Chorvatsko - soutěžní

Už se stalo tradicí, že v období letních prázdnin jezdím do Chorvatska. Za posledních osm let jsem nevynechal. Mnozí mě možná odsoudí, jezdím na jedno místo, oblíbil jsem si jeden nudistický kemp na severu země. Vždy jezdím autem se stanem sám na týden. Rád bych někoho vzal, ale jsem rozvedený a s padesátníkem už nikdo nechce jezdit.
Když jsem tak brouzdal internetem, zahlédl jsem na diskusním fóru dotaz ohledně Valalty, což je právě ten naturistický kemp. Podle profilu šlo o jednadvacetiletou Monču. Chtěla tam poprvé jet a zajímalo ji, jak to tam funguje, jaké jsou ceny, jak si rezervovat místo na stan a vlastně úplně všechno. Vypadalo to jako úlet, nikdy nebyla pod stanem, nikdy nebyla v nudistickém kempu. Nabídl jsem jí, že ji vezmu autem, zaplatím jí i místo pod stanem, můžeme spát v jednom nebo si klidně může vzít svůj. Prostě že hledám společnost.Takto jsme si psali tři dny. Po výměně fotek, mnohanásobném přesvědčování, že od toho nic nečekám, jsme se domluvili.
Já jsem z Hodonína, ona je z Ostravy. To je fajn, jezdí tam přímý vlak. Domluvili jsme se na 20. červenec, že ji vyzvednu na vlakovém nádraží a že se mnou ten stan bude sdílet. Těšil jsem se jako malý kluk na Vánoce. Zároveň jsem tomu nevěřil. Proč by jela mladá holka s chlapem o třicet let starším? Buď jsem si psal s klukem nebo si ze mě jen dělala srandu a pokud ne, stejně ztratí odvahu.
Na nádraží jsem byl dvacet minut před příjezdem vlaku. Nervózně jsem přešlapoval na nádraží i jeho okolí. Moc mi nepřidalo, že vlak nabral čtvrt hodinové zpoždění. Když konečně přijel, stál jsem u vchodu po podchodu a v davu proudícího kolem mě vyhlížel tu pravou. Už to vypadalo, že nepřijela, když jsem uviděl v posledním vagonu se zpožděním oproti ostatním cestujícím vystupovat malou blondýnku v letních bílých, místy květinových šatech a v žabkách s docela velikou červenou taškou přes rameno. Poznal jsem ji na první pohled. Nervozitou i štěstím mě rozbolelo břicho. Přes to jsem se usmíval jako vůl. Po pár krocích se rozhlédla po nádraží a uviděla mě. Kouzelně se usmála a šla ke mně. „Ahoj,“ pozdravil jsem ji první. „Ahoj, jsem ráda, že tu jsi,“ se smíchem mi řekla ta holčina. „To já se bál, že nepřijedeš. Můžu ti s tou taškou pomoct?,“ nabídl jsem jí a ona mi ji podala. Pak jsem vyrazil do podchodu a ona za mnou. Když jsme přišli k autu, dal jsem tašku do kufru auta a zavřel ho. Monča si ještě odskočila na záchod a vyrazili jsme.
Tak možná po Vídeň jsme si povídali. Já jí popisoval, jak to v tom kempu chodí, ona se vyptávala. Prošli takovou tu zběžnou seznamovací část, tedy co studuje, co chce dělat po škole, sourozence, přítel atd. Přítele neměla. S nahocením má zkušenost jen někde u nich u nějakého rybníka, kde chodí pár lidí, nic většího nezažila. Byla přesvědčená, že to bude bez problému. Otázky typu, jestli se se mnou nebojí jsem raději vynechal. Za Vídní jsem natankoval a ona krátce po té usnula. Konečně jsem měl trochu času si ji prohlédnout. Na nádraží jsme se viděli jen chvilinku a když někdo sedí vedle vás v autě a vy řídíte, moc si ji neprohlédnete. Naštěstí tempovat a hlídání jízdních pruhů dokáží auto pár vteřin řídit bez mé pozornosti a tak jsem si ji mohl prohlédnout. Podprsenku neměla, což ještě víc nahlodávalo mou zvědavost, co dole. Jednu nohu měla na zemi, na druhé si seděla. Pomalu jsem si povolil pás a předklonil se směrem k ní.. Má kalhotky. To jen povzbuzovalo mou fantazii. Nemohl jsem se dočkat, až ji uvidím nahou. Provoz byl hustý, ale plynulý. Do Slovinska jsme se bez problémů dostali. Před Chorvatskou hranicí byla kolona asi na dvě hodiny. Mezitím se Monča probrala, spořádaně si sedla a v kabelce našla pas, který mi dala do ruky. Hladce jsme projeli hranicí. Musíme být tak půl hodiny jízdy od kempu. Monča to už se spaním vydržela a dojeli jsme další kolonu, tentokrát na přihlášení do kempu. Zaparkoval jsem a šli jsme se ohlásit na recepci. První jsem dal svůj pas a začal vyplňovat přihlašovací formulář. Po chvilce mě paní vyzvala, ať jí dám i pas dcery. Podíval jsem se na ni, jak bude reagovat. Bez náznaku jakéhokoliv pobavení nebo pohoršení pas podala. Možná jí nerozuměla. Nakonec jsme i s autem vyrazili hledat pěkné místo na stan. Všude kolem nás byli naháči. Ona pozorovala kluky, já spíš ženy. Ty nejlepší místa byly obsazené, ale jedno v polostínu jsem našel a auto zaparkoval tak, aby tam ten stín byl i dopoledne. Začal jsem skládat stan. Monča vyrazila do obchodu. Zeptala se mě, jestli něco nechci. Já toužil to jediném, po vychlazeném pivu. Tak že mi ho koupí. Šla oblečená, to je ale tady běžné, do obchodu se chodí v oblečení a o tom jsme se i cestou bavili. Je to veliký areál a když jsem měl stan postavený, objevila se za mnou i Monika s orosenou plechovkou. Poděkoval jsem jí, otevřel si pivo a začal k kapse hledat drobné. „To nech, ty jsi mě sem dovezl, já mi můžu aspoň koupit pivo,“ řekla a chytla mi ruku. Poděkoval jsem jí a pustil se do toho. Ona si z auta vytáhla tašku a vlezla do stanu. „Kde chceš spát? Vlevo nebo vpravo?,“ ozvalo se ze stanu. „To je jedno,“ odpověděl jsem a Monča se tedy ubytovala vlevo. Já v poklidu popíjel, pozoroval obsažené kolemjdoucí a čekal na Monču. Když jsem dopil, ze stanu vyletěly šaty. Ty, co měla na sobě cestou. Postavil se mi jako svíčka. Má radost měla krátkého trvání, Monika vylezla po čtyřech v jiných šatech. „Nemáš nějakou šňůru na prádlo? Měla jsem zpocené záda,“ vysvětlila mi svou otázku. „Jo, počkej,“ odpověděl jsem zklamaně a začal ji hledat. Natáhl jsem ji mezi stan a auto a ona si na ni přehodila šaty. „Ukážeš mi to tu?,“ zeptala se. Já jsem chvilku zaváhal, zda se svléknout či nikoliv, ale nakonec jsem to nechal tak, zamkl stan i auto a vyrazil jsem s ní na exkurzi. Pravdou je, že většina lidí zde chodí oblečená, takže jsme byli „normální“, obvykle se nahotí jen u vody. Ukázal jsem jí bazén i moře s pláží, různé části kempu, bar, sprchy se záchody nejblíže ke stanu a vrátili jsme se do stanu. Chtěla na večeři, tak jsme vyrazili na pizzu. Pomalu jsem ji začal podezřívat, jestli mě jen nezneužila k bezplatné cestě k moři. Dala si jednu z nejdražších pizz a víno. Samozřejmě jsem ji pozval, ale byl jsem odhodlaný ji to příště nechat zaplatit. Samozřejmě jen její útratu. Cestou se chtěla jít vykoupat do moře. Já byl ale unavený po celodenní cestě, takže šla sama. Konečně jsem odhodil kraťase, tričko i trenýrky do stanu, sebral ručník a vyrazil do sprch. Když jsem se vrátil, ještě tam nebyla. Ani neměla svůj vlastní klíč od stanu, takže by na mě musela čekat. Lehl jsem si na karimatku a jen tak koukal do stropu. Do deseti minut otevřela stan a lezla do něj. Začalo mi v něm trošku škubat. Rozsvítil jsem slabé světýlko a pozoroval ji. Podívala se mi na něho a bez nějaké reakce si klekla vedle mě a začala se přehrabovat se své tašce. Vlasy měla mokré a vedle tašky odhodila kalhotky, které mačkala v ruce. Fantazie pracovala. Konečně je naostro, pořád se mi opakovalo v hlavě. Když si vybalila dva ručníky a kosmetickou taštičku, konečně si svlékla šaty. Hrozně mě štvalo slabé světýlko se stanu. Navíc jsem ji viděl z boku, takže kundičku jsem nezahlédl a jedno ňadro jen z profilu. Ale pro začátek to stačilo. Jednou rukou si všechnu tu výbavu přitiskla k prsům a vylezla ze stanu. Konečně nahá. Zase jsem byl ochotný jí platit k večeři vínko a nejdražší pizzu. Spokojeně jsem ležel a koukal na houpající se lucerničku. Spaní mě přešlo. Vrátila se asi po půl hodině. Turban na hlavě a osušku kolem pasu. To ale bylo jen pro okolí, protože hned si všechno sundala, vylezla zpět a vyměnila to na šňůře za šaty, které si vedle sebe poskládala. Seděla si na patách, zády ke mně a hrála se s mobilem. Když jsem zívnul, otočila se ke mně hlavou, usmála se, položila mobil, popřála mi dobrou noc a lehla si. Nahá, ale zády ke mně v klubíčku lehce zakrytá spacákem. Ve stanu bylo dusno. Asi brzy usnula, já se dlouho převaloval, nesnáším horko. Nakonec jsem nějak usnul, i když jsem na mobil koukal asi dvakrát za hodinu. O půl deváté mě to přestalo bavit. I Monika už spala neklidně. Venku bylo světlo. Monča se přetočila a ležela čelem ke mně, spala. Nebo to jen předstírala? Lehce přes sebe měla přehozený ten spací pytel. Zakrýval jí spodek, vrch nebyl vidět díky jejím rukám, které měla tak jaksi pod hlavou. Sedl jsem si a velmi opatrně se snažil z ní spacák dostat. Neustále jsem jí koukal do obličeje. Nevypadalo to, že vnímá. Spací pytel už ležel vedle ní, ale nohy měla dost nešťastně. I když ji nic nezakrývalo, zároveň nebylo nic vidět. Mírně jsem jí začal tlačit na koleno. To pomohlo a já konečně vidět její mušličku. Sice stále uzavřenou, ale i tak krásnou. Vypadala jako od panenky, jako by byla ještě panna. Vypadala úzce. Mezitím se začala probírat a protahovat se. Ukázala mi tak i prsa. Ani malé, ani velké, tak akorát. A hlavně pevné. „Dobré ráno,“ vyrušil mě Mončin pozdrav, když se trošku probrala. „Ahoj, vyspinkaná do růžova?,“ opětoval jsem konverzaci. „Ani ne. Není nad postel,“ řekla se smíchem. To už jsem se ale soukal ven ze stanu, vytáhl dvě skládací židle a obě před stanem rozdělal. Na jednu jsem si sedl a pustil se do sekané z domu. Za chvilku vylezla i Monča. Chtěl jsem se podělit, ale taky měla svou krabičku a v ní buchty. „Pekla jsi?,“ zeptal jsem se ze zvědavosti. „Jo, chceš ochutnat?,“ nabídla mi. Neodolal jsem. Měla je opravdu skvělé. „To jsi dělal ty tu sekanou?,“ zeptala se ve stejném duchu. „Ne, z obchodu,“ odpověděl jsem a oba jsme se začali smát. Když jsme dojedli, Monča řekla památnou větu: „Ty jo, už vím, proč lidi nosí oblečení. Teď mám drobky i tam, kde je slušná holka nemá.“ Během toho si je setřepávala z prsou a z rozkroku. Přišlo mi to strašně směšné, ale zároveň lepší příležitost si ji prohlédnout jsem doposud neměl. Pak šla do stanu, chvilku tam byla a vrátila se s opalovacím krémem, jestli bych jí nenamazal záda. Jasně, pomyslel jsem a důkladně natřel záda i zadeček. Byla to radost. Pak ona natřela záda i zadek mě. Předek si mazala sama. Jaká škoda. Společně jsme vyrazili k moři. Z drtivé většiny času se jen opalovala. Párkrát si zašla na bar nebo se trošku zchladit do vody. Já šel třeba na oběd, ona nechtěla a celou dobu jen ležela na pláži. Vždy, když šla do vody, dala se do řeči s nějakými kluky nebo aspoň jedincem. Nikdy konverzaci nenavázala ona, vždy oni, respektive on.
Večer byl podobný, jako včera. Šli jsme na večeři, kterou jsem jí zaplatit a pak tedy trošku změna, seděli jsme jen tak před stany a vykládali si s českým párem z vedlejšího stanu, byli to tak šedesátníci s jejich dcerou a vnučkou, té mohlo být stejně, jako Monči. Taky si holky docela rozuměly. Konverzace začala podobně, jako včera na recepci. „A co že s dcerkou tak sám?,“ zeptala se ta jejich dcera. Než jsem se vykoktal, Monča jim to vysvětlila: „To není taťka, to je milenec, že?“ A hrozně se smála. Oni zmlkli. Nakonec jsem jim to vysvětlil, ale i tak se na nás dívali trošku zvláštně. Pak se Monča odebrala do sprch, ve stanu si chvilku hrála s mobilem a šla spát. Já už spal lépe.
Další den byl jako přes kopírák. Monča už spala bez zakrytí, takže jsem ji ráno pozoroval a i trošku pohonil. Stále jsme snídali zásoby z domu a opět jsem Monči mazal záda. Tentokrát jsem odvážněji zajel rukou mezi půlky zadečku. Trhla s sebou a řekla: „Myslíš, že to sluníčko zasvítí až tam?“ A začala se smát. Jinak opět celý den ležela u vody. Večer byl podobný.
Další den byl úplně stejný. Já chtěl na výlet, ona ne, ale že klidně můžu sám. Nakonec jsem zůstal s ní a tak trošku ji hlídal. Ani nevím proč. Večer už tam češi nebyli, byli tam nějací němci, kteří z Monči nespustili oči. Ona si ještě provokativně natočila židli k nim a nohy přehodila přes opěrátka. No ti se mohli zbláznit. Tuto noc už jsem i já spal dobře a Monča tentokrát vstala první.
Stále celý den u vody, což už mě nebavilo a jen tak jsem ji pozoroval.
Další den jsme se oddělili. Já sebral auto a jel do nedalekého Poreče na výlet. Když jsem se vrátil, šel jsem se podívat na pláž a ona tam ležela s nějakými dvěma českými kluky. Později mi řekla, že bráchové z Olomouce, 20 a 15 roků. Na večeři tentokrát zeleninový salát, jinak standart.
Další den ráno mě probudilo takové zvláštní šimrání. Když jsem otevřel oči, ležela naboku čelem ke mně, culila se a jedním prstem ruky mi shora dolů a zase zpátky jezdila po ptákovi. Nic jsem neříkal a čekal, co bude. Pořádně mi ztvrdl. „Víš, já jsem ti ještě pořádně nepoděkovala, že jsi mě sem vzal. A viděla jsem, jak jsi na ty kluky včera žárlil. Ale neboj, já se jich ani nedotkla. A oni mě taky ne,“ šeptala mi. Udělala mi neskutečnou radost. Tu ještě posílila tím, že ho pořádně chytila do ruky a přetáhla předkošku. Dva nazí lidé ve stanu, co bude asi následovat? Takové otázky jsem si opakoval stále dokola, zatímco mi v něm škubalo. Naposledy jsem se udělal doma a holka mi na něj už pár let ani nesáhla. Sedla si na mě obkročmo a honila mi ho. Posunula se, aby mi ho trošku pokouřila a zase ho začala honit. To už se nedalo a vystříkal jsem se na své břicho a její ruku. Jen se usmála a olízala si prsty. Pak vzala už evidentně nachystané kapesníčky a utřela mi ho do sucha. Trošku mě mrzelo, že už je po všem. „Chceš si taky pohrát?,“ zeptala se a aniž bych odpověděl, lehla si na záda a roztáhla nohy. No že váháš, říkal jsem si, zatímco jí poprvé stiskl ňadro a prsty vrazil do vlhké štěrbinky. Líbali jsem se, lízal jsem ji a strkal jí i tři prsty do kundičky. Po chvilce to na ni šlo. Začala se nervózně rozhlížet. To jsem zprvu nechápal. Když ale začala silně vzdychat, pochopil jsem, ta holka to tiše neumí. Hodil jsem po ní její poskládané šaty, které si držela na obličeji, zatímco se vlnila jako zmije. To mě vzrušilo a znovu se mi postavil. Až si odpočinula, jen řekla: „Tak pojď ty divochu.“ Konečně jsem ho do ní vrazil. Už jsem v něco takového nevěřil. Mlaskalo to, ona kňučela. Nemělo to chybu. Půlku druhé dávky jsem dal do ní, zbytek na kundičku. Chtěl jsem všechno na ni, ale neovládl jsem se. Nevadilo jí to, nebo aspoň nic neřekla. Opět se poutírala a chvilku jsme tam jen tak leželi. Nakonec jsme spolu vyrazili do sprch. Němčouři z ní oči nespustili. Navíc museli vidět kapičku z její mušličky, která kapla zrovna, když klečela u stanu. No co, ať závidí. Tentokrát se neválela jen u moře, blbli jsme spolu i ve vodě a k večeru si zahráli tenis.
Zbytek dovolené se nesl v podobném duchu, jako doposud. Monča spálená, ale spokojená. Jen přibylo trochu toho škádlení. Dovolená brzy skončila a vyrazili jsme domů.