Kalhotkové patálie 7

Projížděl jsem na netu sportovní novinky a po očku sledoval Moniku. Pobíhala od skříní s oblečením do chodby k zrcadlu a zpátky. Některé kousky hned kritickým okem vyřadila bez oblékání a jiné zvědavě okukovala oblečené. Nakrucovala se jako baletka a nevyhovující hadříky házela na postupně rostoucí hromadu. Ve chvíli, kdy zkoumala několik blůzek a nepovažovala za nutné si obléct sukni nebo kalhoty, jsem se zasnil. Pohled na její štíhlé nohy a vykukující zadek, po delším čase velký tak akorát, mi připomenul doby, kdy jsme se poznali. Několikaměsíční dřina cvičení ukázala svůj výsledek v okamžiku, kdy jí něco upadlo a ona se pro to ohnula. Blůzka se vytáhla na záda a odhalila pevný zadek v celé kráse. Proužek látky sexy kalhotek měla rajcovně zaříznutý mezi půlky a krásně tvarované nohy přitom vůbec nepokrčila. Jen jsem tiše polknul, přesto nějakým šestým smyslem asi vycítila, že jí pozoruji.
„Na co čumíš?“ obořila se na mě sotva se narovnala.
„Uhmm, na nic. Teda koukám, jak ti to sekne.“
„Jó? A že jsi nekoukal dřív.“
„Pokud si vzpomínám, tak jsem se vždycky podíval rád a bývaly doby, kdy ti to nevadilo.“
„No jo, div neslintáš, jak na mě civíš. Vy chlapi myslíte furt jen na jedno.“
„Hlavně, že ženský myslí jen celosvětový blahobyt a mír mezi národy,“ odsekl jsem jízlivě.
„Trhni si nohou! A nech si zajít chuť.“

Monika vyrazila na svoje cvičení a já v poklidu klimbal při sledování nezáživného přenosu z naší kaprligy. Občas mě navnadilo hlasité prožívání situací komentátorem, abych pootevřel oko, ale většinou ten trouba hulákal bezdůvodně. Náhlé zazvonění mobilu mě však probralo dokonale.
„Ahoj Ra…,“ nestihnul jsem ani doříct pozdrav.
„Nazdar Colombo. Ještě pořád bažíš po tom, zjistit s kým si dává dostaveníčka tvoje generálka?“ vychrlila na mě vodopád slov Radka.
„Kdo to je?“ zaplál ve mně stále doutnající plamen zvědavosti. „Monika zrovna není doma, říkala, že jde cvičit.“
„A víš, kam chodí?“
„Tady kousek od nás do fitnessu. Na nějakou zumbu nebo co. Ty jsi jí s někým viděla?“
„Zatím ne, ale bude lepší, když se přesvědčíš na vlastní oči. Když sebou hodíš, tak na tebe počkám v autě na parkovišti u té haly. Zatím to tu pohlídám.“
„Hned běžím,“ oznámil jsem a chvatně na sebe házel svršky.
Venku už vládly podzimní plískanice a nepříjemně mrholilo. Podcenil jsem výběr oblečení, ale nechtělo se mi vracet. Sklopil jsem hlavu, nahrbil se proti studenému větru a mašíroval městem. Za patnáct minut jsem dorazil na místo. Pohledem jsem našel Radčino auto a namířil k němu. Už z dálky jsem si všimnul promáčklých dveří na straně spolujezdce. Když jsem chtěl vzít za kliku, tak mě Radka gestem nasměrovala dozadu na její stranu.
„Ahoj, ty jsi nabourala? Není ti nic?“
„Já jsem v pořádku a na autě to odskákaly jen plechy. Nějak se přitom pochroumaly zámky,“ uklidnila mě a krátce vylíčila, jak jí nějaký čepičář v klobouku trefil na kruháku.
„Připadám si tu vzadu jako v taxíku,“ zasmál jsem se. Užíval jsem si příjemné teplo a bočním okénkem koukal na vstupní dveře do haly. „A proč tu šmírujeme, když Monika cvičí?“
„No jde o to, s kým cvičí. Já se sem občas chodím zapotit na spinning. Náhodou jsem na chodbě uviděla modrého ježka a před vchodem jsem se málem srazila s generálkou. Musím uznat, že jí to cvičení jde k duhu. Od doby, co jsem vás viděla prvně, se hodně změnila.“
„Jo vypadá teď jako kdysi. Sakra, ta kosa je venku pořádná,“ zavrčel jsem a funěl si do zkřehlých dlaní.
„Si je strč do podpaždí. Tam se prý nejrychleji zahřejí,“ navrhla mi věcně a netušila, co tím vyprovokuje.
„Já zase slyšel, že nejlíp zahřeje tělo někoho jiného,“ odpověděl jsem a nečekaně překvapil Radku zajetím rukama do výstřihu trička pod rozepnutou bundu.
Škubla sebou a vyjekla: „Jdi do háje! Vždyť je máš ledový jak rampouchy.“
Zmítala se, ale zapnutý bezpečnostní pás a moje ruce na prsou jí nedovolily se vyprostit. Pod prsty jsem ucítil rychle tuhnoucí bradavky a Radčino vrtění se postupně změnilo ve slastné protahování. Využil jsem jejího upoutání a mazlil se s hebkými kozičkami. Nikdo z kolemjdoucích se moc nerozhlížel po okolí a snažil se co nejrychleji dostat někam do tepla z dosahu nepříjemného fukejře.
Radka vrněla slastí a hlavou se mi lísala k předloktí. Netrvalo dlouho a jedna její ruka si našla cestu do rozkroku. Nejdřív si jen přes látku legín třela klín, ale brzo jí to už bylo málo. Zasunula tedy ruku pod legíny a hrála si sama se sebou. Naklonil jsem se víc vedle opěrky sedadla a lehce skousnul Radčino ouško. Tiše zasténala a jazykem si olízla několikrát rty. Stále jsem masíroval ňadra a k dráždění bradavek připojil i žužlání ušního lalůčku. Drobná náušnice mi přitom párkrát cinkla o zuby. Kmitání ruky v legínách nabíralo na intenzitě a s ním narůstalo i chvění celého těla. Fascinovaně jsem sledoval vlnící se látku v rozkroku a vůbec nevnímal okolí. Masírované kozy se divoce vzdouvaly při Radčiných nádeších a horko z nich mi sálalo do dlaní.
Náhle se Radka celá našponovala a křečovitě sebou několikrát zaškubala. Hlavou se zapírala do opěrky, div jí neohnula. Stehna pevně svírala k sobě a znehybnila tak i svojí ruku na kundičce. Zhluboka vydýchávala předchozí vzrušení. Opustil jsem její výstřih a ona vytáhla ruku z legín. Prsty se jí leskly vlhkostí a do nosu mi vnikla neodolatelná vůně roztoužené kundičky. Neovládnul jsem se a přitáhl si její ruku k ústům. Nabuzený celým představením jsem z prstů olizoval její rosu a cumlal je v puse jako dudlík. Radka se ke mně natočila a její rozzářený pohled byl tou nejkrásnější odměnou. Došlo i na něžný polibek.
Ze vchodu haly se začali rojit lidé. Nejdříve větší skupina, potom se trousili jednotlivci a po pár minutách se konečně mezi posledními opozdilci objevila i Monika. Hned za ní se ve dveřích mihla na modro obarvená hlava a ….
„No to si děláš …,“ zamrzla mi slova v hrdle. Modrý ježek patřil nějaké mladé dívčině a právě se s Monikou políbily takovým způsobem, že náš předchozí polibek s Radkou mohl jen tiše blednout závistí.
„Jsi v pořádku? Vypadáš trošku rozrušeně a zdá se mi, že jsi zapomněl i dýchat,“ utahovala si ze mě škodolibě Radka.
Zaostřil jsem na svůj odraz ve skle auta a musel jsem konstatovat, že slovo trošku bylo velice daleko od mého stavu. Spadlá čelist, otevřená pusa, vytřeštěné oči a křečovitě sevřené ruce v pěst určitě neznamenaly jen trošku.
„Jedna věc je, že si nemusíš zoufat, protože jste si s generálkou kvit. A druhá věc je zajímavá tím, že asi málokterý chlap se může pochlubit, že mu žena zahýbá s jinou ženskou,“ otáčela Radka nemilosrdně čepelí poznání v mých vnitřnostech.
„No máš pravdu, že jsme si kvit. Jen nevím, jestli je to nějak lepší, že mám za ženu lesbu,“ snažil jsem se strávit prvotní šok.
„Já teda fakt na holky nejsem, ale když si vzpomenu, jak jsme je šmírovali za oknem, tak jim to spolu docela klapalo,“ přisypala trošku soli do otevřené rány.
„Jenže to jsi netušila, že modrý ježek je vlastně modrá ježura.“
„To sice ne, ale i tak mě to vzrušuje, když si na to teď vzpomínám. Jen doufám, že když máte s generálkou podobný zájmy, tak si nenajdeš chlapa.“
„Cože?!“ vyhrknul jsem. „Jaký zájmy a jakýho chlapa? Co to plácáš?“
„No jakože bys jí trumfnul. Oba tomu druhému zanášíte. Pamatuješ si na tu hlášku z Tele tele?“
„Na jakou? Teď zrovna jsem rád, že si vzpomenu, kde bydlím.“
„Už sis našel chlapa, sporťáku?“ připomenula mi legendární hlášku. I přes absurdnost situace jsem se rozesmál a Radka se s chutí přidala.
„Chlapa nemám, tak bys mi mohla pomoct třeba ty?“
„Já? A s číííím?“ protáhla, ale moc dobře tušila, kam mířím.
„Myslíš, že to tvoje hraní na mě nezanechalo stopy? A obrátit se na Moniku se mi zrovna teď nechce.“
„Stejně by ti asi dala košem. A máš nějakou představu, co podniknout?“
„To právě netuším. Venku je, že by tam psa nevyhnal, tak nejspíš, kdyby sis přesedla sem ke mně?“ zkusil jsem navrhnout. Stále jsem letmo sledoval Moniku s její milenkou: „Kam to jdou?“ zarazilo mě, když zamířili někam okolo haly.
„Asi do solárka vzadu. Nachytat trošku bronzu,“ dostalo se mi poučení. „Hele, mám nápad,“ zaradovala se při pohledu za odcházející dvojicí. Hned vytasila mobil a někomu volala: „Ahoj. Jsi v práci? Máš narváno nebo by se našla volná kabinka? Fajn, tak mi za chvíli dorazíme. Díky.“
„Kam si to volala? Co to je za kabinku?“
„Kamarádka má tady ve fitnessu saunu. Kabinky pro dva tři lidi, ale je docela klika, že má volno.“
„Asi jsou všichni zalezlí doma kvůli té slotě venku.“

Nafasovali jsme ručníky, prostěradla, využili oddělené sprchy a sešli se u kabinky. Ve vší počestnosti jsme nevydrželi ani pár vteřin. Hned jak se za námi zaklaply dveře, jsme skončili ve vášnivém objetí. Posadil jsem se na dřevěnou lavici a Radka se vyhoupla do dřepu nad můj klín. Držela se mě okolo krku a klínem kroužila po rychle tvrdnoucím péru. Hladil jsem rukama kroutící se záda a hladově jsme se líbali. Potili jsme se horkem a ruce mi klouzali po rozpálené kůži jako namazané. Radka teď měla ptáka vmáčknutého mezi pysky a přejížděla po něm kundičkou sem a tam.
„Už je ti teplo, chlapečku?“ zavrněla mi do ucha.
„Ano, berlo Mrazilko,“ odpověděl jsem a zkusil naštelovat ptáka k zasunutí. Schválně si přisedla, aby mi to ztížila.
„Co bys chtěl, Ivánku?“ optala se úlisným tónem.
„Jen dva centimetry zastrčíme a hned zase půjdeme,“ pokračoval jsem v pohádkových dvojsmyslech.
„Jen dva centimetry? A je vás trpaslíků alespoň všech sedm?“
„Já ti dám trpaslíky, ty neřestná čarodějnice. Chaloupko, čelem ke mně, k lesu zády!“
„Kdepak, to je špatný heslo,“ smála se Radka a stále se kroutila.
„Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka,“ zkusil jsem štěstí a prsty mnul bradavky Radčiných prsou.
Přestože slastně zavrněla, tak žádosti nevyhověla: „Samá voda, samá voda. Hledej, šmudlo.“
Přesunul jsem ruku zpátky k vrtícímu se klínu a pročísl prsty černý kožíšek na podbřišku. Zatahal jsem jemně za chloupky a přinutil tak Radku malinko nadzvednout.
„Auu!“ vyjekla v předstírané bolesti. „Nech bobra žít nebo na tebe pošlu Srstku,“ pohrozila mi a na oplátku mě hryzla do špičky nosu.
„Hledám tři chlupy babky Všemrdny,“ vysvětloval jsem a využil vzniklé mezery, abych do ní rychle vstrčil prsty. Rázně jsem nahmátl místo, kde jsem tušil ukrytý poštěváček: „Sezame, otevři se!“ zahlásil jsem a konečně to zafungovalo. V záloze jsem už měl jen geniální heslo z filmu Sexmise, ale v této situaci mi nějak nešlo na jazyk.
Téměř okamžitě se můj dobrodruh ocitl v jeskyni pokladů. Pravidelně se nořil dovnitř a ven a tvrdohlavě prozkoumával, co že to uvnitř prýští za vydatný pramen. Ven vynášel velké množství mazlavé many, za kterou mnozí platí zlatem. Radka se vláčně pohupovala v dřepu a upřeně jsme si hleděli do očí. V tom horku nebyl důvod nějak divočit. Po kůži jí stékaly krůpěje potu a jedna stružka si to namířila po oblině prsu na bradavku. Na okamžik se kapka zahoupala na hrotu a ukončila svoji existenci rozplácnutím o moje břicho. Její následnici jsem už slíznul přímo z nalité bradavky. Jazykem jsem po ní kmital a také kroužil po tmavém dvorci.
„Neskočíme se zchladit do sprchy?“ zeptala se Radka, ale v pohupování neustávala.
„S tímhle asi ne,“ mrknul jsem pohledem směrem k našim klínům.
„Kdyby ti pořád nestál, tak by sis mohl dát sprchu,“ oznámila mi vážně, ale koutky úst jí pocukávaly úsměvem.
„Kdyby mi nestál, tak tu totiž nejsme.“
„Hned jsem zpátky. Lehni si zatím na podlahu, je tam chladněji. Namočím ti alespoň prostěradlo.“
Uložil jsem se na dřevěné palubky podle pokynů. Zpátky byla opravdu bleskově. Rozkročila se nade mnou a z mokrého prostěradla na mě drobnými pramínky ždímala studenou vodu. Architektuře vůbec nerozumím, ale kam se hrabe krása a genialita gotického lomeného oblouku proti oblouku, který jsem viděl já. Ladné křivky nohou ubíhajících vzhůru a zakončené nádherným vrcholem. Mistrovské dílo přírody ozdobené černým kožíškem, na kterém se třpytily kapky vody.
Ačkoli jsem se moc nezchladil, tak jsem převzal iniciativu a uložil Radku na dolní lavici. Jednu nohu si opřela o horní řadu a druhou svěsila na zem. Široce rozevřený klín jsem proklál svým kopím a pomalu ho projížděl. I přes vedro jsem přidával na tempu v touze co nejdříve ukončit to pekelné vedro. Prsty jsem dráždil klitoris a Radka si pohrávala se svými prsy. Hučelo mi v uších, funěl jsem a lapal po dechu. Cítil jsem nejen rychle postupující slabost, ale i blížící se výstřik. Ani nebylo potřeba moc přemýšlet, kam stříkat. Jednak jsem nechtěl udělat v sauně svinčík a navíc Radčin kmitající jazyk po rtech vyzýval k jedinému myslitelnému zakončení. Včas jsem se přesunul a nechal tu mlsnou šelmičku slíznout smetanu. Rukou chtivě pumpovala, žalud obemknula rty a spokojeně polykala bohatou nadílku. Druhá ruka přitom divoce kroužila v klíně, dokud se Radka taky neudělala. Pod ledovou sprchu jsem vyrazil s napůl stojícím ptákem, ale naštěstí se zrovna nikdo další neobjevil