Když mě osloví má masturbační fantazie

7.1.2019 Autor: Leo_Sacher 3 komentáře

Někdy se prostě šíleně zamilujete a nic vám nepomůže. Může se vám ale stát i zajímavější věc. Můžete se upnout k představě, která vám vyklíčila v mozku a kterou jste si spojili s konkrétním člověkem. A pak se s tím člověkem doopravdy sblížíte. A vaše sny budou konfrontovány s realitou. A ten člověk bude konfrontován s vašimi sny.

Já si před lety vysnil příběh a do hlavní role jsem obsadil Martinu. Byla mou častou masturbační fantazií. V mém vnitřním světě představovala mladou dámu, které život prozatím dovoloval trávit čas ve společnosti jiných mladých dam v zábavě a veselí. Bydlela u rodičů, měla před maturitou. Byla krásná. Dlouhé vlnité kaštanové vlasy, nevinná tvář, pronikavé zelené oči. Drobná postava. Kamarádky na ni pokřikovali Martí. Martí byla kotě.

Přisnil jsem si tehdy malou kavárnu, do které Martí s kamarádkami chodila po škole. Ne každý den. Jenom tak často, abych se na ni mohl těšit a užívat si nejistotu, jestli ji ten den uvidím nebo ne. Hráli jsme takovou tajnou hru. Já se k ní choval úslužněji než k ostatním dívkám a ona se ke mně chovala panovačněji než ony.

Později jsem se rozhodl, že mi ona bude v mých snech tykat a já jí vykat. “Přines mi čokoládovou zmrzlinu.” “Jistě, slečno. A přejete si velkou nebo malou?”

Chodil jsem jí otevírat dveře. Později si na to zvykla tolik, že se už jen zastavila před nimi a čekala, až jí otevřu. Já ji zdravil, ona mne ne. Odsouval jsem jí židli. Pomáhal do kabátu. Ona mne ignorovala.

Netoužil jsem po ničem víc, než žít pro Martinu. Být v její blízkosti a starat se o její pohodlí. Sloužit jí. Pečovat o ni.

Uplynulo mnoho let a já dávno zapomněl.

Vychoval jsem tři děti, pochoval jednoho psa, třikrát se rozvedl, poznal jsem zblízka ke čtyřem desítkám žen. Přestěhoval jsem se na druhý konec Evropy a pak zase zpátky. Zbavil se několika závislostí, změnil názor na spoustu lidí. Zklidnil jsem se a usadil. V něčem. V něčem ne.

Nějaký čas jsem si dopisoval s dámou, která se mi představila jako Tina. Potkali jsme se na jednom slovenském komunitním webu. Vystupovala tam pod nickem Temnota. Žila ve stejném kraji jako já. Byla taková zvláštní. Poprvé oslovila ona mne. Líbila se jí prý má galerie a zajímalo ji, jestli to jsem já na těch fotkách, a jestli ano, tak s kým, kdy a kde. Odepsal jsem jí, stručně jsem popsal historii fotografií, na které se ptala. Zajímaly ji další detaily. Vyměnili jsme si několik zpráv. Když se dozvěděla vše, co chtěla, odmlčela se.

Asi tak za půl roku se mi ozvala s dotazem, zda bych ji doprovodil na setkání femdom párů kousek za německou hranicí. Upřímně řečeno, docela jsem váhal, na žádné srazy už dost dlouho nejezdím, protože jsem díky facebooku zjistil, že se s některými lidmi prostě setkávat nechci. To Německo bylo ovšem do značné míry zárukou, že se tam nikdo takový neobjeví. Nakonec jsem Tině odpověděl, že s ní rád pojedu. Chtěl jsem se s ní ale nejdřív osobně setkat. Domluvili jsme místo a čas.

Na schůzku přišla Martina. Martina z kavárny v mém snu.

Všimla si, že jsem zůstal zaražený. “Známe se?” Z dob, kdy jsem ji vídal, si mě pamatovat nemůže. Neznali jsme se osobně. “Myslím, že jsem vás jednu dobu někde vídal.” “Hm, já si tě nepamatuju.”

Z toho šoku jsem se probíral pěkně pomalu. Mluvil jsem s ní jako v transu. Musel jsem se soustředit, abych dokázal oddělit Martinu od Tiny. Pikantní bylo, že já znal její pravé jméno. Nepřeřeknout se. No, vlastně, vždyť jsem jí řekl, že jsem ji vídal.

Uplynul týden.

Na sraz jsme vyrazili po obědě mým autem. Tina seděla vedle mě. Na očích tmavé brýle. Už jsem jí řekl, že znám její jméno.

“A jak to, že si mě pamatuješ?”
Život mě naučil být k lidem a v situacích, na kterých mi záleží, upřímný. Nelhat.
Vyklopil jsem jí všechno.
“Dělal sis to, když sis mě představoval?”
“Jo.”
“Kolikrát, jak často?”
“Tehdy skoro denně. Byl jsem toho plnej.”
“Ty jo! Jak dlouho?”
“Půl roku? Nevim.”
“Ježišmarjá!”
Ale očividně jí to nebylo nepřijemné.

Zajímalo ji to. Chtěla slyšet detaily. Měl jsem skoro čtyři hodiny na to, jí je vylíčit.
A udělalo mi to moc dobře.

Sraz se konal v odlehlém hotelu, který byl na podobné události zařízen. V pokojích kříž, klec a věšák s bicími pomůckami, na chodbách poutací kruhy k odkládání otroků. Sklepní mučírna a vězení, půda s trámy. Personál v kůži. Po domě se pohybovaly páry, které nijak neskrývaly své záliby.

Vynesl jsem zavazadla do našeho apartmá. Nejprve dva červené kufry do pokoje, který na nadcházející dvě noci patřil Martině, a pak jsem se vrátil pro svá zavazadla. Martina na mě čekala v baru. “Půjdu se převléct a připravit. Až ti vzkážu po personálu, přijdeš za mnou.”

Mladá servírka mi vzkaz vyřídila po čtyřiceti minutách vyčkávání. Vydal jsem se na cestu. Cítil jsem, jak se mi začínají třást nohy. Za chvíli moje Martí vystoupí z mého snu.

Tenhle příběh teprve začíná.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

1974marty
9.1.2019 05:09
Super.Taky se těším na pokračování
cruella
8.1.2019 16:25
To je moc pěkný ... těším se na pokračování!
Pod_vami
8.1.2019 16:15
Wau...