Příběh pro mou Paní

8. 3. 2008 · 7 779 zhlédnutí rozarka33

Jednoho dne,kdy jsem pracoval,abych měl na otrockou daň pro svou Vládkyni,jsem přišel domů,najedl se a jelikož jsem měl od Madam zakázáno onanovat.brzy jsem se uložil ke spánku...
Po krátké době,sotva jsem začal sladce snít,jaké by to bylo,kdybych směl..... tak najednou mě vzbudil ostrý zvuk mobilu,který mám zakázáno si vypínat. Mátožně jsem ho naštrachal a koukám -
Paní píše. OKAMŽITĚ PRO MĚ PŘIJEĎ ! PRASE!!! To mě hned probralo a nedbajíce na únavu.oblékl jsem se a rychle ujížděl.
Přijel jsem právě,když má Bohyně vycházela se svými kamarádkami z vinárny a zdálo se mi,že je malinko opilá.... Polil mě strach. A už slyším,jak se loučí s kamarádkama,které odchází pěšky do svých domovů a vydává se k mému autu... Spěšně vystupuji a otvírám jí dvířka. Ani se mnou nepromluvila... Až když vedle ní dosednu,vidím že sedí bokem,opřená o dveře a nožky v krásných lodičkách si pokládá ne mě... Jeden podpatek se mi ostře zarývá do stehna,druhou nožku Madam nastavuje k políbení. Okamžitě plním její nevyslovené přání. Celou cestu,kdy jsem jel pro svoji Paničku,říkal jsem si a přemýšlel,čím to je,že má nad mnou takovou moc? Proč právě ona je ta,Která když mi zakáže dýchat,že se udusím? Čím mě tak naprosto dostala pod svou kontrolu a do své moci? Proč se třeba nevzepřu? Je malinká,je to žena,co by zmohla? ....a teď tu sedím,její nožku obutou v lodičce u své tváře,poníženě jí ji líbám a ani mě nenapadne něco jako vzdor... naopak,třesu se málem strachy,jaký bude její další příkaz.... přece jen požila..Její druhá lodička mi celkem úspěšně vytváří kráter do nohy,ona to určitě dobře ví,přesto naprosto přirozeně procedí mezi zuby....LÍZEJ ! Zapomínám na bolest a jazykem jí začínám čistit malinko zaprášenou lodičku...
Opravdu se snažím,to poslední co bych si přál,je rozzlobit ji...Po chvíli spíše symbolicky zkontroluje kvalitu mé práce a konečně.....ach ta úúúúleva.... vymění si nožky,čímž uvolní tu,co mi propichovala stehno.... Jak málo stačí k otrokovu štěstí . Pokračuji v práci a stále se snažím,aby byla spokojená.... Ostrá bolest od podpatku opět burcuje mé vědomí,naštěstí na jiném místě,než ten minulý... Nastavila mi lodičku tak,že jsem i beze slov pochopil,že očekává olízání o podrážek...
Jsem opravdu míň než hadr,než rohožka....Tak tedy,co bylo dál v tom autě? Myslím že se Vám hodně zalíbilo čištění bot mým jazykem,i když jste se tomu původně skoro bránila... Myslím že se Vám velice zalíbilo,cítit nepatrný tlak jazyka přes lodičku.... Když už byly skutečně čisťounké,leskly se ve svitu lamp,stejně jako Vaše očka,zazněl další,mezi zuby procezený,přesto jasný a přísně znějící příkaz,který nedovoloval jakýkoliv odpor -
VYZOUT...!!!
Současně se mi před očima objevila nožka,doposud se mi zabodávajíc podpatkem do stehen...
Opatrně,téměř s posvátnou úctou jsem uchopil botku a opatrně,velmi opatrně ji začal zouvat... Kampak se to poděly mé plány a představy o vzdoru a vzpouře? Byl jsem jako ochromen,paralyzován,naprosto oddán své
Paní,čekající další její povely či přání... Ucítil jsem závan malinko upocených nožek,jistě jste byla v oněch lodičkách už nějakou dobu.... Koho by ale zajímalo,co otrok cítí? Už cítím,jak se mi nožička zvolna posouvá přes celý obličej a neomylně míří do mé pusy,kde si opět zcela bez řečí a s naprostou jistotou a samozřejmostí vynucuje kontakt s mým jazykem.... Ten poslušně vyplazuji a snažím se,aby byl všude tam,kde být má...že chybí konec? Ne, ne..tohle je nekonečny příběh ...dokud mě ON neomrzí. tak třeba příště .....