Když pilot přijede domů

27.1.2019 Autor: ilkren 12 komentářů

Po návratu z podivuhodné silvestrovsko-novoroční oslavy se střídají dny teplé a deštivé s mrazivými a zasněženými, takže mrznu nebo se peču ve špatně zvoleném oblečení. Dobrodružství přelomové noci starého a nového roku s polskou pilotkou Paulinou si schovám jako vzrušující vzpomínku, aniž bych nějak analyzoval některé podivné okolnosti společného úletu. Kdo ví, jak to právě tenhle manželský pár vlastně má... Partnerský život lidí od letadel by vydal na vydatnou psychologickou studii, příkladů mám kolem sebe dostatek. A to se úzkostlivě snažím vyhýbat tomu nejbližšímu, přestože to odpoledne, kdy jsme pro mlhu neletěli do Amsterdamu a já se vrátil domů, abych na nahých zádech Nikoly, přirážející v poloze "na koníčka" na klacek milence, mizící v její vyholené frndě, četl jasně napsáno, že se právě stala mou ex-přítelkyní, si bohužel pořád pamatuju víc než zřetelně. I proto ostatně v prvním souvislejším volnu jedu k rodičům, kam jsem po kvapném rozchodu s Nikolou poslal po kamarádovi svoje sbalené kufry. Otec, psychicky nalomený prvním půlrokem ve vynuceném předčasném důchodu, si mé další vztahové ztroskotání náležitě vychutná, zatímco matka, zcela zdecimovaná soužitím s čerstvým důchodcem, lamentuje snad až příliš melodramaticky. Pravda je, že s Nikolou to po letech poprvé vypadalo na takzvanou vážnou známost, ačkoliv máti věru neměla žádný důvod začít háčkovat miminkovské čepičky. Přesto naše partnerské soužití navodilo poprvé cosi jako zdání domova a pevného vztahu. Založeného mimo jiné i na neuvadající fyzické přitažlivosti: vybavuju si večer, kdy jsme se sešli doma oba utahaní jako koně, já znechucený z administrativních těžkostí na jednom z mezipřistání, Nikola vyčerpaná celodenním bojem s ambiciózní, ale tupou nadřízenou. Skoro beze slova jsme zhltli večeři, Nikča si chvíli hrála bezradně s ovladačem televize, ale pak se usmála, přetáhla si přes hlavu tričko a zabořila si mou hlavu mezi prsa, zpola odhalená v krajkové podprsence. V posteli (a v obýváku na pohovce, v kuchyni na lince, v koupelně ve sprše a několikrát dokonce trochu exhibicionisticky na stojáka na malé terase) nám to klapalo skvěle, a mně stačilo přes krajkové košíčky stisknout mezi zuby dva rychle tuhnoucí kamínky Nikčiných malých, ale nadmíru citlivých bradavek, které si ode mě tak ráda nechala jemně pokusovat a dráždit, aby se únava a frustrace dlouhého pracovního dne v jediné chvilce kamsi vytratily a najednou jsem vnímal jen ta pružná, pevná ňadra, která si nestydatě, ale hbitě vytáhla z košíčků, aniž by se obtěžovala si podprsenku rozepínat, protože dobře věděla, jak moc mě vzrušuje, když se jí objemem nevelké a spíš ploché kozičky vyboulí a jakoby zakulatí, takže jí můžu po naběhlých a vzrušením zduřelých růžových hrotech chňapat chtivými rty a její vrcholky prsou vsávat do pusy. Když jsem jí po chvíli, zatímco mi nastavovala své poklady, vsunul ruku pod sukní po stehně nahoru a stiskl přes kalhotky pahorek, rozdělený rýhou na dvě obliny, vzdychla a rychle se rozkročila. "Chtěla jsem se osprchovat...", zamumlala nepřesvědčivě. "Osprchuješ se pak!", odbyl jsem ji a snažil se zbavit ji najednou silonek i kalhotek pod nimi, zatímco ona mi podstatně šikovněji rozepínala kalhoty, z nichž vzápětí vystřelilo mé vzrušením vztyčené péro. Nevyřčenou otázku, kdo koho začne dřív uspokojovat ústy, jsme po krátkém neobratném postrkování se vyřešili tím, že jsme si dali perfektní šedesát devítku rovnou na koberci, a zatímco Nikola mi nechávala ztopořený ocas zajíždět až do krku (schopnost a hlavně ochotu k hlubokému kouření se muži vždy na partnerce cení), já jí chtivě lízal rozevřenou mušličku, ronící stále víc šťáv, jejichž chuť mě poháněla k dychtivějšímu kmitání jazykem na a především v její prcině. "Ježiši...ježiši...ještě, jo joooooo!". hekala, zatímco jsem jí s prsty zaťatými do půlek vysportovaného zadečku vrážel jazyk hluboko do horké štěrbiny, než se jí hlas zlomil v táhlém sténání, když se udělala. Zatímco křičela slastí tak bezuzdně, že další stížnost postarší prudérní sousedky se vzhledem k otevřeným dveřím na balkon dala brát za jistou, kmitala mi prudkými pohyby pánve pičkou po obličeji a zkrápěla mi ho svými šťávami, zatímco jsem rty chňapal po jejích opuchlých závojíčcích a zduřelém poštěváčku. "A teď mi ho tam vraž, nebo umřu!", vyrazila ze sebe, když se zhroutila vedle mě na koberec. To přání jsem jí vzápětí ochotně vyplnil, nalehl jsem na ni, sevřel ji zezhora stehny a prudce do ní vnikl, přetavil oddalovanou touhu po průniku do horkého, úzkého klínu ve strojově rytmické přirážení, až se jí kozičky převalovaly v mých dlaních a bradavky, trčící naběhlé vzrušením mezi mými prsty, třely o koberec. Můj ocas nemilosrdně píchal její kundu, postupně stále roztaženější a hlasitě mlaskající při každém vražení čuráku až po kořen, Nikola pode mnou křičela snad ještě víc než předtím a horlivě mi vycházela pohazováním zadečku vstříc... Pamatuju si tlak vzrušení, stále stoupající až k nesnesení, pak prudkou, skoro bolestivou explozi, když se jakoby protrhla hráz a já nekonečně dlouho stříkal do pode mnou sténající Nikči ... a pak až noční chlad, který mě vzbudil o několik hodin později, stále ležícího na Nikole, která pode mnou tiše oddychovala, tvář zabořenou do huňatého koberce, své kozičky v mých dlaních. "Dívej, normálně mám na kozách modřiny.", broukla druhý den ráno s jemnou výčitkou, když vyšla polonahá z koupelny.

No a tohle všechno je teď definitivně pasé, musím si to nějak natlouct do hlavy, poručím si, když se vrátím z růžových vzpomínek do šedé reality svého klukovského pokoje v domě rodičů. Ti se tváří tak ustaraně, že radši bez ohledu na všední den beru dráhu do nedalekého baru, kde na mě čeká kamarád z dětství Jonáš. "Zdar, pilote." "Zdar, ženáči." Ťuknou první panáky a bereme život zleva, zprava. V případě Jonáše dochází na tradiční téma těch, co se nedávno ženili, a nebylo to jenom z lásky. "Tak kdy to čekáte? A co Bohunka, jak to dává?" "Ale jo, dává, co jí zbejvá. Už má holka pěknej buben, však uvidíš." "Copak buben, ale co dudy? Bohu měla vždycky kozy jak vozy, to si vůbec nedovedu představit.", popichuju. "Jo, to nebudeš zklamamej, cecky má jak zámecká kojná.", usměje se kamarád. Nelže, když se choť o něco později dostaví a nahne se nade mnou, aby se se mnou olíbala, ve výstřihu se jí rozvlní poprsí, které by Maxe Švabinského přimělo napnout extra široké plátno. "Bohunko, tobě to mateřství neskutečně sluší.", lichotím, ale kamarádka není blbá. "Jasně, chceš mi květnatě říct, že mám kozy ještě větší než obvykle. Což sedí, mám teď úplný vemena, takže tady manžílek ze mně nesundá ruce, ale kdybys cítil, co mi to dělá s páteří...", vzdychne, až se jí dva Řípy i s rotundami na vrcholech zvednou a opět poklesnou. Když si zmíněný manžílek odskočí, Bohuna si rezignovaně pohladí těhotenské bříško, které se jí klene pod poprsím jako balón, a pokrčí smířeně rameny: "Hele, nenadělám nic. Jsme teď fakt jak Jonáš a velryba. A nečekám, že to po porodu snadno shodím." "Nech to plavat, Bohu, hlavně ať to máte zdravý. A fakt ti to sekne, a teď nemyslím jen tohle.", opíšu oblouk před jejím výstavním dekoltem. "Dík, jsi zlatej. Hele, někdo tě řekla bych hledá.", kývne ke dveřím, do kterých právě vchází naše společná kamarádka Ilona, ve tváři hraný údiv. "No tohle! To je nad Prahou taková mlha, že jsi ráčil přistát v rodném městě?", ušklíbne se, než si přisedne. Sešli se čtyři spolužáci, takže je o čem povídat. S Jonášem cinkneme dalšími panáky, zatímco holky se věnují rozboru Bódina těhotenství. Když nás po čase nastávající rodiče opustí, Ilona si taky objedná panáka, kopne ho tam a popotáhne si mimoděk okraj halenky, který se jí nějak shrnul níž. "Nečum mi na kozy. Vedle Bohuny jsem si ostatně připadala jak chudá příbuzná.", usměje se. "Bohuna je v tom, ale ty jsi krásná a obdařená odjakživa.", pokusím se o další lichotku. "V mým životě jsi Ilčo sehrála klíčovou roli, to přece víš." "Jo ták, tys furt nezapomněl na ten lyžák...", ušklíbne se a upije z druhé vodky. "Marná sláva, pomohla jsi mi utvářet ideál ženství." "Ježiši, kde na tyhle kecy chodíš? To už jsi fakt Pražák? Tak jsem ti ukázala v kvartě prsa, bože můj... Ani jsem tehdy nějak zásadně vyvinutá nebyla, co si pamatuju." zahihňá se Ilča a znovu si popotáhne dekolt halenky, ve kterém se teď rýsuje hezké stádečko. "Já si zase pamatuju, že jsi měla nejhezčí prsa ze třídy, a taky že nešlo jen o ukázání.", kontruju. "To zase kecáš, nejhezčí dudy měla Pavlíčková. Kde je tý holce dneska konec... A víc než ukázání si ne pa ma tu ju.", slabikuje Ilona důrazně a zavrtí energicky hlavou, až se jí poprsí rozvlní. Já si i po letech naopak pamatuju tu profláklou "flašku" moc dobře. První vylosovaný polibek s Bárou, která si na mě asi tehdy myslela, protože do toho dala i jazyk, ale pro mě byla tehdy jenom fajn kamarádka, co je plochá jako prkno a tudíž sexuálně naprosto nepřitažlivá. Pavlíčková na mně opakovaně nevyšla, což byla škoda, protože líbání měla zmáklé a šťastlivci, kterým se ho dostalo, referovali s přihlouplým úsměvem o tom, jak ty její výstavní dudy přitom cítili na sobě... Od losu Ilony ve fázi, kdy úkoly od úvodního líbaní přitvrdily, jsem si nic extra nesliboval, a když navíc trvala na tom, že mi "ukáže" na chodbě a ne přede všemi, čekal jsem spíš trapné výmluvy. Jenže Ilča si na chodbě mezi čtyřma očima skutečně bez řečí vyhrnula pyžamo prudce k bradě, a když jsem na její dívčí dvojky s maličko naběhlými, světle růžovými hroty udiveně zíral, vzala mlčky mé ruce do svých a přitiskla si je na ty dvě pružné bábovičky. "Abys věřil svým očím a neříkal, žes nic necítil." usmála se a vzápětí se kousla do rtu, když jsem její poklady instinktivně stiskl a promnul vrcholky mezi prsty. "Řeklo se ukázat...", zamumlala, ale nechala mé ruce provádět dál test pružnosti a citlivosti. Když jsem se po chvíli sklonil a nesměle vzal jeden z růžových vrcholků mezi rty, zavřela oči a vzdychla. Bral jsem to jako signál souhlasu, takže vzápětí už jsem její dívčí kozičku lačně sál, zatímco druhou jsem rukou chtivě hnětl. Cítil jsem, jak se mi péro staví do pozoru, což by Ilča musela přes kalhoty mého pyžama vidět, kdyby ovšem nepřivírala oči slastí, zatímco jí cucám její tuhnoucí bradavky na střídačku. Když se rozkročila, nebylo úplně jasné, jestli jen potřebuje získat pevnější postoj, anebo si to mám vysvětlit jako pozvání k bližšímu seznámení s jejím tělem nad rámec flaškou vytočeného úkolu, ale s nadržeností puberťáka jsem si vybral druhou možnost a opatrně jí sjel dlaní po bříšku níž. Vzdychla hlasitěji a k mé radosti se ještě trochu víc rozkročila, zatímco já pod prsty ucítil, poprvé v životě, horkost pružného dívčího pahorku. Když jsem začal ty obliny nesměle třít a prsty ohmatávat kontury vyrýsované mušličky, Ilona pevně zavřela oči a začala zrychleně oddychovat. Těžko říct, jak by tohle vlastně dopadlo, protože další mé poznávání jejího dívčího těla přerušil příchod další dvojice. I Láďa chtěl Lídě ukázat radši v soukromí a ti dva na nás civěli tak dlouho, až Ilona otevřela oči, rychle se postavila do stoje spatného, stáhla si triko přes prsa jako oponu a s nejistým odkašláním mě odtáhla zpátky do místnosti. Po zbytek hry jsem se už nedokázal soustředit a občas jsem juknul na Ilču, které na tričku zasychaly mokré skvrny, jak si ho předtím přetáhla přes ode mně ocucané kozičky.

"Teď přesně vím, co se ti honí hlavou.", ušklíbne se Ilona, čímž mě vrátí do reality a zároveň přiměje zastydět se, že jsem tak průhledný. "Náhodou... jenom vzpomínám, co všechno jsme se na tom lyžáku mohli a nemohli o sobě dovědět." "Něco mohli, něco nemohli a ty moc dobře víš, proč." Pokrčím rameny, možnosti tenkrát rozhodně byly. Po tom večeru se zakázanou společenskou hrou jsme po sobě dva dny nesměle pokukovali a tvářili se střídavě rozpačitě a střídavě silácky nad věcí, než nás vzájemná přitažlivost přiměla smluvit si cosi jako rande po večerce ve společenské místnosti. Pamatuju si dodnes, jak mi byla zima, když jsem na Ilču čekal, a jakou jsem měl radost, když dobrých dvacet minut po mém příchodu vrzly dveře a ona opravdu vklouzla dovnitř. Využil jsem tmy, chytil ji za ruku, druhou jí položil na pusu, aby leknutím nevykřikla, a tenhle přepadový úvod nám oběma poskytl alibi se bez zbytečných řečí rovnou začít líbat. Pamětliv doporučení starších spoluhráčů z fotbalového dorostu, ze začátku jsem se držel zpátky, ale když mi Ilona v náručí zjihla a jazykem vášnivě odpovídala mým polibkům, zkusil jsem ji stisknout za zadeček, pod kalhotami pyžama nádherně hmatatelně nahý, a když se nebránila ani mým výrazně zvědavým dotykům tam, kde jí pružné půlky přecházely na pevná stehna, zkusmo jsem vyjel dopředu, na ploché bříško a pod něj, za gumu pyžamových kalhot. Když mi jedinou odpovědí bylo její vzdychnutí a rozkročení se, vzápětí jsem už cítil hebké chloupky její houštinky a toužebně prsty ohmatával její nahou kundičku. Jenže její dobytí se navzdory Ilčiným stále hlubších vzdechům o ochotně roztaženým stehnům, zadrhlo na nečekaném vyrušení. Právě v okamžiku, kdy jsem se, zřejmě spíš snaživě než šikovně, seznamoval s citlivostí jejího vzrušením naběhlého poštěváčku, do ztemnělé společenské místnosti vešla další dvojice. Okamžitě jsme zkameněli a doufali, že si nerozsvítí, ale už podle tlumeného chichotání ti dva preferovali taky spíš tmu. Až postupně a spíš po hlase jsem poznal nejdřív tělocvikářku Pružinovou, zvanou Pružina, a po chvíli i fyzikáře Švarce, jemuž němčináři z naší třídy přisoudili nevyhnutelně přezdívku Schwanz neboli Ocas.

Bylo jasné, že Ocas s Pružinou se tu nesešli nad našimi písemkami, protože se vzápětí začali vášnivě líbat, a pokud jsme mohli zahlédnout z jejich siluet proti spoře osvětleným dveřím na chodbu, i dychtivě osahávat. Ocas opřel Pružinu o jeden ze stolů a ta se nijak nebránila, když jí vzápětí přetáhl přes hlavu tričko, pod kterým zjevně nic neměla, jelikož jsem na vteřinu zahlédl proti osvětleným dveřím tmavou siluetu plných, trochu pokleslých prsů s viditelně napruženými bradavkami. Právě ty jí začal fyzikář vzápětí zpracovávat a s hlasitým mlaskáním sát, až se zaklonila a tiše sténala. Když jí strhnul od pasu dolů zřejmě najednou veškeré oblečení, vyhoupla se na stůl a roztáhla stehna, mezi která si klekl a začal ji lízat. Pokud se dalo z té stínohry odhadnout, Pružina si tiskla jeho hlavu dychtivě mezi nohy a její vzdechy byly čím dál hlasitější, až se zaklonila a dlouze zasténala. Pak seskočila ze stolu a na své místo autoritativním gestem posadila Ocase, ke kterému si vzápětí klekla a ... musel jsem se z našeho temného úkrytu maličko vyklonit, ale pak jsem rytmicky kmitající hlavu Pružiny ve slabinách Ocase viděl až znepokojivě zřetelně. Netrvalo to dlouho, a naše učitelka s ústním těšením svého kolegy přestala, vyskočila zase na nohy a vzápětí se zapřela rukama o stůl a nastavila se mu. Fyzikář pak se slyšitelným mlasknutím do její frndy zezadu vnikl a několik minut tělocvikářku zezadu s tlumeným hekáním nabíjel, než zachroptěl a vyjel z její zmáčené pindy zase ven. Pružina osvědčila odpovídající pružnost, když rychle sklouzla ze stolu do kleku a zřejmě narychlo vzala už cukající péro Ocase do pusy, kam se jí vzápětí se zasténáním udělal. Chvilku si držel jej hlavu u rozkroku, než se mu Pružina vytrhla, rychle vstala a utřela si rukou pusu. Pak se bleskově oblékla a vystřelila z místnosti. Švarc se chvíli dezorientovaně komíhal, než si natáhl kalhoty a váhavě vykráčel na chodbu. Zůstali jsme s Ilonou zase sami a já si až po chvíli uvědomil, že zřejmě pod dojmem vzrušující a zakázané podívané na souložení našich učitelů mi Ilona vsunula ruku do kalhot a jemně, ale důrazně mi honí stojící čurák, zatímco já mám pořád ruku na její jemně kudrnaté mušličce. Aniž bychom si řekli jediné slovo, pohyby našich rukou na pohlaví toho druhého se začaly zrychlovat, zatímco prudkým líbáním jsme se snažili zabránit hlasitějším projevům gradujícího vzrušení... Ilona mě přivedla záhy k výstřiku tak prudkému, že se to s žádným z onanií dosažených orgasmů nedalo ani přibližně srovnat, a já si dodnes připisuju k dobru, že jsem pak vynaložil veškerou snahu na to, abych jí prsty třel prcinu, dokud se neudělá i ona. Mé pokusy vniknout do horké dírky pokaždé decentně ale důrazně přerušila, a když jsem se ji pokusil svléct a nalehnout na ni v návalu nového vzrušení, udýchaně mě zarazila: "Počkej... to nejde! Až v létě mi .... bude ... patnáct." A tak se toho večera něco jakoby stalo, ale přitom vlastně nestalo. Po návratu z hor naše nesmělé koketování vyšumělo; částečně proto, že Ilona větší část jara promarodila s mononukleózou, určitě ale i proto, že tak lpěla na dodržení zákonné hranice pro jakékoliv "něco víc". Své panictví jsem později obětoval vyspělé táborové praktikantce Soně, která kromě poprsí udivujícího objemu měla slabost pro nesmělé hochy a dobře věděla, jak jim pomoct k pocitu, že to s ženskou umí. Ilona zůstala mou kamarádkou, jejíž dospívání do čím dál větší krásy jsem sledoval se zvláštními pocity. "Víš, proč jsem ti tenkrát na horách nedala?", mrkne ně mě přes skleničku, jako by mi opravdu četla myšlenky. "Máma je zdravotní sestra, tenkrát dělala o ordinaci vedle mojí gyndařky. A kdybych přišla po lyžáku na prohlídku svedená a zneužitá, ta kráva by to máti na tuty řekla." "Ty jo ... to jsou věci. Co lékařský tajemství?" Ilča si mě změří laskavým pohledem lidí, co mají před sebou osobu retardovanou, a dál to nekomentuje. "No, nikdy není pozdě dohnat to.", brouknu a znovu očima polaskám její poprsí, ve výstřihu z poloviny odhalené. Tentokrát se zamračí: "Jestli si myslíš, že jsem venkovská nanynka, co schne touhou nechat se přefiknout panem kapitánem, co já jako správný letec jistě ocelovýho ptáka, tak jsi asi padlej na hlavu. Je řada důvodů, proč tohle neklapne, mimo jiné...", významně zaťuká o skleničku snubním prstýnkem. "Staromódní, ale jsem už taková." "Sakra, promiň, začínám asi bejt fakt nějakej namyšlenej.", vycouvám rychle. "V poho, zase nechci hrát netykavku. Prostě jsme se nějak minuli, to se stává." Když Ilču o něco později doprovodím, u branky jejich vily se usměje a dá mi na dobrou noc pusu, která jde příjemně za hranici toho, jak se líbají na rozloučenou kamarád s kamarádkou, takže domů dorazím příjemně rozechvělý.

Rozechvění mě ovšem ani doma neopouští; dalšího stimulu se mi dostane v koupelně, kde namísto bratra Cyrila málem vrazím do jeho nové slečny Zuzanky. Štíhlá blondýnka je hezky zrůžovělá sprchou, a zatímco plaše pípne svým vysoko posazeným hláskem své "Jejda, ahoj.", mám oči jen pro její útlou postavičku, hezky vyrýsovanou v úsporném spacím úboru. Pod tílkem se Zuzi, jejíž tvářičku s roztomile pihovatým nosíkem rámuje záplava plavých pramínků, nápadně zvedají drobná, ale viditelně špičatá kůzlátka a pejsek Snoopy na nohavičkových kalhotkách nedokáže vepředu zakrýt zřetelné obrysy mušličky, patrně vyholené do čárky, která přes průsvitnou látku viditelně prosvítá. Zuzi se cudně otočí, takže mi předvede svou kulatou prdelku i nápis "SLAP SLAP" na každé z půlek. "Promiň, já myslel, že je tu Cyrda.", zamumlám a očima hypnotizuji rýhou rozdělený bochánek její buchtičky, když se sehne pod umyvadlo pro kartáček. "Já už budu, jen si vyčistím zuby.", zašvitoří a začne vehementně ústní hygienu, až se jí díky rytmickému kmitání rukou s kartáčkem ta malá prsíčka krásně roztančí. Než stihnu cokoliv říct, do koupelny vrazí bratr. První, co uvidí, je zadnice jeho milé, které kartáček kdo ví proč zase upadl. "Hajzle!", vyštěkne a práskne dveřmi. "Co blbne?", vydechne přes bubliny zubní pasty Zuzi a pokrčí přitom ramínky, až jí cecíčky zase poskočí. Já tak nějak tuším, takže vyklízím scénu a jdu dolů. Cyril sedí v obýváku, usrkává s kamenným výrazem whisky a probodává mě pohledem. Čili vypadá jako idiot: whisky jsem přivezl otci z dubajské bezcelní zóny, Cyril navíc tvrdý nepije, protože po něm zvrací. "Klid, bráško, o nic nejde.", usměju se a seberu mu skleničku. "Neříkej mi bráško, debile!", rozčílí se. "Tak o nic nejde, jo? Jako o nic nešlo s Terkou?!" "Terka byla zlatokopka, bráško. Trošku coura a trošku na prachy." "Co to meleš? Neříkej mi furt bráško! A jakýpak na prachy? Já v tý době ani nevydělával.", zuří a snaží se napít whisky přímo z láhve. "Právě, Cyrdo, no právě. Nevydělával jsi, což Terku asi trochu sralo. Já vydělával, tak to zkusila.", usměju se, i když vím, že ho provokuju. "Co se tu hádáte? A kdo je Terka?", vmísí se do debaty Zuzka, která zcupitala za námi. Pořád má na sobě jen ten šukézní spací úbor, takže můj pohled automaticky polaská její drobné dívčí křivky; na malých bocháncích prsou se jí pořád bojovně vypínají malé bradavky, vystouplé dvorce krásně vyrýsované. "Nepleť se do toho, Zuzo! A vem si něco na sebe. Ten debil ti čumí na kozy, copak to nevidíš?", rozčílí se Cyril, čímž nevyhnutelně rozčílí Zuzanu. "No, aspoň mi nepředhazuje, že mám malý!", vzlykne a odkluše uražená nahoru. "Zuzi, počkej... brácha, ty jsi fakt kretén!", šlehne po mně Cyril pohledem a peláší svou milou konejšit. "Hulváte, Zuzka nemá vůbec malý!", vyšlu za ním jízlivě. "Debile!", ozve se tentokrát dvojhlasně a dveře bráškova pokoje se zabouchnou.

No vida, tak jsem mladé holubičky zase spojil, pomyslím si a zvednu Cyrilem demonstrativně nalitou skleničku vizoura. No jo, Terka, to byl průser, to se stát nemělo, pomyslím si, když upiju. Ovšem šukna to byla famózní, nelituju ničeho, dodám v duchu, než polknu a teplo z whisky mi projede hrudníkem. Dodnes si pamatuju otcova slova, když se to provalilo: "Cyril je takovej ňouma, a když si najde konečně holku, co mu dá víc než jednou, ty mu ji začneš píchat?" No, stalo se. Cyrda ji sbalil někde na diskotéce, nebo asi spíš ona jeho. V sobotu ráno najednou v koupelně cizí buchta, na sobě bráchovo triko, pod ním nic, kromě dud model "kozy jako vozy", v očích ohníčky a zadnici z půlky nahou, jak jí to triko nestačí... "Čau, já jsem Terka.", usmála se a potřásla mi rukou, až se jí to nadělení na hrudníku rozhoupalo jako reklama na kojení. Pak vyšla za bráškou do patra, dala si záležet, aby přitom prdelkou hezky vrtěla a pranic jí nevadilo, že jí, jak stoupá po schodech, můžu pod to triko koukat, až zahlédnu kudrnatou čupřinku mezi stehny. Brácha se u snídaně tlemil jako blbeček, a když u nás princezna příští víkend přespala zase, bylo jasné, že jsou pár. Good luck, bráško, panáka na to! Terka je kóča, prsatá, ale jinak dost štíhlá, v očích čertíci, to jsou asi noci, říkal jsem si a snažil se neslyšet, co se z jeho pokoje ozývá, když se jdu v noci napít... Matka byla v rauši, jinému by podobnou krasomilu pomluvila, ale našemu Cyrílkovi by schválila i pornoherečku, ke které ostatně Tereza hlasovými projevy neměla tak daleko. Otec si cosi mumlal, sem tam udělal nevhodný vtip, ale Terka se jim sama hlučně smála, až jí kozy nadskakovaly, "Teda pane Horák, Vy jste sprosťák!", dobírala si ho a otec i brácha se dmuli pýchou, těžko říct proč. Já byl nad věcí, v týdnu jsem studoval pilotní kurz, o víkendech lítal s parašutisty a vyhlídky, doma jsem byl málo. Terka ovšem pokaždé, když jsem přijel. Takhle nápadně kozatou slečnu si člověk nemůže aspoň neprohlídnout. A pak přišel ten večer, kdy jsme si vyrazili ve třech...

Divný večer. Cyril je od začátku nějaký nesvůj, přehnaně sebevědomý, pak zase zádumčivý. Po několika panácích z něj vyleze, že o pár stolů dál sedí jeho bejvalka. Nějaká Zora, ani jsem ji nezachytil. Tuctová blondýnka, proti Terce prakticky plochá. Cyrdu to ale nějak žere, nejdřív s Terezou přehnaně teatrálně tancuje ploužák, pak zase panákuje... Aniž by si ho jeho ex vůbec všimla, zruší se, že ho s Terkou domů prakticky neseme. Když ho uložíme, se smíchem si střihneme, kdo první do koupelny. Vyhrávám, ale když stojím pod sprchou, najednou vrznou dveře, Terezka se jako by nic svlékne donaha, vklouzne ke mně do sprcháče a s přehnaně provinilým úsměvem pípne, jestli neva... O pár vteřin později už jí hnětu ty výstavní dudy, zatímco ona mi pumpuje čurákem který jí pak vrazím do kudrnatě chlupaté frndy, když se mi zezadu nastaví... Mačkám jí zadnici a přirážím, ruku jí držím na puse, kouše mě do ní a hází prdelí naproti mému péru, až to hlasitě mlaská. Nedokážu se ovládnout rukou jí honím frndu, kterou jí zezadu šoustám, a pak se do ní s tlumeným hekáním udělám, ona stojí, drží a sama si tře poštěvák... Pak z mého ochabujícího klacku sklouzne, pokrčí s omluvným úsměvem rameny a mokrá ze sprchy, s pyžamem v ruce, vyběhne nahá z koupelny. Ráno se sejdeme u snídaně, nevím, kam s očima, Terka je zase oblečená tak napůl kurvoidně, oči mi pořád šilhají na její dudy, až se ke mně později nenápadně přitočí, vezme si mou ruku a rychle si ji vsune pod tričkem zespodu na prso, samozřejmě je bez podprsenky, cítím pružnost její kozy, zatímco šeptá: "Včera to bylo super...bude to mezi náma, chceš?"nJe to jako nevyřčená tajná dohoda. Od toho rána s Terkou nevynecháme jedinou příležitost si to rozdat. Stačí nám nenápadný pohled a už víme, že jakmile budeme sami... Podruhé ji píchám ve sklepě, kde jako že hledáme rakety na badminton... Terka si vyhrne tričko a stáhne prudce legíny i kalhotky pod zadek, rukou mi ho rychle pohoní a nastaví se mi zezadu, ohnutá o starý stůl. Mrdám ji divoce, snažím se rychle udělat, ona taky, rukou si tře frndu, ještě když s tlumeným hekáním prudce stříkám na její záda, pak se i ona udělá. "Dej si příště víc záležet.", vyhrkne udýchaně a já v duchu jásám na tím slůvkem "příště". Přijde to hned druhý den, v našem zahradním domku. Oknem, plným pavučin, hlídám brášku a naše, jak trhají letní jablka, zatímco přirážím Terce do pičky a rukama drtím její kozičky v košíčkách podprsenky. Dám si záležet, když to na mě jde, kleknu si, popadnu ji za prdel a lížu jí zezadu frndu... "Včera jsi ji měla chlupatou....?", prohodím, když znovu vstanu a prudce jí ho tam vrazím. "Jo .... jooooo. Měla. Jsem si ji vyholila. Líbí se ... ti na holčičku ...víc?", vyráží ze sebe Terka a pohybuje zadnicí proti mému čuráku, až jí píchaná a dohladka vyholená pipina mlaská. Příští víkend má už zase mezi nohama hebkou, kudrnatou houštinku, o čemž se přesvědčím hned po návratu z Prahy, když ji potkám v kuchyni. "Všichni šli na nákup.", prohodí a sedne si na kuchyňskou linku, abych se jí snáz dostal pod šaty, které má na sobě na ostro, bez kalhotek...

Po dvou měsících intenzivního šoustání na tajňačku mi z toho jde hlava kolem. Nechci podvádět bráchu, ale Terina je tak neskutečně šukézní a já nedokážu jedinkrát odolat, když po mně hodí ten svůj pohled nadržené samičky. Pak se mi Cyril zase v takové divné náladě svěří, že asi Tereza někoho má. "Blbost, bráško, proč myslíš...?". Zase panáky, bezvládný Cyril a odtah domů, zase Terčina návštěva koupelny. "Terko, počkej. Musíme si promluvit." "Promiň, co jsi říkal? Já jsem ale drnda, strašně se mi chce...jsem pochcanda, co?", usměje se a začne do bidetu čůrat. Bez zábran, přede mnou, se stehny od sebe, záměrně pomalu. Mám ve vteřině péro ztopořené do oblouku, v životě jsem nic podobného neviděl. Terka se ještě čůrající z podřepu mírně zvedne, abych viděl, jak jí z kundičky crčí zlatý pramínek, bere mě za klacek a líže mi ho přes kalhoty, zatímco si vyhrnuje triko. "Utřeš mi ji?", zavrní, když dočůrá, a zatímco jí fascinovaně otírám podaným ubrouskem pipinu, rychle mi osvobozuje ocas z kalhot a nastavuje se mi k zásunu. "Jooo...vošukej si svoji chcandičku! Vojeď mi tu mou počůrandu!!", sténá a cpe mi své dudy do pusy, když jí ho tam vrazím. Mrdám ji dychtivěji než kdy dřív, na ukončování čehokoliv nemám ani pomyšlení a nakonec na ní ležím, ona pode mnou, roztažená a sténající na podlaze koupelny. "Nastříkej mi tu mou pochcandu!", vzlyká rozkoší a já ztrácím rozum. Když se o chvíli později malátně zvedá, nezapomene si utřít pramínek mé mrdky, vytékající jí z vystříkané dírky, abych to obzvlášť dobře viděl. Druhý den odpoledne, když si to rozdáme v mém pokoji, se Cyril vrátí nečekaně brzo a nachytá nás. Doma se pak neukážu půl roku a Terezu už niky nepotkám.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Michal030
Michal030 VIP
30.1.2019 16:18
Tak to je úžasně krásná povídka.
abraxas52
30.1.2019 14:45
Skvělá povídka :-)
feminka
feminka VIP
30.1.2019 02:20
Pěkná povídka *23**23**23*
jitka.katka
29.1.2019 16:35
zase úžasné čtení
jjj3
29.1.2019 13:08
pěkná povídka
bolb41
29.1.2019 10:55
Prostě zase geniální *114**114**114**114**114**114**114**114**114**114*
Missmondo
28.1.2019 16:42
Skvělé *114*
choutkynoaco
28.1.2019 15:52
ach.... božský!!!
Emotikon
28.1.2019 15:50
Mas jedinou chybu, strasne dlouho nas napinas s dalsim dilem a pritom je to tak skvele!
Dr.Housik
28.1.2019 13:22
Perfektní. Honem servíruj další.😊👍😎