Slečna na hlídání - soutěžní

Stalo se to vloni v červenci. Je mi 25 let a bydlím s rodiči s takové vilce. Sestřenice i mí rodiče pracují v jedné větší firmě. Jedna jejich kolegyně měla právě v červenci svatbu, takže je všechny pozvala na nějaký zámeček. Vypadalo to parádně, budu mít celou sobotu celý dům jen pro sebe, pomyslel jsem si hned, jak mi tuto novinku sdělili. Jenže jak to tak v životě bývá, opak byl pravdou. Opravdu jsem měl zůstat doma, nevěsta naštěstí zařídila i dopravu, takže jsem nikoho nikam nemusel vozit. Jenže sestřenka je na mateřské a přeci nebude dvou a půl roční holčičku vozit někde po svatbách a hlídat ji, když se hlídání vyloženě nabízí. Samozřejmě ji strčili mě. Z nějaké slušnosti jsem neprotestoval, ale při chuti mi to nebylo. Nemám problém pohlídat děti tak do těch dvou let, protože těm úplně malým dáte občas napít nebo najíst, přebalíte je a máte klid. Od jednoho roku jim dáte nějaké míčky nebo tak něco a celkem to jde taky. Jenže od těch dvou aspoň v naší rodině žádné po obědě nejde spát, vyžaduje k hraní další osobu, všechno vytahuje a chce zkoušet a já bych to pak měl uklízet. No to ani náhodou. No a od asi dvanácti dáte dítěti do ruky tablet, mobil nebo jej posadíte za počítač a máte po starostech. Sice jsem žádné plány neměl a pravděpodobně bych tak či tak zůstal doma v klimatizovaném pokoji, jenže přiznávám, že jsem trochu introvert a morous a vlastně cokoliv, co jde mimo nějaký běžně zaběhlý režim přímo nesnáším. A protože už nejsem nějaký chudý student, ale pět let celkem zdárně podnikám, napadlo mě, že bych si na to nějakou tu chudou studentku najal. Samozřejmě myslím na to hlídání. Na Googlu na mě vyskočil hned první odkaz nabízející hlídání dětí. Proklikal jsem se až na nějaký katalog nebo jak to nazvat, kde jsem si podle věku, fotky, zkušeností a recenzí od maminek mohl najít vhodnou kandidátku. Pravdou je, že ani zkušenosti ani recenze mě moc nezajímaly. Já vybíral podle věku a fotky. Spíš podle fotky. No a takto jsem našel Anežku. Podle fotky strašně roztomilá devatenáctiletá slečna s dlouhými blond vlasy a slušnými ňadry. Hned jsem vyplnil formulář, zaplatil nějaký poplatek a v e-mailu jsem měl její e-mail a telefonní číslo. Na nic jsem neváhal a zavolal jí. „Prosím?,“ ozvalo se, když mi to vzala. „Dobrý den, uviděl jsem váš inzerát, že hlídáte děti. Je to aktuální?,“ zeptal jsem se. Hned odpověděla: „Áno, dobrý den, je to aktuální. Máte zájem?“ „Mohla byste mi skoro tříletou holčičku pohlídat příští sobotu? Bylo by to na celý den až někdy do pozdního večera,“ vysvětlil jsem slečně situaci. „Ano, můžu, tu sobotu mám volnou. Beru 130 korun na hodinu. V kolik bych měla přijít?,“ řekla. „Tak na desátou? Esemeskou vám pošlu adresu, jo?,“ dál jsem domlouval. „OK, to mi vyhovuje, tak budu se těšit. Na shledanou,“ řekla a zavěsila. A je po problémech, pomyslel jsem si.
Byla ta sobota pro někoho jistě s velikým S. Pro mě s jedinou nevýhodou, musel jsem vstávat o půl sedmé, protože doma začalo šílenství. Sice u nás ta svatba nebyla, ale asi to znáte. Do toho všeho dorazila sestřenka, předala mi dvě obrovské tašky s jídlem a kdo ví s čím ještě a předala mi i svou Editku. Pak jsem začal dostávat instrukce, co máme dělat a co ne. Co kde je a co zapomněla doma. Co může jíst a co ne. Tak ze dvou třetin jsem ji neposlouchal vůbec, z té zbylé jsem to hned zapomínal. Začal jsem být nervózní, aby včas vypadli z domu, než přijde Anežka. To už ale před domem stála limuzína a troubila, aby nastoupili. Odjeli něco málo před tři čtvrtě na deset. V ten moment začala Editka plakat a hledat maminku. Soudruzi za co, řekl by můj táta. Posadil jsem ji v obýváku na sedačku a obsypával plyšáky. K jednomu z nich se přitulila, ale plakala dál. Nakonec zabrala nacpaná taška od její mámy s jídlem, namátkou jsem vyhrabal nějakou ovocnou kapsičku a tím jí zacpal pusu. Do pěti minut bylo po ní, ale už byla klidná, tak aspoň že tak. Jednotlivé plyšáky mi začala podávat a měl jsem jim vyprávět pohádku, aby se jim dobře spinkalo. Argument, že teprve vstali nepomohl a já přemýšlel, zda spustit nějakou klasiku nebo si něco se svou fantazií zblblou pornem a střílečkami vymýšlet. Je malá, ty klasiky stejně nezná, takže jsem začal s Červenou Karkulkou. Nervózně jsem sledoval hodiny, slečna už má deset minut zpoždění. V hlavě mi šrotovalo, co asi budu vyprávět za pár hodin. Bylo jasné, že čtení dlouho nevydrží. Dokončil jsem pohádku, všichni plešáci usnuli, ale Editka ne. V ten moment zazvonil zvonek. Vysvobození, pomyslel jsem si a div nezačal běžet ke dveřím s cinkajícími klíči, jako tenkrát. Cinkání klíčů vždy přinese vysvobození. Otevřu dveře a tam stojí rudá Anežka. Je ještě hezčí, než na fotce. Má dlouhé vlasy do půli zad, letní barevné šaty nad kolena a baleríny. Jen ty ramínka od podprsenky trochu kazí celkový vzhled, ale chápu, ty trojky se neudrží jen tak samy. „Dobrý den, pojďte dál,“ řekl jsem a ukázal rukou za sebe. Trochu zaraženě vstoupila a odpověděla: „Dobrý den, nemůžeme si tykat? Jsme asi tak stejně staří, ne?“ „Jo, já jsem Petr. Ahoj,“ představil jsem se. „Já jsem Anežka. Omlouvám se za to zpoždění,“ řekla. „To je v pohodě. Tohle je Editka,“ pohladil jsem holčičku krčící se za mnou. Styděla se. Jenže Anežka věděla, jak na ni. „Ahoj, já jsem Anežka. Budeme si hrát?,“ řekla Anežka a natáhla ruku. „Jo,“ odpověděla stručně Editka a už ji táhla do domu. Anežka se rychle zula, kopla boty směrem k botníku, do ruky vzala kabelku a cupitala naboso za ní. „Nechceš nějaké přezůvky?,“ nabídl jsem jí. „Ne, to je dobré, já jsem zvyklá,“ odmítla Anežka a rovnou šla do koupelny umýt si ruce. Až vyšla, nabídl jsem jí malou exkurzi a že jí vysvětlím, co kde je a co a jak. Souhlasila. Editka chodila všude za námi. „Tady v té skříni jsou nějaké hračky a tady v šatně jsou nějaké balóny na ven a osušky. Koupelnu a záchod jsi už objevila. V těch taškách jsou různé přesnídávky a piškoty a já nevím, co všechno. V ledničce je kuře s rýží. Je toho dost o vás pro obě, tak to pak ohřej. Je tu i polévka. Klidně si pusťte televizi, ale nevydrží ti u ní sedět dlouho. Toto je od ní ovladač, tento je od Playstationu, když by jsi ji potřebovala na chvíli zabavit nebo tak něco, pusť tam Youtube a když si tam najdeš „Baby shark“, chvíli ti u toho vydrží. Toto je ovládání klimatizace, to si nastav, jak chceš. Kdyby jste chtěly na zahradu, je tam pískoviště a bazén s lehátky. Tady máš klíče od domu,“ stručně jsem ji seznámil se situací. „Jé, ty máš bazén? To je škoda, že si mi to neřekl, vzala bych si plavky,“ řekla Anežka. Zasmál jsem se a řekl: „Toho litovat nemusíš, to je jen takové nafukovací brouzdaliště, je tam tak deset cenťáků vody, to je jen pro malou. Jinak já budu teď chvíli nahoře u sebe, jsou to ty dveře hned vpravo, když vyjdeš nahoru. V průběhu dne asi nebudu celou dobu doma. Kdyby něco, moje číslo máš. Mám něco na práci, když budeš něco potřebovat, klidně přijď, ale ať ti Editka nechodí po schodech a ať si hraje s tebou a ne se mnou, jo?“ „OK, můžu se zeptat, to není tvoje dcera, že?,“ zeptala se. S úsměvem jsem odpověděl: „Ne, já ji mám hlídat, ale to tak nějak není nic pro mě. Jinak tady máš tisícovku, ber to jako zálohu. Jestli chceš něco jiného na oběd, klidně si objednej nějaký rozvoz, zaplatím ti to.“ „To je v pohodě, ať malá nevidí, že jím něco jiného,“ rozumně odpověděla. Kývnul jsem hlavou, že má pravdu, zamával Editce a šel k sobě do pokoje. Pravdou je, že jsem na práci nic neměl. Nebo ne úplně neměl, ale nic akutního, takže jsem si dal jedno sluchátko do ucha a pustil si hru na notebooku. Čas klidně plynul, o těch dvou dole jsem vůbec nevěděl, dokonce jsem na ně i zapomněl a to až do okamžiku, kdy jsem uslyšel klepání. „Dále,“ řekl jsem trochu vyděšeně a hru raději shodil do lišty. Pomalu se otevřely dveře a v nich se objevila hlava Anežky se slovy: „Neruším?“ „Ne, co potřebuješ?,“ zeptal jsem se. Anežka pokračovala: „Chystám se ohřát ten oběd a je tam toho dost i pro nás tři. Editka toho moc nesní a já taky ne, tak kdybys chtěl, můžeš se k nám přidat.“ „Díky, ale já se akorát chystám vyrazit pryč. Klidně to snězte celé, já se někde stavím na oběd,“ odpověděl jsem trochu s úlevou, že se nic nestalo. Anežka zase zavřela a vrátila se dolů. Já tedy ukončil hru, vypnul notebook a chystal se někam vyrazit. Musel jsem, vymyslel jsem si špatnou výmluvu. Ale nijak mi to nevadilo. Oblékl jsem si své motorkářské vybavení, nepozorovaně se vyplížil z domu a šel vytlačit tu mašinu z garáže. Venku svítilo sluníčko a bylo něco přes 32 stupňů. Taky jsem se při vytláčení řádně zpotil. Ale co už, nakopl jsem stroj a vyrazil se trochu projet.
Silnice byly prázdné a když jsem čas od času nějakého toho jednostopého kolegu potkal, zamávali jsme na sebe. Tohle se mi líbí, že je člověk hned jakoby součástí nějaké party. Když jsem se v zatáčkách Buchlovských hor dostatečně vyblbnul, bylo už půl druhé a začínal jsem mít hlad. Zastavil jsem tedy na ten oběd. Dal jsem si vepřový řízek s opékanými bramborami a nealko pivo. Než mi to obsluha stihla přinést, zvoní mi mobil. A jejda, sestřenka. Tak jsem jí nakecal, že je všechno v nejlepším pořádku a Editka zrovna kaká, tak ji nebudeme rušit. Pak jsem vyrazil menší zajížďkou k domovu a ve tři odpoledne už zase tlačím stroj zpět do garáže. Opatrně odemykám a jdu do předsíně. V domě je ticho. Anežčiny boty jsou stále na stejném místě. Opatrně nahlížím do kuchyně a obýváku. Je tam uklizeno, nádobí umyté a nikde nikdo. Pokrčím rameny a jdu se převléct z toho přehřátého oblečení. Když vyjdu po schodech nahoru, zadívám se vlevo z okna na zahradu. Editka si hraje na písku a Anežka je tam s ní. Je to možné, ta je krásná. Anežka si totiž přisunula lehátko blíž k pískovišti, aby na něj dosáhla, dal si na něj osušku, svlékla si šaty i podprsenku a jen v tangách ležela na břiše a zvládala se jak opalovat, tak si hrát. To je ale šikovná holka, pomyslel jsem si. Najednou mi ani nevadilo, že je horko. Vtrhl jsem do pokoje, sebral foťák s nejlepším zoomem a pádil zpět k oknu, než se situace nějak nepříznivě změní. Sice v podstatě nebylo nic vidět, ale i s představivostí si chlap někdy vystačí. Nafotil jsem minimálně dvacet fotek. Všechny téměř stejné. Na některých byla celé, na jiných byl jen její zadek, na další záda, pak nohy a tak nějak to pokračovalo. Pak jsem se jen dál díval. Když už jsem chtěl jít k sobě, Anežka něco řekla Editce, pak vstala a obě šly do altánu napít se. Pila strašně dlouho a já se nemohl dočkat, až se otočí, byla totiž celou dobu zády ke mně. Po třeba minutě, která trvala asi půl hodiny, zase něco říkala Editce a ta se vrátila na pískoviště. Anežka se začala kolem sebe rozhlížet, kdo ji pozoruje. Po celém obvodu zahrady jsou různé živé ploty a řady stromů, takže na zahradu nejde od nikudy z venku vidět. Zadívala se i na dům, jenže přes zatmavená okna kvůli sluníčku nemohla vidět nic. Já to vědět, proto jsem se ani neschovával. Pak si svlékla i ty kalhotky, přehodila je přes židli a lehla si tentokrát už na záda. Měla nádhernou vyholenou mušličku a ty prsa, prostě pohádka. Nemělo to chybu. Jak málo stačí ke štěstí, uvědomil jsem si a hned jsem zase zapínal foťák a fotil jako smyslů zbavený. Po třeba minutě se vybil. Sakra, kde jsou baterky? Začal jsem svižně prohrabávat šuplíky. Aha, tady jsou a okamžitě jsem je ládoval do fotoaparátu. Na displeji se jen objevila hláška „Baterie je vybitá.“ Sakra! No než jsem našel konečně nabité a vrátil se k oknu, už zase ležela na břiše a dělala bábovičky. Ach ty děti, nevydrží si samy hrát. Na chodbě jsem se začal už celý zpocený svlékat z tmavého koženého oblečení a při tom nespouštěl Anežku z očí, co kdyby se otočila zpátky. V trenýrkách jsem tam byl dobrých deset minut a nic nenasvědčovalo tomu, že se situace v brzké době změní. Šel jsem tedy motorkářské oblečení uklidit a obléct si něco civilního. Pustil jsem počítač a než se zapne, vrátil se k oknu, co kdyby náhodou. No jasně, beze změny. Tentokrát jsem si pustil porno, našel jsem si babysitterky, tedy hlídání dětí a dvě kratší videa jsem se zatajeným dechem, kdyby se to tak stalo i ve skutečnosti, shlédnul. Po třeba půl hodině jsem měl i zazálohované a prohlédnuté fotky z dneška a chtěl jsem nafotit další, jenže lehátko i pískoviště bylo prázdné. Kalhotky byly stále přes židli, ale holky nikde. Opatrně jsem pootevřel okno a zaposlouchal se. Jasně, jsou v bazénu. Ten je hned u domu a není na něj takto vidět, musel bych na balkón a předklonit se přes zábradlí, což už není tak nenápadné. Zadíval jsem se na zahradu. Páni, ale máme ji pěknou. Já tam nechodím, jen občas, když je třeba posekat trávu nebo něco zastřihnout. Co bych tam taky dělal, je tam špatná WIFI, svítí mi na displeji a je tam obvykle horko. A zrovna dnešek je ukázkový příklad, protože platí všechny tři negativa. Jak tak postávám na špičkách, jestli neuvidím aspoň něco, uslyším v kuchyni nějaký pohyb. Ten ale brzy ustane. V hlavě mi běhá taková myšlenka, že zkusím sejít na zahradu, jako že jsem se vrátil a hledám je. Sice jsem chtěl být sám, ale touha vidět nahou Anežku zblízka je mocnější. Scházím tedy s nepatrným třesem z nervozity až na chodbu a rázným krokem rázně otevírám dveře, aby se nestihla obléct nebo jakkoliv zakrýt. Vkročím jednou nohou ven a hned mi hlava sklouzne vlevo ke zdi domu. Nahá Editka se čachtá v bazénku a Anežka u ní v místy mokrých šatech klečí. „Ty vole,“ vyletí ze mě zklamaně. „Co že?,“ reaguje Anežka. Hned reaguji:“ Říkám ahojte, jak se máte, holky?“ „Dobře,“ odpoví první Editka. Anežka se jen usměje a zeptá se, zda už budu doma. „Možná, uvidíme,“ řeknu nejasně. No a teď nastává taková trapná situace. Vyšel jsem z domu, ale ven vlastně nechci jít, nemám tu co dělat. Obě holky se na mě dívají, co bude, proč jsem vyšel. Jdu tedy k bazénku, vyzkouším teplotu vody a zeptám se, jestli by si nedaly zmrzlinu. Souhlasí a tak se vracím do mrazničky pro tři kousky. Editka zůstane sedět v brouzdališti a podám jí ho, jeden kousek dám i Anežce, za což mi poděkuje. Já si ho taky rozbalím a takovou loudavou chůzí si to namířím k altánku. Holky jsou stále na místě, když přicházím pod přístřešek. Kalhotky jsou stále přehozené přes jednu z židlí, na stole mají občerstvení. Sedám si tedy na židli vedle kalhotek a zatímco si strkám nanuk do pusy, pozoruji ty dvě. Ani jedna mi nevěnuje pozornost. Strčím si tedy její tanga do kapsy a stejně pomalou chůzí se k nim vracím. Pohladím Editku po vlasech a jdu zpět domů. První letím k sobě, abych úlovek pečlivě uschoval a potom využiji prázdný obývák a pouštím si televizi.
Pomalu se blíží večer, venku se začalo chladit a přibylo i komárů. Anežka začne pomalu nosit věci z altánu do kuchyně. Jdu jí pomoct, zajímá mě její reakce. Poděkuje, ale už to skoro má. Zadívám se jí do výstřihu, podprsenku na sobě už má. V altánu je už jen jedna miska se sušenkami, dvě prázdné PET láhve a dvě skleničky. Všechno poberu já až na tu láhev, kterou bere Anežka. Dívám se na ni, něco hledá pod stolem a pod židlí. „Hledáš něco?,“ zeptám se provokativně. „Ale ne, jen se dívám, jestli tady po nás nezůstal nepořádek,“ reaguje pohotově Anežka. Myslím si svoje a tak jen dodám: „To neřeš, to se potom uklidí.“ Ještě cestou k domu se několikrát ohlídla.
Doma nabídla, že udělá nějakou večeři pro nás pro všechny. Souhlasil jsem, trochu jí pomohl s hlídáním Editky a podíval se s ní na Večerníček. Když skončil, večeře byla hotová. Seděli jsme tedy všichni tři vedle sebe, dívali se na nějakou pohádku a jedli. Po večeři jsem poprosil Anežku, jestli by malou neokoupala a neuložila. Hodila nádobí do myčky a šla ji vykoupat. Pak ji šla uložit na rozkládací pohovku v taťkové pracovně, kterou jsem mezitím nachystal a četla jí pohádky. Já si mezitím pustil horor.
Bylo půl osmé večer a Eliška za mnou přišla, že malá už konečně spí. Usmál jsem se na ni a poděkoval jí. „Potřebuješ ještě něco po mě?,“ zeptala se. „Ne, jestli chceš, můžeš jít, ale pokud nespěcháš, klidně ještě zůstaň, řekneš mi, co jste celý den dělaly a můžeme se dívat na ten film,“ nabídl jsem jí a ona souhlasila. Měla mokré šaty od toho koupání. Nabídl jsem jí župan, ten ale odmítla, že to uschne. Sedla si vedle mě, já ztlumil televizi a ona spustila. Byla strašně ukecaná, z televize jsem neměl vůbec nic. První mi povykládala, co všechno dělaly, pak začala se svými začátky s hlídáním a myslím, že převyprávěla všechny své hlídací zkušenosti. Já jen přikyvoval hlavou a přemýšlel, jak se s ní vyspat. Když spustila o svých bývalých, zbystřel jsem, zda je singl nebo ne. Pochopil jsem, že je sama. Taková holka a sama? To je znamení, řekl jsem si. „A co ty, máš někoho?,“ vyrušila mě z přemýšlení svým dotazem. „Ne, jsem sám,“ pohotově jsem odpověděl a ona zase spustila o tom, jak byla vloni na dovolené v Egyptě. „Jaký film máš tak ráda?,“ přerušil jsem ji, když horor, ze kterého jsem nevěděl nic, skončil. „Hříšný tanec,“ odpověděla nadšeně a já šel otráveně hledat VHSku. Tu jsem brzy našel a pustil. Konečně zmlkla. Chvilku jen tak seděla, pak si dala nohy na sedačku a opřela se o mě. Já ji rukou objal a díval se s ní. Já ten film přímo nesnáším. Jen vlastně nevím proč. Rukou jsem jako že sklouznul na její prso. Nijak nereagovala a tak jsem tam tu ruku nechal. Když jsem se ujistil, že nespí, opatrně a hlavně pomalu jsem jí stáhnul ramínka od šatů i od podprsenky. Podívala se na mě a řekla: „Už bych asi měla jít, je pozdě.“ To ne, jenom to ne. Sakra. Tak blízko jsem byl. „Počkej, ještě nechoď. Já, víš, promiň, já to tak nemyslel. Já jsem nechtěl to, víš…,“ začal jsem koktat. „Co jsi nechtěl?,“ zeptala se mě. Byl jsem naštvaný, zmatený a začínal jsem být zoufalý. Taková škoda. V tom mě pevně chytila v rozkroku. Podívala jsem se jí do očí a řekla: „Dělala jsem si srandu.“ Pak mě políbila. V ten moment mi ztvrdly snad i řasy. Yes, řekl jsem si pro sebe. Její ruka byla najednou v mých trenkách a Anežka převzala veškerou iniciativu. Během okamžiku byla má chlouba na čerstvém vzduchu. To ale jen na moment. Jen co mi ho párkrát pohonila, strčila ho do pusy. Kouřila perfektně. Ruku jsem měl pod šaty a mačkal ty její kozy. Pak jsem ji hladil po vlasech a těšil se, jak to bude pokračovat. „Haló?!,“ ozvalo se z patra. Eliška bleskurychle vstala, spravila si ramínka a běžela nahoru. „Co pak Edi, ty nemůžeš spinkat?,“ zeptala se, ale odpověď nedostala. Šla tedy za ní do pracovny. Já si ho zase schoval a třískl pěstí do stolu. Ten malý kazišuk, to snad ani není možné, pomyslel jsem si. V ten okamžik mi přišla zpráva, že naši budou za půl hodiny doma. „Do prdele!,“ vyletělo ze mě.
Když se Anežka vrátila chtěla pokračovat, vysvětlil jsem jí, že musí jít. Mezitím jsem na stůl nachystal smluvenou sumu za odpracované hodiny. Trochu zaskočeně si peníze vzala a dala je do kabelky, se kterou šla do předsíně. Já šel za ní. „Můžu tu někdy zavolat a zopakujeme to?,“ žadonil jsem. „Tak jo, ahoj,“ řekla, dala mi pusu, otevřela dveře a začala se vzdalovat od našeho domu. Zavřel jsem a hluboce si povzdychl. Takový kousek a nic.
Svatba se vydařila, oba řekli to své ano. Editka mě nepráskla a ráno si ji sestřenka vyzvedla celá nadšená, jak jsem to perfektně zvládnul. Prý jsem se jako chůva osvědčil a příště mi ji zase svěří. Super, aspoň budu moct brnknout Elišce.