Kalhotkové patálie 1

Ozvalo se zašustění párajícího se igelitového pytlíku a po něm už bubnovaly padající brambory o podlahu marketu. „Doprdele, to snad není pravda,“ proběhlo mi hlavou. „Takže nový igeliťák, do dřepu a sbírat. Auu, kurvafix! Zase se mi zařízly ty zatracený spoďáry,“ myšlenky mi v hlavě bzučely jako roj včel.
„Hezký kalhotky,“ ozval se sexy hlas za mými zády.
„No paráda. Tak to je trapas jako sviňa. Fakt už jen tohle mi scházelo,“ bleskly mi další černé myšlenky. Rychlé přetažení vyhrnutého trička přes kraťasy už situaci nemohlo zachránit.
„Když budeš chtít, tak mi brnkni,“ uzemnil mě ten hlas a na zemi vedle mně přistála vizitka. Spolu s ní zavanul příjemný parfém. Ozvalo se klapání vzdalujících se kramflíčků. Moje zvědavé ohlédnutí a pohled na nádherné nožky a pohupující se prdelku ve vypasované sukýnce, utnulo jedovaté zahartusení.
„Co to tu zase vyvádíš, ty nemehlo! To nezvládneš ani nabrat pár brambor? Nechám tě chvíli samotného a ty je rozházíš po celým Kaufu. A co to bylo za fuchtli? Vyšňořená byla jako nějaká hérečka,“ štěkala na mě manželka Monika.
„Prostě prdnul pytlík,“ pokrčil jsem rezignovaně rameny.
„No ještě že ne ten tvůj.“
„A žádný ženský sem si nevšim, když tu honím ty erteple,“ dodal jsem nakvašeně a nenápadně při sbírání sbalil i ležící vizitku.

Za celou tuhle trapnou scénku může prohraná sázka. S kámošem Štefanem se od dětství sázíme celý život o kdejakou blbost. Nejde nám o prachy, ale prostě se sázením dobře bavíme. No a tentokrát jsem musel za trest udělat selfie v manželčiných kalhotkách. Jenže ve chvíli, kdy jsem se do nich nasoukal a jakžtakž poskládal koule s ptákem, se doma nečekaně objevila manželka. V naprostém chaosu a stresu jsem hrozící průšvih vyřešil tím, že jsem na sebe natáhl kraťasy. Ženu pustil šéf dřív z práce a ona mě hned vytáhla na nákup. Zaříznuté kalhotky mezi půlkami a seškrcené koule se mi často připomněly už během cesty do marketu. Ale když mi vyklouzla koule a kraj látky mi skřípnul šourek v podřepu při sbírání brambor, tak to bylo obzvlášť výživné.
Fotečku jsem vyrobil hned po návratu domů na hajzlíku a konečně se kalhotek zbavil. Štefan se řehtal jako blázen, když jsem mu popisoval prožité utrpení a následný trapas.
„A už si jí volal?“ zajímalo ho.
„Ty vole, si blázen? Ta moje stíhačka by mě zabila, kdyby se domákla, že mám jenom myšlenku na zahnutí.“
„Nedávno si říkal, že vám to poslední dobou moc neklape. Tak proč si lámat hlavu,“ ponoukal mě.

Vizitka přesto zůstala zapomenutá v zadní kapse kraťasů, dokud nedošlo na praní. Samozřejmě na ní přišla Monika, když strkala prádlo do pračky a kontrolovala kapsy.
„Ty máš ženskou?“ vyjela na mě s vizitkou v ruce naježená jako striga.
„Nemám,“ odpověděl jsem po pravdě.
„A co je teda tohle?“ šermovala mi s kartičkou před očima.
„Vizitka?“ zkusil jsem dělat nechápavého.
„Ty si nasekal nějaký dluhy?“ přeskočila najednou nelogicky.
„Proboha jaký dluhy? Co to do tebe vjelo?“ vůbec jsem nechápal, kam tím míří.
„Radka Ridamská, finanční a dluhové poradenství,“ přečetla mi z vizitky.
Rozžhavil jsem piliny v hlavě a pohotově mě napadla spásná výmluva: „Jo tohle. V práci nám udělali kurs, abysme náhodou nenaletěli nějakým šmejdům, když nám teď přidávali. Taková stará semetrika tam do nás hustila rady a rozdala nám potom tyhle vizitky. Asi loví dušičky a šéfovi nejspíš něco šoupla bokem.“
„Běda ti, jestli tu někdy zazvoní exekutor,“ zasyčela výhružně. Štítivě vizitku přetrhla vejpůl a odhodila do koše. Byl jsem vinen, i když jsem ještě nic nespáchal.

Večer jsem čekal, až Monice skončí seriál a četl jsem si v posteli knížku.
„Ty ještě nespíš?“ ukončila moje čekání chladným tónem a zaplula pod deku.
„Čekám na tebe, miláčku. Mohli bysme si trošku užít,“ vrkal jsem a vsunul ruku šmátralku pod deku, abych pohladil ty stále lákavé kozy.
„Už zase? Jsem unavená.“
„Neboj, to tě nabudí,“ vemlouval jsem se.
„Ty seš fakt hroznej. Ale pospěš si.“
Shrnul jsem deku a polaskal obě bradavky. Přesunul jsem ruku na faldíky na břiše. Poslední dobou přibrala a na její dříve štíhlé postavě to bylo znát. Dojel jsem až dolů a pohladil jí po vyholené kundičce. Lehce roztáhla nohy, ale jinak žádná reakce. Dráždil jsem jí prsty na pyscích a jazykem kroužil okolo jedné bradavky. Občas jsem jí vsál mezi rty a obě spravedlivě prostřídal. Když se mi už zdálo, že jeskyňka začíná vlhnout, tak jsem se přesunul mezi stehna. Lehce vyhekla, když jsem konečně projel tvrdým pérem dovnitř a začal klouzat tam a zpět. Ležela skoro bez pohybu a pohledem nezúčastněně sledovala cosi na stropě. Občas lehce zasténala. Zavřel jsem radši oči, abych nemusel koukat na ten znuděný obličej. Najednou jsem před sebou viděl tu pohupující se prdelku ve vypasované sukýnce v Kauflandu a přidal na tempu. Blížil jsem se na vrchol a Monika to podle mého hekání poznala.
„Ne že mě postříkáš!“ zakousl se mi její hlas do hlavy. „Nehodlám se jít znova sprchovat.“
„A … co … jako … mám … dělat?“ funěl jsem námahou.
„Si vem třeba gumu,“ odsekla.
Byl jsem tak nadržený, že jsem se poslušně natáhl k nočnímu stolku pro šprcku. Mokrý pták vyklouzl z kundičky a otřel se Monice o břicho. Jen se ošklíbla a dál ležela jako prkno. Chvatně jsem roztřesenými prsty navlékl gumu a snažil se jí srovnat. Jak jsem sevřel ptáka v dlani a přejel po něm, tak jsem začal stříkat.
„Monika se škodolibě ušklíbla: „No vidíš, jak ti to šlo. A máš to za sebou.“ Otočila se na bok a přes macatý zadek si přetáhla deku. „A už zhasni!“
Byl jsem vzteky bez sebe a pořádně rozhozený. Šel jsem vyhodit šprcku a při té příležitosti jsem vylovil z koše pozůstatky vizitky. Po drsném zážitku jsem nejdříve nemohl usnout a potom mě v divokém snu pronásledovala exekutorka ve vypasované sukni a mávala na mě červenými kalhotkami.

V práci jsem byl nervní jako pes. Nakonec jsem se odhodlal a vyťukal číslo z vizitky. Chvíli to vyzvánělo, a když už jsem to chtěl položit, se ozvalo: „Ridamská, co si přejete.
„A-ahoj … teda, dobrý den … já volám …,“ koktal jsem a najednou nevěděl, co mám říct.
„No to slyším, že voláte,“ odpověděla mi pobaveně. „A co byste rád?“
„Nevím, jestli si vzpomenete, ale dala jste mi vizitku.“
„Ježišmarjá chlape, víte vůbec, kolik rozdám vizitek každý týden? Nemůžu si každýho pamatovat.“
„No mě si asi pamatovat budete. Hodila jste mi jí, když jsem sbíral brambory v Kaufu,“ vypadlo ze mě konečně.
Chviličku bylo ticho a potom se ozvalo tiché šeptnutí: „Ty si ten chlap v červených kalhotkách?“
„Jo, to sem já, ale ty kalhotky ….“
„Nemůžu teď moc mluvit, ale co se někde sejít. Třeba dnes večer?“
Blesklo mi hlavou, že když oželím pravidelný karty, tak budu mít i alibi. „Jo to by šlo. Po sedmý, ale kde?“ zeptal jsem se dychtivě.
„Tak v osm ve Sklípku u Kata?“ navrhla.
„Kde to je?“
„Tak já tě vyzvednu, až pojedu z jednání,“ nabídla se. „Kde bydlíš?“
„No to bych radši neriskoval,“ zarazil jsem se.
„Aha, ta vypasená generálka, co tě komandovala je na stráži,“ zasmála se.
„Počkal bych třeba na parkovišti u Kaufu. Mám to za rohem.“
„Ok, tak v osm. Ahoj.“
„Ahoj,“ schoval jsem mobil a uvědomil si dvě věci. Za prvé, že vůbec nevím, jak Radka vypadá kromě té rajcovní prdelky a za druhé, že mám parádní erekci.

Vyfešákovaný jsem přešlapoval před marketem a modlil se, aby přijela dřív, než se náhodou objeví někdo známý. Dát si tajnou schůzku před marketem může jen chlap bez krve v mozku. Těsně před osmou u mě zastavila malá Hyundai.
„Tak nastupovat, fešáku,“ zahlaholila asi třicetiletá řidička. Delší uhlově černé vlasy s rovně zastřiženou ofinou rámovaly nádhernou rozesmátou tvářičku, kterou mi nastavila k polibku sotva jsem dosedl.
„Radka.“
„Ondra.“
Cestou jsem nenápadně pošilhával, abych si jí prohlédl. Nemohl jsem se nabažit pohledem na naditý dekolt a štíhlé nožky. Neměla prsa nijak veliká, ale krásně vypasovaná v blůzce.
„Aby ti to nezůstalo!“ pronesla nečekaně.
„Co?“
„To pošilhávání. Jseš nenápadnej jak jeptiška v bordelu,“ rozesmála se a vsadil bych bůra na to, že ještě víc vypnula kozy.
„Promiň,“ hlesnul jsem zahanbeně přistižen při činu.
„Jen se v klidu podívej. Mám ráda, když se chlapům líbím.“

Zaparkovala na vymezeném parkovišti pro hosty, kde mžourala jen jedna lampa ze tří. Obešli jsme budovu a vešli dovnitř. Usadili jsme se u stolku v rohu místnosti a objednali si. Ona kafe a já colu. Tázavě se na mě podívala. Vysvětlil jsem jí, že pivo mi nechutná a víno sám pít nebudu, když ona řídí. Spokojeně přikývla a jen tak mlčky jsme na sebe koukali. Nevydržel jsem a utíkal pohledem po lokále. Tlumené světlo z lampiček na zdi, tichá hudba a svíčky na stolcích poskytovaly příjemný prostor pro několik skupinek lidí u stolů.
„To nosíš běžně dámský kalhotky?“ řízla do živého bez umrtvení.
„Nee,“ zafuněl jsem a postupně vykládal, jak se přihodilo, že nakonec spolu sedíme v hospodě. Upřímně se chechtala, když jsem popisoval, jak mě manželka málem nachytala.
„Takže sis ověřil, že do kalhotek je lepší strkat ruce než koule,“ shrnula moje vyprávění na konci.
„A ty takhle běžně zveš na schůzku cizí ženatý chlápky, co jsou oblečený jako úchylové?“ zeptal jsem se na věc, která mi vrtala celou dobu v hlavě.
„Jsem singl, tak proč ne? Ráda se bavím s lidmi, co jsou zajímavý. A chlap co mu čouhají tanga z kraťasů, mě fakt zajímal.“ Říkala to naprosto vážně a přitom mě rentgenovala pohledem oříškově hnědých očí.
„Tak to jsme měli kliku, že jsem prohrál sázku, žena došla dřív z práce a ještě se mi vyhrnulo tričko.“
„A moje by sis oblíknul?“ vypálila nečekanou otázku na tělo.
„No to asi těžko. To bys musela mít nejmíň o dvacet kilo navíc. Žena je oproti tobě silnější a stejně mě ty její škrtily. Proč se ptáš?“
Usrkla kafe a dodala: „Představa chlapa oblečeného v mém prádle mě vzrušuje.“
„Jak vzrušuje?“
„Děsně!“ vyhrkla. Naklonila se nad stůl a zašeptala: „Jsem z toho úplně mokrá.“
„Vážně?“ zavrtěl jsem nevěřícně hlavou.
Jak byla ke mně nakloněná, tak se přizvedla, jako kdyby chtěla vstát. Ale jen zajela rukama pod stůl a potom si zase sedla. Chvilku se vrtěla a různě shýbala. Ohromeně jsem jí sledoval, když mi došlo, že si stahuje kalhotky v místnosti plné lidí. Ohryzek mi poskakoval vzrušením a ona se na mě stále usmívala. Náhle vstala a obešla stolek ke mně. Sklonila se ke mně a její vlasy mě pošimrali na tváři. Ještě než mi do ucha zašeptala, abych zavřel oči, jsem v její ruce uviděl zmuchlanou červenou látku. Stála tak, že kryla výhled na mě. Ucítil jsem, jak mi přetahuje cosi přes hlavu a zastrkává pod límec košile. Do nosu mi vrazila vůně kundičky a na jednom místě krku mě zastudila vlhká látka. Ta neřestná potvora mi navlíkla její kalhotky jako obojek. Upravila mi límec a odplula zpátky na svojí židli. To už jsem s vyvalenýma očima sledoval tu její rozhoupanou prdelku. Rukou jsem zajel pod košili a nevěřícně sevřel hebkou látku. V kalhotách jsem měl stožár jak od elektrického vedení a v hlavě duto.
„Si v pořádku?“ zeptala se úlisně. Musel jsem vypadat jako obecní mamlas. Jen pustit slinu z koutku úst.
„Nemyslíš si, že ti tohle projde jen tak,“ zamručel jsem konečně.
Šibalsky se usmívala a zavrtěla hlavou do strany: „Doufám, že ne.“
Bleskově jsem do sebe nalil zbytek coly a Radka ani kafe nedopila. Při placení u baru se ke mně dychtivě přimáčkla. Nešlo tomu odolat a několikrát jsem přejel rukou po pevném zadečku. Bylo mi úplně jedno, jestli nás někdo sleduje a co si pomyslí.
Cestou k autu jsem pokračoval v osahávání Radčina zadku. Při chůzi si povytáhla sukni, čímž mě ještě víc vydráždila. Přimáčkl jsem jí na kapotu a vyhrnul sukni úplně. Rukou jsem zajel mezi nohy a přejel mokrý rozkrok. Překvapeně jsem ucítil, že není vyholená, což mě potěšilo. Monika se totiž i přes moje prosby holí kompletně. Zatímco jsem jednou rukou laskal nadrženou kundičku, tak druhou jsem zápolil s knoflíky poklopce. Konečně jsem tasil bodák a bez otálení ho zapíchl do tekoucí studánky. Radka hlasitě vyhekla, roztáhla ruce do stran a sevřela poševní svaly okolo ptáka. Pravidelné mlaskání při přirážení doprovázelo moje funění a občasné Radčino zasténání. Svíral jsem rukama kroutící se boky a dorážel klínem na vyšpulený zadek.
Po chvíli se Radka vysmekla a otočila ke mně čelem. Rozepínala si blůzku a posadila se na kraj kapoty. Znovu jsem vrazil mezi naběhlé pysky a tvrdě přirážel. To už rozepínala Radka mojí košili a osvobozené kozičky se jí provokativně natřásaly. Sotva mě rozepnula, tak mi je přitiskla na hruď. Objala mě a vášnivě jsme se začali líbat. Souboj jazyků mi omezil přívod kyslíku. Společně s divokým přirážením jsem brzo začal lapat po dechu. S hlasitým funěním jsem se odtrhl od jejích sladkých rtů, ale neustal v přirážení. Její napružené bradavky mě šimraly po hrudi a rukama mi přejížděla po zádech.
Najednou zvrátila hlavu dozadu a zatnula mi prsty do žeber. Mačkala mi vagínou ptáka, že jsem si myslel, že ho mám ve ždímačce. Párkrát hlasitě vyjekla a potom povolila zatnuté prsty. Radčiny široce rozevřené oči zářily spokojeností a znovu jsme se vášnivě líbali.
„Už … budu,“ zafuněl jsem.
Vysmekla se jako lasička a sklouzla do dřepu. Vsála mi péro do pusy a rukama mě chytla za zadek. Kývala hlavou a jazyk tiskla na citlivou uzdičku. Sevřel jsem rukama její ramena a vypustil první silnou dávku spermií. Překvapením se lehce zakuckala, až jí vyskočily drobné slzičky. Další cákance už tlumila jazykem přitisknutým přes špičku žaludu. Trošku semene si pustila na bradavky a prsty ho po nich rozmazala. Rychle přes ně brnkala a s plnou pusou funěla nosem. Pojednou hlasitě polkla a zvrátila hlavu. Opět si několikrát zasténala a rukama pevně sevřela prsa.
Zvedla hlavu a poděšeně vyjekla. Vyskočila a schovala se za mě. Než jsem stihl nějak zareagovat, tak se za mnou ozval mužský hlas.
„Dobrý večer, Městská policie. Byli jsme vysláni prověřit údajné veřejné pohoršení.“
„Chvatně jsem vytahoval kalhoty přes zadek a cpal do nich péro. Zapnul jsem pár knoflíků u košile, Radka shrnula sukni a zapínala knoflíčky halenky.
„Předpokládám, že jste tu nic pohoršujícího neviděli?“ pokračoval strážník.
Konečně jsem dopnul poklopec a pomalu se otočil. Přede mnou stál sympaticky vypadající chlapík v uniformě a vedle něho jeho kolegyně. To už se upravila i Radka a jakoby nic se do mě zavěsila.
„Ne, ničeho divnýho jsme si nevšimli,“ zkusil jsem hrát strážníkovu hru.
„Tak to se budeme muset ještě porozhlédnout po okolí. Přeju dobrý večer,“ zasalutoval ležérně strážník a spiklenecky na nás mrknul. Pomalu se otočil a odcházel.
„Snad jen …,“ ozvala se doposud mlčící kolegyně. „Máte to posunutý o knoflík,“ ukázala na Radčinu halenku. „Dobrý večer,“ rozloučila se a bylo znát, jak moc přemáhá smích.
„Ty vole, mě se třesou kolena jak starý bábě,“ dostala ze sebe Radka. Opřela se o auto a přepínala knoflíčky do správných dírek.
„Mě by zajímalo, jak dlouho nás pozorovali,“ mudroval jsem.
„Asi dost dlouho na to, aby si ověřili, že nejde o veřejné pohoršení. A jestli si nestrkají poldové pendrek do kapsy, tak mu stálo péro jako stožár,“ přidala nečekaný postřeh.
„Já měl strach, že nám nasadí klepeta a ty máš čas koukat mu na rozkrok.“
„I když tebe by mohli sebrat. Ty kalhotky okolo krku si s kravatou asi nejde poplést,“ rozesmála se. Natáhla ruku a za ty kalhotky si mě přitáhla k dalšímu polibku.