)
Trickie81
8.1.2019 19:16
Neřekla bych holčičkovské, ale jako úvod pro další pokračování super, opět skvěle zvládnutý text, jak je tvým zvykem *195* ráda tě čtu *114*
Symphant
8.1.2019 13:17
Paráda, prosím popis toho..... příště........
RatedR
8.1.2019 13:14
@potvurka_ diky :-)

@M4612 uznavam, je to takove trochu holcickovske :-) nic pro mistni divocaky :-)) ale tam o prirazeckach a prstech kdesi a onde napisu zas nekdy jindy ;-)
M4612
8.1.2019 12:28
červená knihovna bledne závistí...dokonalé
potvurka_
8.1.2019 07:16
wau