Nudistický kemp - soutěžní

Přítele Jirku jsem poznala v březnu, když změnil práci a začali jsme se každý den potkávat v autobuse cestou do práce a z práce. Každý den si ke mně přisedl, až mě po dvou týdnech pozval na rande a tak nějak to začalo. Je sympatický, černovlasý, hubený kluk, se kterým není nikdy nuda. Oběma nám je 22. Postupně jsem se seznámila s jeho bratrem i rodiči. Všichni byli hrozně milí a přátelští. Pozvala jsem ho i k nám domů, bydlím s rodiči. Naši mi ho schválili, jen nebyli tak uvolnění, jako jeho rodiče, což mě trochu mrzelo. Moji rodiče jsou věřící, já to po nich moc nezdědila. Například Jirkův táta i jeho bratr přede mnou už při mé druhé návštěvě chodili v trenýrkách a chovali se, jako bych tam byla odjakživa. Prvně mě to zaskočila, z domu jsem na to nebyla zvyklá, ale nakonec mi to nevadilo. Když byl Jirka u nás, museli mít všichni čisté oblečení, byly vyprané polštářky na gauči a mamka školila tátu, o čem smí mluvit a o čem ne a když tam byl Jirka, obvykle bylo trapné ticho. Na jednu stranu jsem ráda, že rodiče uklidili a tak nějak se na návštěvu připravili, na tu druhou se tam Jirka nemohl cítit jako doma a to mi vadilo. Byl tam vždy jako host. Když jsem jednou chtěla, aby u nás přespal, dostala jsem od našich nadané, že na to máme čas až po svatbě a jestli mermomocí chci, rozloží mu gauč v obýváku. Tajně jsem to s ním dělala u nich doma, jeho rodiče i brácha se vždy někam uklidili. Dvakrát jsem tam i přespala, jenže doma jsem vždy tvrdila, že jsem na festivalu s kamarádkami a spím ve stanu nebo tak nějak. Abych to shrnula, jeho rodiče byli mnohem víc v pohodě, než ti moji.
Začátkem června mi Jirka nabídl, zda bych s nimi nejela, že pravidelně už spoustu let jezdí celá rodina na přelomu července a srpna na dovolenou do Chorvatska do kempu Valalta, kde si pronajímají bungalov. Bylo to na mě rychlé, znali jsme se dle mého názoru ne až tak dlouho a už bych s ním měla jet k moři. Asi na mě ta výchova přeci jen něco zanechala. Vždyť i první sex byl až po dvou měsících a hrozně jsem se před ním styděla svléknout se, i když nebyl můj první. Navíc jsem netušila, jak to říct doma. Jednu noc si člověk nějak zdůvodní, ale 10 nocí? Zkusila jsem jít s pravdou ven. Řekla jsem, že budu mít vlastní pokoj ve společném bungalovu. Asi týden jsem je tak nějak opatrně přesvědčovala, že se přeci nic nemůže stát až mi to povolili. Nadšeně jsem to Jirkovi oznámila. Byl rád.
Byla polovina července a protože začalo být strašné horko, začali jsme spolu chodit k vodě. První jsme několikrát šli na koupaliště, jenže to moc lezlo do peněz a tak jsme začali jezdit k nedaleké přehradě. Našli jsme si tam takové pěkné místo, kde jsme si mohli vybrat přímé sluníčko nebo stín. Při asi páté návštěvě mi Jirka s takových vážným výrazem navrhnul, že kousek odsud je ještě jedna pláž, jestli ji nevyzkoušíme. Souhlasila jsem, změna je život, pomyslela jsem si a tlačila kolo za Jirkou po úzké pěšince. Po třeba pěti minutách chůze jsem před sebou uviděla takovou louku plnou lidí. Jirka trochu zrychlil a tak se mezi námi udělala mezera. Když tam přišel, hned se s někým zdravil jako se starými známými. Jak mi později řekl, byl to rodinný kamarád, spolužák jeho rodičů. Už pár metrů před pláží mi došlo, že je něco v nepořádku. Všichni byli nazí. Je to nudistická pláž. Zůstala jsem stát deset metrů od jeho začátku a s výrazem „To nemyslíš vážně?“ jsem zírala na Jirku. Otočil se na mě, pokynul mi rukou a řekl: „Pojď, nikdo tě neukousne.“ Pomalu jsem tedy dotlačila kolo až na pláž k Jirkovi a rozhlédla se. Mohlo tam být tak dvacet chlapů. Věkový průměr možná 55. Jirka byl jednoznačně nejmladší, druhému nejmladšímu mohlo být kolem čtyřicítky. Dále čtyři ženské, všechny určitě přes padesát s povislými prsy. Vůbec mi to nebylo příjemné, nevěděla jsem, co s očima. Navíc na mě všichni zírali. „Pojď pryč,“ zašeptala jsem na Jirku. „Proč? Chodím sem s rodiči odjakživa,“ řekl Jirka. Mlčky jsem se na něj podívala a naznačila mu, že tohle opravdu ne. Rozloučil se tedy, otočili jsme se a vrátili se na to naše místečko, kde jsem rozložila deku a sedla si na ni. Bylo ticho, to u Jirky není zvykem. Strašně mě překvapil a vyděsil. Ani pořádně nevím, proč mě to tak sebralo. Tolik nahých lidí jsem nikdy neviděla. Nakonec Jirka prolomil ticho větou: „Ale vždyť je to přirozené.“ „Myslíš? Viděl jsi někdy nějaký dokument z pralesa? I tam si to zakrývají. Navíc víš, že se jen tak nevystavuji, že nenosím hot pants kraťase a extrémně krátké sukně a velké výstřihy“ rozhořčeně jsem mu vysvětlila. Překvapeně se na mě díval a pak řekl: „Dívala jsi se na ten kemp v Chorvatsku?“ „Ne, co do toho teď motáš nějaký kemp?,“ zeptala jsem se a vůbec mi to nedošlo. „To je nudistický kemp,“ řekl strašně vážně. Otočila jsem na něj hlavu a prvně jsem se strašně překvapeně zeptala: „Jako že je tam nudapláž?“ Velice opatrně, potichu a pomalu odpověděl: „No to taky, ale celý ten kemp je nudistický. Sedíš jen tak před bungalovem, chodíš nahá na nákupy, do restaurace a všude po areálu.“ „Ses posral, ne?,“ vyštěkla jsem na něj, vstala a šla si zaplavat. On tam jen tak seděl a čekal na mě. Když jsem se vrátila, nic neříkal a pozoroval mě. Měla jsem úplně po náladě, takže jsem se začala sušit do osušky Až jsem byla celkem suchá, zapnula jsem si podprsenku a přikázala mu, aby se otočil, že se nikomu nebudu ukazovat. Poslechnul a já se v klidu převlékla, vše sbalila a sama odjela. Doma jsem si vypnula mobil, pro jistotu nešla ani na počítač a nakonec šla spát s hlavou plnou starostí.
Druhý den ráno jsme se potkali v autobuse. Přisedl si ke mně a začal mě přesvědčovat: „Neboj, to je hrozně fajn. Jsi v cizině, tam tě nikdo nezná. A i kdyby o tom někdo chtěl mluvit, musel by první říct, že i on byl na nudapláži. Nudisti se o tom s nikým nebaví, neberou to jako vzrušení, považují to za přirozené.“ Pohledem jsem mu naznačila, ať mlčí a to taky celou cestu dodržel. Cestou z práce jsem raději jela jiným spojem.
Následující den si ke mě nepřisedl, zůstal stát a jen se na mě občas podíval. Na jednu stranu jsem byla ráda, na tu druhou bych se chtěla usmířit. Takového kluka jsem ještě nikdy nepotkala a nechtěla jsem ho ztratit. Odpoledne cestou domů jsem mu pokynula, aby si ke mně sedl. Větší polovinu cesty nic neříkal. Já se zarytě dívala z okýnka. „Tak co s tou dovolenou?,“ položil mi otázku, nad kterou přemýšlím už druhý den. „To jako fakt musím to?,“ zeptala jsem se. Vysvětlil mi, že bych byla za divnou, ale že když je večer chladno, samozřejmě můžu mít oblečení. „A to jako i vaši s bráchou budou to?,“ zeptala jsem se. „Jasně že ano, všichni,“ řekl s úsměvem. Po zbytek cesty jsem jen pozorovala mě dobře známou krajinu. Když jsem měla vystupovat, tak nějak se ve mně probudila rebelka a povídám: „Teď tam moc lidí nebude, ne? Je čtvrtek a je ještě brzo, ne?“ „Jako kde?,“ řekl Jirka. „Kde asi,“ řekla jsem. „Moc ne, no. Proč?,“ řekl. Díval se mi do očí. Mírně jsem pokrčila ramena a navrhla jsem, že to tedy zkusím ještě jednou, když už musím na tu dovolenou. Z výrazu na jeho tváři jsem vyčetla, že se mu trochu nelíbilo to slovíčko „musím“ ale jinak vypadal šťastně. Sebrali jsme kola, já pro jistotu doma nechala plavky a vyjeli jsme.
Přišli jsme na tu samou pláž, kde už jsem jednou byla. Opravdu tam bylo míň lidí, jen 8 chlapů, 2 ženské a dokonce jedna mladá holka, podle všeho dcera jednoho páru, mohlo jí být kolem patnácti. Jinak všichni ostatní 40+. Jirka trochu opodál rozložil deku, vyzul si boty, sundal si tričko a díval se na mě. Já se rozhlížela po okolí, nikdo se na mě nedívá. Trochu mě to překvapovalo. Zula jsem si žabky a svlékla šaty. Pak jsem si rozepnula a sundala podprsenku a nakonec kalhotky. Měla jsem plné ruce práce pozorováním okolí, takže jsem si ani nevšimla, že Jirka už je nahý. Dala jsem mu pusu a lehla jsem si bokem na deku, zády ke všem. Bylo to hrozně zvláštní. Každý, byť sebemenší závan větru jsem tam dole cítila. Byl to nezvyk. Jirka šel mezitím do vody. Ani jsem se nepohla, ležela jsem celkem křečovitě. Po nějaké době, když jsem se ohlédla, co dělá, mával na mě z vody, ať jdu za ním. Kontrolovala jsem ostatní nudisty. Většina ležela a četla si. Ta holka byla na břichu a něco dělala s mobilem. Ostatní ženské byly ve vodě. Vstala jsem a dlouhými kroky opatrně kolem ostatních osušek přeběhla až do vody, kde jsem si okamžitě čapla, abych byla celá pod vodou. „No vidíš, není to fajn?,“ zeptal se mě Jirka. „Hmm,“ zamrčela jsem něco neutrálního. Nic moc fajn mi to nepřišlo. Trochu jsem si zaplavala a pak jen pobývala u břehu a vyčkávala na vhodný okamžik, abych zase přeběhla zpět na deku. Mezitím kolem mě prošli dva chlapy. Myslím, že se svým rozkrokem vyloženě chlubili, šli tak vzpřímeně. Oba mi v hlavě vyvolali smích, který jsem musela udržet v sobě. Ten první ho měl tak možná třícentimetrového a ten druhý takový starý povadlý. „Ty jsi Jirkova přítelkyně?,“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a stál tam jeden z těch dědků. „Jo,“ odsekla jsem. Nesnáším, když mi někdo cizí tyká. Vždyť máme nějaké pravidla slušného chování a tak, ne? „Jirka sem chodí s rodiči od mala,“ pokračoval, jako by to někoho zajímalo. Nakonec asi pochopil a když jsem nereagovala, odešel. To je fajn, ne každý to pochopí. Než začne kdokoliv další zahajovat konverzaci, snažila jsem se stejně svižně, jako z deky, dostat zpět na ni. Jenže ve vodě se chodí pomalu a šla jsem čelem k ostatním, takže se na mě všichni dívali. Instinktivně jsem dlaň držela u rozkroku a druhou ruku přes prsa, přitom jsem se snažila to nedělal, nedělal to totiž nikdo a asi to bylo trapné. Opět jsem si k nim lehla zády a zůstala tak. Jirka se mezitím vybavoval s tím dědou, co se mě vyptával. Lidí postupně přibývalo a já se to s extrémním studem snažila neřešit a chodit normálně a vzpřímeně s rukama podél těla. Nakonec jsme to ukončili a odjeli domů.
Den před odjezdem do Chorvatska jsem na postel položila kufr a začala přemýšlet, co do něj. Plavky nepotřebuji. Prádlo taky ne. Ani oblečení. Na spod jsem tedy dala jedny žabky, ve druhých pojedu, sprchový gel, různou kosmetiku, osušku, ručníky, pro jistotu i to oblečení, nějaké další boty, radši i ty plavky. No nakonec byl kufr úplně normálně plný. Úplně normálně přeplněný. Od rodičů jsem dostala poslední instrukce a před domem už stál Jirka s rodinou a plným autem. Přibrali můj kufr, já se dozadu vecpala mezi bráchy a vyrazili jsme. Cesta byla dlouhá, únavná a když jsme po mnoha zácpách dorazili na místo, byla jsem na bocích zpocená, jak jsme se tam na sebe tlačili. Šli jsme na recepci a vyzvedli si klíče. Už cestou k bungalovu byli kolem auta samí naháči. A na rozdíl od naší místní pláže i mladší ročníky. To mě sice mile překvapilo, ale stejně jsem se pořád styděla. Zaparkovali jsme u domečku, všichni jsme si vzali jednu tašku a šli dovnitř. Bylo to malé, ale útulné a čisté. Všichni perfektně znali uspřádání a bylo jasné, kdo kde bude spát, protože tak jsou každý rok. Jirka mě chytil za ruku a ukázal mi naši ložnici. Byla tam manželská postel. Konečně budeme jako partneři, pomyslela jsem si. Zatímco všichni stěhovali obsah auta dovnitř, já letěla na záchod, protože už jsem to fakt nedávala. Když jsem vyšla, všichni byli nazí. Jirkovi rodiče jsem nahé viděla vůbec poprvé. Přišlo mi to divné. Já vím, už jsem to jednou překonala, ale před cizími. Když jsem vyšla, abych jim pomohla s vybalováním, skoro nic tam už nebylo. Jeden kolemjdoucí pár se po mě tak zvláštně podíval. Došlo mi, že za divnou jsem tu já, ne ti ostatní. Zamkli jsme auto a zavřeli dveře od bungalovu. Sebrala jsem svůj kufr a odnesla ho do pokoje, Jirka šel za mnou. Většinu obsahu jsem různě rozmístila po skříním, do koupelny a prostě tam, kde se to hodilo. Když jsem se vrátila do obýváku s kuchyní, Jirkova mamka Majka zrovna vytahovala pití z tašky a dávala ho do ledničky, zbylí chlapi seděli u televize a přepínali programy. „Tak vyrazíme někam?,“ řekl Kája, Jirkův táta. „Já to ještě nestihla všechno vybalit, buď počkej nebo běž sám,“ odvětila Majka. „Takže jdeme kluci?,“ zeptal se Kája. „Jasně,“ odpověděli jednohlasně. „Jdeš s námi?,“ zeptal se mě Jirka. „Jo, jasně,“ odpověděla jsem. „Takto?,“ řekl překvapeně Kája. „Ne,“ odpověděla jsem a odešla do ložnice. „Nikdo mě tu nezná, nikdo,“ říkala jsem si pro sebe, hodila šaty na postel, podprsenku přes židli a kalhotky do tašky na špinavé prádlo. V žabkách jsem seběhla schody zpět do obýváku a zavelela: „Tak vyrazíme?“ Všichni stáli jako opaření a hleděli na mě. Já se usmívala, ale úsměv pomalu přecházel z „jo, já to zvládla“ na „to jsem zase divná?“. Po třeba pěti vteřinách, co mě všichni včetně Majky shlédli od hlavy až k patě a někde mezi se několikrát zastavili, řekl Kája: „Jo, jdeme.“ Otevřel dveře a vyrazila jsem před dům. Nějak mě úplně minuly ty pocity jako svoboda, uvolnění a přešla jsem na „co jsem to sakra udělala“, „kdyby mě viděla máma“ a podobné. Stále mi bylo trochu nepříjemné, že jsem cítila každý vánek. Je to jako když zkoušíte, zda fouká vítr, nasliníte si prst a zvednete ho nad hlavu. Já se dole slinit nemusím, nějaká ta vlhkost je tam už od přírody a tak moje malá vlhká meteorologická stanice mi chvíli byla nepříjemná. S Jirkou jsme se drželi za ruce, takže to zakrývání svých částí těla jsem tak nějak nedělala. Jen jednou jsem přímo mezi nohama ucítila nějakého brouka, tak jsem se plácla přímo mezi nohy. „Au,“ řekla jsem potichu a Jirka na mě nechápavě koukal. „Moucha,“ vyhrkla jsem ze sebe a pokračovali jsme. Do centra to mělo být tak pět minut. Cestou jsme potkávali samé starší lidi, než jsem byla já. Na náměstíčku ale bylo i několik dětí a nějaké holky v mých letech. Co jsem tak poslouchala, spousta Němců a Čechů. Nakonec jsme přišli až na pláž. Všichni jsme se vykoupali. Bylo to hrozně osvobozující. Nemuseli jsme řešit, že nemáme plavky, že jsme mokří a nemůžeme se obléct. Bylo to fajn. Když jsem vyšla z vody, nic mě nestudilo, žádné mokro. Než jsme přišli zpět do centra, byla jsem suchá. Po návratu na bungalov bylo vše vybalené a Majka vařila večeři. Bylo strašné horko a na další horké jídlo jsem neměla chuť, ale tak trochu jsem pojedla. Nádobí bylo v myčce, všichni jsme seděli u televize a plánovali, co zítra.
Na nahotu jsem si už docela zvykla. Nebylo to úplně dokonalé a při nákupu okurky v místním krámu mě napadaly zvláštní věci, nicméně když jsem byla v takovém kolektivu, vcelku jsem to přestala řešit a dokonce jsem se přistihla, že se odpudivě dívám na puberťačku v šatech. Zažila jsem ještě jednu premiéru. Nahé spaní. Nikdy předtím jsem to nezkusila. Vždy jsem na sobě měla pyžamo, výjimečně v létě noční košilku, která se pravda občas vyhrnula a byla jsem skoro nahá. Teď to ale bylo takové jiné. Po celém těle jsem cítila chladivou peřinu, kterou jsem vzápětí podle zvyku zkopala a když jsem si uvědomovala, že jsem zase nahá, opět jsem ji na sebe tahala. To trvalo dvě noci, tu třetí už jsem byla tak nevyspaná, že mi bylo všechno jedno a vzbudila jsem se s peřinou na zemi a zkopaným prostěradlem. Taky sex byl mnohem častější, než jsem zvyklá. Dokonce přes den byly různé provokace, jako plácnutí přes zadek, zmáčknutí prsa nebo projetí rukou kolem rozkroku. Brzy jsem si na to zvykla a Jirkovi i jeho bráchovi tyto manýry oplácela plácnutím přes ptáka nebo přes ten zadek. Jen jednou jsem Jirku nohou i rukou hladila různě po těle, až se mu postavil. Pak jsem odešla. Zjistila jsem, že to pro něj byl mnohem větší trest, než plácání.
Jednoho dne jsme všichni leželi na pláži a pozorovali okolí. V tom se mnou Jirka zatřese a šeptne: „Podívej, na sedmi hodinách.“ Opatrně se ohlédnu. Leží tam na zádech kluk a na něm je obkročmo holka. Natírá ho opalovacím krémem, ale je úplně jasné, že je v ní. Sedí totiž přímo na jeho rozkroku. Po chvilce si lehne vedle něj. Je viděl, jak z ní vyklouzl. Pak si ho trochu pohonil, ona mu dala pusu a odešli někam mimo náš dohled. „Nezkusíme to taky?,“ navrhl Jirka. Bylo vcelku brzo a pláž ještě nebyla tak plná. Příšerně mě ta představa vzrušila. Jirkovovi už stál. „Tak jo, ale opatrně,“ řekla jsem a vzala do ruky opalovací krém. Obkročmo si sedla na Jirku, nazvedla zadek a on ho nasměroval do mě. Pomalinku jsem si na něj sedla. Cítila jsem ho v sobě. Jako maskování jsem mu začala mastit krémem břicho a do toho opatrně vrtět zadkem. Oběma se nám to líbilo. Krém už byl dávno vstřebaný a já zrychlovala. Viděla jsem, že to na něj jde. V tom cítím ruku na rameni. Přestanu a otočím se. Je to Majčina ruka, která nás napomíná: „To nemyslíte vážně. To můžete v bungalovu, ale tady fakt ne. Nudisti na vás nejsou zvědaví.“ Potom si lehla vedle nás na deku. Cítila jsem se jako největší rebelka. Jako bych vše od svých patnácti do dvaceti chtěla dohnat za jednu dovolenou. Pak jsem si vedle Jirky chtěla lehnout a začala se zvedat. Tak nějak jinak to klouzalo. S lišáckým úsměvem jsem se Jirkovi podívala do očí. Ten byl rudý jako rak. On se do mě udělal. Nevadilo, že do mě. Tak to provozujeme běžně, ale co tady na pláži plné lidí. Převalila jsem se na druhou stranu, kde nebyla deka, abych ji nezašpinila. Začalo to ze mě vytékat. I Jirka se otočil bokem ke mně, aby to nebylo vidět. Bylo to směšné a trapné. Rukou jsem vyhrabala malou dírku a seděla v ní, aby to vyteklo do ní. Pak jsem ji zahrabala s svižnou chůzí i s ním jsme upalovali do moře se umýt. Nakonec jsme posunuli deku o pár metrů vedle a smáli se jiným lidem, kteří přesně v tom místě leželi jen tak na holém písku.
Byla to dovolená, na kterou nikdy nezapomenu. Poznala jsem tolik nových věcí, asi jsem objevila nové já. Ďábla v sobě. S Jirkou jsme spolu stále. Nakonec jsem si i ty plavky oblékla, ale jen na focení, abych měla doma co ukázat. Naši o ničem stále neví a jsem jejich poslušná dcera. Bydlím pořád s rodiči a k Jirkovi chodím na návštěvu, stejně, jako on k nám.