Ostýchavá sousedka

25. 6. 2019 Bob69Romil

Klečící copatá blondýnka měla plné ruce práce s honěním dvou velkých ohonů. Střídavě olizovala tmavé žaludy a polykala je až na hranici dávení. Oba svalnatí borci si předávali její copy jako opratě a hlavu jí napichovali na tvrdé klády jako na rožně. Podle výrazu ve tvářích a hlasitého hekání se blížili k vrcholu stejně tak jako já, když v tom se ozvalo vyzvánění mobilu.
„Kdo to do prdele otravuje?“ ulevil jsem si nahlas, když zvonění nepřestávalo. Zastavil jsem přehrávání videa a zvedl se s trčícím čurákem od monitoru pro telefon.
„Nazdar ségra, co zase chceš?“ vyjel jsem nakvašeně.
„Ahojky bráško. Co ti frnklo přes nos? Jak zase?“
„No zavoláš jen, když něco potřebuješ.“
„Co kecáš. Minule jsem ti přála k narozkám a nic jsem po tobě nechtěla.“
„No jasně. Jen odvézt do divadla a potom zpátky.“
„Jsi pěkně protivnej. Jak dlouho sis nevrznul, když ti ta krasava zdrhla?“ rýpla si do mě.
„Ségra neser! Taky se tě neptám, jestli se už rozvedl ten tvůj zazobanej ředitel. Tak co teda potřebuješ?“ pokusil jsem se odvést pozornost od nepříjemného tématu.
„Potřebovala bych pohlídat Azíka.“
„Ani náhodou! Ty moc dobře víš, jaký jsem chovatel. Vždyť mi málem umřely rybičky žízní, protože vypily skoro všechnu vodu z akvárka.“
„Jo a uschnuly ti i kaktusy,“ připomenula mi nechtěný mičurinský pokus. „Bylo by to jen zítra odpoledne do večera. Prosím,“ škemrala vemlouvavě.
Při telefonování jsem přecházel po bytě a z okna jsem před panelákem uviděl svojí novou sousedku. Venčila toho jejího uňafanýho čoklíka. Nedávno se přistěhovala a na první pohled vypadá jako trošku nafrněná panička, co se nosí jako ředitelka zeměkoule. Když se s ní člověk zdraví na chodbě, tak je upjatá jako úřednice na finančáku. Právě se ohnula, aby uklidila po psovi a nádherně na mě vyšpulila prdel ve vypasovaných legínách. Zaříznutá látka nechala vyniknout krásné půlky. Přestože jí už třicítka dávno padla, tak jsem lačně polknul a vyměklý ohon po přerušení sledování videa zareagoval opětovným tvrdnutím. Pomyslel jsem si, že přes psa by třeba mohla být přístupnější.
„Ok, ale jen pro tentokrát,“ souhlasil jsem do telefonu a v hlavě už mi šrotoval plán.
„Jsi zlatej, bráško. Tak zítra. Čauky.

Azíkův rodokmen jistě obsahoval stopy mnoha význačných psích rodů, ale bohužel nedoložitelných. Byl to prostě klasický voříšek, kterého si moje sestra našla v útulku. Jedno ucho mu plandalo dolů a druhé trčelo jako radar. O pár zubů přišel bůhvíkde a čenich zdobil zhojený šrám.
Číhal jsem u dveří, až sousedka vyrazí na venčení. Rychle jsem potom vyšel zadním vchodem, vyrazil okolo bloku a vláčel nespokojeného Azíka na vodítku. Snažil se totiž přeznačkovat každou psí značku, co ucítil. Vynořili jsme se zpoza rohu a jakoby náhodou potkali sousedku.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem předkloněnou sousedku, která cosi upravovala na obojku psíka.
„Dobrý den,“ odpověděla a pomalu otočila hlavu ke mně. „Jé, vy máte taky pejska? To jsem nevěděla.“
„Není můj. Jen ho hlídám sestře.“
Věnovala se Azíkovi a chvilku to vypadalo, že mě vůbec nepovažuje za hodného pozornosti. Zato já si jí prohlížel pozorně a nemohl se vynadívat. Nakonec se nabažila drbání psího kožichu a přeci jen jsme se trošku rozpovídali. Pomalu jsme courali trávou a naši psi právě vyrazili v kruhu okolo nás. Během okamžiku nás omotali vodítky jako pavouci pavučinou, což mezi námi trošku uvolnilo atmosféru. Zrovna, když jsme se rozpletli, tak se k nám s hlasitým štěkotem přiřítil nějaký cizí velký pes. Následující chvilky se odehrály jako ve zpomaleném filmu. Sousedka se sklonila a snažila se schovat v náruči svého psíka. Cizí pes do ní vrazil plnou silou, až jí povalil do trávy. Azík se s hlubokým vrčením cizákovi zahryznul do zadní tlapy a já ho několikrát přetáhnul rukojetí vodítka.
„Ještě jednou mi praštíš do psa, tak ti rozbiju držku!“ řval na mě udýchaný majitel čokla.
„Tak si to hovado drž na vodítku,“ vyjel jsem na něj, ale když jsem spatřil jeho postavu bez krku, skoro dva metry na výšku a dost přes sto kilo živé váhy, tak mě přešla chuť k fyzické konfrontaci.
Vazoun si vzpouzejícího hafana odtáhl a já pomohl sousedce na nohy.
„Jste v pořádku? Celá se třesete.“
„Jo, nic mi není. Jen jsem měla děsnej strach.“
„To se nedivím. Ten pes vypadal dost hladově,“ pokusil jsem se zažertovat.
„Ne ze psa. Bála jsem se, že se na vás vrhne ten chlap,“ zaskočila mě nečekanou odpovědí.
Dokončili jsme venčení a společně dorazili domů. Na patře jsme oba odemykali svůj byt, když jsem se odhodlal zkusit štěstí.
„Nechtěla byste si někdy někam vyjít?“
„Ráda. Nikoho tu zatím neznám. Jen ne na večeři. Mám alergii na některá jídla a v restauracích nevím, z čeho vaří.“
„Tak co třeba na hokej? V pátek,“ napadla mě první blbost.
„Na hokej?“ zarazila se. „No proč ne. Tak teda pozítří.“
„Ve čtyři vás vyzvednu. A jmenuju se Erik.“
„Nela,“ špitla nesměle a zmizela za dveřmi.
Azík vesele vrtěl oháňkou, koukal na mě s hlavou sklopenou ke straně, s vyplazeným jazykem a vypadal, jako kdyby mi chtěl něco říct.

Hokejový zápas, na který jsem Nelu pozval, bylo místní derby s nedalekým městem. Odpovídala tomu téměř dvojnásobná návštěva než obvykle a i bouřlivá atmosféra zápasu. Hráči si nic nedarovali a šli si tvrdě do těla. Zpočátku odměřená Nela se během zápasu naprosto odvázala. Možná na tom měly podíl i ty dvě piva, koupené o přestávkách. Hlasitě fandila, zapojovala se do mexických vln, spílala rozhodčím a křepčila po vstřelených gólech, jako kdyby šlo o finále olympiády. Necelé dvě minuty před koncem to přišlo.
„Góóóóóóól!“ burácela domácí část fanoušků, až se hala otřásala. Naši právě dali vedoucí branku na pět ku čtyřem.
„Góóóóóóól!“ řvala Nela nadšeně a samou radostí se mi vrhla do náruče.
Svojí bezprostředností mě zaskočila, protože až do dneška kromě krátké chvilky po útoku psa, se stále skrývala za maskou přísné úřednice. Když už jsem jí však objímal, tak jsem si troufnul na letmý polibek. Nijak neprotestovala a ani mi nevrazila pohlavek. Její rozzářený úsměv mi dodal odvahy a rukou jsem sjel dolů po zádech, až na vypasovaný zadek v džínách. Ani proti tomu se neohradila. Sice vím, že to není možné, ale přesto jsem přes naše svetry a bundy cítil na své hrudi horký dotek jejích prsou. Po pravdě řečeno, ze zbytku zápasu jsem si nic nepamatoval.
Pomalu jsme se šourali v davu rozjařených fanoušků směrem k východu z haly. Nela se sunula těsně přede mnou. Rukama jsem jí přidržoval za boky a kormidloval náš pohyb. Její zadek občas narazil do mého klínu, když s námi smýknul chumel lidí. Při těchto letmých dotycích mě napadala jedna neřestná myšlenka za druhou a z toho důvodu se mi postavilo péro. Nemám tušení, jestli to Nela cítila, ale připadalo mi, jako kdyby se o mě otírala častěji. Konečně jsme se vypotáceli ven a mazali domů.
„To bylo úžasný! Nikdy jsem nic takového nezažila,“ rozplývala se.
„Fakt? Tak to jsem rád, že se ti to líbilo.“
„Já nikdy na hokeji nebyla. Ta atmosféra a ty lidi okolo, to je prostě pecka!“ vykřikovala napumpovaná adrenalinem.
Já byl taky napumpovaný, ale spíš než adrenalin to byl testosteron. Rukou jsem několikrát zašmátral po pohupující se prdelce. Když si Nela strčila ruku do mojí zadní kapsy u riflí, tak jsem málem zavýsknul nadšením. Tohle vypadalo dost nadějně. Na semaforu byla červená a já zkusil získat polibek. Když jsme se od sebe odtrhli, tak už zase svítila červená a u přechodu jsme stáli sami dva. Vlastně tři, pokud započítám i mého ptáka.
„Ke komu půjdeme?“ zeptal jsem se ve výtahu.
„Mám doma děsný nepořádek,“ vyhrkla hned Nela.
„A už jsi někdy viděla pořádek v bytě svobodného mládence?“
„Musím ještě vyvenčit Fida.“
„Hmm, to asi nepočká, viď?“
Výtah právě zastavil v patře a místo odpovědi se z bytu Nely ozvalo radostné ňafání. Podržel jsem otevřený výtah, než Nela nasadila Fidovi vodítko. Vůbec jsem nebyl nadšený, ale pro lepší zítřky se musí něco vytrpět. Nalezli jsme zpátky do výtahu a já zezadu objal Nelu v pase. Držela v náruči Fida, tak se po mně nemohla případně ohnat rukou. Zasunul jsem drze ruku pod rifle a prsty nahmátl lem kalhotek. Nacpat ruku pod upnuté kalhoty šlo docela těžko, ale přeci jen jsem se posunul hlouběji. Přes hebkou látku kalhotek jsem ucítil měkký polštářek z chloupků. Z dalšího průzkumu jsem byl vyrušen zastavením výtahu v přízemí. Na odvoz už netrpělivě čekala místní drbna a zpravodajka zaručených informací, stará bába Blažková. Hned nás sprdla, co nám trvalo tak dlouho a že výtah nepatří jen nám. Byla vyvenčit svého psa, co vypadal jako soudek na nožičkách. Stejně jako jeho panička. Omluvili jsme se a brblající důchodkyně se nakutálela i se psem do výtahu.
Chovat se slušně jsem vydržel jen chvilku. Pořád jsem dorážel na Nelu a snažil se rukama dostat pod vrstvu oblečení. Teprve, až když jsme se dostali mezi těch pár stromů, vytvářejících parčík uprostřed paneláků se konečně Nela přestala zdráhat. Tedy jen do chvíle, kdy jsem se od osahávání pod bundou přesunul k rozepnutí zipu u kalhot a jejich stažení.
„Tady?“ vyhrkla vyplašeně a zase zip zapnula.
„Proč ne? Všude je tma. Nikdo nic neuvidí,“ přesvědčoval jsem jí.
„Ale já jsem ještě …,“ zadrhla se.
„Ty jsi ještě panna?“ zarazil jsem se při pomyšlení na to, kolik jí je.
„Ježíš to ne! Jen jsem ještě … tohle nedělala takhle venku,“ vypadlo z ní konečně a i přes okolní nedostatek světla bych přísahal, že byla ve tváři červená jako pivoňka.
„Tak to napravíme,“ rozhodl jsem.
Znovu jsem rozepnul zip jejích riflí a rázně jí otočil. Opřela se o opěradlo lavičky a já zabral za rifle a popotahoval je dolů. Šlo to ztuha, jak byly pěkně napasované, ale konečně do šera zasvítily bílé kalhotky a zadek. Venku bylo celkem chladno, tak jsem rifle nestahoval úplně. Projel jsem rukou mezi stehny přes kundičku. Pysky byly dohladka oholené, ale podbřišek byl hustě zarostlý, jak jsem poznal už ve výtahu. Na prstech jsem ucítil lepkavou vlhkost. Tak přeci jen jsem nebyl nadržený a vzrušený jenom já. Rychle jsem vytasil ocas, než si to náhodou Nela rozmyslí. Párkrát jsem si ho pohonil a potom už jsem ho cpal mezi stehny do vyšpulené kundičky.
Jen jsem párkrát přirazil, už se Nela našponovala: „Někdo jde.“
„Kde?“ zafuněl jsem.
„Támhle,“ mávla rukou.
Podíval jsem se ukázaným směrem a opravdu asi padesát metrů od nás někdo šel. Zachumlaný do kabátu nekoukal napravo nalevo, ale snažil se co nejdříve dostat domů.
„Neboj, je daleko. Nevšimne si nás,“ chlácholil jsem jí a rozhýbal boky.
Když už to vypadalo, že se Nela zklidnila a začala odpovídat na mé pohyby vrtěním zadku, tak se celá situace zopakovala. Opět kdosi na druhém konci sídliště vyplašil mojí příliš cudnou společnici.
„Začíná mi být docela zima. Co kdybychom se přesunuli do tepla?“ navrhnul jsem, abych jí déle netrápil.
Nela se slyšitelnou úlevou ve hlase souhlasila. Bleskově si natáhla kalhotky a s pomocí několika poskočení nasoukala zadek do riflí. Vyvenčený Fido se zdál taky spokojený, když jsme zamířili k našemu vchodu. Jen já musel nacpat tvrdé péro do poklopce.
„Jsem hrozná viď? Promiň,“ omlouvala se zkormouceně ve výtahu.
„V pohodě. Stejně to byl blbej nápad. Mrzly mi koule,“ snažil jsem se jí pozvednout náladu.

„Dáš si kafe nebo čaj?“ zeptala se, sotva za námi zaklaply dveře bytu.
„Tebe,“ vyhrknul jsem. „Kafe může počkat.“
Tlačil jsem jí před sebou dál do bytu. Současně jsme si svlékali bundy a svetry. V pokoji se opakoval vzrušující boj s riflemi, než se objevily kalhotky a krásně tvarované nožky. Nela seděla na pohovce, já klečel před ní a toužebně jí hladil lýtka. Těžko se chápe, jak se do těch kalhot dokáže sama nacpat. Nedočkavě jsem se vrhnul na knoflíčky halenky a odhalil menší ňadra v krajkové podprsence. Nela se mi vysmekla a chystala se zhasnout.
„Zatáhneme závěsy, nezhasínej.“
„Když já …,“ opět ta cudnost jako venku.
„Nešukala si svlečená? Nebo nemrdala za světla?“ hádal jsem a sledoval, jak se červená při použitých slovech.
„Já jsem nervózní, protože jsem moc dlouho s nikým nebyla. Bojím se, že se ti nebudu líbit, protože … mám … no, že jsem plochá,“ zakňourala rozpačitě.
„No a? Copak musí mít každá ženská balóny jak Dollyna? Víš co, tak já zavřu jedno oko.“
„Proč?“ nechápavě na mně civěla.
„Nebudu vidět prostorově a třeba si toho nevšimnu, že máš menší kozičky,“ poškádlil jsem jí a rukama zvědavě osahával obsah podprsenky. Konečně se trošku pousmála a uvolnila. „Nebo bych ti mohl zavázat oči, aby sis myslela, že je zhasnuto,“ dodal jsem nakloněný tak blízko k ní, že další její větu jsem stihl umlčet polibkem.
„A to bys mě klidně zneužil slepou bezbrannou?“ zeptala se, když jsme na chvilku odtrhli ústa od sebe.
„Ano. Jsem totiž tak děsně nadrženej, že bych klidně zneužil tvojí slabosti,“ přiznal jsem se bez vytáček.
Na ptáku jsem ucítil dotek její ruky. Zblízka jsme si hleděli do očí, zatímco mě osahávala a honila. Na oplátku jsem zajel prsty pod kalhotky. Na dlani mě šimraly její chloupky a prsty jsem laskal naběhlé pysky ulepené její šťávou. Nela spokojeně zavrněla a mrkla pohledem dolů. Pochopil jsem to jako výzvu. Odtáhl jsem kalhotky stranou a přitiskl péro mezi roztažené pysky. Zlehka jsem klouzal mezi nimi a třel se o poštěváček. Nela měla zavřené oči a z pootevřených úst se jí ozývalo tiché vzdychání. Natáhl jsem ruku k podprsence a vyhrnul jí nahoru. Drobné kozičky z ní bez problému vyskočily ven. Hrana látky brnkla o citlivé bradavky a ozvalo se hlasitější vzdychnutí. Šikovně tvarovaná podprsenka opravdu opticky přidávala poprsí hodně na objemu.
Právě jsem zasouval čuráka do pičky a chtěl se pomazlit jazykem s jednou z bradavek, když se ozvalo bolestné vyjeknutí.
„Jauu!“
Hned jsem polekaně cuknul zpátky pánví. „Promiň,“ omlouval jsem se zmateně, přestože jsem si nebyl vědom něčeho, čím bych mohl Nele ublížit.
„To nic, pokračuj. Jen jsi mi rukou skřípnul vlasy a dost to tahá,“ vysvětlila mi příčinu bolesti.
Zároveň jsem ucítil její ruce na zadku a to, jak si mě tlačí do klína. Hbitě jsem se opřel rukou o kus vedle a opatrně zajel ptákem do mokré kundičky. Pomalu jsem klouzal dovnitř a ven. Nela se třela stehny o mé boky a rukama mě hladila po zádech a zadku. Přidal jsem na tempu a uchváceně sledoval, jak se drobné bochánky ňader třesou, podobné pudinkovým kopečkům ozdobených jahůdkami bradavek. Z důvodu jejich nevelikosti se opravdu jen tak chvěly, místo obvyklého převalování nebo vlnění velkých prsů. Neodolal jsem a přisál se na jednu bradavku. Poctivě jsem se jim na střídačku věnoval. Jazykem jsem je laskal, kroužil po prsních dvorcích a pusou je sál jako mimino.
Zatímco Nela vrněla rozkoší, tak já po čase funěl námahou. Překulil jsem se na pohovku a čekal na Nelu, až si mě osedlá. Postavila se, otočila ke mně zády a nechala mi dosyta vynadívat na její zadek. Zářivě bílý trojúhelníček kalhotek spojený dvěma šňůrkami okolo boků a jednou mizející mezi půlkami zadku mě rajcoval jako rudý hadr býka. Svlékla si už zbytečnou podprsenku, zahákla prsty pod šňůrky na bocích a pomalu stahovala dolů kalhotky. Dráždivým pohybem je sunula stále níž a ohýbala se v pase, aniž by pokrčila kolena. Zhoupla se z pat na špičky a kalhotky odhodila. Celou dobu jsem zíral na ladně vyšpulenou prdel a vlhkou kundu.
Nela couvnula zpátky ke mně, lapila do ruky čuráka a opatrně si na krajíček nasedla. Zavrtěla zadkem a zvolna dosedla až ke koulím. Dál jen kroužila pánví dokola nebo se kývala dopředu a dozadu bez nadzvedávání. Uvězněný ocas ve vagíně mi masírovala svými stahy. Rukou jsem jí zajel do klína a podrbal chloupky na podbřišku. Zatlačil jsem na tuhý poštěváček a krouživým pohybem prstů ho dráždil. Netrvalo dlouho a Nela se s tichým skučením udělala. Zaklonila se dozadu a začala nadskakovat na ocasu. Rukama jsem sevřel drobné kozičky a klínem vycházel proti Neliným přírazům. Její zadek hlasitě pleskal o můj rozkrok a tekoucí kundička si mlaskala potěšením.
„Uuuh, už … budu,“ hekal jsem vzrušením. Po více jak hodině nadrženosti a krátkém zásunu venku byl div, že jsem vůbec vydržel tak dlouho.
„Do mě ne! Nic neberu,“ polekala se a hbitě se vysunula z napíchnutého údu.
Zadkem sebou plácla na mé břicho. Právě včas, protože první salva husté mrdky vylétla z natlakovaných koulí. Rozstříkla se Nele po břiše až mezi prsa. Druhý cákanec hned následoval a zaplnil pupík jako studánku. Ocas sebou škubal a další cákance už dopadaly jen do chlupatého lesíku na podbřišku. Poslední výron líně stékal po ocasu na koule.
„To takhle pokaždý …?“ načnula větu a zvídavě se na mě dívala.
„Cože?“ přicházel jsem pomalu ke smyslům po předchozí extázi.
„Jestli takhle … tolik …,“ opět nedopověděla.
„Tak se nestyď a řekni to. Nejsme malé děti,“ bavil jsem se její stydlivostí. Prstem jsem nabral trošku semene a rozetřel jí ho na bradavce.
Zhluboka se nadechla a potom z ní konečně vyjelo: „To máš pokaždé takový mrdkostřik? Byla sice červená jako rak, ale spokojeně se usmívala s uličnickým výrazem ve tváři.
„Můžeš se o tom zkusit přesvědčit, když mi ho pokouříš, aby byl znovu připravený do akce,“ navrhnul jsem jí.
„No a ty bys mě …,“ opět hledala ta správná slova a hleděla na mě s vykulenýma očima.
„Myslíš,“ řekl jsem a s vyplazeným jazykem několikrát zakmital mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Pokývla hlavou a dál zarputile mlčela. „Nezlob mě a koukej říct, co ti mám udělat!“ nařídil jsem jí.
„Ty bys mi vylízal kundičku?“ spíš se podivila, než to požadovala.
„Lehni si na mě,“ vyzval jsem jí a pobaveně sledoval, jak zdráhavě se otočila do polohy 69. Mokré postříkané břicho mi připlácla na moje a tváří se ocitla přímo u upatlaného ocasu.
„Mám strach.“
„Z čeho?“ snažil jsem se udržet klidný hlas.
„Naposledy jsem se málem pozvracela, když mi ho vrazil až do krku. Neuděláš se mi do pusy?“ zaprosila.
„Ty sis asi nikdy moc sexu neužila viď?“ uvědomil jsem si, když jsem si spojil všechny její reakce. Jen se zavrtěla a něco nesrozumitelného zamumlala. „Hele, já tě nebudu do ničeho nutit,“ povídal jsem a zároveň začal prsty laskat vlhké pysky. „Prostě buď se ti to bude líbit a oplatíš mi mou péči nebo to necháš být.“
Nečekal jsem na odpověď a zabořil jazyk mezi pysky. Nějakou dobu se nic nedělo, ale po mé neustávající péči o vzrušený poštěváček a lačnou kundičku jsem ucítil první nesmělé dotyky jazyka na žaludu. Dával jsem si záležet, aby byla spokojená. Použil jsem veškeré znalosti a vyzkoušel vše, co jsem znal. Od rychlého prstění přes masírování vnitřku vagíny až po jazykovou zkoušku z klitorisu. Postupně jsem se přestal rozptylovat myšlenkami a jen si užíval. A najednou jsem si uvědomil, že sice ne moc obratně, ale o to víc náruživě mě Nela kouří. Hrála si s varlaty, honila ocas a zvídavě ho jazýčkem celého olizovala.
Dvakrát se udělala. Její jako špuntíky tvrdé bradavky se mi otíraly o břicho a stehny mě málem umačkala. Po každém orgasmu se ještě s větší vervou pustila do hulení. V koulích mi škubalo a cítil jsem se blízko vrcholu.
„Neli … už … budu … aaahh,“ chrčel jsem vzrušením.
Položila si hlavu stranou na mé stehno a překvapeně sledovala můj výstřik. Se sevřenými hýžděmi a napnutým břišním svalstvem jsem jí předvedl parádní mrdkostřik. Semeno ze mě tryskalo jak ropa z vrtu a létalo několik desítek centimetrů do vzduchu. Zpátky dopadalo na Nelinu ohromenou tvář, krk a ramena.
„Kurrrva, tohle bylo fakt kurrrevsky hustý!“ zadrnčela nadšeně Nela.
Překvapila mě nejen slůvky a hlavně tím, jak si je procítěně vychutnala. Pochvalně jsem jí poplácal po zadku a znaveně položil hlavu na pohovku.