Když pilot doma dlouho nevydrží

Když se probouzím ve svém dětském pokoji v domě rodičů, často se mi vrací vzpomínky na kalná rána v maturitním ročníku, kdy jsem konečně pochopil, k čemu by mi bývalo mohlo vzdělání být, kdybych závěrečné roky střední tak hloupě neproflákal. Tak jako tehdy, kdy mě svíral strach z pololetky nebo zkoušení, i dnes většinou zamířím k oknu a zkontroluji, jestli se naproti svítí. Protože naproti bydlí už od dob mého dospívání v podkrovní přístavbě sousedovic Anička. Ačkoliv naše zahrady přiléhají a Anička je jen o rok starší než já, nikdy jsme si nehráli a ani naši rodiče se nijak zvlášť nepřátelí. Na malém městě je běžné tykání, ale tohle byli vždycky Kazdovi a Anička Kazdová ta slušná holka, co od nějakých nácti dojíždí na zdrávku do sousedního města, takže jsem ji denně potkával jít od autobusu: růžolící, statnou blondýnu s kulatými, pořád jakoby lehce zardělými tvářemi a už od třinácti stále výraznějšími ženskými tvary. Takové to české selské baroko, co už brzy po dvacítce začne povolovat, ale v šestnácti na koupálku nabízí plné, pohupující se obliny tam, kde řada vrstevnic nemá, co by dala do plavkové podprsenky. Anička disponovala nepřehlédnutelnými ňadry, která sice schovávala pod nemožnými halenkami a topy, na kterých nechyběly třeba flitry vyvedené nápisy LOVE a podobné šílenosti, já ale naštěstí dobře znal, co se ukrývá pod nimi v podprsenkách nápadně větších velikostí. Aničku jsem totiž viděl nahou snad jako úplně první dospívající holku, a vídal jsem ji navíc skoro denně... Tahle se v Čechách na malých městech a vesnicích dodnes staví: ze začátku se udělá spodek, a když jsou časem nějaké úspory, celé se to zvedne o patro, anebo se realizuje aspoň nějaká ta přístavba, přílepek, cimřička... Většinou svépomocí nebo s pár meloucháři, na divoko a bez architekta. Nikdo moc neřeší oslunění a další podružnosti, třeba jestli do přístavby není vidět z okolních budov. Z naší budovy, konkrétně z mého pokoje, do Kazdovic přístavby vidět bylo, konkrétně do Aniččina pokoje. Ne moc, jen na malou část, ale právě na tu, kam si Anička, snad kvůli světlu z okna, postavila velké zrcadlo a kde se každé ráno oblékala. Často vyšla ze sprchy, omotaná osuškou, kterou nechala spadnout na zem a začala spodním prádlem. Většinou cudně nohavičkovými kalhotkami a tělovou natahovací podprsenkou, do které si své stále plnější prsa cpala s rostoucími obtížemi, než tenhle model definitivně odložila a začala střídat černou krajkovou a béžovou hladkou... Hodně mě vykolejilo, když si jednoho rána oblékla leopardí skvrnitou a nasoukala se do stejně leopardích kalhotek, na zadku rajcovně vykrojených, což pak opakovala několik měsíců každý pátek, až mi docvaklo, že má zřejmě známost. Tehdy jsem taky poprvé zahlédl v jejím podbřišku namísto hnědými, kudrnatými chloupky porostlého pahorku vyholenou úzkou čárku. Když leopardí soupravičku vyřadila a klín si nechala znovu přírodní, známost zřejmě skončila. Po čase jiná zase začala, to přišla ke slovu černá tanga a podprsenka s košíčky tak vybranými, že si do nich Anička se starostlivým výrazem rovnala svoje zas o něco větší kozičky pěkně dlouho. Kdo ví, jakého troubu si nabrnkla tentokrát, jelikož sexy modýlky brzy vystřídala sportovní podprda a legíny, to když ráno před odjezdem do školy cvičila, až z ní pot stříkal a byla celá rudá, než do ze sebe všechno servala a odešla do sprchy, aniž by tušila, jak nádherný pohled na svou širokou zadnici a drn chloupků mezi stehny mi nabízí... Tak takhle já jsem sousedovic Aničku sledoval celé roky. Ne, nejsem žádný úchyl nebo voyer, ale uznejte, který kluk by si v pubertě nechal ujít pohled na sousedovic holku, když se naproti v okně svlíká?! No a pak už jsem byl tak zvyklý, že pohled přes zahradu byl ráno většinou to první, co jsem udělal. Přitom to nikdy nebylo nic víc než to, Ančí je taková slušňačka, že pokud si snad někdy hrála sama se sebou, tak vždycky pod peřinou nebo ve sprše, a že by si domů někoho přivedla? No to ani náhodou! V tomhle směru jsem mohl jen závidět, spolužáku Hadincovi, který z půdního okénka pravidelně sledoval jejich sousedy, jak si to rozdávají na zahradě za paravanem a ani mu nijak zvlášť nevadilo, že je oběma hodně přes čtyřicet a panímáma má dobře ke sto kilům. Hadinec je úchyl, já ne.

Anička bydlí v tom samém pokojíku s přestávkami dodnes. Jednu dobu měla vážnou známost, snad doktora od nich ze špitálu, ke kterému se na čas odstěhovala, ale pak se zase vrátila k rodičům. Nedávno matka přinesla zaručený drb, že ta sousedovic macina je ve skutečnosti lesba, no prostě na holky, vysoukala ze sebe máti s obtížemi, a že prý žila skoro rok s jednou hradeckou doktorkou, jenže se to provalilo. Na to otec, který je jinak k matčinému zpravodajství dost imunní, vybuchnul vztekle, že Anča odnaproti je holka krev a mlíko, takovou prdel a kozy aby člověk pohledal, už teď má dudy větší než její máma, tak jak by taková buchta mohla bejt tepluška, hergot mámo, přemejšlej trochu! Matka se samozřejmě urazila, odsekla, že to je na beton, ženský se o tom tuhle na aerobiku bavily, a navrch začala otce vyslýchat, jak jako ví, jaký má stará Kazdová dudy, takže jsem je se smíchem nechal se hádat. Prada je, že o Ančiných sexuálních inklinacích nevím nic, zato mohu potvrdit, že je skutečně víc a víc ženská "krev a mlíko". Ačkoliv u rodičů přespávám už jen málokdy, i dnes ráno, když se vzbudím s lehkým bolehlavem z včerejších panáků i zklamáním, že Ilona byla včera tak málo svolná a Zuzku si Cyril navzdory tomu příjemnému setkání v koupelně taky nakonec zkrotil, což jsem slyšel přes dveře jeho pokoje víc, než mi bylo milé, stoupnu si k oknu a očima hypnotizuju ten svítící ostrůvek naproti. Doufám, že se Anička objeví, a to se brzy splní: vkráčí do mého zorného pole v rouše Evině, nahá od hlavy až k patě, ještě se po ranní sprše utírá, takže mi nabídne pohled na svou krásně klenutou prdel, pak se otočí bokem, takže vidím ze strany její velké prso, opřené zase maličko víc o hrudník, ovšem co do objemu nakynulejší, a když se pak obrátí docela, musím uznat, že má dudy pořád výstavní, houpavé, od hrudi k vrcholkům se rozšiřující jako těžké hrušky s bradavkami uprostřed širokých, hrbolatých dvorců skoro tmavě hnědých a visící k bříšku, které se roztomile klene. S mírným studem z toho, jak mě zase znovu vzrušil pohled na holku, kterou jsem viděl nahou za poslední roky tolikrát, a přesto jsem s ní prohodil sotva deset vět (posledně, když jsem ji pozdravil, odpověděla roztržitě 'dobrý den!'), hltám očima její mušličku, nahoře sice pořád krásně kudrnatě zarostlou, ale po stranách vyholenou tak, že masité pysky jsou nahé. Anička má asi zase přítele ... anebo přítelkyni? Cítím, jak se mi čurák staví, když si nahá před zrcadlem podepře své těžké prsy dlaněmi, promne je a začne jedno po druhé soustředěně prohmatávat. No jistě, samovyšetřování by měla každá žena pravidelně zvládat, vybaví se mi letáček se znepokojivě přesnými kresbami doporučených pohybů, který jsem před časem odkudsi přinesl domů a s průhledným úsměvem položil Nikole na polštář. "Hele, jak si ty kozy mám prohmatávat? Tady píšou, že může pomoct i partner, pokud nemáte menzes, což jak asi víš právě nemám.", prohodila Nikča nevinně, když osvětový materiál večer našla, a podepřela si svá kůzlata, rozhodně menší než ta Aniččina, s významným úsměvem rukama, div jí nevyjela z noční košilky.

Byl bych špatný partner, kdybych své milence v podobné situaci nebyl nápomocný, a tak jsem s co nejlhostejnějším výrazem, aby to nebylo příliš okaté, zabručel nezúčastněné "Ukaž?" a chvíli studoval inspirativní náčrtky. "Počkej, to se nedá dělat přes košilku.", broukl jsem a vjel Nikče do výstřihu, odkud si nechala bez protestů obě kozičky vytáhnout. "Myslíš, že mám objemné nebo povislé prsy? To bych musela jet podle téhle fotky.", upozorňovala mě snaživě. "Nemáš ani takový, ani takový, zvedni ruku a nech mě vyšetřovat.", ušklíbl jsem se a dal se do ohmatávání její kulaté kozičky, na jejímž vrcholu začala hezky nabíhat tuhnoucí bradavka. "Máš studený ruce.", stěžovala si Nikola, ale ochotně držela. Když jsem jí ňadro podepřel z boku dvěma prsty a začal ho jemně prohmatávat, přivřela oči, a když jsem jemně, ale důrazně stiskl růžovou bradavku, ztvrdlou jako malý kamínek, kousla se do rtu. Dopřál jsem vzrušenému cecíku prohmatání značně nad rámec doporučeného, prsty jsem tiskl bradavku i malý dvorec, jemně je potahoval a mnul a několikrát za prso zlehka zatahal, až roztomile poskočilo. "Máš talent, hele, ty bys byl výbornej gyndař.", vzdychla Nikča a nechala do mé dlaně vklouznout druhé prso, kterému se dostalo stejně důkladného "vyšetření". "Mám si ještě odložit, pane doktore?", zavzdychala přehnaně afektovaně a zamrkala očima. Vlastně jsem tu notoricky známou hru na doktora s žádnou nikdy nehrál, ale teď se lascivním pohledům a teatrální mluvě vzrušené Nikolky dalo těžko odolat, a tak jsem prohodil: "Ano, odložte si prosím, a ukažte mi, kde Vás mám prohlédnout." Vyklouzla z noční košilky, rozevřela svá opálená stehna a namířila prst na vyholenou mušličku. "Tady prosím!" "Aha, počkejte... píchá Vás tady?" "Píchá, pane doktore, docela často. Jednou mě chtěl píchat i tady, ale já nechtěla. Já se bála.", zavrněla Niki a pohladila si rozetku zadní dírky. "A co cítíte, když udělám tohle?", začal jsem jí jemně přejíždět prsty po oholených závojíčcích a palcem brnkat na nabíhající poštěváček. "Takový rostoucí tlak.", vzdychla a sama si začala přejíždět prsty dokola po vrcholcích prsou. Zlehka jsem jí bříškem palce poklepával po klitorisu, vzrušením naběhlém jako fazolka, až se jí rozevřená lasturka začala lesknout vlhkostí. "Budu muset provést hlubší vyšetření. Uvolněte se, prosím.", pronesl jsem profesionálním tónem a začal jí vzušenou dírku opatrně, ale důrazně prstit. "Bolí?" "Ne... ne bo lí...", oddychovala Niki a začala pohyby pánve vycházet mým prstům naproti. "Můžete ... i hlouběji...", zasténala a natáhla se k nočnímu stolku. Vlastně nevím, proč ten lubrikant měla, protože když se vzrušila, vždycky zvlhla až dost, ale teď se k dokreslení lékařského vyšetření tahle rekvizita docela hodila. Zkropil jsem jí rozcapenou prcinu štědrou dávkou, až tiše vyjekla, když ji v horkém klínu zachladil gel, a začal jí pičku znovu postupně roztahovat přidávanými prsty. K mému překvapení je do sebe oddychující Nikola postupně pojala všechny, až na palec, kterým jsem jí stále dráždil vzrušený poštěváček. Sama jako by tomu nechtěla věřit, protože její štěrbinka byla běžně spíš úzká, teď jsem ji ale roztahoval čtveřicí prstů, až to mlaskalo. "Ještě...pane doktore...ještě...", zavzdychala a stiskla si prsty obou rukou pevně bradavky, až se jí prsa propnula. "Nechcete ... zkusit ... i ten pa palec?" zajíkla se a zaťala rty, když jsem nevěřícně zíral, jak můj poslední prst nachází nečekaně ještě skulinku místa mezi zbývajícími čtyřmi. "A teď ... přitlačte...prosíííím....", vydechla, roztáhla stehna ještě o trochu víc, naklonila se, stříkla mi ještě trochu gelu na zápěstí a s tichým supěním začala tlačit pánví proti mé ruce, která k mému údivu skutečně do její roztažené píči postupně zajela. "Opatrně....prosím....prosíííím....", drmolila Nikola a sotva znatelnými pohyby se mi rytmicky tiskla na ruku, zasunutou hluboko v její kundě. Nevěřil jsem vlastním očím, něco podobného jsem viděl jen párkrát v nějakém pornu. Ten moment, kdy se Nikčino dušené hekání změnilo v tiché slastné úpění, jak se udělala, si pamatuju dodnes přesně. Držel jsem ji za prso, skoro až bolestně protažené a napjaté, a ona se rty stisknutými k sobě polykala vzdechy, zatímco klín jí zalila horká vlna. Už jsem ani moc nevnímal, že když jsem z ní opatrně vyjel, chtivě se zmocnila mého ztopořeného klacku, servala mi kalhoty pyžama a stáhla mě na sebe. Stačilo několik přírazů do její nádherně kluzké štěrbiny, abych se sténáním začal stříkat. "Pane bože... tys mě roztáhnul... Tohle jsem vždycky byla zvědavá zkusit.", zašeptala mi do ucha, zatímco jsem s hekáním plnil její kundičku prudkými výstřiky.

Vzpomínka na nečekaný fisting mé bejvalky mi ještě víc zpříjemní pozorovaní nahé Aničky, která coby slušné děvče ohmatává své bujné dudy jen tak dlouho, jak je k pravidelnému vyšetření třeba, takže po chvíli své poklady pustí. Nádherně se jí zhoupnou, jak sáhne pro podprsenku, do níž to živě se vlnící stádečko k mé lítosti záhy vtěsná, zkříží ruce za zády a dopne se. Pak poodejde, a když ji uvidím znovu, je už oblečená do sukně a roláku cudně ke krku. Obojí sice hezky rýsuje její křivky, ale užiju si toho jen dalších pár vteřin, než zhasne a odejde z pokoje. Když ji po chvíli zahlédnu vycházet z domu, napadne mě, že ať už těší klín nějakému milenci nebo jiné ženě, musí být takováhle Anička skvělá milenka, a hned mi trochu klesne nálada. Potkat u snídaně Zuzi v nějakém podobně odhalujícím oblečku jako včera se mi nepodaří, zato si vyslechnu hrst životních mouder a dobrých rad od rodičů, což urychlí mé rozloučení a odjezd. Beru to nejbližší cestou na dálnici, ze zvyku koukám po ženských, teď dopoledne je jich na ulici málo. Pak mě upoutá fešná postava, ke které patří i známá tvář, no jasně, na zastávce čeká Ilona! "Čau, můžu tě někam přiblížit?", oslovím ze stočeného okýnka svou spolužačku a včerejší společnici v parodii na scénu z Kolji, což ji rozesměje a přikývne. "Přes Hradec jedeš, že jo? Vyrazila jsem na nákupy, mám dneska volno." "Fajn, vyhodím tě před Futurem." V příjemném klábosení nám cesta rychle uteče, navíc mě napadne, že stejně potřebuju pár košil. "Tak můžeme do Markse a Spencera, tam pořídíme oba.", navrhne Ilča a po chvíli skončíme v sousedních zkoušecích kabinkách. "Tak co, sedí?", zahaleká na mě rozverně. Může si to dovolit, teď dopoledne je krám poloprázdný. "Celkem jo, co ty?" "Nevím...ta sukně mi dělá zadek, asi ne." "Ukaž, to musí posoudit nezávislý hodnotitel.", strčím jí hlavu za závěs. "Hele klídek, jsem tu polonahá!", ušklíbne se Ilona, která mezitím ze sukně vyklouzla a stojí tu od pasu dolů jen v punčochách a nohavičkových kalhotkách. Sluší jí to náramně. "Co na mě tak zíráš?" "Nic, jen si říkám, škoda, žes nešla nakupovat prádlo.", mrknu na ni. "Hmm..., po pravdě, i to jsem měla v plánu. Potřebuju novou podprdu, tahle mi moc nesedí.", kriticky zhodnotí dvě obliny na svém hrudníku a k mému překvapení si přetáhne přes hlavu šedý topík. "No neciv na mě, buď trochu užitečnej, když už mě očumuješ. Mám 80 C, tak klusej." "A kterou jako?", ptám se a vypadám asi dost vykolejeně, protože Ilča se upřímně rozesměje. "Kterou myslíš, že by mi slušela.", mrkne na mě. Celý zmatený poslušně zamířím do oddělení dámského prádla, kde coby osamocený muž hned vzbudím pozornost prodavačky. "Mohu Vám nějak pomoci?", ptá se odměřeně a prohlíží si mě jako potenciálního devianta. "Ale ano, to budete hodná. Manželka je v kabince a poslala mě pro ... cé osmdesát, je to tak, že?" "80 C, ano, najdete to vždycky na vršku každého ramínka.", usměje se a dál si mě nevšímá, ukolébaná zahráním roztržitého manžílka. Můžu tak v klidu vybrat několik odvážnějších kousků a zamířit s hranou lhostejností ke kabinám.

"No to byla doba... Já už tu mrznu polonahá jak blbka. Doufám, žes nevzal kojící...", ušklíbne se Ilona, která skutečně stojí v kabince od pasu nahoru nahá, s rukama zkříženýma na prsou. "Tak snad se aspoň otočíš, ne?", zamračí se, když jí podám první podprsenku. "Hm, tak to ses ani otáčet nemusel, chápu, čím tě zaujala.", zasměje se, když se vidí v zrcadle v podprsence s průsvitnými košíčky, přes které jsou jí zřetelně vidět bradavky i dvorce. "Jsem myslel, že ti bude slušet." "No tak to doufám, že mi sluší, ale já spíš myslela něco nositelnýho. Kdybych chtěla tancovat u tyče, zajdu do sexshopu. Co tam máš dál?" Ani s druhou možností nepochodím. "Tyhle šněrováníčka jsou sice asi rajcovní, ale víš, jak by mi to zvedalo trička? Něco normálního by nebylo?" "No tak tohle je vyloženě nuda a šeď každodenní.", zavářím se uraženě. "Černá krajka... no dobře, v rámci tvojí zvrhlosti asi průměr. Ale nemáš pocit, že mi z ní lezou kozy?", popotáhne si Ilča nespokojeně košíčky. "Nepřipadá mi." "Ne? Podívej, vždyť mi odstává od prsou. Když stojím rovně, můžeš mi tam normálně strčit ruku." "Tak zase lepší, než kdyby se ti zařezávala, ne?", pokrčím rameny a bez varování jí skutečně strčím do podprsenky dlaň. Ilona nelhala, jde to snadno a na prstech mě hřeje její pružné prso. "Co blázníš?", podívá se na mě tázavě, ale neodtáhne se a já ruku nechám, kde je. "Jsi říkala, že ti tam můžu strčit ruku." "To jsem říkala?" "Slovo od slova." Stojíme proti sobě, probodáváme se břitkými pohledy a já začínám prsty nenápadně pohybovat proti té pružné hmotě plného prsa, nechám mezi nimi proklouznout vztyčený vrcholek, abych ho vzápětí jemně stiskl a zakroužil jím, takže na Ilonině tváři ironický úsměv vystřídá napjatý výraz, nejistě přešlápne a kousne se do rtu. "A takhle odstávají oba? Nemáš nějakou asymetrii?", nadhodím a bez odporu vniknu i k druhému prsu, jehož bradavku hned začnu zlehka třít. "Nemám ... žádnou ... asymetrii!", vydechne Ilona, znovu přešlápne a dodá: "Podívej." S těmi slovy si podprsenku rozepne a ta jí hned sjede z prsou a spadne na zem. "Neuvidíš to, když mě ... za ně ... budeš pořád držet.", vzdychne, ale já nemám v plánu její ňadra pouštět, připadají mi symetrická až dost a naopak je chci potěžkat a poznat, jak jsou citlivá. Napadne mě, že když jsem ji za ně držel poprvé, měla je o pár velikostí menší a bylo jí čtrnáct. Rozhodně vyrostla do krásy. "Narostla ti od posledně.", usměju se, a než stihne něco odseknout, stisknu jí obě kozy a podepřu, abych se k nim mohl sklonit a začít obtahovat jazykem střídavě oba dvorce, uprostřed kterých jí trčí jako anténky vzrušené bradavky. Zavře oči, vypne hrudník a přerývaně oddychuje, když se přisaju postupně k oběma prsům, silně je cucám, až se v mé puse vyboulí a bradavky trčí. Sevřu jednu jemně zuby a opatrně za ni prso zvedám, Ilča sevře ruce v pěsti a kousne se do rtu. "Ty debile..., šíleně mě ... vzrušuješ .... okamžitě přestaň.", drtí mezi zuby a je znát že to druhé nemyslí ani trochu vážně. Vzápětí si ostatně přitiskne mou hlavu k levé koze a sama mi ji přistrkuje k puse.

"Vyhovují paní, nebo potřebujete ještě nějak poradit?", ozve se za námi. Jako blesk se narovnám a vyjdu z kabinky. "Já jsem zmatený... manželka říkala 80C, ale jedna jí je velká, do druhé se sotva nacpe. Je to nějaké složité." "To máte pravdu.", rozesměje se prodavačka. "Vy muži asi máte jiný názor, ale já jsem občas ráda, že se bez podprsenky obejdu." No to určitě, už v pubertě jsi byla nadšená z toho, že jsi plochá jako fošna, pomyslím si v duchu, zatímco jdu za ní jako že pro další kus. Zezadu je hezká, menší blondýnka, pěkný zadek, ale je pravda, že vepředu jí rovnou linii od brady až do pasu téměř nic nenarušuje. Určitě bude fajn, ale můj typ to asi není. "Hele, musíme přestat blbnout, já...", vyhrkne Ilona, když se s první podprsenkou, co mi padla pod ruku, vrátím do kabinky, ale umlčím ji tím, že se okamžitě zmocním jejích stále nahých prsou a začnu je dráždit tak vehementně, až si ani nevšimne mé ruky, kterou zlehka posunuju zip na boku sukně směrem dolů. Dojde jí to v okamžiku, kdy se sukně poroučí k jejím kotníkům. "Ježiši neblázni, přece mě nemůžeš ... v kabince ... neblbni...ouuuu, ouuuuu.", změní se její horečný šepot v tiché vzdechy, když se stejnou dychtivostí, s jakou jsem jí před chvílí sál prsa, zaútočím pusou přes černé kalhotky na její podbřišek. Cítím přes krajku jemnou vůni vzrušeného ženského klínu, a když zuby opatrně chytím gumu v pase a popotáhnu ji níž, zašimrá mě chomáček kudrnatých chloupků. Vlastně Iloně kalhotky nesvléknu, jen je posunu co nejníž, až pod mušličku, baculatou, na pyscích vyholenou a krasně rozdělenou rýhou mezi nimi, takže připomíná kávové zrnko. To je hrozně hezká móda, ten nevyholený trojúhelníček nad pičkou, napadne mě, zatímco jazykem několikrát obtáhnu kontury té krásně nahaté kundičky a vzápětí vniknu do dírky, předchozím drážděním už mokré. Je jasné, že soukromí převlékací kabinky je poněkud chatrné, kdykoliv se může vrátit prodavačka nebo vedle uhnízdit jiný zákazník, a tak kmitám jazykem jako šílený, abych Ilonu co nejrychleji udělal. Rukama svírám její pěkný zadek, lížu jí prcinu o sto šest a ona si vydatně pomáhá prsty na bradavkách k orgasmu tak prudkému, že když ho dosáhne, zmáčí mi šťávami celý obličej. "Pane bože...ježiši .... ty vole...", drmolí zvláštní směsí zbožnosti a bezbožnosti, opřená o zrcadlo, a oddychuje jako běžkyně v cíli. "Počkám venku.", usměju se, když se na mě rozpačitě podívá. Je jasné, že jsme pokoušeli štěstí moc dlouho na to, aby se teď odvážila mi to aspoň ruční rychlovkou oplatit. "Tak kterou si paní vybrala?", zajímá se prodavačka s plochými ňadry. Popravdě přiznám, že ani nevím, ale Ilona, snad aby to nebylo po takové době podezřelé, položí u pokladny na pult tu úplně první, s průsvitnými košíčky. "Ale lásko, přece od toho máš mě.", odeženu ji, když začne tahat peněženku, až po mně šlehne pohledem. "Hezká, ta se Vám bude líbit oběma.", usměje se prodavačka spiklenecky. "Určitě by Vám taky slušela.", zaflirtuju automaticky, takže dotyčná se na mě vzápětí jako na předpokládaného nevěrného manžílka zamračí a chladně mi podprsenku namarkuje.

"No tak to teda bylo něco.", vydechne Ilona, když si kousek dál sedneme na kafe. "Teď mám pocit, že ti něco dlužím, akorát nevím, jak ten dluh splatit." "No tu podprsenku mi vracet určitě nemusíš.", mrknu na malou papírovou tašku u jejích kotníků. "Když já zase na nějaký to vykouření na parkovišti nebo vyhonění na stojáka někde v průjezdu jsem moc malá rajda.", zatváří se nešťastně. "No, rozhodně jako rajda mluvíš, nic podobného bych po tobě nechtěl. Doufal jsem, že mi na oplátku koupíš třeba hezkou knihu.", obracím to ve vtip a sám sobě namlouvám, že jsem ohromný džentlmen a tlak v poklopci vůbec nevnímám. "Tak to můžu.", ožije kamarádka. "Já ti včera vyprávěla, že prodávám v knihkupectví?" "Tos nemusela, to já vím.", zalžu, neměl jsem o tom tušení. "No tak jo, stav se teda u nás, až budeš zase doma. Vybereme něco kvalitního.", přikývne prsatá knihkupkyně, které se vůčihledně ulevilo. Trochu překotně dopije kafe, najednou moc neví, kam s očima, a když začne koukat na hodinky, přestanu ji trápit a zvednu se k odchodu. Jak moje auto polyká kilometry dálnice směrem k Praze, připadá mi celý ten zážitek čím dál míň skutečný a nabývám přesvědčení, že jsem něco podobného kdysi četl jako povídku. Když odemykám vchodové dveře paneláku na sídlišti Dědina, ozve se za mnou nesmělé "Brý den." "Čau draku, my se přece známe, tak jakýpak brý den. Ahoj, Pájo, jak to jde?" "Vy si pamatujete, jak se jmenuju?", podívá se nevěřícně capart, kterému se na zipu batohu pořád pohupuje můj přívěsek ve tvaru letadla. "No jasně, nedal bych kapitánskej přívěsek nějakýmu ňoumovi. Doufám, že ti ho holky záviděj.", brnknu do letadýlka a mrknu na něj. "Holky? Těm je to fuk, holky sou blbý! Ale kluci mi ho zaviděj děsně.", nadme se spokojeně, ale pak zvážní. "Mamka říkala, že se už asi neuvidíme. že prej sou piloti tó... do větru. Říkala. Jak jako do větru?" "No jak jako... mamka má pravdu. Piloti musí být do větru, protože k lítání potřebují co?" "Dobrej vítr?", nadhodí zkusmo, a když s tím nejsuverénnějším úsměvem přikývnu, celý se rozzáří. "A jó, to je jasný! Tak já to mamce vysvětlím. Ahoj mamí!", vyhrne, když výtah zastaví. Saša stojí ve dveřích, obejme Pavlíka a strašně jí to sluší, když s nesmělým úsměvem mrkne na mě: "Ahoj, nemáš chuť na špagety?" "Miluju, špagety, klidně i suchý." "To je dobře... špagety přivařím, ale omáčky nebudu mít dost." "Cuchto.", ušklíbnu se, a když se kolem ní protahuju dovnitř, nezapomenu se schválně otřít o její poprsí, až dostanu herdu do žeber. "Jak mi vynahradíš, že neumíš vařit?", zašeptám a kousnu ji do ucha, zatímco rukou stisknu její pěkný zadek, v domácích legínách lákavě obtažený. "Počkej, tady ne...", zašeptá rozpačitě, ale neodtáhne se. Tohle by mohlo fungovat.