Svádivá ještěrka

„Jsem doma,“ křikl Karel do útrob potemnělého bytu.
„Teda holky zlatý, už jsem myslel, že dneska nedorazím,“ povzdechl si pro sebe dost vyčerpaně, sotva bezpečnostní dveře zabouchl.
Polobotky zařadil úhledně vedle našich sandálů a lodiček, odhodil kufřík a zamířil rovnou do koupelny. Smýt ze sebe ten celodenní stres a městský prach.
„Ahoj tati,“ křikla Zuzka automaticky směrem do předsíně, když slyšela dveře zarachotit.
„Dobrý den,“ přidala jsem se.

„Dáme ještě jednu lahvinku?“ Mrkla jsem na spolužačku a vrátila se k bedlivému sledování nadrozměrné televizní obrazovky. Akční filmy mě odjakživa fascinují, jeden takový na obrazovce právě běžel.

Letní horký den se chýlil k večeru, vypité víno stoupalo do hlavy dost svižným tempem.

„Jasně, že dáme,“ zasmála se zvonivě Zuzka.
„Musíme i do druhý nohy,“ dodala a vyrazila do kuchyně na lov.

Jako správná hostitelka, donesla spolužačka po sáčku pořádně slaných chipsů a mandlí. Obratem je spravedlivě rozdělila mezi nás a jejího otce, do extra misek. V kuchyni pak prolezla celou velkou lednici, ale neúspěšně. Další láhev vína tam nenašla.

„Tatí, jaké víno Ti můžeme beztrestně vypít?“ křikla drzým tónem, vysmátá, směrem do koupelny. Přes tekoucí vodu ve sprše ji však evidentně nebylo slyšet, odpovědi se nedočkala. „Trpělivost růže přináší,“ pomyslela si a vrátila se za mnou do obýváku.

Po chvíli se k nám přidal osvěžený Karel, zabalený v dlouhém županu. Šířil kolem sebe jemně kořeněný parfém. Rozvážně zabral své oblíbené křeslo s taburetem, naproti námi okupovanému gauči. Uvelebil se, jak široký tak dlouhý. Sáhl na stolek po knize a jal se jí listovat.

„Tati, jaké víno si s námi dáš?“ Zeptala se Zuzka znovu.
„Dáš si, že jo?“ Ujišťovala se, téměř pokaždé, i když on jen výjimečně musel večer zajet ještě cosi vyřídit, kdy pít opravdu nemohl.

„Dám si rád. Vezmi to polosuchý z Francie. Asi druhá řada vlevo.“ Poslal ji překvapivě do domácí vinotéky, s lahvemi určenými pro tzv „lepší a významné příležitosti.“

„Budeme ještě něco slavit?“ ptala se zvídavě, když s lahvinkou přišla. Potřásl hlavou, beze slova zamyšleně vstal a došel ji do kuchyně otevřít.
Dolil všem skleničky a pronesl tím jeho úžasně hlubokým hlasem přípitek:
„Připíjím na naše skvělé nové začátky.“

„Začátky? A jaké?“ Podivila se Zuzka nahlas a já s ní otázky sdílela naprosto stejné. Jen tedy v duchu.

„Trpělivost holky zlatý, trpělivost.“ K vínu lehce přivoněl.
„Nechte se překvapit,“ odmlčel se, nic bližšího neodhalil. Trochu zklamaně jsme dosedly zpátky na gauč a pokračovaly v degustaci dalších loků vína, přikusujíc tu a tam přesolené chipsy. Reklama mezitím skončila, film se blížil k rozuzlení.

Tyhle naše pravidelné dýchánky ve třech, s hraním lodí, karet nebo jen slovních her, Karla nadmíru bavily. Odpovídala tomu jeho minimální absence. Za ten půlrok se jeho neúčast dala na prstech jedné ruky spočítat. To se rovná zázraku, při jeho pracovně manažerském vytížení. Byl s námi evidentně rád a spokojený. Jeho blízkost mne více než těšila. Společně jsme takto trávili tradičně každý páteční večer od doby, kdy zůstali se Zuzkou sami dva. Ode dne, kdy se jeho žena odstěhovala. Rozvádějí se.
Čas plynul neuvěřitelně rychle. Já se za tu dobu mnohokrát přistihla, jak na něm můj pohled zálibně ulpívá. Někdy na krásných vráskách smíchu kolem očí, širokých ramenou či štíhlých prstech. Jednou dokonce zahlédnuté břišáky dobře překvapily. V jeho přítomnosti jsem pokaždé tála jak ledovec uprostřed polední Saharské pouště. Rozhodně zírání a kradmé pohledy byly častější a delší. V rozsahu celkově větším, než je společensky vhodné. Když tak moc šarmantní muž se vidí zřídka. Pokud by dělali konkurz na další díl Jamese Bonda, zcela jistě by uspěl. Tady byl navíc pokaždé lákavě zachumlaně neodolatelný, v tom pruhovaném v županu, na dosah ruky. Bujná fantazie pracovala a hormony ji statečně podporovaly. Cloumaly mnou vášně málem ode zdi ke zdi. Starší muži se mi vždycky líbili, ale Zuzky táta byl ze všech bezkonkurenčně úplně NEJ.

On je prostě jedním slovem boží.
„Totéž si nejspíš myslí i každá „sukně“, kterou on potká,“ zmínila mi v baru jednou Zuzka mezi řečí, proto se rozvádí. Neudržel ho na uzdě, respektive v kalhotách. Bouchlo to, když v garáži živočišně šoustal nadrženou mladou sousedku, ohnutou přes kapotu služebního mercedesu. Auto bohužel vykradli a díky vyšetřování záznamem z kamer ty jejich sexy hrátky praskly. To už bylo na manželku přespříliš.
Tahle historka mi hlavou běžela mnohokrát v nejbarvitějších představách. Přála jsem si nejmíň tisíckrát, být na místě té sousedky. Vzrušení a chtíč, že by se mě dotýkal na úplně stejných místech, zapříčinil mnoho mých orgasmů. Před Zuzkou se mi to dařilo úspěšně tajit. Jeho jsem považovala za nedostupného, ale provokovat jsem zkoušela. Co kdybych se náhodou jednou zmýlila? Babička vždy říkávala, že „trpělivost růže přináší.“

I tu druhou lahvinku jsme dopili, spolu s koncem filmu. Tentokrát mě párkrát mezi záběry přistihl, jak si ho se zaujetím prohlížím. Nešlo mu odolat. Se zvýšenou hladinou alkoholu v krvi jsem se přestávala snažit o kontrolu. Usmál se pokaždé, jak to zjistil. Vypadalo to, že ho to snad i těší. Osvítil mě opilecký nápad. Sotva Zuzka vyrazila pro vodu do kuchyně, já se osmělila.

„Jaký jste měl den, pane Marku?“ Oslovila jsem Karla konzervativně vykáním.

„Díky, byl fajn, ale těšil jsem se hlavně na večer,“ zvedl hlavu od knížky, zadíval se mi do očí a mrknul na mě. Nebo už šílím, že se mi to mrknutí jen zdálo?

Protáhla jsem se na gauči jako kočka. Pokud si doteď nevšiml, že podprsenku nemám, určitě mu to tím momentem došlo. Muselo. (Nejsem sice z Pobřežní hlídky, nemám pětky, ale souměrně se má pevná prsa krásně schovají tak akorát do každé ruky a myslím si, že jsou i docela hezká.) S alkoholem v krvi jsem ho chtěla bez obalu svádět, koketně flirtovat. Tak trochu jen urovnat na tričku ramínka jedno po druhém, uhladit přes prsa neviditelné záhyby látky a srovnat řetízek s přívěškem ve výstřihu na prostředek. Tím pohlazením jejich pravidelně oblé tvary krásně vynikly a bradavky nekompromisně tvrdé okamžitě látku nadzvedly. Chtěla jsem to, mocně. Jeho.
Nevypadal však, že by to s ním nějak výrazně hnulo. Asi bych potřebovala mít ty pětky? Běželo mi hlavou.
Zavrtěním jsem posunula kolena víc od sebe a dala mu tak volný prostor k nahlédnutí lehce pod okraj již tak výrazně krátké sukně.
Srdce se mi rozbušilo, tep sprintem splašil a v podbřišku mocně zabouřilo, když jsem zachytila jeho soustředěný pohled, vpíjející se do mého rozkroku. Vzápětí se naše oči hluboce setkaly. Usmál se a po chvilce posunul polštář do svého klína. Nespustil ze mě oči. V tu chvíli se Zuzka vracela zpět. Poposedla jsem v mžiku způsobně zpátky dříve, než došla. Přesunula se jen do tureckého sedu a rukou si neznatelně automaticky pohrávala s okrajem sukně. Zvědavá na jeho reakce.

„Taky jsem se moc těšila.“ Uklouzlo mi dost tiše.
„Těšíme se na pátek pokaždý, viď, Zuzi?“ Dožadovala jsem odpověď od vracející se kamarádky, překlenout to napětí ve vzduchu.

Zuzka postavila karafu s vodou na stolek a omluvila se. Pití jí tentokrát nějak dobře nesedlo.
„Víte vy co? Užijte si tady chvilku televizní zábavu beze mě. Jdu se natáhnout. Pak dáme ty karty, ju?“ Prohlásila. Tiše se vzápětí odpotácela směrem do zadního pokoje.

Díval se mi celou dobu do očí, než zašla. Pak pomalu vyrazil směrem ke mně na gauč. Dosedl těsně vedle a naklonil se blíž. Napjatá jak struna jsem čekala, co bude.

„Zlobíš! Strašně moc zlobíš a nedá se to vydržet,“ sykl mi přikloněný důvěrně do ucha.
„Koleduješ si dostat na holou. Být já Tvůj táta, tak …“ dodal tiše a změřil si mě od hlavy po lem sukně.

„Na holou jo?“ Usmála jsem se drze okatě. Jeho pusa mě neskutečně hypnotizovala.

„Jsi neuvěřitelná, Ty svádivá ještěrko,“ vzal moji hlavu do dlaní, podíval se hluboce do očí ….
„Jak to děláš?“ Položil řečnickou otázku. Odpověď nečekal. Vtiskl mi pomalu polibek na rty. Všeříkající, odzbrojující. Vzrušující, chtivě dobyvačně opatrný. Pohladil mě po tváři a dal mi druhý. Při něm pak lehce olízl mé rty, naznačil francouzský polibek. Zatmělo se mi chtíčem před očima. Chtěl a moc. Pochopila jsem to bez jakéhokoliv slova během té setiny vteřiny první pusy. Až se mi srdce sevřelo z toho poznání.

„Já taky. A moc.“ Zaslechly jeho uši téměř neslyšně.

„Co taky moc?“ Zaváhal.

„Chci Tě,“ vyhrkla jsem tykáním upřímně.
„Ale to Ty víš. Podívej se, co se mnou děláš ,“ směřuji jeho ruku do mého rozkroku. Rozšířily se mu panenky v úžasu. Během okamžiku odhrnul zkušeně proužek titěrných kalhotek a zanořil prsty do odhaleného středu roztoužené kundy, jen to mlasklo.

„Ježíš, jsi tak úžasně mokrá,“ zaúpěl spalovaný touhou a tanga okamžitě začal stahovat dolů. Nadzvedla jsem se mírně v bocích, abych mu to usnadnila.

„Nenechám Tě přeci nastydnout, jsou celé promáčené,“ usmál se, nasál zhluboka jejich vůni a strčil je automaticky do kapsy županu.

„Co když chci dostat …. na holou?“ Zarazila jsem ho. Nechápavě se podíval.
„Na holou?“ Automaticky zopakoval a čekal na odpověď.
„no jo..……..podívej se sem ……..…..na holou chci! ………………… pusu….. tady,“ rozevřela jsem v tu chvíli kolena široko od sebe, aby hladce vyholená kunda na sporém světle trochu vynikla.
Nabídla jsem se mu tak, jako exkluzivní zkušená kurva z pornofilmu. Jen pro mě to bylo v tu chvíli zcela poprvé, kdy se s mojí nadrženou kundou seznámí někdo o více než 20 let starší. Žádný rozklepaný zajíc panic, který neví kam sáhnout, bojí se, aby mi neublížil a mě bohužel ani nevzrušuje.
Zadíval se mi dlouze do očí. Tváře mi hořely touhou, trochu i studem a dychtivě natěšeným očekáváním. Tolikrát se mi o tom zdálo! V realitě to však bylo o moc syrově divočejší!

„Tak dělej prosím,“ nevydržela jsem, zavrtěla se, nadrženě zaškemrala.

„I ty jedna nadržená kurvičko,“ usmál se a vychutnával si tu převahu. Pleskl mě lehce přes prsa. Stáhl ze mě tričko, ochutnal bradavky a vzápětí se rovnou svezl na koberec mezi mé nohy.
„Nedá se nic dělat, přání se mají plnit, nejen o vánocích,“ usmál se a pomalu si vášnivě začal razítkoval cestičku polibky, od kolen postupně … po vnitřní straně stehnech až ke kundě, vždy co pár centimetrů jich pár utrousil. Ruce zaměstnal posunutím sukně a především hlazením. Všude kam dosáhl, prohmatával, hnětl a hladil každý centimetr. Postupoval s naprostou jistotou, ale s velmi mučivým oddalováním. Než se jí dotkl, dal si hodně načas. Poštěváček už byl neskutečně nateklý. Když ho hbitým jazykem poprvé poškádlil, myslela jsem, že se v ten okamžik rovnou udělám. Chvilku jej sál, lízal ji mrštným jazykem, dráždil k nepříčetnosti. Prsty přidal postupně a šoustal mě jimi. Znovu ji lízal, projížděl zákoutí, vzápětí poslal znovu prsty na hloubkový průzkum, najít bod G, udělat mi dobře.
Vycházela jsem mu vstříc a nastavovala ji do úhlů, které mě posouvaly postupně k extázi. Nebylo cesty zpět. Prsa si prohmatávala a tahala se jemně za bradavky. Přicházející první slastná křeč extáze mě vzápětí celou šťastnou roztřásla.

Na chvilku mé vědomí kamsi odplulo v jeho objetí. Po otevření oči, uvědomila jsem si, že župan má rozvázaný a jednou rukou si u toho dál zpracovává tvrdého čuráka. Panenky se mi rozšířily hrůzou. Byl na mě nezvykle velký, silný a žilnatý. Lekla jsem se, že se mi do ní nevejde.

„Ale vejde, neboj holčičko,“ zašeptal, jako kdyby mi četl myšlenky a usmíval se u toho.
„Kundu máš ták luxusní a prvotřídně rozšoustanou, jen zavři oči.“ Jakékoliv námitky, znemožnil polibkem.

Cítila jsem moje šťávy z kundy v jeho ústech, na jazyku. Bylo to nové, zvláštní a vzrušilo mě to ještě víc. Nohy již byly maximálně od sebe a unášela mě vlna jeho živočišných zkušeností. Užívala si každou vteřinu mazlení a dobývání.
Během chviličky čuráka nasadil na okraj kundy a začal si ho o ni dráždit. Jen tak po okraji ji projížděl vzrušeně a já se najednou přistihla, jak se automaticky prohýbám a snažím vystihnout ten správný okamžik, kdy by ho tvrdě do kundy mohl zarazit pořádně nadoraz. Chtěla jsem ho tam. Dovnitř. Nespěchal, vychutnával si každý jeden pohyb.
Chvilku to trvalo, než do ní vnikl. Po koule hladce zajel, jediným razantním pohybem. Horká kunda ho pohltila maximálně těsným objetím po celé délce. Skoro jako kdyby tam odjakživa patřil.

„Ty jsi táák úúúžasnááá,“ vzrušeně vyhrkl, začal mě systematicky šoustat. Propracovával se s jistotou k svojí extázi. Tempo si určoval. Chvilku pomalé dlouhé tahy, kdy ho málem úplně vytáhl, pak naopak tvrdě zrychlil. Já s ním nabírala stejný směr, k další slastné extázi.

„Teda tati!!!“ ozvalo se znenadání totálně hysterické vřísknutí od dveří. To Zuzka nás překvapila. Bílá jak stěna, s pusou otevřenou, stála vzápětí nad námi a nevěřícně zírala, jak mě její táta s chutí šoustá a já jen teču blahem z rozkoše.

V tu chvíli ho Karel vytáhl a postříkal mi prsa pořádnou dávkou spermatu v extázi vyvrcholení.
To už kamarádka neviděla. Otočila se v půl vteřině, pekelně vytočená, práskla dveřmi a odešla pryč.

Vyřčené slovo nejde vzít zpět a stejně tak obraz, jaký Zuzka viděla, vymazat z její paměti není dost dobře možné. Trvalo asi měsíc a půl, než se mnou vůbec promluvila. Byl to pak velmi dlouhý rozhovor do noci.
Mezitím jsem se k nim nastěhovala do pokojíku, který sloužil bývalé Karlovo ženě jako pracovní ateliér k focení v suterénu.
Dodatečně vyšlo najevo, že mi chtěl Karel původně navrhnout, ať u nich bydlím po dobu studií a nemusím žít na nepohodlné koleji při studiu na Univerzitě. Na oplátku čekal za výpomoc se studiem jeho dceři, mé spolužačce Zuzce, která v dost předmětech obvykle plavala a směšnou částku za podnájem. V ten osudný pátek mu navíc přišel poslední dokument, jež stvrdil jeho volnost. Definitivně rozvedený.
Naplánoval si tak nový život a nové spolubydlení. Skvělý nový začátek, pro všechny zúčastněné, jen to zrealizovat.

Že dohoda o ubytování byla pro obě strany nakonec velmi výhodná, nemusím snad vysvětlovat. A že jsem díky němu navíc měla v onen pátek ty nejkrásnější osmnáctiny, které ani Zuzky vztek nezakalil, je nesmazatelný fakt.

Nikde venku neventilujeme, že s Karlem šoustáme jak králíci při každé příležitosti a jsme z toho oba v sedmém nebi. Je mi dost jasné, že v padesáti se lidé těžko výrazně změní a jeho životní kompas je ta "mužsky citlivá část, mezi nohama." Snad to nějakou dobu tak hezké vydrží, než se rozběhne za jinou sukní, na kterou ten kompas ukáže …. No a já si ho do té doby aspoň pořádně užiju a stihnu snad i dostudovat.

„Babičko zlatá, měla jsi svatou pravdu. Trpělivost růže přináší..“ vydechla jsem, zapálila na její vzpomínku další svíčku a vyrazila za Karlem.