Sexuální magie 02

27. 4. 2019 Bob69Romil

Hostinec U medvěda.
Později večer seděl Ramtor ve svém pokoji a při světle svíčky sepisoval poznámky z probíhajícího pátrání. Moc toho zatím nezjistil. Promluvil si s kovářem a zjistil od něho více o většině zmizelých. Ztracený tovaryš sloužil právě u kováře a byl to prý hodný hoch. Zajímal se i o podivně se chovající žebračku, ale od lidí se dozvěděl jen to, že se o ní říká, že je bláznivá nebo posedlá. Nikdo netušil, odkud se ve městě vzala. Večerní ticho prolomilo zaklepání na dveře: „Kdo je tam?“ zeptal se a mimoděk zkontroloval meč opřený o postel.
„Dagina, potřebuju s tebou něco probrat,“ ozval se tlumený hlas.
Ramtor vstal, odsunul závoru a pozval sestru dál. Přisunul jí židli a nabídl na výběr pohár vína nebo chladné vody.
„Jen vodu, potřebuju mít čistou mysl,“ vybrala si jeptiška.
„Tak o co jde?“ zeptal se, když se oba usadili u stolu.
„Sice nemáme důkazy, ale všichni ti lidé zmizeli vždy po dvojicích. Nejspíš ve stejný čas a vždycky muž a žena,“ shrnula své poznatky Dagina. „Naše mystičky v tomto kraji zaznamenaly velké výboje magie. Proto jsem taky byla vyslána na cestu.“
„Počkej, zpomal. Jakou magii máš na mysli? Co mají sestry v nějakém zapadlém chrámu společného s magií na druhém konci říše?“ nechápal rytíř.
„Už jsem ti říkala, že nejsem obyčejná sestra,“ ohradila se uraženě. „Jsem kněžka bohyně rozkoše a života Vígany. A podle všeho to vypadá, že ti lidé mizí při milování. Alespoň podle toho co mi řekl Makos, tak u těch dvou v lese se tak stalo.“
„A z toho byl tak vyřízený? Z povídání?“
„Je to panic a provedla jsem s ním rituál, kdy mi předal část své neposkvrněné magie.“
„Cože! Takže ty si ho očarovala? Čarodějnice?“ vyplivl poslední slovo jako jedovatou slinu.
„Maga! Nejsem nějaká čarodějnice, co za pár drobáků uřkne sousedovi krávu,“ křičela rozhořčeně. „Nijak jsem mu neublížila.“
„Dobře, dobře, nekřič tolik, ať nepřivoláš pozornost,“ uklidňoval situaci. „Co to bylo za rituál?“
„Když ti to zjednoduším, tak každý člověk při orgasmu vyzařuje spoustu magie. Normálně se bez užitku rozplyne v prostoru nebo někdy může trochu ovlivňovat okolí. Třeba tím, že tam, kde se lidi mají rádi, se ostatní cítí příjemně. My, magy bohyně Vígany, dokážeme tuhle magii usměrňovat a využívat pro své účely,“ vysvětlovala trpělivě.
„Takže si ho tam během té chvíle opíchala?“ vyvalil překvapeně rytíř oči.
„Ne!“ znovu vykřikla. „On je panic a jeho čistá magie se nám, teda spíš mě, ještě může hodit. Podle všeho, tu je někde usídlený mocný mág a vysává sexuální magii. Proto mizí lidé.“
„Proč by to dělal?“ zavrtěl pochybovačně hlavou Ramtor.
„To netuším. Třeba si chce udržet věčné mládí nebo je to nekromant a chce oživit bývalou milenku. Nebo má za lubem úplně něco jiného.“
„Tak to jsme moc nepokročili. Tušíš, kde by se mohl skrývat?“
„To ne, ale můžu zkusit provést magický obřad. Jen budu právě potřebovat tvojí pomoc.“
„Ohóóó, mojí pomoc? Netvrdila si snad v lese něco jiného?“
„To byla jiná situace. Pomocí obřadu můžu zjistit, odkud se směřovala magie toho víru ke tvrzi. Můžu počítat s tvou pomocí?“ naléhala netrpělivě.
„Nerad bych dopadl jako ten kluk, co ho tvůj rituál vysál jako měch na víno, ale pokud nám to pomůže v hledání …,“ nechal rytíř nedopověděnou větu.
„Nemusíš mít strach. Přijď za chvíli do mého pokoje.“ Vstala od stolu a ve dveřích se ještě otočila a dodala: „Jo, a neber si zbroj.“
„Jestli si myslíš, že se sluší, aby rytíř navštěvoval v noci osamocenou kněžku, tak tedy přijdu,“ připomenul Dagině se smíchem podobnou větu, kterou ho počastovala ona. Jen mlčky zvedla oči v sloup, zavrtěla hlavou a rychle odešla z pokoje.

Dveře kněžčina pokoje nebyly dovřené, rytíř tedy zaklepal a vstoupil. V každém rohu komnaty hořela zapálená tlustá svíce. Střed místnosti byl vyklizený a na podlaze byly nakreslené složité symboly.
„Zastrč závoru a pomoz mi přesunout postel mezi znamení,“ požádala Dagina.
„Co je to za znamení?“ zajímalo rytíře.
„Některé jsou potřeba pro provedení rituálu a jiné tvoří ochrannou clonu,“ poučila ho. „Dávej pozor, ať je nepoškodíme.“ Společnými silami posunuli masívní dubovou postel od stěny a natočili podle symbolů. „Svlékni se a umyj,“ nařídila a pokynula hlavou ke kádi s vodou v rohu místnosti.“
„Celej?“ zeptal se překvapeně.
„Jo, celej. Máš snad něco proti koupeli? Nebo se stydíš?“
„Jak si to sem dokázala dostat?“ podivil se při pohledu na dřevěnou nádobu o průměru čtyř stop a tři stopy hlubokou.“
„Za zlato jde všechno. A když žena přidá líbezný úsměv, tak to jde i rychle.“
Rytíř se beze studu vysvlékl a posadil do kádě. Kněžka si se zájmem prohlédla pevný zadek, býčí šíji a mohutné svalstvo zad, když se usazoval do vyhřáté vody. Vsypala do kádě nějaký prášek, který silně zabublal, zapěnil a příjemně provoněl vzduch. Udivený Ramtor se rychle vydrhnul měkkým kartáčem a poté otřel připraveným ručníkem. „Co bude dál?“ zeptal se rozkročený před kádí s rukama v bok.
„Lehni si na postel. S ženou si už v loži byl?“ otázala se pro jistotu.
„I s několika,“ pochlubil se svými zkušenostmi.
Na magu to však neudělalo žádný dojem: „Zůstaneš jen ležet a ostatní necháš na mě. Povedu tě rituálem. Když to zvládají novicky, tak snad to dokážeš taky.“
„Ale dělám to jen kvůli vyřešení případu a pro zájmy knížectví,“ podotkl při uléhání.
„Když tomu sám věříš, kecale,“ usadila ho.
„To takhle hřeší jeptišky společně?“ chtěl vědět, zatímco se vrtěl na slamníku.
„Jsme následovnice bohyně rozkoše. Láska a milování nejsou hřích. A už mlč.“
Pohodlně se uvelebil a očekával, co přijde. Dagina vzala nějakou dózu a namočila v ní prst. Potom po nahém mužském těle vytvářela obrazce. Spokojeně zkontrolovala své dílo a uzavřela nádobku. Rytíř zvědavě obhlížel pomalovanou kůži. Maga si rozvázala silnou stuhu u pasu a povolila i tkaloun u krku. Nechala sklouznout z ramen hábit a odhalila tak zvědavému mužskému pohledu pružné štíhlé tělo pokryté podobnými magickými křivkami a symboly. Rytíře však více zaujaly její prsa. Skrz bradavky měla propíchnuté drobné stříbrné ozdoby. Přistoupila k posteli a zaskočila Ramtora tím, že si na něho nalehla obráceně.
„Uhh, co to vyvádíš?“ vyrazil překvapeně, když se mu nečekaně před obličejem zjevil kněžčin světle chlupatý klín.
„Rituál zrcadlení. Jak se postaráš ty o mě, tak se ti to vrátí. Abych měla vidění, tak mě musíš dokázat plně uspokojit.“
„Jak často potřebují kněžky vaší bohyně vidění?“ zajímal se zvědavě rytíř a váhavě položil ruku na vyšpulený zadek.
Dagina se zavrtěla, přitiskla svá ňadra na rytířovo břicho a přimáčkla mu klín na bradu. Jeho prsty úplně automaticky vklouzly do chlupaté houštiny a rozhrnuly cestu pro zvídavý jazyk. Ramtor nebyl jen zkušený válečník, ale i schopný milenec. Během dvaceti let své služby prošel rozličné kraje a lože sdílel s různými ženami. Věděl tedy, jak se má věnovat malým růžovým plátkům, ale i nenápadnému knoflíčku mezi nimi. S překvapením zjistil, že kněžka má vetknutý podobný šperk jako v bradavkách i skrz kůži nad klitorisem. Jazykem něžně lízal žádoucí kundičku a ukazovákem projížděl skrze slzící otvor. Na oplátku se o jeho vzrušením tuhnoucí úd staraly dvě drobné ručky. Jedna lehce stahovala kůži z hada a druhá si něžně pohrávala s pytlíkem. Na špičce ocasu ucítil horký dech a hned potom ho polkla hladová ústa. Šikovný jazýček kmital okolo hlavy žaludu a přejížděl po uzdičce. Jeho špička se občas dobývala i do otvoru na vrcholku, aby hned nato, dráždivě přejela po celém ocasu.
S nosem zabořeným mezi stříbřité chlupy s vyplazeným jazykem se rytíř poctivě snažil, aby se rituál povedl. I když v případě neúspěchu, by se ochotně propůjčil k opakování. Oběma ukazováčky široce roztahoval vstup do pochvy a vnikal jazykem dovnitř, jak jen daleko dosáhl. Magická studánka magy tekla proudem a maga samotná se začínala chvět stoupajícím vzrušením. Ramtor zvýšil své úsilí a nedbal na sílící bolest v ohnutém krku. Nejdříve něžně špičkou jazyka a posléze i silněji bříškem prstu masíroval nalitý poštěváček. To magu doslova odrovnalo. Celým tělem jí probíhaly svalové záškuby, přerývavě oddechovala a téměř bezvládně ležela na rytířově těle.
Plameny svící v místnosti se tou dobou divoce rozkmitaly a světlo z nich se rozjasnilo. Kovové amulety vetknuté do bradavek magy se silně zahřály a pálily Ramtora na břiše. Stejně tak ho hřál amulet na jazyku, když olizoval klitoris. Zazářila i namalovaná znamení na jejich kůži. To vše trvalo sotva dvě nadechnutí. Dagina se přestala otřásat a dech se jí zklidnil. Ležela s hlavou položenou na svalnatém stehně. Rukou uchopila opomenutý ohon a rychle zapumpovala. Vzrušený Ramtor sevřel hýždě a našponoval nohy. Jeho tělo se vzepjalo vzhůru, jako kdyby na něm ležící kněžka nic nevážila. Další zapumpování způsobilo obrovský výstřik spermií. Cákance dopadaly ženě na záda i na postel. Nakonec poslední slabé výrony stékaly Dagině po prstech dolů do chlupů okolo penisu. Znovu se přitom opakovalo záření symbolů a horkost od šperků.

Ramtor vstal z postele a otevřel okno i okenice, aby do místnosti mohl proudit svěží noční vzduch. Nejasné tlumené zvuky nabrali na intenzitě. Oba zvědavě naslouchali a zamlklá Dagina se pojednou rozesmála. Ramtor se na ní nechápavě podíval.
„Jak jsem říkala, že magie může trošku ovlivnit okolí a jinak se rozplyne, tak se zdá, že jsme dnes ovlivnili okolí trošku víc.“
„No spíš hodně víc,“ přidal se s úsměvem rytíř. Odevšad se ozývalo hekání, sténání a milostné výkřiky. „Obřad se teda povedl? To opravdu my dva?“ ujišťoval se nadmutý pýchou.
Jen přikývla a než stačila cokoli říct, objevil se jasný záblesk bledého světla a práskl hrom. Přiskočili k oknu a o pár uliček vedle spatřili vrcholek světélkujícího víru, který se rychle rozplynul. Všude se opět rozprostřela noční temnota narušená jen svitem pouličních lamp.
„Viděla jsi vůbec něco při tom rituálu?“ vyzvídal Ramtor sotva se vzpamatoval z úleku a připomenul si, proč tu vlastně postává nahý u okna.
„Jo, ale je to horší, než se dalo čekat,“ odpověděla mu s viditelnou hrůzou v očích Dagina a celá se chvěla.
Rytíř ji objal a rukou pohladil po obličeji. Přejel prsty do vlasů a zarazil se při doteku s jejím uchem. „Ty jsi elfka?“ vzdechl překvapeně.
„Je to problém? Před chvílí ti to nijak nevadilo,“ ucedila jízlivě s ostražitým pohledem a napnutými svaly v celém těle. Srdce jí divoce bilo jako zvon na poplach.
„Není to problém a ani mi to nevadí. Jen jsem si myslel, že elfové jsou bytosti z báchorek našich stařešinů. Nikdo živý neviděl elfa na vlastní oči stovky let,“ vysvětloval a přitom stále něžně vískal stříbrné vlasy.
„Možná viděl, ale žijeme radši skrytí, protože bývaly časy, kdy spatřený elf znamenal štvanici a jistou smrt.“
„Ode mě ti nic nehrozí,“ prohlásil rytíř a pevně hleděl vystrašené ženě do očí. Jako kdyby si v jeho očích prohlédla, že vyřčená slova jsou upřímná. Tělo připravené bojovat se uvolnilo a Dagina se přivinula do mužné náruče. „Tak co jsi viděla?“
„Neviděla, ale cítila. Směrem k západu vedou stopy po silné magii. Jenže to není obyčejná magie, ale magie chaosu.“
„Co to znamená?“
„Nikdo z mágů není schopný používat magii chaosu v takové síle. Je to magie ohně, destrukce a šílenství. Musí to být nějaký démon.“
„Jak by to bylo možné? Brány do zásvětí a astrálních světů jsou přece zapečetěné devíti pečetěmi od pradávné války starobylých s černým bohem Kha-R-lem,“ projevil překvapivé znalosti dávné historie rytíř.
„To vím. Nejschopnější z mágů lidí, elfů a trpaslíků společně upředly pečetě a obklopily náš svět ochranným pláštěm kouzel. Ale taky vím, co jsem cítila - žhnoucí dotek ohně na mém vědomí. A to i přes ochranná znamení.“
„Tak tedy musíme zjistit, jestli někdo zdejší nebude něco vědět o krajině na západě. Budeme se tam muset vypravit,“ rozhodl Ramtor.

„Pane rytíři! Pane rytíři!“ ozvalo se volání na chodbě a klepání na dveře.
Ramtor si rychle oblékl halenu a vykoukl ze dveří pokoje: „Co se děje?“
Pacholek na protější straně chodby sebou trhnul a otočil se po hlase: „Promiňte, pane, řekli mi, že je tohle váš pokoj. Zase se to stalo. Zmizel kupec Teskon a jeho žena. Starosta nařídil, abych vás hned přivedl.“
„No když nařídil, tak teda nařídil,“ zasmál se Ramtor při představě, jak ho hubený výrostek vleče sebou proti jeho vůli. „Počkej na mě před hostincem.“ Kluk odběhl a Ramtor se obrátil na magu: „Půjdeš se mnou?“
„Ne, zatím nemusí každý vědět, že máme stejný cíl. Zkusím něco zjistit sama a potom se tu zase setkáme.“

V ulicích města Kamencové tvrze.
Rytíř si v rychlosti oblékl lehkou zbroj, opásal se mečem a vyrazil s čekajícím pacholkem do uliček. Před kupcovým domem panoval zmatek a vřava. Díky své mohutné postavě se rytíř protlačil ke dveřím, kde už na něho čekal starosta a radní. V domě se v podstatě nedalo nic jiného zjistit, než to co věděli doposud. Unesení lidé pomocí magického víru, sloužícího pravděpodobně jako portál. Střecha domu a strop byly poničené, jako kdyby někdo prořízl skrz ně kulatý otvor. Okraje prken a trámu byly ztrouchnivělé jako kdyby zestárly o desítky let. Ramtorovi bylo jasné, že tohle je nad jeho síly, protože magií nevládl. Pokud nebude stačit spolupráce s Daginou, tak bude muset nechat poslat pro některého z magiků u knížecího dvora.

Mezitím Dagina v nenápadném řeholním rouchu procházela městem. Nejdříve se vmísila do davu v místě posledního zmizení. Postupně prošla vedlejší ulice, až se dostala na okraj čtvrti. Přešla okolo jedné boční uličky a její uši zachytily slabý ženský křik a nářek. Vrátila se a vydala se setmělou cestou. Nářek se zesiloval, jak postupovala vpřed, až se dostala na konec uličky, kam už nesvítily městské lampy. Před ní bylo nějaké křoví a pár stromů. Odsud se ozývalo volání o pomoc a nářek. Uchopila svoji dýku za rukojeť a odhodlaně vstoupila mezi stromy. Měsíc jasně svítil, protože bylo dva dny po úplňku a obloha bez mraků.
Nějaký chlap tu držel pod sebou ženu. Strhával z ní oblečení a mlátil jí, aby mu byla po vůli. Dagina nezaváhala a kopancem do mužova ramene ho srazila ze znásilňované dívky. Ta hned pohotově vyskočila a schovala se za kněžčina záda. Zaskočený násilník se konečně vyškrábal na nohy a postavil proti kněžce. Byl to gardista Borin, kterého ztrestala předtím na rynku.
„To seš ty?“ řekl překvapeně, když spatřil zářící stříbřité vlasy. „Máš u mě vroubek, ty děvko. Takže teď si to vyberu i s úrokama a potom si podám i tu kousavou mrchu, co se schovává za tebou,“ prohlásil sebejistě. Vrávoravými krůčky opilce s kalhotami u kotníků se vydal proti Dagině. Vztyčený penis mu trčel dopředu a pohupoval se při každém kroku.
„Už jednou jsem tě varovala. Nepokoušej mou trpělivost,“ zavrčela varovně maga a tasila dýku z pochvy u pasu. Čepel v měsíčním světle mihotavě zářila slabým namodralým svitem.
Jenže mozek gardisty opojený vypitým alkoholem a nabuzený chtíčem nedokázal rozlišit vážnost hrozby. Viděl před sebou snadný cíl a na to, co povídal veterán Nirom, si nevzpomněl. „Tak ty si chceš hrát, jo? Taky mám meč,“ zablekotal a chytil do ruky svého ptáka. Lehce s ním naznačil pohyby jako při šermování. Dnes večer si užije hned dvakrát. Spokojeně si přetahoval předkožku a obnažoval nalitý žalud. Už se viděl, jak ho zaráží mezi nohy té stříbrovlasé mrchy a jak pod ním úpí. A potom ztrestá i tu druhou, co ho pokousala na ruce. Narve jí ptáka až do krku a běda jí, jestli jen malinko skousne.
Ještě dva krůčky udělal, než se vzduchem mihla čepel dýky v oblouku před jeho tělem. Byl od kněžky asi pět stop, takže ho nemohla zasáhnout takhle zoufalým pohybem. Přesto ucítil bolestivě mrazivý pocit, jakoby mu dýka tělem prošla. Pohlédl dolů a ustrnul hrůzou. Jeho, ještě před chvílí postavený penis, se bezvládně houpal dolů a byl podivně scvrklý. Zato kněžčina dýka zářila jako zapálená louč. Nejen čepel, ale i jílec v pravici Daginy. Borin opět spatřil mezi prsty místo normálního tvaru jílce vykukující obrysy mužského údu. S naprostým pomatením mysli se vrhnul vpřed a zářící čepel pronikla tentokrát naplno do jeho hrudi. Jen zachrčel, v ústech mu zabublalo a začal kašlat krev.
Dagina ho s odporem srazila na zem a vytrhla dýku z cukajícího se těla. Netrvalo dlouho a z gardisty vyprchal život. Kněžka nejdřív v klidu otřela zakrvácenou dýku o jeho košili a potom s ní odřízla jeho měšec na mince. Zasunula dýku do pochvy a tím i pohasnul magický svit. Otočila se k vystrašené dívce. Byla to jakási mladá služtička. Tiskla si k sobě cáry potrhané blůzky a s hrůzou v očích sledovala Daginu. Bála se, že ji jako nepohodlného svědka zabije taky.
„Tumáš,“ hodila kněžka měšec dívce. „Ten bastard ti roztrhal šaty, tak si kup nové.“
Dívka padla na kolena a střídavě děkovala kněžce a modlila se ke starým bohům.

Ramtor skončil s ohledáním domu kupce a vyšel ven na ulici. Tam zrovna dav lynčoval starou žebračku. Anonymní hlasy provolávali, že ona za to vše může. Že je prokletá a přivodila zkázu na lidi a město. Nebohá stařena ležela zhroucená na zemi a nezbývalo v ní moc života. Ramtor rázně zasáhl a nejbližší surovce srazil mocnými údery pěstí a hrušky meče. Poklekl k ženě a soucitně jí vzal hlavu do dlaní. Pod jejím šátkem překvapeně ucítil, už dnes večer podruhé, protažené špičky uší. Stařena byla v bezvědomí a sotva znatelně dýchala.
„Sežeňte nosítka a léčitele!“ rázně se rozkřikl na okolní dav. „Ta žena je pod mojí ochranou, pokud se jí někdo pokusí zkřivit vlas, tak bude mít co dělat se mnou,“ varoval přihlížející. „Ty nosítka!“ zařval znovu, když se nikdo z lidí nehýbal. Nechal ženu odnést do hostince a uložit u sebe do pokoje. Hostinský nejdřív protestoval, že nebude ubytovávat žebráky, ale pár stříbrných ho přesvědčilo o opaku.
Zanedlouho dorazil léčitel. Nejdříve se neměl k tomu, aby žebračku ošetřil. Jen kvůli strachu z hrozivě vypadajícího rytíře nakonec stařenu prohlédl. Konstatoval, že sice je zbitá jako pes a zesláblá, ale má tuhý kořínek a měla by přežít. Ošetřil jí krvácející šrámy mastmi a obklady a zkontroloval, jestli neutrpěla nějakou zlomeninu. Nakonec s úklonou shrábl peníze a kvapně odešel. Ramtor si při světle kahanu prohlížel tvář žebračky. Podle vrásek by jí hádal okolo šedesáti let, pokud by byla člověk. Jenže to byla elfka a s věkem členů elfího národa neměl žádnou zkušenost. Sundal ženě šátek z hlavy a zaujaly ho prameny vlasů. Byly šedivé a občas se mu zdálo, jako kdyby se nějaký vlas stříbřitě zaleskl. Prohlédl si špičaté konce uší a povšimnul si jemného tetování na lalůčcích. Rozhodl se vyčkat do příchodu Daginy.