Neočekávaná návštěva

Standardní čtvrteční ráno, snídaně kafe, přečíst noviny. Jediná změna proti normálu je, že nemusím do práce, mám na dnes zařízený home office, dneska žádný vysedávání v kanlu. Procházení mailů o ničem, vyplňování zbytečných tabulek, všechno z pohodlí domova, co víc by si pracující člověk mohl přát. No, něco by se určitě našlo, ale jak se říká, nemůžu mít všechno. Takže jdeme na to, telefonáty, maily, zprávy a všechno ASAP. Najednou se přistihnu, jak si dopisuju s jednou kámoškou tady z amíků, práce počká, s tímhle se snad při home office počítá, ne? Ještě jsme se nepotkali, je zdaleka, jen si píšeme, asi rok. Takový to platonický dopisování o běžnejch věcech s lehkou příchutí sexu, protože ten totiž podle všeho máme oba rádi a na zahrádkářským chatu nám stejně pšenka nekvetla. By the way, prej je zrovna v Praze za doktorem, píše. To slovní spojení mi bloudí v hlavě a hledá místo kam by mohlo zapadnout. Cvak, to je přece nuda, jen tak sedět v čekárně, pojď se mnou na kafe, píšu odpověď a soukám se do nohavic.

Sedíme naproti sobě v kavárně, její obličej znám, kdysi jsme si vyměnili fotky, ale vidět jí na živo... je to příjemný. Pěkná holka, když něco řekne, má to hlavu a patu a tak se jí snažím sekundovat. „Co děláš, jak se máš… jo, máš pěkný oči“. Vážně má je velký a zelenomodrý, hmm a pěknej kulatej zadek, s tím by šlo dělat věcí, fantazie se rozjíždí na plný obrátky a mě už zase cosi tlačí v kalhotách. „Jo, taky mám rád pejsky“, odpovídám na otázku a přemýšlím co se asi děje v kalhotách na druhý straně stolu. Ať je to co je to, najednou mě to strašně zajímá. „Co děláš, až s tebou ten doktor skončí“, ptám se, „Jestli nepospícháš, zvu tě pak na oběd“, pod stolem si ho zmáčknu…dej pokoj. Tak prej nepospíchá.

Jsme u mě doma, koukáme na sebe a zprvu družnej hovor trochu vázne. Chceme to, to je jasný, nebo ne? Na mě je to vidět, dole se mi cosi boulí, ale ona? Ten pohled jakým se na mě kouká. Líbám jí na krk, do ucha mi šeptá: „ty hajzle“. Líbáme se, opřená o stůl mi tře stehnem přes kalhoty čuráka, bože chtěl bych ho teď mít venku. Rukou jí zajíždím pod svetr, nahoru až na prsa až zadrží dech, mačkám jí v prstech bradavku. Svetr dolu, podprdu sundat a cucat jí kozičky. Na to myslím a to taky dělám, vrní jako kotě. Koukám na to, jak jí ta oslintaná bradavka na vzduchu tvrdne, nádhera: „Pojď na gauč“.
Leží na gauči, kouká na mě a trochu nevěřícně kroutí hlavou. „To si plánoval? A víš ty vůbec, jak to teď vypadá v mejch kalhotkách?“ Nevím, spíš tuším. Skloním se nad ní a políbím ji, ale rukou jí zajedu do kalhot, přes mírně chlupatej pahorek, ještě kousek a už cejtím pod prstama poštěváček. „Ty parchante“ kouše se do rtu a kroutí se pode mnou. Sahám níž, jako když narazím na pramen. Pysky se mi před prstama rozestupjou a já mám plnou dlaň její šťávy. „Seš strašnej parchant“ zuří a tlačí se mi kundičkou proti prstům, jen se usmívám „Copak, nemáš to takhle ráda?“, jen kňučí slastí. Vyndavám ruku a ochutnávám její šťávu. Asi se tvářím spokojeně, dívá se na mě „Chceš taky ochutnat?“ ptám se a políbím jí. Kalhoty si sundavá sama, já se jen koukám, užívám si to. „Roztáhni nohy“ splněno, hned jak jsem to vyslovil. Skláním se nad ní, beru mez rty její poštěvák, saju ho a pusa se mi plní její šťávou. Kňučí, sténá „Ještě, ještě!“ zasouvám jí tam dva prsty, lížu jí a poslouchám, jak si to užívá. Mám ho jako klacek, jsem teď jedinej oblečenej člověk v místnosti, takhle to dál nejde. Vstávám, dívám se na její otevřenou vlhkou a žádoucí kundu. Zrychleně dejchá, chce to, rozepínám si kalhoty a odepínám pásek.
Drží moje péro v ruce, tvrdý a pulzující. Podívá se na mě těma svejma velkejma očima „Co bys chtěl“ řekne a flusne mi na žaluda. Než si ho strčí do pusy, pěkně mi ho pohoní, až mi ty její sliny tečou po koulích. Prsty u nohou zarývám do podlahy, to je síla. Ani nepamatuju, kdy jsem ho měl v tak šikovný puse. „Až se ti bude zdát dost tvrdej, dej vědět ať ti ho tam můžu píchnout“, jen zamlaská, ví že si dělám srandu protože je jak šutr, má ho narvanýho až na mandlích, ale proč ztrácet čas, tady jde o šoustání, to víme oba.

Leží na zádech, pomalu ho do ní zasouvám a koukám se jak se tváří. Oči v sloup, třese se, zakouslá do svýho spodního rtu pode mnou kňučí „Bože ty seš takovej parchant“. No však ještě uvidí, a já asi taky. Pořádnej příraz, až to mlaskne a pak další. „Chyť mě pod krkem“ řve, zatím co do ní buším. To jí rád splním, držím jí pevně, jednou rukou pod krkem, druhou za kotník, navzájem se koukáme do očí a já ji píchám jak šílenec. Čurák napnutej jako struna, dovnitř a ven, šťáva mi teče po koulích, jsme jak v transu.
Vyndávám ho ven, leje ze mě. Ale mám na ní strašnou chuť. Zabořím svůj obličej mezi její stehna a lížu jí pičku co to jde, je propnutá do luku a něco piští. „Otoč se, na všechny čtyři, dělej“, poslouchá a dost nestydatě na mně kouká přes rameno. Plácnu jí přes ten její vyšpulenej nadrženej zadek, drží, jen hekne. Ještě jednou, plesk. „Líbí se ti to, chceš to tak?“ zakňučí a zavrtí zadkem. Beru do ruky pásek, plesk „Ještě“, plesk. V péru mi zase škube, musím ho do ní hned píchnout. Držím jí za ty červený půlky, mačkám jí je jak pekařskej mistr těsto na housky. Buším do ní zezadu, zapřená o gauč ječí něco o tom, že to je málo. Tak málo? Z pásku udělám smyčku a hodím jí ho kolem krku a zatáhnu. Má tělo prohnutý do luku, cpe se mi prdelí do klína, z části protože chce, ale i ten pásek jí diktuje, co má dělat. „Joo, dělej“ ječí, obličej rudej. Najíždí si na mě zadkem a já jí jdu naproti, skoro se bojím že jí propíchnu, protože cejtím jak hluboko to do ní peru. V koulích mi škube a za chvilku stříkám. Mrdky je dost, dám jí ocucat péro, můj opasek jí vysí z krku a ona saje každou kapku. „Je dobrá“, zašklebí se a políbí mě. Hmm.. to jsem rád, ale mě furt stojí.

Pokračování příště