Povodně

Většina lidí na povodně vzpomíná celý život. Snad každý negativně, pro mnohé to byly nejhorší chvíle jejich života. Ani já na ty v roce 2015 nikdy nezapomenu. Jenže to nebyla má nejhorší zkušenost, naopak jedna z těch nejkrásnějších.
Tenkrát jsem ještě studoval, bylo mi 17. Bylo to někdy na konci jara, bylo už docela teplo, jenže přišlo období dešťů. S různou intenzitou pršelo už několikátý den. Tenkrát byl pátek. Cestou do školy jsem z autobusu pozoroval řeku Moravu, přes kterou jsem denně přejížděl. Šlo pozorovat celkem čitelné zvýšení hladiny. Už platila výstraha před povodněmi. Celý den pršelo a když jsem se vracel domů, některé uličky už byly pod vodou. Déšť ustal a tak to vypadalo, že jsme z nejhoršího venku. Já bydlím asi tři kilometry od řeky Moravy a ještě na mírném kopečku, takže se nebylo třeba nijak strachovat. Doma jsem jako obvykle odhodil školní batoh a sedl k počítači. Tentokrát jsem chvílemi zabrousil i na stránky meteorologů, kde jsem sledovat radary a aktuální stav řeky. Blížily se další vydatné srážky. Než začalo pršet, vrátili se i rodiče z práce a společně jsme pozorovali zpravodajství a záběry z míst, které už byly pod vodou. Asi ve čtyři hodiny odpoledne zazvonil mamce mobil. Volá jí její sestra, moje teta Klára, jestli by nemohli všichni přijet, že je začínají evakuovat a kdo má kam jet, ať odjede. Teta Klára bydlí v záplavové oblasti velmi blízko řeky se svým přítelem Petrem a jeho dětmi Tomášem a Evou. Tetě i Petrovi bylo něco přes padesát, synovi Tomášovi 25 a dceři Evě 23. Eva se mi líbila. Samozřejmě jsme souhlasili a ať tedy přijedou.
Doma nastal chaos. Všechny peřiny, co máme doma, bylo třeba nachystat a povléct. Všechny pohovky a gauče, které byly rozkládací, jsem rozložili. Sotva jsme s tím skončili, před domem už zastavuje auto a návštěva je tady. Ani nezazvonili a mamka už otevírala dveře a zvala je dál. Měli s sebou jen to nejnutnější, každý nějaký batoh a v ruce igelitku. Bylo vidět, že sebrali jen pár věcí a jsou tady. Usadili jsme je všechny v kuchyni, my domácí jsme zůstali stát a začali řešit organizaci. Mamka našla nějaké těstoviny, tak je začala vařit. Bylo potřeba vyřešit spaní. Rodiče v ložnici, jako obvykle a já ve svém pokoji. Teta Klára s Petrem v obýváku na rozkládacím dvojlůžku. V obýváku zbývalo ještě jedno rozložené jednolůžko. Pro Evu nebo Tomáše? Tomáš chtěl být u televize, takže tam zůstal on a Evu přiřadili do mého pokoje, kde bylo místo na podlaze. Taťka odněkud vyhrabal spacák a karimatku a že jeden z nás bude spát v tom. Bylo mi naznačeno, že jako gentleman a domácí bych měl nechat postel pro hosta. To mi po chuti moc nebylo, ale zase tady mám Evu, tak jsem byl rád aspoň za to. Táta mi nachystal nocleh a sešli jsme se u večeře. Rozložili jsme stůl, z celého domu přinesli židle a nějakým zázrakem se ke stolu poskládali. Večeře byla taková podprůměrná, ale aspoň teplá. Je krizová situace a já na jídlo stejně neměl ani pomyšlení, těšil jsem se, až uvidím Evu v nočním úboru. Protože nás na jednu koupelnu bylo opravdu hodně, začali jsme se v ní prostřídávat. První šel Tomáš, pak Eva, pak já a potom jsem to přestal sledovat. Každopádně po dvou hodinách jsme to měli za sebou všichni a seděli jsme vedle sebe jako slepice v obýváku před televizí. Eva měla na sobě dlouhý růžový župan ke kolenům. Nevěděl jsem, jestli má i něco pod ním, hrozně mě to štvalo, byl jsem zvědavý. Já měl normální pyžamo. Pak mamka zavelela, že půjdeme spát a tak jsme se rozešli ke svým postelím.
Když jsem byl s Evou ve svém pokoji, zavřel jsem dveře a začal se soukat do spacího pytle. Poprvé v životě v něčem takovém budu spát. Eva si zatím odložila župan, měla pod ním ještě košilku. Na jednu stranu pro mě zklamání, na tu druhou bylo stále co objevovat. Oba jsme se zachumlali a já čekal, až zhasne. Bylo to strašně nepohodlné. Světlo stále svítilo, otočil jsem se na Evu, proč nezhasíná. Seděla, byla zakrytá a dívala se na mě. „Ta postel je dost široká, nechceš přeci jenom spát se mnou? Vejdeme se tu pohodlně oba,“ nabídla Eva. Já jednou zdvořilostně odmítl a když nabídka trvala, neváhal jsem a zachumlal se pod peřinu s ní. „Tak dobou noc,“ řekla Eva, otočila se ke mně zády a zhasla. „Dobrou,“ odpověděl jsem. Eva se asi snažila usnout, já ležel na zádech a samým vzrušením nebyla šance, že bych usnul. Byl jsem poprvé s holkou v posteli. Byl jsem panic. Po třeba čtvrt hodině, během které jsem se nechtěl ani pohnout, abych ji nevzbudil, se najednou otočila ke mně čelem a její ruka skončila v mém rozkroku. I když tam nebyla déle jak pět vteřin, okamžitě začal růst. Když to zpozorovala, ruku oddělala a šeptla: „Promiň, ještě nespíš?“
„Ne,“ odpověděl jsem.
„Proč?,“ pokračovala.
„Nemůžu usnout,“ řekl jsem.
„Protože jsem tady já?,“ uhodila kladívkem na hřebíček Eva.
„No, víš, já spíš nejsem zvyklý tak brzo jít spát,“ mlžil jsem, ale asi jí to bylo jasné.
„Já taky ne, můžeme si povídat, jestli chceš,“ navrhla a já souhlasil.
Pak bylo chvíli ticho, než Eva vyslovila otázku: „Poprvé ležíš s holkou v posteli?“
„Jo,“ řekl jsem.
„A už jsi to dělal?,“ pokračovala a mě v něm škubalo.
„Ne,“ odpověděl jsem.
Přesunula svou ruku zpět na mou bouli a řekla: „Já jsem si to myslela.“ Pěkně mi v něm škubalo.
„Taky si sáhni, jestli chceš,“ z ničeho nic řekla.
Přesunul jsem tedy ruku pod její košilku. Byla naostro. Poprvé jsem cítil nádhernou teplou vlhkou skulinku. Nevěděl jsem, co s ní. Ona mi mou bouli trochu víc zmáčkla. Podařilo se mi do ní dostat prst. Vzdychla mi do ucha. Pak mi ho pustila, zajela mi pod kalhoty a chytila ho znovu do ruky. „Tvrdý,“ zašeptala mi do ucha a párkrát ho pohonila. Pak jsem si ty kalhoty trochu stáhnul a krásně mi stál. Zvedla si košilku a přitulila se ke mně. Dotýkal se jejich stehen. Svlékla si košilku a hodila ji vedle postele. Lízal jsem jí bradavky a mačkal prsa. Pak se sesunula níže a strčila ho do pusy. V ten moment jsem začal stříkat. Jako panici mi stačilo málo, navíc jsem si ho dlouho nehonil. Trpělivě počkala, až měla celou dávku v puse a polkla. Ještě mi ho párkrát pocumlala, aby odsála i zbytky sperma a řekla, že už mě tlačit nebude a že půjdeme spát. Natáhl jsem si kalhoty, ona zůstala nahá, objala mě a za chvilku jsem usnul.
Myslím, že ráno jsem se probudil první. Opatrně jsem se na ni otočil. Ležela vedle mě nahá, jedno prso jí bylo vidět. Nohu měla přes mě. Na ten její rudý lak na nehtech asi taky jen tak nezapomenu. Dlouho jsem se na ni díval, na všechny její části těla. Chvílemi jsem ještě zavřel oči a pak jsem pokračoval v kochání. Už bylo světlo. Když jsem se jí díval do očí, protáhla se a otevřela je taky. Dívali jsme se na sebe, usmála se a já taky.
„Dobré ráno,“ řekla.
„Dobré,“ zareagoval jsem.
„Vyspal jsi se dobře?,“ zeptala se.
„Ano, ty?,“ opětoval jsem otázku.
„Jo, fajn. Bylo to pěkné v noci, že?,“ řekla.
„Krásné,“ řekl jsem a znovu se mi pod tou vzpomínkou postavil.
"Ještě jsem to s panicem nedělala. Nedokončíme to?," zeptala se Eva.
"Jo, jasně," řekl jsem.
Usmála se na mě a odkryla se. Odkryla i mě a stáhla mi kalhoty. Vyskočil mi zpod kalhot jako na pružince. Několikrát ho pohonila, stáhla předkožku a přesunula se na mě. Pěkně ho chytla a nasměrovala do své kundičky. Trochu se nazvedla, já pokrčil kolena a začal do ní přirážet. Pak mě přilehla a vrtěla zkušeně zadečkem. Bylo to hrozně fajn. "Můžu se udělat do tebe?," zeptal jsem se. "Ty už budeš?," řekla překvapeně. Pokrčil jsem rameny a kývnul hlavou. "Jo, můžeš, beru prášky," řekla Eva. Během chvilky už to šlo do ní. Pak na mě chvíli seděla. Nakonec se naklonila ke mě, dala mi pusu a řekla: "Bylo to fajn, krásně ti stojí." Rozhlédla se po pokoji, ale nenašla žádné ubrousky ani nic jinak vhodného. Natáhla se po kabelce, aniž by z ní vyklouzl a začala v ní něco hledat. "Nechala jsem kapesníky doma," řekla, vytáhla vložku a když jsem z ní vyklouzl, přiložila si tam dole vložku a dala stehna k sobě, aby držela. "Stoupni si," řekla mi a já si stoupnul na posteli. Celého ho strčila do pusy a olízla jako nanuk. Tím pádem jsem kapesníček nepotřeboval ani já. Pak si oblékla noční košilku, kterou zvedla ze země a opatrně se stehny u sebe šla do koupelny. I já si oblékl kalhoty a šel na záchod. Když jsem vyšel, i ona vyšla z koupelny a šli jsme zase ke mě. "Nechceš taky zkusit orálek?," zeptala se a já samozřejmě souhlasil. Vyhrnula si košilku, lehla si na postel a roztáhla nohy. Lízal jsem ji co nejsvižněji, připojil jsem i prsty a pak se udělala. Nebo to hrála, nedokážu posoudit. Ale jak tlumeně vzdychala a prohýbala se v zádech, zase se mi postavil. Já se nakonec převlékl do trička a tepláků, ona si oblékla šaty, ve kterých přijela. Zůstala naostro. Spolu jsme sešli do kuchyně, kde už byli všichni. "Kde jste vy spáči?," zeptala se mamka. Neodpověděli jsme. "Jak se ti spalo na karimatce?," zeptal se mě táta. "Strašně," váhavě jsem odpověděl, protože jsem úplně zapomněl, kde jsem vlastně spal.
Celou sobotu jsme pozorovali počasí a celkový vývoj situace. Voda přes noc klesla a odpoledne už k tomu jejich domu šlo jet autem, tak jsme se tak šli všichni podívat a trochu jim pomohli s úklidem. Petr tam už zůstal přes noc, takže další noc spala Eva v obýváku. Od té doby jsem ji nikdy nahou neviděl, ale vždy, když ji vidím, tak si na to vzpomenu.