Nad propastí

29. 3. 2019 gapore

Stojím nad propastí a přemýšlím, zda mám skočit dolů. Jako už několik lidí přede mnou. Bylo mi už šestnáct roků a studuji gymnázium. Letos, jako každý rok, trávím prázdniny na naší chalupě, většinou ležím na zahradě, čtu si knihy a občas píši básně. A i když jsou to verše většinou milostné, přiznám se, že jsem zatím nic s žádnou ženou tělesně neměl.
Občas k nám přijde za matkou na kávu naše sousedka. Je to už starší žena, myslím, že už měla třicet let, je vdaná, ale její manžel podniká a tak je tady celé léto většinou sama. Takže když je moje matka tady, tak toho využívá a to pak dokáží při kávě a víně trávit dlouhé hodiny a pomluvit kde koho a probrat kde co.
Vždy, když šla kolem mne, usmívala se na mne. Prohlížel jsem si její tělo, většinou ukryté v lehkých letních šatech, které ho ovšem neskrývaly dokonale a tak jsem si prohlížel obrysy jejích ňader, její boky a když přešla, tak i její kulatý zadeček, který se rýsoval pod látkou.
Nevím proč, ale v mých dalších básních se jako bohyně mých snů začala objevovat ona. Kdyby tak byla alespoň o deset let mladší. Nebo jako moje spolužačky, ta něžná čistá stvoření. Přesto ve mne probouzela víc a víc podivnou touhu, chvění někde v podbřišku a podivný, dříve nepoznaný tlak, který jsem začal cítit ve svém klíně.
Jednou uprostřed týdne, když byla matka v Praze a já byl na chalupě sám, jsem uslyšel hlas sousedky

Haló, je tady někdo? Haló.

Otevřely se dveře do pokoje a vešla sousedka. Podívala se na mne.

To jsi ty? Máš mámu doma?

Odložil jsem knihu a řekl jsem Je v Praze, dojede až na víkend.

Aaa, pan student zase čte. Neměl bys pořád jen číst knihy, snít, ale měl bys občas trochu i začít žít. Vždyť život je tak krásný.

Přišla ke mně a já jsem ucítil její vůni, byla v ní rozkvetlá letní louka a ve mně, jako by začali poletovat motýlci. Postavil jsem se naproti ní a zeptal jsem se

Bude mi večer volat, mám jí něco vyřídit?

Zjistil jsem, že se jí dívám do výstřihu, neměla podprsenku a viděl jsem její drobná ňadra, její vztyčené bradavky. A slyšel jsem, že je nějaká zadýchaná, asi jak spěchala k nám, její dech byl zrychlený.

Proč mlčíš, zeptala se mne. Takový krásný kluk a mlčí. Tak si srdce žádné ženy nezískáš. Musíš na ni mluvit, musíš jí šeptat, jak je krásná, jak se ti moc líbí. Musíš se ženám dvořit. Proč se nedvoříš třeba mně? Proč mi neřekneš, jak se ti líbím, proč mne nepohladíš po vlasech? A proč nechceš slyšet, jak bije moje srdce?

Vzala moji ruku a dala si ji do výstřihu na svoje ňadro. Cítil jsem, jak je sametově horké a začal jsem ho hladit, moje ruce ho lehce tiskly a prsty se dotýkaly její bradavky. Jemně zavzdychala a zašeptala, tak vidíš, že nejsi takový stydlivý.

Najednou jsem ucítil její dlaň na mém břichu a jak se pomalu začíná sunout níže, až do mého rozkroku. Stáhla mi moje krátké kalhoty i boxerky a chytila mne za moje vzdouvající se přirození.

A co pak nám to vyrostlo tady? zeptala se mne. Roste nám tady z chlapce opravdový muž?

Její ruka pomalu klouzala po mém penisu dolů, pak mne chytila za varlata a lehce je mnula. Pak se zase pomalu přesouvala až nahoru k žaludu a jemně ho hladila.
Dívej se mi do obličeje, neboj se a hlaď moje ňadra, chyť mezi prsty moje bradavky.

Její ruka neustále hladila moje přirození, klouzala po něm nahoru a dolů a já začal zrychleně dýchat, moje přirození sebou začalo podivně cukat a já cítil takové podivné chvění v celém podbřišku. Začínal jsem rychleji dýchat, snad i nějaký vzdych mi uklouzl mezi rty.

No vidíš, že když chceš, umíš to s ženami. Musíš se poctivě učit nejen do školy. Musíš být obratný, nesmíš se žen bát.

A po těch slovech mi sundala ruku z přirození.

Už mne pusť, musím jít a otočila, vyšla u místnosti a já slyšel, jak si cestou od nás něco veselého prozpěvuje.

Díval jsem se na svoje přirození, které mi stálo a nevěděl jsem pořád, co se to se mnou děje. Vzal jsem ho do ruky – ještě nikdy mne nenapadlo si s ním hrát. Dal jsem na něho otevřenou dlaň a začal ho třít, pohyboval jsem s ní lehce nahoru a dolů. Zase se začal objevovat ten podivný pocit, takové divné lechtání v podbřišku. Vzal jsem ho do ruky, pevně jsem ho sevřel a pohyboval jsem se dlaní po něm. Svrbění se začalo zvětšovat, cítil jsem horko v žaludu a pocit, že se mi žalud a přirození zvětšuje, že mi hoří a to horko mi vstupovalo z penisu přes podbříšek do celého těla. Zalekl jsem se přestal jsem rukou hýbat. Svrbění ustoupilo, ale mne zajímalo, co bude dál, co se stane, když nepřestanu. A opět jsem penis sevřel a umínil jsem si, že tentokrát nepřestanu. A zase to horko z žaludu se přes penis začalo rozlévat do celého těla, pak se mi někde pod varlaty v podbřišku začala hromadit energie, jako by měla vybuchnout atomová bomba, bál jsem se, co se stane, ale zároveň jsem to chtěl a tak jsem nepřestával a najednou mne zachvátila podivná horečka, celé tělo se třáslo, v přirození mi začalo škubat a najednou jako gejzír ze mne vytryskla podivná lepkavá tekutina, měl jsem jí plné dlaně, byla na mém břichu, na mém přirození a bůhví kde kolem mne.

Když v pátek odpoledne přijela matka, přišla za ní opět sousedka na kávu. Seděly venku na terase a hlasitě se bavily. Přistoupil jsem k oknu a slyšel jsem, jak matce vykládá.

A představ si, že mi chtěl vyznat lásku, to ptáče ještě skoro neochmýřené. Snažil se mne vzít dokonce za ruku a kolem pasu. A když jsem se podívala do jeho obličeje, viděla jsem tam něco až samčího, divokého, jen se na mne vrhnout. Všichni ti chlapi jsou stejní a jde jim jen o jedno.

A obě ženy se hlasitě smály.
Jako by mne bodnul někdo nožem do srdce. To určitě mluvila o mně a navíc to ještě vykládá zrovna mojí matce. To je šílené, to přece nemůže být pravda. Jak jsou ty ženy zlé.
Vzal jsem sešit se svými básněmi a utíkal jsem pryč z domu. A teď stojím nad propastí a přemýšlím, zda mám skočit dolů. Jako už několik lidí přede mnou.