Když učitelka ujede pilotovi na hory

20. 5. 2019 ilkren

Natřásám se na přední sedačce autobusu, občas zkontroluju Pavlíka, který na sedadle za mnou cosi důležitě ukazuje na tabletu dcerce kolegyně Alice, a v duchu vyhlížím stejně jako už od dětství první sníh. Zatím mi ho vyloženě jarní scenérie venku ani náznakem neslibuje, a to už se v dálce rýsují hory. Pokouším se nevnímat hlučení třídy rozjívených gymnazistů, celých rozdováděných z toho, že nás čeká týden na lyžích, hlavně ale odolávám nutkavé touze si každých pět minut zkontrolovat mobil. Smska s přáním šťastné cesty už přišla, další můžu čekat až večer, teď je stejně ve vzduchu, telefon v režimu letadlo, sebe taky. Aspoň, že už mě a Alici přestal otravovat řidič, když jsme se ani čtvrtému přisprostlému fórku nezasmály. Typický testosteronový blbeček s oholenou hlavou, který riskuje, že kdyby si ji holit přestal, už mu na ní nic moc nevyroste. Co čekal, když nám oběma od začátku civěl na prsa (mně teda víc, nad Alicí v objemu bezpečně vedu), a když přebíral batoh od studentky Aničky Nguyen, utrousil poznámku o tom, kdo bude ten týden pomáhat ve večerce? Debil jeden, mračíme se na něj o sto šest, i když riskujeme, že až se malým bude chtít čůrat, nebude chtít zastavit. Znovu vytáhnu mobil a automaticky kliknu na ikonku letadýlka. Tuhle appku by mě ještě před dvěma měsíci ani nenapadlo instalovat, ale od jisté doby mě sledování letadel nad Evropou baví a uklidňuje. Hlavně tedy vždycky jednoho konkrétního. Bude to dlouhý, pomyslím si a nespokojeně poposednu. Navzdory svojí trochu nesportovně slovanské postavě jezdím na lyže ráda, dokonce i se třídou puberťáků, ale letos se mi poprvé nechtělo. Ženská, co dlouho neměla chlapa, si na některé věci, když ho najednou zase má, zvykne hrozně rychle. Tím nemyslím jen sex, i když i ten. "Sašeno, bereš si doufám vibrátor?", ujišťovala se s indiskrétností sobě vlastní kolegyně Nora, když se přišla včera rozloučit, a dala si samozřejmě záležet, abych nebyla jediná, kdo tu poznámku slyší. Naštěstí oba mí muži byli tak zabraní do dokončování modelu Boeingu, že by si nevšimli ani výstřelu z děla. Ne, hračky pro velký holky si neberu, ten týden si dokážu vystačit sama se sebou, zvlášť když si vzpomenu, jak příjemně a dlouho jsme se včera večer (a v noci) loučili. Prostě se mi asi jenom bude po něm stejskat...

Cesta nakonec uběhne bez potíží, našim dětem se čůrat nechce, řidič se sice mračí a při vykládání bagáže mi v zoufalém gestu sáhne na zadek, ale jinak nic nezmůže, a kus před cílem se skutečně objevují první závěje sněhu. Sjezdovky jsou připravené vzorně, projezdíme první odpoledne, jediným karambolem dne jsou buchtičky se šodó k večeři a před desátou už ležíme s Alicí v postelích. "Měly bychom jít zkontrolovat večerku.", broukne zpoza knížky a začne našimi dětmi ve vedlejší místnosti. Coby matky máme privilegium dvoupokojového ubytování, takže si večer můžeme povídat, zatímco lyžováním zmožené ratolesti vedle spí jako zabité. "No nejsou k zulíbání?", vzdychne Alice dojatě. "Jak dlouho je budeme moct nechat takhle pohromadě...", dodá vzápětí pragmaticky v pohledem upřeným na svou Vladěnku, oddychující kousek od mého Pavlíka. "Pár let ještě jo.", usměju se. "Tak která ke klukům a která k holkám?" Střihneme si, jako obvykle nevyhraju, podezřívám kolegyni, že švindluje. "Ach jo, to abych si znova oblíkla podprdu." Alice sjede pohledem moje dudy, které se mi díky velikosti nevyhnutelně pod noční košilí bez opory prádla pohupují víc nežb zřetelně, a pobaveně přikývne. "Anebo si ji neber. Ať mají pánové o čem snít. Všimla sis, jaký jsou holky v týhle třídě nanynky? Žádný to z očí vyloženě nekouká. Tohle bude klidnej lyžák." "Jen abys to nezakřikla. A ty by sis zase mohla natáhnout kalhotky, anebo si na lyžák brát míň průsvitnou košilku. Já myslela, že Andrej má rád, když ji máš oholenou.", vrátím jí popíchnutí, když zahlédnu tmavý trojúhelník mezi jejími stehny. Beze studu si košili vyhrne k pasu a kriticky skoukne svůj pahorek v houštince kudrnatých tmavých chloupků. "No jo, nějak se mi nechtělo.", zamluví narážku na manžela a vyrazí na dívčí patro. Bojuju před zrcadlem s nechutí znovu si cpát prsa do košíčků podprsenky, pak nad tím mávnu rukou, přes ramena si přehodím svetřík a vyrazím na obchůzku bez ní. Kluci jsou podle očekávání první večer na svých pokojích a tváří se jako neviňátka, ale na většině nočních stolků svítí do tmy displeje mobilů, co po mém zaklepání rychle odložili. "Tak pánové, dopište smsky maminkám a spát.", spolehlivě rozesměju každý pokoj a za chvíli mám klučičí patro zkontrolované. "Tak co?" "Spousta špitání, trochu chichotání a na jednom pokoji podpeřinová dívčí slezina, ale jinak nic. Co kluci?" "Taky trochu chichotání a jinak taky nic, když nepočítám zavařený mobily. Dneska si puberťáci snad už ani nekupujou pornočasáky, všechno v telefonech.", vzdychnu staromilsky. Když já byla náctiletá, na lyžáku měli kluci skoro pod každou matrací nějaké Leo nebo podobnou tiskovinu. My holky jsme se samozřejmě tvářily patřičně zhnuseně, ale když byla příležitost, rády jsme jim nakoukly přes rameno, protože v době před masivní záplavou internetové pornografie byly hanbaté časopisy cenný zdroj upřesnění, co a jak a kam, až přijde ten správný čas. Pamatuju si, jak se třídní sígr a můj tajný idol Jirka zazubil a prohodil s vyzývavým pohledem upřeným na mé pyžamo: "Všimli jste si, že většina těch buchet má menší kozy než naše Saša?" Obratem jsem ho nazvala kreténem a zkusila ho praštit, ale v duchu jsem se jeho v podstatě komplimentem zatetelila. O pár dní později ovšem třídnímu donchuanovi - teoretikovi při diskotéce došla řeč, když jsem mu svoje poklady při ploužáku zaparkovala na hrudi a neváhala se k němu celou písničku tisknout. Celkem zřetelně jsem cítila, co to s ním dělá, ale nevypravil ze sebe ani slovo, a to jsem pod upnutým tričkem s flitry, největším výkřikem své lyžákové garderóby, neměla podprsenku, bez které jsem už tehdy nemohla normálně dát ani ránu. Co by holka neudělala pro svou věc, když si vezme do hlavy, že být v tomhle věku ještě panna je fakt neudržitelný stav.

Ten rok zasáhla Prahu chřipková epidemie, která počet účastníků lyžařského kurzu nemilosrdně snížila, takže pár pokojů zůstalo prázdných. Věděla jsem, že nejsou zamčené, takže když skončil oficiální program posledního večera, instruktoři ledabylou kontrolou večerky udělali sami sobě alibi, aby na pokoji hlavase odpálili alkoholový dýchánek a ti z nás, kteří si od závěrečné noci lyžáku něco slibovali, se mohli vykrást z postelí, čekalo mě rande u zadního schodiště. Po zpočátku nesmělé líbačce jsem Jirkovy ruce sama pustila pod své pyžamo, kde už samy našly cestu přes břicho na pohupující se prsa, která mi hnětl, div mi neukroutil rychle nabíhající bradavky, a když jsem se tentokrát dlaní ruky přesvědčila, že se sice klepe chladem i trémou, ale jeho tělesná reakce je zcela fyziologická, vmanévrovala jsem nás do jednoho z prázdných pokojů. Holka v sedmnácti, když se rozhodne o "to" přijít, dovede být cílevědomá. Snažila jsem se nemyslet vůbec na nic, když jsem se do toho pokoje vkradla už před večeří a otočila kohoutem na topení. Díky tomu se o pár hodin později Jirka nemusel klepat zimou, ale jen tou trémou, zatímco mi vyhrnul pyžamo až k bradě a přisál se mi k prsu, které jsem mu sama ochotně držela u pusy, když mi cucal bradavku, naběhlou do podoby tvrdého hrotu. Věnoval se střídavě oběma mým kozám, zatímco jsem mu přes pyžamo zlehka honila ptáka, který naštěstí krásně pevně stál, což pro bohatýrský čin, který jsem od něj chtěla, vypadalo slibně. Jirka to celé málem pokazil, když jsem se sklonila a osvobodila mu čurák zpod gumy kalhot pyžama, protože jakmile jsem mu ho zkusmo a nesměle, protože poprvé, stiskla rty, zbrkle si přitáhl mou hlavu k rozkroku a já měla rázem jeho péro až po kořen v puse. Intuitivně přirážel, až mi žaludem lechtal mandle, a já měla co dělat, abych se vymanila ze sevření jeho rukou, kterými si tlačil mou hlavu do podbřišku. Nebylo mi to nepříjemné, spíš nezvyklé a vzrušující, ale já chtěla toho večera něco víc než zůstat klečet s ulepenými tvářemi jako nahotinky z hanbatých časáků. Povedlo se mi zbavit toho horkého, tvrdého roubíku, a když jsem se bleskurychle položila na záda a stáhla si pyžamové kalhoty, Jirka pochopil, že dnes v noci se s mazlením nespokojíme. Když na mě nalehl, svoje trčící péro mi několikrát otřel o břicho a pak ho nasměroval do mé rozcapené prciny, tentokrát já jsem horko těžko přemohla touhu přimět ho patami svých nohou, které jsem mu doširoka roztažené obtočila kolem boků, aby mi ho tam rovnou vrazil. Naštěstí puštění topení nebylo mou jedinou přípravou na nejdůležitější noc dospívání. Stačilo zašmátrat naslepo pod nepovlečenými polštáři, abych vylovila zpod jednoho plochý balíček. Když jsem Jirkovi na péro navlékala kondom, měla jsem pocit, že v příští vteřině se prostě musím zvednout a utéct. Jenže nic takového jsem neudělala, namísto toho jsem o pár vteřin později ležela znova na zádech, prsty obou rukou svírala okraje kousavé deky a cítila, jak Jirka do mně vniká, jak mi mušličku roztahuje jeho čurák, který se nezastaví před žádnou překážkou, ani před tím, že jsem ještě panna a on je můj první... Bolelo to jen trochu a zbytek byl už jenom hezký, i když strašně rychlý. Najednou se bolest s rozkoší slily dohromady, jakoby z dálky jsem slyšela Jirkovo tlumené sténání, ucítila, jak se jeho klacek zaškubal, pak znovu, vzápětí se můj první kluk na mě zhroutil, prsty instinktivně, pro mě trochu bolestně sevřel mé prso a zhluboka oddychoval, zatímco já cítila, jak se hluboko ve mně jeho péro sem tam zaškube dalšími výstřiky. Navzdory všem opatřením mi najednou bylo trochu zima a cítila jsem se hrozně ospalá.

Ze vzpomínek na mé "poprvé", díky kterému jsem na horách dodnes vždycky trochu rozechvělá, mě vyruší zavrnění mobilu na nočním stolku. "Už potřetí.", komentuje škodolibě Alice. "Prej je to pilot a Nora říkala, že děsnej fešák." Poslouchám jen na půl ucha a dychtivě si čtu smsky; jsou milé, ale dovětek na konci poslední mi způsobí i příjemné polechtání v podbřišku. "Tak co, píše o letuškách?", rýpne si Alice. Nechápu, co všichni pořád mají s těmi letuškami... "A co píše Andrej?", vrátím kamarádce štulec. Manžel Alice je architekt, zrovna nedávno jsme byli se třídou na exkurzi v jeho ateliéru. Půlka kluků od té doby chce jít na stavárnu, protože je přesvědčená, že to je nejsnazší cesta k hromadě prachů, silnému fáru a šmrncovní kanceláři s atraktivními zaměstnankyněmi. Je pravda, že jeho nejbližší kolegyně, úsečná vysoká černovláska s mikádem a výraznými brýlemi, upoutala i mně. To, že nenosí podprsenku, bylo stejně očividné, jako že venku svítí sluníčko, protože malá, špičatá ňadra jí svými hroty div neprotrhla halenku. "Žaneta? To je děsná pinda, nemůžu ji ani vystát.", komentovala později manželovu pravou ruku Alice, s níž jsem zašla po exkurzi na kafe. "Nedělám mu kvůli ní výstupy jen proto, že mě vytrvale přesvědčuje, že je to lesba. Koukala ti na kozy, Sašeno?" "Mně kouká na kozy každej, i tvůj manžílek. To nic neznamená.", pokrčila jsem rameny. Ve skutečnosti Žaneta bez rozdílu studentkám i studentům vykládala o projektech, na kterých ateliér pracuje, monotónním, trochu znuděným hlasem, přesto se ale její výklad těšil živému zájmu, div ji žactvo kolem ní shluklé neumačkalo. Teprve později jsem zjistila, že jak se naklání nad výkresy v tabletu ("Na papír už opravdu dlouho nerýsujeme.", zpražila mě hned v úvodu...), halenka jí odstává od hrudníku, a protože se naprosto nenamáhá si ji přidržovat, kluci v první řadě jí vidí nahá prsa až k růžovým bradavkám. Tak proto ty její řeči tak hltali... "Hm, to samý dělá i před Andrejem, podprdu nenosí snad nikdy. Já si myslím, že takhle exhibuje schválně." svraštila obočí Alice, když jsem jí svěřila, čím především slečna architektka u studentíků zabodovala. "Andrej mě krmí tím, že ta fifina chodí s jednou mladou praktikantkou z advokátky pod nima, ale možná to jsou spíš jeho vlhký sny."

"Hmmm.... vtipná jsi. Andrej mi kupodivu nenapsal. Máme nějakou krizi nebo co.", zasmuší se i teď, přitáhne si pod dekou kolena k bradě a zatváří se nešťastně. Daleko radši než poslouchat stesky kamarádky nad manželským stereotypem bych si v duchu přehrávala obsah poslední smsky, ale s vědomím toho, že každá kamarádka občas potřebuje vyslechnout a třeba brzo vnímavou kámošku využiju já, smířím se s dočasnou rolí vrby. Alice mi trochu zmateně a nesouvisle vylíčí svou variaci na klasické téma "on příliš zaměstnaný, ona příliš neurotická, oba spolu už moc dlouho", doplněnou o zřejmě naprosto oprávněné, byť o náznaky spíš než o skutečné důkazy opřené podezření, že ji Andrej podvádí s nějakou krávou ze svého nebo jiného ateliéru. Moje neméně zprofanované pokusy o útěchu ve smyslu, že on má prostě jenom moc práce, že s klientkami a manželkami investorů si prostě občas vyjít musí a že konec konců mají hezkou rodinu a prima děti, jsou skoro urážkou našeho kamarádství, jak pitomě nevěrohodné jsou. Alice nicméně na závěr fňukací litanie vytáhne netradiční trumf. "A představ si, že mě vzal tuhle na wellness víkend.", div se nerozbrečí. Trochu tápu v odsouzení kroku, který vypadá jako upřímná snaha udělat si hezký víkend ve dvou, takže mi musí dodat víc detailů. Andrej zařídil hlídání dětí a vyvezl Alici kousek za Prahu, kde před časem pomohl jednomu nechutně zazobanému investorovi proměnit s pomocí pár bezprizorných milionů chátrající statek ve wellness hotel, za což dokonce získali jakousi cenu a Andrej od spokojeného pracháče možnost pobytu grátis. "Nejsem blbá.", popotáhne Alice. "Už tam přede mnou tutově s někým byl. Odkud by ho holky na recepci znaly? Přece když to projektoval, tak tam ještě žádný recepční neměli, ne?" Radši to nekomentuju, Alice ostatně už najela na monolog, který bych těžko přerušovala. "Takže: máme luxusní královské apartmá, venkovní bazén, vnitřní vířivku, postel jak pro půlku pěveckýho sboru, večeři nám servíruje šéfkuchař v předklonu a před spaním, zrovna když se chystám převléct do mimořádně kratinký noční košile, co jsem v ní oblečená-neoblečená víc než princezna Koloběžka, napochodujou do apartmá dvě krasomily v sarongu a že prý dobrý večer, vaše párová masáž je připravena. Koukám jako spadlá z višně, zato Andrej není překvapenej vůbec, shodí ze sebe župan a už si lehá, ani se moc nesnaží, aby ho ta holka neviděla. Já se teda podvolím, nechci být za krávu, takže spočinu vedle něj, kde si mě vzápětí vezme do parády druhá pracovnice. Musím říct, že si nevede vůbec špatně, prstíky má šikovný, ta emulze hezky hřeje, pomalu se uvolňuju, už si nepřipadám jako jeptiška na pranýři a míň se snažím šilhat po sousední dvojici. Ovšem z toho, co občas přes řasy přece jen zahlídnu, mám pocit, že vedle jsou s uvolňováním už krapet dál. Jednak se tam neodehrává ani tak masáž zad, jako spíš nižších partií, navíc mám pocit, že ta masérka mívala sarong přes prsa a ne pod prsa, to by mi asi předtím neuniklo. To už se i ta moje přesouvá rukou z mojí kostrče spíš na zadek, prsty mi jezdí sem a tam až na vnitřní stranu stehen, jemně, ale citelně zvyšuje tlak a přestává se vyhýbat i vyloženě zakázaný zóně. Když mi poprvé sáhne na frndu, cuknu sebou, jako by její ruka probíjela, ale nějak ji to neodradí, takže za chviličku už ji tam cítím zase a nepříjemný to není, to zase bych kecala. Já jsem holka vychovaná, když mi někdo něco nabízí, tak nechci urazit, takže ji nechám, ať dělá svou práci, což ovšem vede k tomu, že za chvíli už nemůžu nevidět, že mě prostě regulérně drží za frndu a začíná mě prstit, navrch mi palec jemně, ale celkem vytrvale tlačí do zadečku, a jak je napatlaná tou emulzí, jakkoliv tohle fakt neděláme s Andrejem nikdy, i na týhle frontě postupuje více méně bez odporu hloub a hloub. Kouknu vedle sebe, a co myslíš? Andrej tak nějak pololeží, poloklečí, každopádně ta zručná masérka, která se už stihla se sarongem nadobro rozloučit, takže mám přímo před očima její přepečlivě depilovanou micinu, mu drží rukou pod břichem ptáka a celkem rytmicky mu ho honí."

Nastane pauza, ve které Alice zřejmě sbírá odvahu, jak mi celou věc vylíčit dál, aniž by se hanbou propadla postelí až dolů do jídelny, zatímco já se usilovně snažím si nic z toho, co mi právě nastínila, radši moc živě nepředstavovat. "No pane jo... Takže zkušené masérky vám oběma udělaly dobře? Jako trochu překvápko a nic pro stydlivou holku, ale třeba Andrej ani nevěděl, že to bude takový...?", pokusím se nejistě obhájit pana architekta, aby to ticho nebylo tak tíživé. Navzdory ruměnci, který jí propůjčuje vzezření náctileté slečny, přistižené s fotkou Toma Cruise a rukou v rozkroku, se na mě Alice podívá jako na retardovanou a energicky zavrtí hlavou. "Zmateně rozhodně nevypadal, a ani ty holčiny se nezdály improvizovat. Jak jsem řekla, ta moje byla doslova zručná, takže jsem si usmyslela to její prstění protrpět, což bylo pořád příjemnější, ale ono u toho nezůstalo. Když měl Andrej péro jak tyč, ta jeho mu na něj navlíkla šprcku, pohladila moji, která se už mezitím zbytečnýho oděvu taky zbavila, a pak mi manžela doslova za péro dovedla k pindě. Chytla mu čurák u kořene, ta moje mi roztáhla půlky i pysky... no vypadalo to jak nějaká asistovaná soulož pro pár, co si neví rady, ale vzápětí už mě zezadu píchal, a takhle tvrdě mi snad nikdy nenakládal, musela jsem chtě nechtě doslova křičet." "Ty krááááso... a co ty dvě půvabný asistentky?", plácnu. "No to ti taky bylo zajímavý. Jeden by čekal, že holky si svoje splnily a teď nás nechají šťastně se oddávat jeden druhýmu. Nicméně takhle snadno jsme nevyklouzli. Jedna po druhý si nade mně stouply, a zatímco mě Andrej mrdal jak supersamec, oběma postupně lízat prciny, který mu ochotně nastavovaly. Já teda nevím, co si představuješ pod pojmem masáž, ty definice můžou bejt dost široký, ale já když jdu k zubaři, tak taky nečekám, že mu pak na oplátku zase já budu dělat plombu, jestli mi rozumíš..." "No to je fakt. Takže tvůj výkonný manžel vás obšťastnil všechny tři? To je zase slušný, ne?", snažím se vidět sklenici poloplnou. "Všechny tři ne.", zamumlá Alice. "Tý jedný jsem vlastně pomohla ke slastný chvilce nakonec já. No nedívej se tak na mě... ti říkám, jsem holka slušně vychovaná, když vidím, že je někde potřeba, pomůžu. Andrej se nějak zabral do lízání tý svojí, takže moje masérka byla plonková. No a když si sedla přede mě, roztáhla stehna a naštelovala mi tu svou na holčičku vyholenou pipinku až k puse, tak jsem prostě podlehla atmosféře a zkusila jí nějak oplatit tu předchozí péči. Do prdele Sašeno, nedívej se na mě takhle!" Rozhostí se další pauza, během které se pokouším vymyslet doslova cokoliv, co se na takovou věc dá říct. Nenapadá mě ale vůbec nic. "Takže abych to shrnula: Andrej mě ojel jako děvku před dvěma cizíma krasotinkama, které jsme každý jednu dovedli k orgasmu. Máš pocit, že bys to na mým místě považovala za optimální řešení rodinný krize?!" "Hm, když to řekneš takhle, tak asi úplně ne.", musím připustit. "Nenapadlo mě, že první, kdo na tomhle lyžáku bude hrát 'vadí, nevadí' budeme my dvě.", pokusím se hutnou atmosféru odlehčit a Alice se vděčně zasměje. Vzápětí po mě vztekle hodí polštář, když se naoko vážně zeptám, jestli teda s touhami těla mám tenhle týden chodit za ní coby zkušenou v lesbické lásce, ale směje se naštěstí pořád. Wellness víkend už dál nerozebíráme, já v rychlosti naťukám do mobilu odpověď a chystám se rychlým usnutím zaplašit představy, které se mi díky Alici honí hlavou.

Už to vypadá, že má kolegyně zabrala, když do tmy prohodí: "Díky, že jsem ti to mohla říct. Je to měsíc, ale pořád jsem z toho rozhozená. Jednu tu masérku jsem pár dní potom potkala na benzínce kousek od toho hotelu, normálně tam asi dělá a masírováním, nebo čím já vím vším ještě, si přivydělává. Poznala jsem ji bezpečně podle piercingu v obočí, měla teda ještě další jinde, ale to na benzince vidět nebylo... Problémy má v posteli spousta párů, ale že bych byla nadšená z toho, že můj manžel to řeší zaplacením dvou povolnejch holek, co jsou možná v tomhle obory vyloženě profindy, tak to nejsem." Zamumlám cosi nezávazně povzbudivého a Alice si zhluboka povzdychne. "Ty jsi Sašo Pražanda, před Pavlíkem sis určitě užila všechny myslitelný orgie, ale já jsem holka z vesnice. Než jsem přišla na vysokou, spala jsem se dvěma klukama, když nepočítám to, že mě otec jednoho spolužáka párkrát ukecal, ať mu ho v garáži vykouřím..." Začnu ostentativně nahlas chrápat, protože do debaty o "všech myslitelných orgiích" mého dospívání se moc pouštět nechci, takže Alice to pro tenhle večer vzdá. Přinutím se vydržet vzhůru do té doby, než začne pravidelně oddychovat, pak jako myška vklouznu rukou pod okraj své noční košile a nechám ji doputovat po stehně do klína. Jen zlehounka, aby můj pohyb nevyvolal hlasitější zvuk, se začnu bříšky prstů hladit po linii svého pahorku, zaměřím se na nabíhající hřebínek poštěváčku, postupně ho přikryju třemi prsty, stlačím a začnu třít nahoru a dolů. Dělám si to takhle v případě potřeby už od třinácti, kdy jsem vyslyšela velmi explicitní rady svých starších spoluhráček z basketu, kterému jsem se věnovala, dokud mi to objem mého poprsí umožňoval. Vím, jak na sebe, a když mám čas a chuť, udělám se během chviličky. Teď nástup orgasmu v nočním tichu záměrně oddaluju, i když cítím v rozkroku stále větší požár a povodeň dohromady, cuká mi v bradavkách, naběhlých jako dva špunty, a musím se kousat do rtu, abych nevzdychala. Výsledkem ale je, že najednou mám namísto jemného laskání klitorisu šílenou chuť vrazit si prsty do kundy a pořádně si ji ošukat. Na staré posteli, která každý můj větší pohyb doprovodí zavrzáním, si ale netroufnu, a tak se vyplížím na chodbu s cílem najít si klidné místečko, kde bych své vzrušené prcině ulevila. Napadne mě společenská místnost, tam by nemusela být zima a touhle dobou tam už nikdo nemá co dělat. Plížím se ostražitě jako indiánka, uvnitř je tma, ale mé instinkty holky, co se už jako malá tajně kradla do kuchyně na čokoládu, mi dopředu signalizují, že tu někdo je. A skutečně: v šeru se míhající siluety a rytmické vrzání stolu, doprovázené sice tlumenými, ale nezaměnitelnými zvuky, jasně ukazují, že se tu kdosi s kýmsi milostně sbližuje v dost pokročilé fázi. Když se mé oči přizpůsobí tmě, rozeznám v muži, který zjevně klátí svou partnerku, položenou s nohama do praku na desce stolu, kolegu Krcha. To není vůbec dobrá zpráva; kdyby si tu na maminku a tatínka hráli naši studenti, bylo by to sice kázeňsky nepřijatelné, ale stačilo by vystoupit ze stínu a v klidu jim domluvit, že sice mladé lásce nechci stát v cestě, ale z logických důvodů je nemůžu nechat, aby si to rozdávali na školní akci. Z minula vím, že když učitel uplatní lidský přístup a nedělá v věci pro dospívající mládež tak přirozené zbytečnou aféru, s většinou zamilovaných nebo jen zvědavých náctiletých je rozumná řeč. Jenže je jasné, že pokud se Alice nevypařila z našeho pokoje zdí jako duch, můj kolega tu przní některou ze studentek, což má daleko závažnější dimenze, přestože dotyčná s jeho počínáním zjevně souzní; to je patrné z toho, jak tiše sténá a vypíná proti jeho rukám svůj hrudník, na kterém jí potahuje drobné, trčící bradavky na vrcholcích malých ňader. Dívka začíná házet hlavou ze strany na stranu a zajíkavě sténat, jak ji zkušený milenec přivádí k vyvrcholení, a dokola drmolí polohlasně: "Ježišmarjá jo, jo, joooo!" Podle nezaměnitelného ráčkování tak okamžitě vím, která z mých studentek se tu za chviličku udělá, a rychle vycouvám na chodbu. Alice to zakřikla, máme tu hned zkraje kázeňský problém, letí mi hlavou a na původní účel své noční vycházky už ani nepomyslím.