Pohádkovou krajinou

“...A co ještě chceš?” Špitla, když se k ní zezadu přitisknul a i přes svou sílu něžně objal. “Ještě...?” Jako by se na okamžik zamyslel, co vlastně ještě chce. To byla však jen taková drobná lest. Zlehka ji kousnul do ušního lalůčku. V tom co ještě chce měl jasno. “Ještě se chci napít ze tvé kouzelné studánky.” Zasnila se a v myšlenkách letěla k jejich poslednímu setkání. Jako by v sobě opět ucítía jeho mrštný jazýčěk, poklesla v kolenou. Nebýt pod ochranou jeho paží, jistě by se teď objímala s podlahou. Téměř jako loutku, či hadrovou panenku ji uchopil do náruče a položil na postel. Stále ještě lehce omámena vzpomínkou rozevřela bělostná stehna a do vlahého šera zašeptala “Nenechávej mě čekat ty můj žíznivče!” Přesně na tenhel okamžik čekal. V mžiku se ocitl mezi jejími koleny. Věnoval ji jeden lačný pohled. Zavřela oči a na okraji její studánky se obejvila první kapka vášně. Namísto divokého náporu jeho horkých rtů a hbytého jazyka se dočkala jen dalšího lehkého kousnutí do lalůčku levého ouška. “Jen nebuď nedočkavá, ke kouzelné studánce nevede cesta krátká...” Zašeptal a konečky, svých horkých prstů ji témeř neznatelně přejel po tváři. “Ta cesta začíná v hustém lese tvých dlouhých vlásků.” Zaznělo vášní jiskřícím tichem. Jeho prsty vjely do bohaté hřívy barvy mědi. Hladil, a vískal, prohraboval a laskal. “Cesta lesem je nebezpečná a zrádná...” Svými prsty napodobil opatrné kroky vedoucí až k jejímu čelu. “Však za lesem je poušť. Na pošti dvě hluboké tůně, modré jak tvá očka, které uhranou každého kdo si pozor nedá!” Na víčkách ucítí polibek. Druhý a ještě třetí. Na jejích rtech tancuje lehkými kroky úsměv. “Cesta vede dál. Dál přes dva kopce. Dva krásné, oblé vrcholky tvých prsou.” Šeptá polohlasem do ticha protkaného jejími lehounkými vzdechy. Jeho horké prsty opět kráčí jako kroky opatrného poutníka. Laská a lehce hladí její bílá prsa ozdobená krásně tvrdnoucími bradavkami. Jednu po druhé bere do úst, tiskně rty a vchutná jazykem. Pomalu se prohýbá v zádech a svá prsa mu nastavuje se vzrůsajícím chtíčem. Ještě okamžik ji nechá nabízet se. Náhle pevně, až hrubě jedno z bělostných dvojčat sevře ve své dlani a třešničku z druhého jako by chtěl ústy odtrhnout. Z hrdla se ji vydere slastný sten, jenž je doprovázen ještě větším prohnutín a dalšími, neméně hlasitými projevy rozkoše. Jak rychle to začalo, rychle i skončilo. Její zrychlený dech přeruší jeho hlas imitující námahu. “Nahoru a dolů, putovat přes takové kopečky dá zabrat.” Ona se opět usměje. “Však cesta ještě nekončí. Žíznivého poutníka čeká ještě dlouhá pouť širou plání tvého bříška.” Jen co jeho hlas pohltí okolní šero, prsty se téměr rozeběhnou po sametově hladké pokožce. Kroužící horké dlaně, nenechavé prsty občas polechtají a rty zanechají nejednu rudou značku, to prý aby se poutník na své cestě neztratil. “Ano! Tam, tam za tím pahorkem se nalézá vytoužený cíl mé cesty. Jsem sice znaven, že se plazím sotva, ale kouzelná studánka je již na dosah.” Bradou s nakrátko střiženým vousem přejíždí hladký pahorek s proužkem měděných chloupků uprostrěd. Lehce to škrábe, ale ona vrní blahem jako spokojená kočka. Přidává další doteky, jemné i hrubší, dlaněmi, prsty, rty i jazykem. Krouží trpělivě v nejbližším okolí. Teď u cíle své pouti nebude přci náhle chvatně hltat. Ona by však chtěla a již to dává najevo. Už to není jen kapka na kraji kouzelné studánky. Už je to přímo pramínek tekoucí rozkoše. Vzduch se doslova chvěje, i čas jako by se na chvíli zastavil aby viděl co se bude dít... “ÁÁAAaaaach... Aaannooo...” Sténá. Ruce si pokládá na prsa. Hladí, dráždí své bradavky. Kroutí se jako had. On ji však pevně drží za boky a nyní, již bez jakéhokoliv zdržování rejdí jazykem mezi mokrými pysky. Každou kapku její sladké šťávy vychutnává a prsty kroužící po nalitém poštěcáčku se dožduje dalších. Jazyk střídají šikovné a dlouhé prsty. Jeden, dva, nakonec tři. Jeho rty se přisají a nedaji ani na chvilku vydechnout.
Hluboký nádech a prsty zaryté do postole.
Přidává na tempu i intenzitě.
Sama instinktivně zesiluje stisk na svých prsou. Druhou rukou pevně chytá za vlasy onoho žíznivce. Výkřik slasti a tělo napnuté jako struna.
Ještě dva, tři pohyby prstů, kmitnutí jazykem a pak už jen nekonečnost, do níž je vymrštěna. On si užívá pohled na pulzujíci studánku. Své sevření však nepovolí, ba naopak. Její boky stiskne ještě pevněji aby tam kde je, cítila, že je v bezpečí. Pokládá hlavu na samet bílé nožky a čeká až se mu jeho milovaná vrátí zpět. Ta však nespěchá. Vrací se velmi, velmi pomalu a po cestě se těší, co si na ni její milovaný vymyslí příště.