Sexuální magie 05

13. 5. 2019 Bob69Romil

Rybářská osada a plavba
Hned po snídani vyrazili na cestu. Opět je čekalo namáhavé putování. Mlčky následovali Makose, který udával směr. Ani bard nijak nenarušoval stísněné ticho krajiny svým zpěvem nebo vyprávěním historek. Makos byl rád, že jde v čele zástupu, protože vzpomínky na ranní zážitek mu působily silnou erekci. Ta opadala jen ve chvílích, kdy své myšlenky zaměřil na události budoucí. Brala ho hrůza, že zrovna on by měl zastavit démonku. Ve skrytu duše doufal, že to dopadne jinak, než maga plánovala, ale zároveň by byl ochotný pro magu udělat cokoliv. Byl jí vděčný za to, že ho téměř vyléčila z koktání. Teď už zadrhnul spíš jen výjimečně. No a taky nemohl zapomenout na její zručné ruce sevřené okolo jeho péra a horké dotyky jejích prsou na zádech.
Během dne udělali jen několik krátkých zastávek. Když už se zdálo, že budou muset přenocovat v divočině, tak se v dálce objevily siluety několika stavení. Společně se zapadajícím sluncem dorazili do vylidněné rybářské osady. Noc a ranní vstávání se obešlo bez problémů. Po skromné snídani prohledali vesnici a našli ucházející prám, který s drobnými opravami byl schopný bezpečné plavby. Společnými silami ho vyvlekli na hladinu kanálu a vyrazili dál po vodě. Jaren vyděšený představou plavby neustále reptal, že svůj život nesvěří několika kládám. Jenže ostatní byli rozhodnutí pokračovat dál a on by zůstal sám. Schoulil se uprostřed prámu a jen vidina sexu s démonkou mu umožňovala přežít kolébání na vodě.
Radva zručně řídila pohyb prámu a po rychlém zaškolení jí vypomáhali Ramtor s Makosem. Názorná ukázka Makosovi se neobešla bez spousty vzájemných dotyků, ale pod přísným dohledem Daginy se k ničemu víc neosmělili. Každý na prámu měl dlouhé bidlo a s jejich pomocí se proplétali zarostlým kanálem. Dívka všem vysvětlila, jaké značky mají hledat na okolních stromech. Nebylo jednoduché je spatřit, protože stromy nebyly prořezávané. Líný proud je unášel krajinou pomalu vpřed. Po předchozích pěších túrách si všichni kromě barda pochvalovali, že se vezou v podstatě bez námahy. Odpoledne se pohyb prámu znatelně zrychlil. Proud nabýval na stále větší síle, což Radvu hodně znepokojilo. Nebyl prý žádný rozumný důvod, aby se voda takhle chovala. K večeru se už řítil prám takovou rychlostí, že byl těžce ovladatelný. Pojednou se před nimi rozestoupily koruny stromů a spatřili obrovské jezero s ostrovem uprostřed. Nad ostrovem se kupily temné mraky a kroužili dokola ve víru.
Po vplutí na jezerní hladinu se jich zmocnil jiný proud, který je táhl po spirále okolo ostrova. Jako kdyby ostrov byla díra uprostřed vědra, kudy voda vytéká. Brzo bylo jasné, že pokud nenajdou nějaké přístaviště, tak se prám roztříští o jedno z mnoha zubatých skalisek u pobřeží. Při druhém kole okolo ostrova si vyhlédli menší písčitou část břehu. Také si všimli jednoho místa, kde se voda tříštila o skalní průrvu a proud do ní stahoval vše na hladině. Všichni se zapírali do dlouhých bidel a s velkou dávkou štěstí se jim podařilo drsně zakotvit na vyhlédnutém místě. Vyskákali na břeh a skoro okamžitě se neovládaného prámu zmocnil proud. Vypadalo to, jako kdyby si s ním vztekle pohazoval, že mu unikla kořist.

Sídlo zla.
Středu ostrova dominoval obrovský kamenný palác. Nevypadal nijak udržovaně. Okolí bylo zarostlé vysokou travou, i když v dálce bylo slyšet békání ovcí. S připravenými zbraněmi se obezřetně vydali směrem k bráně. Stále nespatřili ani živáčka. Prošli branou s vylomenými veřejemi. V budově svítily bledým světlem podivné krystaly uchycené na zdech místností. Prošli dlouhou chodbou a vešli do prostorné haly. Všude podle stěn byly klece stlučené z hrubých klád a v nich notně zubožení lidé. Mladí i staří. Vždy žena s mužem a všichni oblečení jen v cárech hadrů nebo úplně nazí.
„Tati!“ vykřikla radostně Radva a rozběhla se k jedné kleci. Zarostlý hubený muž se malátně postavil a opřel o dřevěnou stěnu.
„Co tu děláš, holčičko?“ oslovil třesoucím se hlasem Radvu.
„Přišli jsme tě zachránit. Celou dobu jsem doufala, že žiješ,“ zajíkala se dojetím dívka a objímala otce skrze mezery mezi prkny.
„Musíš rychle pryč! Dřív než … ne! To ne!“ s hrůzou v očích se otec svezl do sena na podlaze cely. Ke kleci přicházela Dagina a muž stále křičel, aby Radva utíkala. Ve chvíli, kdy se Radva obrátila k Dagině a v klidu se začaly bavit, muž přestal křičet a nevěřícně řekl: „Ty ses spřáhla s tou čarodějnicí? Proč?“
Obě ženy se na něho nechápavě podívaly. „Co tím myslíš, tati? Přišli jsme s Daginou společně a ….“
„Promiň paní. Spletl jsem si tě s tou mrchou, co nás tu vězní,“ vysvětloval muž chraptivým hlasem od předchozího křiku.
„Jak spletl?“ divila se maga.
„Ona vypadá stejně jako ty, jen ty vlasy má jako měděnou hřívu a ne stříbrné,“ objasnil.
Mezitím k nim přišli i ostatní tři členové družiny. Všichni uvěznění lidé zvědavě postávali a sledovali, co se bude dít.
„Co se tu vlastně děje?“ zeptal se Ramtor.
„Ona nás nutí souložit a vysává přitom naší sílu,“ postěžoval si otec Radvy.
„Proč?“ chtěla vědět Dagina
„Tvrdí, že je jakási princezna. Říká si Sar Ahb'lue. Patří prý k jednomu z rodů válčících o nadvládu nad ostatními v jejím světě. Magii potřebuje k otevření portálu do jejího světa, aby sem mohla vpustit hordy démonů.“
„Titul Sar označuje, že patří ke skupině mocných mágů,“ doplnila Dagina mužovo vyprávění. „Kde je teď?“ zeptala se s obavou ve hlase.
„Může se objevit kdykoliv. Ovládá nás svojí myslí a nutí nás ke všem těm věcem,“ zvolal ve vedlejší kleci ramenatý mladík, který i přes prožité útrapy stále vypadal silněji než ostatní.
Ramtor se pokusil urazit hruškou meče závoru na jeho kleci, ale byla bytelně vyrobená. Nechtěl zbytečně dělat rámus a tak se jen zeptal: „Ty jsi kovářův tovaryš?“
„Ano pane, jak si to poznal?“ podivil se mladík.
„Tipnul jsem si. Zdá se, že tu najdeme všechny zmizelé,“ dodal s nadějí ve hlase.
„Jdeme dál, ztrácíme čas, který potřebujeme na přípravu,“ popoháněla ostatní Dagina.
Těžce se Radva loučila s otcem, ale Dagina byla nekompromisní. Nemělo cenu se zdržovat se zajatci, když stejně nemohli opustit ostrov. Nejdřív je třeba přemoci démonku a pak se zabývat dalšími problémy. Chvilku se štrachala ve svém kapsáři a vylovila z něj dva maličké kousky kovu ve tvaru spojených číslic 6 a 9. Vytrhla si několik svých stříbrných vlasů a rozdělila je na dva díly. Párkrát je překroutila a skrz každý kousek kovu provlékla jeden pramínek. Broukala si u toho nějaké zaklínání. Improvizované amulety pověsila na krk Ramtorovi a Jarenovi s vysvětlením, že je na nějaký čas ochrání před útokem démonky na jejich mysl a ovládnutím.
„A co já?“ domáhal se amuletu i Makos.
„Na tebe by její mentální síla neměla mít vliv, dokud jsi panic. Může tě svést, ale nemůže ti přikazovat. A stejně jich víc nemám,“ dokončila maga rozpačitě.

Démonka.
Celá družina procházela centrální chodbu a opatrně nahlíželi do postranních místností. Na konci chodby se konečně dočkali. V sále osvětleném plameny z obrovského krbu je očekávala Sar Ahb'lue. Všichni se zarazili, když jí spatřili. Nejvíc Dagina. Ta žena byla její o málo starší kopií.
„Vítej, dcero!“ oslovila Daginu žena smyslným hlasem.
„Nejsem tvá dcera,“ štěkla maga.
„Moje ne, ale tělo své matky Silory snad poznáváš. Ta podoba je nepřehlédnutelná,“ bavila se démonka usídlená v elfském těle.
„Nebudeme se tu hádat, když jsme si přišli užít,“ vložil se drze do začínající hádky Jaren. Postrkoval vedle sebe Ramtora a pokračoval v mluvení: „Trmácíme se sem takovou dálku, protože se tu prý nachází ta nejsmyslnější z žen. Vidím před sebou překrásnou paní, která by mohla rozřešit náš spor. Nebo se snad mýlím?“
„Co chceš, bídáku?“ prskla po něm Sar Ahb'lue a v očích se jí mihly plamínky hněvu.
„Tady ten hromotluk a já jsme ve sporu, kdo z nás je lepší milovník a ty prý jsi nejen krásná, ale i náročná a zkušená žena,“ lichotil bard démoně a gestem ruky nenápadně pobízel Daginu, aby se vytratila s ostatními. „Mysleli jsme, že bys mohla mít zájem si užít s nejlepšími muži pod sluncem,“ holedbal se bard samolibě.
„Pfff,“ odfrkla si démona. „Mě nezajímají vaše dětinské spory. Stejně skončíte v kleci jako ostatní. Jen jste mi ušetřili námahu, když jste přišli sami,“ srazila bardovo sebevědomí. Jenže červíček už se zahryzl a sukubí instinkt byl navnaděn. Sar Ahb'lue nemohla uniknout své přirozenosti. „Ale trošku zábavy bych si mohla užít,“ rozhodla se nakonec a zkoumavě si prohlížela oba muže. Ladným pohybem shodila svůj plášť a zůstala stát před nimi nahá.
„Pojďte ke mně!“ zasyčel panovačný hlas v hlavách obou mužů.

Dagina s Makosem a Radvou se stáhli do jedné vedlejší místnosti.
„Co budeme dělat?“ šeptala vyděšená Radva.
„No co by. Připravíme Makose a potom jí to spočítáme. Za tvého otce, za moji matku i za všechny ostatní,“ rozhorlila se Dagina. „Oba svlékat. A fofrem, ti dva s ní dlouho nevydrží. Musíme zamaskovat Makosovo nevinnost.“
Sama se svlékala a pobízela otálejícího Makose. Nařídila mu lehnout si na zem. Nahou Radvu nasměrovala, aby si klínem nasedla nad mladíkovu hruď a sama se uvelebila nad jeho břichem. Makos ani nedutal při vyhlídce na dívčin zadek a péro mu trčelo jako stožár. Maga vzala do ruky svoji dýku a nakázala Radvě, aby společně s ní uchopila proměněný jílec v podobě mužského údu. Trošku ostýchavě to Radva provedla. Maga začala odříkávat zaklínadlo. Jílec se rozpulzoval světlem a obě ženy začínaly pociťovat stoupající vzrušení.

Ve vedlejším sále Jaren právě uvolnil místo Ramtorovi. Sar Ahb'lue seděla v trůnním křesle, dlouhé nohy měla rozhozené přes opěrky a dožadovala se rychlého zasunutí.
„Ne že se uděláš,“ syknul bard Ramtorovi do ucha.
Sám si stoupl k démoně a přisunul jí ptáka k ústům. Vyhladověle se na něho vrhla a zuřivě ho rukou honila. Druhou si pohrávala s bardovými koulemi a jazykem dráždila tmavý žalud. Ramtor přiklekl, zasunul do mokré kundy dva prsty a rychlými pohyby jí prstil.
„Dělej! Šukej mě a neflákej se!“ zasyčel mu znovu vzteklý hlas démonky v mysli.
Ramtorův amulet zavěšený na Daginých vlasech zavibroval a lehce se zahřál. Poslechl rozkaz, i když cítil, že je volný. Démonka měla ústa přisátá na bardovu flétnu a rozehrávala na ní smyslný koncert. Jazykem jezdila po citlivé uzdičce a olizovala prýštící kapky ze žaludu. Ramtor konečně zarazil kopí do nadržené pochvy. Vláčnými pohyby jí protahoval celou svojí délkou a občas nečekaně prudce přirazil, až démonka zaskučela. Rukama přejížděl po roztažených stehnech a hladil zarostlý podbřišek. Snažil se nemyslet na to, jak moc je podobná Dagině a že je to tělo její matky. Bard si užíval mistrovského kouření a tahal démonku za naběhlé bradavky na prsou.

Mezitím Radva s Daginou spěly k bouřlivému orgasmu. Přitisknuté k sobě poprsím se chvěly v extázi. Třely se o sebe bradavkami a kouzelné amulety je dráždivě pálily. Makos měl ruce uvězněné pod jejich těly. Nalité péro už ho pobolívalo, ale nemohl si ulevit. Nijak se neodvážil ženy vyrušit. Radva ztěžka dosedla na Makose a sklouzla zadkem až k jeho obličeji. Ústa a nos se mu zabořily mezi pevné půlky a jazyk mu automaticky vystřelil ven. Poprvé ochutnal vlhkost ženy a kmital jazykem jako žíznivý pes. Zvídavě projížděl ochlupením, až kam jazykem dosáhl. Radva táhle sténala a z její lasturky se valily proudy šťávy. Dagina se vrtěla na Makosově břiše a zanechávala na něm vlhkou stopu jako slimák. Postupně se svezla přes trčící penis. Zadkem ohýbala úd, jak po něm klouzala. Mokrým ochlupením ho pošimrala a celý zmáčela. Sotva z něho sklouzla, tak se penis opět vztekle napružil do pozoru a Makos přidušen Radviným klínem zaskučel vzrušením. Svoji šťávu Dagina důsledně roztírala rukou a vmasírovávala ji Makosovi do kůže.
„Radvo, pojď sem ke mně a dělej to, co já,“ nařídila maga dívce.
Usadila se na jedno stehno a Radvě pokývla k druhému. Lehce se vrtěla a sunula nadrženou kundičkou směrem ke kolenu. Občas si prsty zajela do čvachtající mušličky a pečlivě potírala mužské stehno. Radva ji chviličku sledovala a potom se ve všem po ní opakovala. Vzrušený Makos si chytil ptáka do ruky, ale nestihl si ho vůbec pohonit. Dagina ho hned pleskla přes ruku a rázným zavrtěním hlavy doprovoděným výhružným pohledem odradila od dalších pokusů.

Ramtor seděl pohodlně rozvalený v křesle a držel za vlasy Sar Ahb'lue, která skloněná přes dřevěné opěradlo mu kouřila ocas. Zezadu jí šukal Jaren, až se celá kymácela pod razancí jeho přírazů. Visící kozy brnkaly bradavkami o hranu opěradla. Bard ji rukou dráždil v klíně. Rychlými pohyby prstů přes citlivý poštěváček působil démoně obrovskou rozkoš. Třela se v extázi stehny o sebe, ale nijak nešidila péči o Ramtorův úd. Sevřenými rty ho objímala a jazykem mlela kolem celého žaludu. Rytíř stiskl mezi palec a ukazovák špičku protáhlého elfského ucha a lehce ho promnul. Démonka zavyla rozkoší a zrychlila kmitání jazyka. V poslední chvíli jí rytíř zatáhl za vlasy a donutil přestat kouřit péro. Málem by se už udělal. Vtiskl jí místo toho polibek na pootevřená ústa. Její jazyk mu vrazil do pusy jako had a rty se k němu vášnivě přisála. Cítil se, jako kdyby z něho vysávala duši.
Jaren musel též přestat s přirážením. Donutil démonku posadit se do křesla a několikrát přejel dlaní po rozevřené kundičce. Zmáčené chloupky rozhrnul prsty do strany a celou jí přejel jazykem. Ramtor se věnoval ňadrům. Masíroval je, mačkal prsty a tahal za bradavky. Elfské tělo se otřásalo mohutnou vlnou vyvrcholení a omámený duch démonky v něm ztrácel ostražitost. Sar Ahb'lue toužila jen po dalších orgasmech.

Dagina s Radvou kompletně pokryly celé Makosovo tělo svými milostnými šťávami. Když mu maga třela koule, tak cítila, jak se celý cuká a je na krajíčku od výstřiku. Tvrdě sevřela úd v ruce a druhou rukou tlačila na místo pod šourkem. Makos zasténal bolestí a zašmátral rukou po nějaké opoře. Čirou náhodou se mu nastavila klínem Radva a jeho prsty zabloudily mezi její pysky. Jenže Dagina měla oči všude. Opět udělila výchovné plesknutí oběma.
„Nechte si to na později!“ okřikla je káravě. „Jsme tu kvůli něčemu jinému. Tak vstávat a jdeme to spočítat té pekelné děvce.“

Oba muži stáli u klečící Sar Ahb'lue. Střídavě kouřila oba ohony a pevně sevřené je honila. Náhle zavětřila jako pes, protože se k ní blížil Makos.
„S kým ses to pelešil? Je tu snad nějaká urozenější než já?“ utrhla se rozzuřeně na mladíka.
Makos jen mlčky stál s trčícím ocasem, vyděšeně ji sledoval a měl v hlavě naprosto prázdno. Zachránil ho Jaren.
„On se jen rozehříval, má paní,“ oznámil úlisně s milým úsměvem.
„Lehni si!“ ozval se příkaz tentokrát v mysli Makose.
Poslušně si lehl vedle klečící démonky a ona si přidřepla nad jeho klín. Jaren s Ramtorem pohotově přistrčili démonce ptáky ke kouření. Po dalším duševním povelu nasunul Makos svůj žilnatý obuch na kraj roztažené kundičky. Ramtor neovládl své vzrušení a vypustil silnou dávku semene na obličej Sar Ahb'lue. Vcucla škubající se ohon do pusy a nenasytně polykala všechny zbylé výstřiky. Cákance z obličeje skapávaly na prsa a šimravě po nich stékaly dolů. Ramtor téměř omdlel náhlou slabostí, když z něj démonka vysávala jeho sílu společně se semenem. Konečně Sar Ahb'lue dosedla a Makos hlasitě vyheknul. Osamocený bardův penis se stal snadnou kořistí rozvášněné démonky. I jeho vysála do poslední kapičky a zesláblý Jaren se vyčerpaně svalil na zem vedle těžce oddechujícího rytíře.
Stačilo jen pár pohybů a dráždivé sevření rozpálené kundičky přivedlo nadrženého Makose k orgasmu. Vzepjal se a zarazil péro až po koule do čvachtající tůně. Držel Sar Ahb'lue za boky a pumpoval do ní své neposkvrněné sémě. Celým ostrovem se rozlehl děsivý jekot. Jak Makos dál stříkal, tak se šílený řev stupňoval. Až pojednou se elfské tělo bezvládně zhroutilo. Nad ním se objevil mihotavý obraz a Dagina se přichystala ho proklát magickou dýkou. Jenže duch měl stále průhlednou podobu elfské ženy, její matky Silory a Dagina zaváhala.
Do mysli Daginy se zakousl ten odporně syčivý hlas: „Co jsi to provedla, ty prašivá děvko?“
Ochromená maga strnula a dýka jí vypadla z ruky. „Nedokážu jí zabít,“ zasípala zoufale.
Ležící bard se přetočil na bok, popadl dýku a z posledních sil s ní mrštil po duchovi, který nabíral stále zřetelnější vzhled. Dýka se kupodivu zabodla do vzdušného těla a rozzářila jako žhavé železo. Podoba elfské ženy zmizela a místo ní duch nabral obrysy odporné démonické stvůry s drápy, rohy, trny a šupinami po celém těle. Náhle duch vzplanul jasným plamenem a za příšerného ryku se rozplynul v temném kouři. Dýka s hlasitým třesknutím dopadla na kamennou dlažbu. Ve vzduchu poletovaly pouze mastné černé saze.
„Co se to děje?“ ozval se tichý roztřesený hlas.
Elfka Silora se pomaličku nadzvedla na ruce a se zmatkem v očích se rozhlížela okolo sebe. Zbavená nadvlády démonky se snažila srovnat myšlenky. Ležela nahá na nějakém mladíčkovi, vedle leželi další dva nazí chlapi a poblíž stála nahá nějaká žena, která jí byla velice podobná. Sáhla si na obličej a nechápavě se zadívala na slizkou hmotu ulpělou na prstech. Taky si uvědomila, že ji na břiše tlačí cosi tvrdého. Poděšeně sebou mrskla stranou a schoulila se u zdi.
„Už je po všem,“ přiklekla k ní opatrně Dagina. „Už to bude dobrý, mami,“ šeptala a něžně hladila matku ve vlasech, které ztratily ohnivou barvu a byly teď slámově žluté. Utěšovala plačící matku do chvíle, kdy se její utlačovaná mysl nevzpamatovala natolik, aby byla schopná vylíčit, co vše prožívala pod nadvládou Sar Ahb'lue.
„Myslím, že je na čase osvobodit ostatní a vymyslet plán, jak se odsud dostaneme,“ rozhodla Dagina a rozhlédla se po ostatních. „Kam zmizel Makos?“
„A kde je Radva?“ připojil se Ramtor.
V tom si uvědomili, že je zpoza převrhnutého stolu slyšet občasné zasténání Radvy a hekání Makose.
„Tak se mi zdá, že ten kluk dohání vše, co zameškal,“ rozesmál se Jaren.

Návrat.
Po osvobození všech zajatců se vydali ven před palác. Nad ostrovem se klenula bezmračná noční obloha plná hvězd. Voda okolo ostrova pomalu opadala a nevířila v divokém proudu. Ráno se mohli vydat na zdlouhavou zpáteční cestu. Přebrodili bahnitou lagunu rozkládající se na místě jezera a pokračovali směrem na východ. Brzdila je vyčerpanost větší části zajatých lidí, ale krajina bez magického vlivu démonky ztrácela na své nepřístupnosti. Zaplavená země se postupně vynořovala, jak opadala voda v celém kraji. Dostali se až do rybářské osady a odtamtud vyslali Makose pro pomoc do Kamencové tvrze. Cestou tam ho hnala neřestná touha po co nejrychlejším opětovném shledání s Radvou. Bývalá cesta už byla s opatrností průjezdná a tak se zpátky Makos vrátil s povozem, jídlem a nějakým oblečením.
Při návratu s velikou slávou projížděli ulicemi města. Bard Jaren se naparoval na kozlíku vedle kočího a vykřikoval, že večer v hostinci U medvěda bude vyprávět dobrodružný příběh o skoncování s děsivou démonkou.
Pojednou k němu na kozlík vyskočila blonďatá dívka s culíky a vtiskla mu krátký polibek: „Ten byl od paní Adeny …,“ a hned přidala jeden vášnivější: „… a tenhle je ode mě. V noci tě očekáváme,“ šeptla a seskočila z vozu.
Příbuzní se postupně shledávali s těmi, které už oplakali a se slzami dojetí v očích děkovali statečným zachráncům. Obzvlášť dojemné bylo shledání staré elfky Lastunie se Silorou po mnoha staletích odloučení.