Neodcházej

2. 4. 2019 · 2 151 zhlédnutí Andreika

Špitáš mi do ouška ty sladké nesmysly... Je to tak kouzelné. Splnil se mi sen, jsme tu, ty a já, sami, v pokoji, kterému dominuje obrovská postel. Jsem nervózní. Heh... Ty nevypadáš, že bys na tom byl o moc lépe. To mě, paradoxně, uklidní. A já, jak se na tebe tak koukám, když nejistě hledíš na postel, ruku ve svých jemných, černočerných vlasech, v sobě ucítím tu touhu, která mne sem přivedla. Touhu utopit se v tvém obětí. Jsi víc, jsi vše, a já jen matně lapám po tvých ústech. Jsi, navzdory všemu, překvapený. Celé jsem to nechala dojít až sem, do tohoto okamžiku. Bála jsem se, že to je jen sen, naděje, teď ale vím že možné je vše, a snad i to, že mě máš opravdu rád. Tak, jako já tebe. Podvolíš se, jen abys převzal vedení. Dotýkáš se mne opatrně a pevně, ale zároveň s žhavou něhou. Oblečení, brýle, vše postupně mizí. Oba na posteli. Chvíli jsem nahoře já, chvíli ty. Pak zas já. Oblečení zmizelo a my jsme posedlí vášní. Naposledy marně zaváhám, když se tě dotknu. Hladím celou tvou délku, ty se stydíš, jak zavzdycháš. Jakobych tě měla odsuzovat, či co. Tvé prsty laskají mé bradavky. Prohnutí v zádech, které z mé strany následuje, ti umožní lepší přístup a zároveň přítiskne můj klín k tvému. V obou hoří touha, ale ani jeden to nechceme uspěchat. Prolíbávám se skrze tvůj hrudník. Od tvého krku. Přes tvé mužné prsní svalstvo. Pupík přijedu jazykem a pokračuji níž. Ty vzdycháš a prohýbáš se pode mnou. Bez jakéhokoli náznaku, že jsem zaregistrovala cokoli čnějícího, přejedu ústy po tvém boku na tvé stehno. A níž, téměř ke koleni. Dáváš nohy od sebe. Umožňuješ mi lepší přístup. Olíznu vnitřní stranu tvého stehna, jen abych totéž udělala na druhé straně. Vydechnu na tvůj roztoužený klín. Olíznu tvé kulky a ty vydáš velice vtipný zvuk plný překvapení. Zasměji se. A olíznu hlavu tvého přirození. Zakláníš hlavu. Chutnáš... Slaně. Dobře. Příjemně. Hřejivě. Vezmu tě do úst, jak jen mohu. Škádlím tě jazykem, zátímco se pohybuji. Lehce. Pomalu. Úpíš, prosíš. Marně. Naposledy tě olíznu a nechám na tobě, zda mne teď, v tuto chvíli, chceš políbit. Začínám chápat mužské konvence. Následně na tebe chci nasednout, plná touhy. Ty mě však otočíš na záda a líbáš má prsa. Mazlíš se s nimi. Já toužím, prosím. Tvé prsty mě najdou vlhkou a roztouženou. Otírám se proti nim. Střídavě jedeš dovnitř a hraješ sis s mým klitorisem. Mé myšlení jde do háje. Ztrácím se v prožitku tvých rukou. A... Och... Uděláš přesně to, po čem toužíme oba dva. V jedeš do mě celou svou délkou a Já tě celého obejmu, bych cítila kůži na kůži. A ty se pohneš. A znovu. A znovu. A já jen doufám, že bude víc a více. Užíváš si to tak, jako já, slyším to v tvém dechu, cítím to v tvých pohybech, vidím ti to při náhodném pohledu do očí, který mne donutí zaúpět, neboť vnímám plně to, že jsi to ty, že jsi tu, se mnou, ve mně. A já si to zatraceně užívám. Vzdychám. Vzdycháš. Škrábu tě bezmyšlenkovitě po zádech a díky své ohebnosti mám nohy až u tvých lopatek. Ten rytmus je perfektní, proměnlivý. A tehdy... Se uděláš. Přímo do mě. Objemu tě. Rukama i nohama. Ty lapáš po dechu. Je konec, pro dnešek, ale je to začátek. Už tě nehodlám nechat jít.

Podobné povídky