Nepovedená svatba

15. 8. 2019 Tatarek20

Kateřina se nadechla a vzdychla. Už zítra. Ten den se blíží. Stále se jí zdálo, že je to až za dlouho a najednou je to už zítra. Nikdy by si nemyslela, že bude své sedmnácté narozeniny očekávat s takovým napětím, se smíšenými pocity. Na jedné straně se těší, ale na druhé straně má strach z toho, co bude. Strach ze změny, z neznámého.
„Mami, jaké to bylo, když jsi se vdávala?“ zeptala se zasněně Kateřina.
„Nádherné,“ odpověděla matka a pokračovala, „byla jsem celá v bílém, můj ženich – tvůj otec – přijel v bílém kočáře, celý ve fraku, pak požádal mé rodiče o svolení se sňatkem... Nádhera.“
„Ale mami, to žádal babičku s dědečkem o tvou ruku až ve svatební den? Trochu pozdě...“
„Ale kdeže, to byla taková formalita. Moje svatba byla domluvena dlouho před tím. Vždyť mi ženicha vybral osobně tatínek, jak bylo a je u nás velkostatkářů zvykem.“
„Ale mami, to bylo tenkrát. To se ještě psalo 19. století. Ale teď, na začátku století dvacátého...“
„I mlč. Století nestoletí, tak to prostě je,“ ukáznila Kateřinu matka.
„A to ti nevadilo, že svého budoucího ženicha neznáš?“
„Já už nevím. To už je hodně let zpátky a už si to nepamatuji. Ale po svatbě jsem se naučila tvého otce milovat a nenapadlo by mě nic jiného. Tebe a tvé sourozence jsme počali z opravdové lásky. A už toho nech a vrať se ke své práci.“
Kateřina opět vzdychla. Ano, zítra jí bude sedmnáct a to je věk, který její otec stanovil pro svatbu. Stejně jako dědeček vybral ženicha pro její matku, tak i nyní její otec vybral ženicha pro ní samotnou. A to prosím na začátku století techniky a vynálezů. Ještě taková zaostalost. Sevřelo se jí hrdlo vzteky...

* * *

Den se probudil do jasného, sluncem zářícího červnového rána. Kateřina opatrně otevřela oči a přemýšlela, co dál. Obléknout se, nasnídat a – náhle si uvědomila, že dnes ne. Dnešek je jiný, dnes se přeci vdává. Srdce se jí rozbušilo. Snad strachem, snad záchvěvem těšení se. Někdo zaklepal na dveře.
„Kateřino, vstávej,“ volala za nimi matka. „Přijď hned dolů, šaty už máš nachystané. Švadlena přijde za pár minut. Oblékání zabere spoustu času, ať to stihneme, než přijede ženich!“
Kateřina se postavila k zrcadlu u stěny jejího pokoje a prohlížela se v něm. Je jí sedmnáct, její tělo je v rozkvětu. Narovnala se a vypnula hruď. V zrcadle si prohlížela své vlasy svázané do copu, nos, červené tváře, pohladila se po hladkém krku a rukou přejela i přes svá ňadra. Najednou si uvědomila, že jen ona ví, jak její ňadra vypadají odhalená. Jaký tvar mají, když nejsou schovaná za blůzkou či šaty. Jen ona zná tvar svých bradavek, dvorců okolo a nikdo cizí je nikdy neviděl ani se jich nedotýkal. Uvědomila si, že se to změní. Zachvěla se. Jaké to jen o svatební noci bude? Vůbec si nedovedla představit, že by se jí někdo cizí dotýkal. Začala panikařit. Uteče. Nevdá se. Co teď? Byla tak zaujatá představou cizích rukou dotýkajících se jejího mladistvého těla, že si ani nevšimla klepání na dveře a jak do místnosti vstoupila nejstarší děvečka, kterou na statku zaměstnávali. Kvůli jejímu stáří už nevykonávala práci na dvoře v hospodářství, ale byla k ruce spíše uvnitř, něco jako je na zámku komorná nebo snad dvorní dáma. Nikdo nikdy nezjistil, jak se jmenuje ve skutečnosti, ale nikdo jí neřekl jinak, jak „naše Háta“
Háta chvilku Kateřinu pozorovala. Pochopila, že je dívka úplně mimo a tak raději nic neříkala, aby ji nepolekala. Teprve po chvíli, když už se zdálo, že Kateřina přichází k sobě, tedy že se v myšlenkách odkudsi navrací do reality, tiše odkašlala. Kateřina s sebou trhla. Došlo jí, že Háta je v místnosti už nějakou dobu a že si musela všimnout, jak se v zrcadle prohlíží.
„Máš strach, co?“ zeptala se hrubým, ale přívětivým hlasem Háta. „Neboj. Když překonáš první ostych, bude to pak fajn.“
Kateřina se začervenala. Co říci? Že si nedovede představit cizí ruce, jak jí hladí? Radši mlčela a dívala se do země.
„Pojď, pomohu ti s oblékáním,“ vybídla ji Háta a ukázala směrem ke dveřím pokoje.
Kateřina vykročila nejistým krokem ke schodišti a pomalu scházela do přízemí, kde na ní už čekali bílé svatební šaty, švadlena i matka.

* * *

Kočár se ženichem zastavil uprostřed dvora. Cizí pán v černém obleku s buřinkou sestoupil ladnými kroky ze stupátek a s obrovskou kyticí v ruce kráčel ke vchodu do statku. Kateřina se třásla. Poprvé uvidí svého budoucího muže. Jak vypadá? Mladý? Hezký? Nebo starý a ošklivý? Koho jí otec vybral? Konečně. Pán vstoupil do světnice. Nesměle se rozhlédl a jeho pohled se zastavil v místě, kde stála Kateřina. Kateřině se rozbušilo srdce ještě rychleji. Hruď se vypínala jak Kateřina zhluboka dýchala, ale i přesto měla pocit, že její plíce nestíhají zásobovat kyslíkem celého člověka a začala se jí podlamovat kolena.
„Dobrý den vespolek,“ pozdravil ženich líbezným měkkým hlasem. Teprve nyní si Kateřina uvědomila, že ten hlas nekoresponduje s jeho vzezřením. Muž nebyl úplně nejmladší, sice žádný stařec, ale i tak mohl být o dobrých 20 let starší, jak ona. Ale ošklivý nebyl, to ne. „Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Cháron. Cháron Kraus.“ Už to jméno samo o sobě naznačovalo, že je členem velmi bohaté a významné továrnické rodiny. A do této rodiny bude nyní patřit i Kateřina. Usmála se, mírně poklonila a špitla: „Kateřina.“ Pak přijala nabízenou kytici a svou ruku vložila do jeho. Ona i on měli bílé svatební rukavičky, ale i přesto měla pocit, jako by jí tím dotykem projela elektřina vzrušení...

* * *

Kateřina vešla unaveně do domu. Byl to cizí dům, ale od nynějška bude jejím domovem. Následovala svého manžela. Ano, teď je paní Krausovou. Zavedl ji do nejvyššího poschodí a otevřel dveře pokoje.
„Toto bude nyní váš pokoj, drahá,“ řekl Cháron. „Nezlobte se, ale dnes s vámi večer ani noc strávit nemohu. Zítra ráno odjíždím na obchodní cestu a zbytečně bych vás brzy ráno budil.“
Kateřina si oddychla. Je unavená, alespoň se vyspí a nemusí přemýšlet nad tím, jak se jí dotýkají cizí ruce. I když jak ji vzal u nich doma ráno za ruku, nebylo nepříjemné.
„A já,“ vypravila ze sebe Kateřina, ale než stačila v otázce pokračovat, Cháron ji přerušil: „Ano, zítra budete v celém domě sama. Ale jen výjimečně. Jinak je přítomno služebnictvo, ale zítra mají volno kvůli dnešním oslavám, kdy pracovali nad rámec.“ A usmál se na ni. „Nebude vám to vadit?“ Než však stačila cokoli říci, radostně vyjekl: „Vlastně ne, nebudete sama. V suterénu je ubytovaný můj mladší bratr, kterého jste si jistě na svatbě též všimla. Nevím, zda se ale celý den ukáže. Má ve zvyku po bujarých oslavách vyspávat...“
Ano, Kateřina si Cháronova mladšího bratra všimla. Muž s plnovousem, ale pěstěným. Byl vyšší, jak ona, ale ne o moc. Mohlo mu být kolem třiceti let. Ale ničím ji nějak zvlášť neupoutal. Proto tu informaci o přítomnosti svého švagra v domě nebrala nijak vážně. Manželé se rozloučili, popřáli si dobrou noc a za Kateřinou se zavřely dveře. Zůstala sama a byla ráda. Byla ráda, že i druhý den bude sama a bude mít trochu času se se svou novou situací, se svou novou rolí manželky, vyrovnat.

* * *
Ráno bylo opět slunečné. Alespoň tak, pomyslela si Kateřina. Zamračeno by asi v této situaci nesnesla. Sešla po schodech do přízemí a vstoupila do kuchyně. Měla spoustu času. Začala se porozhlížet, kde co je. Sice bude mít asi velmi málo příležitostí v tomto domě vařit, vše zajišťuje služebnictvo, ale i tak byla zvědavá. Napadlo ji ohřát si trochu mléka k snídani. V komoře našla hrnec s mlékem, ze skříňky vyndala menší hrneček, hbitě zatopila v kamnech a mléko se již hřálo. Ještě stála u plotny a v okamžiku, kdy jej chtěla sundat, otevřeli se dveře a v nich se objevila vousatá postava. Byl to její nový švagr.
„Dobré ráno,“ pozdravil. „mohl bych si s vámi dát snídani?“
Tiše přikývla. Do hrnku přilila více mléka, aby zbylo pro oba a vrátila ho zpět na plotnu. Nevěděla, kam se má dívat. Na něj? Do kouta? Dívala se raději na plotnu a na hřející se mléko. On stál kdesi na druhé straně místnosti a díval se na ni. Nebo alespoň si to tak myslela. Najednou za sebou ucítila hluboký dech. Byl to on, švagr. Stojí za ní a sleduje ji. Srdce se jí rozbušilo, ale to co cítila, nebyl strach, spíše očekávání, co se bude dít. Styděla se otočit a dál sledovala mléko na plotně. V okamžiku, kdy hrnek stáhla mimo plamen plotny, ucítila na svých zádech jemné doteky dlaní a prstů. Zachvěla se. Jeho prsty jemně přejížděli přes ramena, od ramenou po zádech a ačkoli si nebyla jistá, jestli je to vůbec správné, co se děje, zůstala nehybně stát. Doteky se stávaly intenzivnějšími. Na svých zádech cítila jeho teplé dlaně a slyšela jeho dech. Najednou se ruce přehouply přes ramena a masírovaly je zepředu. Uvědomila si, že bude-li se dotýkat prsty ještě níž, dotkne se jejích ňader. Nicméně neudělala vůbec nic, jen nehybně stála jak omámená a čekala co se bude dít. Jeho dlaně ji intenzivně, ale jemně hladily na ramenou, pak zádech, pak opět ramenou a nakonec na pažích. Srdce se jí rozbušilo ještě rychleji. Najednou zjistila, že jeho doteky vnímá jako velmi příjemné. Možná právě proto neutíká, nekřičí, ale stojí a drží. Po chvíli ale jeho dlaně změnily směr. Z ramenou, místo na záda, vydaly se hlouběji do předu a zcela bezostyšně uchopily obě ňadra a táhlým pohybem směrem nahoru je polaskaly. To už Kateřina vyjekla vzrušením. A ruce to opět zopakoval, takže zavrávorala, ale než stačila spadnout dozadu, opřela se o švagrovu hruď. On ji přitiskl pevněji k sobě a nepřestával obě ňadra masírovat. To vedlo k jejímu velkému vzrušení, což se projevilo vystoupením a zpevněním bradavek. On neváhal a prsty přes ně přejížděl. Tím vyvolal další vlnu vzrušení a Kateřina začala vnímat, že takový druh vzrušení ještě nikdy nezažila. Už nejen srdce, ale i jiné orgány jako by ji lechtaly. Žaludek, střeva, nohy a co ještě? Tam, kde ještě nikdy nic takového necítila, totiž mezi stehny. Měla pocit, jako by měla mezi stehny, v klíně, vlhko, ale nevěděla, odkud by se ona vlhkost vzala. V životě to nezažila. Pohledem zkontrolovala hrnek mléka, myslela si, že ho nějakým pohybem do klína převrátila, ale hrnek stál na svém místě a mléko v něm. Přesto si byla jistá, že má v klíně mokro. Zatímco takto uvažovala, přesunula se jedna ruka z ňadra níž, dotkla se jejího stehna přes šaty a zatímco druhá ruka dál dráždila jedno ňadro, první ruka svými hbitými a jemnými prsty vysouvala spodní okraj šatů výš a výš, až se dotkla holé jemné kůže a dostala pod šaty. Okamžitě se dotkla pod šaty holého ňadra a druhá ruka ji velmi rychle následovala. Jeho teplá dlaň se dotýkala obou ňader napřímo, jeho prsty si pohrávaly se zpevněnými bradavkami a ona se již jen volně opřela o muže za sebou. Za zády, někde ve výšce zadnice, ucítila něco tvrdého. V Tu chvíli přestala vnímat svět. Všechno se s ní točilo. Někde uvnitř cítila silnou pulzaci a pocit mokra v klíně ještě zesílil. Tělo ji samo od sebe nutilo dělat pohyby, které neznala. Zřejmě si toho všiml i muž za ní, protože i on začal pohybovat boky v rytmu dívky před sebou. Nevnímala nic jiného, než doteky jeho rukou a tak jí neuniklo, že jedna ruka opustila oblast bradavek a pomalým tempem sjížděla dolů ke klínu. Kateřina cítila jeho teplou dlaň nejdříve na břiše, pak nad podbřiškem, na podbřišku a... Můj Bože... Prostředníček s ukazováčkem se dotkly jemného výstupku uprostřed mezinoží. V tu chvíli jí zalil pocit nekonečné blaženosti. Ani nevnímala, že začala hlasitě vzdychat. Jen cítila, jak ty dva jeho prsty jemně a citlivě kloužou po vlhkém povrchu stydkých pysků a poštěváčku. Mírně se rozkročila. Ani nevěděla proč, možná intuitivně. Muž, stojící stále za ní, tak vsunul mezi stehna celou dlaň, která začala mnohem intenzivněji dráždit Kateřina rodidla. Jeho ukazováček s prostředníčkem se náhle ocitli u vstupu do pochvy. Tělem jí projížděla nekonečná rozkoš, což způsobovalo uvolnění všech svalů a oba prsty se bez problému dostaly dovnitř. Muž přidal na intenzitě a Kateřina už nevěděla co se děje, nechala se jen zmítat emocemi, touhou a vzrušením.
Muž náhle povolil sevření. Kateřina měla co dělat, aby neupadlo. Co se stalo?, problesklo jí hlavou, ale než stačila cokoli říci nebo udělat, uvědomila si, že stojí tváří tvář tomuto muži. Muži, který ji na svatbě nijak nezaujal, bratru svého manžela. Pohlédla mu do očí. Jeho vousatá tvář se potutelně usmívala, jako by měl něco za lubem. Nad tím ale Kateřina neměla čas přemýšlet neboť byla zaměstnaná pouze svým vzrušením. Periferním viděním oka zahlédla, jak si muž rozepíná pásek kalhot, jak padají kalhoty ke kotníkům a cosi válcovitého, dlouhého, v barvě lidské kůže, mu trčí z klína dopředu. Neznala to, V životě nic takového neviděla, jak by mohla, když v životě neviděla nahého muže.
Švagr jí oběma rukama vykasal šaty nahoru, oběma dlaněmi sevřel pevně zadek a přitiskl k sobě. Ona se na něj podívala a on ji začal dlouze a vášnivě líbat. Jeho teplé, vlhké rty se přitiskly na její ústa a tento dotyk způsobil dodatečné vzrušení. Líbal vášnivě a ona se mu poddala.
Nyní zjistila, že jí něco dráždí mezi stehny. Ruka ani prsty to nebyly neboť ji muž držel za zadek a tak si uvědomila, že to bude ta dlouhá věc, co mu trčela z klína. Muž ji najednou uchopil za zadek zespoda, mírně ji nadzvedl a ona cítila, jak se špička penisu dotkla poštěváčku, stydkých pysků a pomalu se začala nasouvat dovnitř, kde již před tím byly dva prsty. Muž malinko povolil, takže se špička penisu opět vysunula ven a pak ji opět pevně sevřel, takže se vsunula dovnitř. Takto to několikrát po sobě zopakoval a ona cítila čím dál větší vzrušení, ještě větší, než když ji tam muž dráždil prsty chvilku před tím. Penis klouzal velmi hladce, neboť měla v klíně hodně vlhko.
V jednu chvíli ji ale muž sevřel tak pevně a přitiskl tak razantně k sobě, že do její pochvy vjel penis celý. On si byl jistý, že teď musel panenskou blánu protrhnout, což Kateřině způsobilo bolest ve formě píchnutí, ale drážděním penisu na stěny vnitřní pochvy a působení kořene penisu na poštěváček z venku byla tato drobná bolest okamžitě přebita vrcholným vzrušením. Muž ještě několikrát povolil a opět ji přitiskl, ale to už Kateřina nevnímala, protože ji zaplavil nekonečný pocit blaženosti, štěstí, vzrušení a odevzdání se. Orgasmus.
Cítila, jak se jí vnitřní stěny pochvy stahují a pulzují. Cítil to i muž za ní, jeho napnutý a vzrušený penis se najednou ocitl v masáži uvnitř, což způsobilo jeho ještě větší vzrušení. Ucítil, jak mu začíná podbřišek pulzovat a jeho semeno se hrnulo velkým tlakem k penisu a z penisu ven. I on přidal na intenzitě vzdychání. Kateřina už jen cítila, jak do ní cosi teplého pod velkým tlakem stříká...

* * *

Kateřina nebyla celý den schopná cokoli dělat. Potom, co se odehrálo v kuchyni odešla do svého pokoje a celý den z něj nevycházela. Co se to stalo? Neměla to, co dělala se svým švagrem, dělat jen se svým manželem? Jak mu bude moci nyní pohlédnout do tváře? Uvnitř ji hlodaly výčitky svědomí, ale v okamžiku, kdy si vzpomněla na rozkoš, kterou ráno prožila, výčitky byly ta tam a ona cítila, jak se jí po těle rozlévá pocit blaženosti.
V tomto rozpoložení setrvávala celý den. Snad kvůli jasnému slunečnému dni nebo snad kvůli zkreslenému vnímání času měla pocit, že se stmívá nějak později, než obvykle. A najednou přišla ona chvíle, kdy měla svému manželovi pohlédnout do očí.
Zaklepal na dveře.
„Dále,“ hlesla jemným hlasem a do místnosti vstoupil její muž.
„Neruším vás, drahá?“ zeptal se medovým, příjemným hlasem.
„Ne,“ odvětila studem klopila oči k zemi.
„Přišel jsem se omluvit, že jsem vás nechal celý den čekat. To víte, pracovní povinnosti. Továrna si žádá svůj čas. A jak jste se celý den měla?“
„Dobře,“ špitla Kateřina a přemýšlela, co odpovědět dál, aby manžel nepojal žádné podezření. Co ještě říct? Že...
„To jsem rád,“ nedal Cháron Kateřině šanci mluvit a ona byla i ráda. „Bohužel vás musím nechat samotnou i dnes večer. Důležitý zákazník pořádá pracovní večeři a té se musím nutně zúčastnit. Nebude vám to vadit?“
Kateřina málem vyjekla radostí. Oddechla si. Ovládla se a povídá: „Ne, nebude. Nebojte se, stále se zde rozkoukávám a tak se lehce zaměstnám. A alespoň mohu ještě odpočívat.“
Cháron jen pokývl, políbil ji na čelo, otočil se a odešel. Ještě chvilku slyšela jeho kroky, jak chodil po domě, ale pak už jen zaslechla rachot kol kočáru o kamennou dlažbu a byl klid. Zamkla dveře do svého pokoje. Vzpomněla si na svého švagra. Co asi dělá? Celý den ho také neslyšela. Jestli odešel nebo byl u sebe v pokoji...
Za dveřmi se ozvaly opět těžké kroky. Že by se manžel vrátil? Ale neslyšela vracející se kočár, to by musel jít pěšky. Nebo je to někdo jiný? Kdo? Než si stačila odpovědět, ozvalo se rázné zaklepání na dveře. Kateřině se zatajil dech. Popošla ke dveřím a otočila klíčem. Vzala za kliku a otevřela. Její pohled se setkal s pohledem jejího švagra.
„Mohu dál?“
Kateřině se rozbušilo srdce. I kdyby nechtěla, něco ji nutilo souhlasit. Ale ona chtěla. Byla vzrušená. „Ano,“ přikývla.
Muž vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře. otočil klíčem. Byli sami, zamčeni v jejím pokoji. Pohlédli si do tváře a v tu chvíli oba věděli, co chtějí. Sebe. Vášnivě se objali a začali se líbat. Velmi vášnivě. Ona cítila jeho pevné objetí, jeho doteky, jeho ruce, které ji hladily po celém tělem. I ona se snažila jeho svalnaté tělo hladit, ale počínala si přitom velmi neobratně. Jemu to však nevadilo. Ba naopak, možná ho to vzrušovalo o to víc, že má před sebou nezkušenou dívku, kterou právě on má tu čest, tu možnost, to potěšení, ji zasvětit do tajů rozkoše a umění milování.
„Chceš si něco prohlédnout?“ zeptal se jí opět s lišáckým výrazem v očích.
„Ano, co?“ zeptala se.
„Ráno jsem si všiml, že jsi ještě nikdy neviděla nahého muže.“
Začervenala se. On od ní malinko poodstoupil a rozepnul si košili. Objevila se mužná, svalnatá chlupatá hruď. Vysvlékl košili z rukávů a rozepnul si opasek u kalhot. Kalhoty spadly ke kotníkům a on udělal pár kroků, aby se jich zbavil úplně. Pak si stáhl spodky a stál před Kateřinou v celé své nahé kráse. Jeho penis byl mírně ztopořený, ale ne úplně napnutý a ne tak tvrdý. Vzal její ruku do své a pohladil ji. Pak ji položil na svůj pohlavní úd. Ona se ho jemně dotkla a zase ucukla. Je tak jemný, pomyslela si. On vzal opět její ruku a opět ji položil na svůj penis. Tentokrát rukou neuhnula, ale začala si vychutnávat ten dotek. Nejdříve penis jen tak hladila, ale potom ho dlaní objala a začala ho masírovat intenzivněji. To se samozřejmě projevilo na míře ztopoření. Jeho pohlavní úd se stával pevnějším a pevnějším. Sedla si do křesla. On k ní přistoupil blíž a vzal její hlavu do svých dlaní. Přiblížil ji ústy ke svému údu a vyzval ji, aby jeho penis políbila. Ona poslechla. Její vlhké vzrušené rty se dotkly ztopořeného penisu. Ucítila jeho vůni a nasála ji plně nosem. Opět jeho penis políbila. A znovu, a znovu. Dotyk rtů na předkožku penisu a na odhalenou špičku ji vzrušoval. Vzrušovalo ji to natolik, že do dráždění zapojila i svůj jazyk. Pak – ani neví, jak ji to napadlo – otevřela ústa a ztopořený penis vsunula dovnitř. Byl tak hebký, tak pevný, tak příjemný. Začala ho intenzivně cucat, jak dítě lízátko, a rukama hladila mužovo pozadí, záda, břicho, podbřišek, stehna, až se dotkla jeho varlat. V tom okamžiku začal muž zhluboka a hlasitěji oddechovat a ona pochopila, že právě tyto dotyky ho nejvíce vzrušily. Proto si začala prsty s varlaty pohrávat a sem tam je promáčkla v dlani, což mu způsobilo větší a větší vzrušení. Pochopila. Podvědomě by se mu chtěla odvděčit za dnešní osudné ráno. Tato myšlenka ji hnala k výkonu a tak byla stále intenzivnější v dráždění ústy a dlaní. Muž přešel od oddechování k hlasitým vzdechům a možná právě to ji burcovalo ještě k rychlejšímu tempu dráždění. Sama cítila, že i její klín se plní vlhkostí, ale nebyl čas myslet na mechanické dráždění jejích rodidel. V důsledku to tak nevadilo, i tak byla vzrušená a bylo jí velmi příjemné dotýkat se, líbat a cucat mužův penis.
Náhle ucítila, jak se mužův stisk její hlavy stává pevnějším a křečovitějším. Mohlo to znamenat jen jedno: přicházející orgasmus. To ona ovšem netušila, ale byla si vědoma, že muž prožívá svou vášnivou a vzrušující chvilku. Nemohla vědět a čekat, co přijde. A ono to přišlo. Muž se náhle více propnul, vydal skřek jak jelen v říji a Kateřině se do úst hrnulo cosi mazlavého, co chutnalo nasládle, něco mezi chutí syrových vajec a kvasnicového másla. Vlastně to nechutnalo zas až tak špatně, Kateřina nebyla nikdy v jídle vybíravá. A tak začala polykat a přitom nepřestávala cucat, sát a uvnitř úst olizovat jazykem vzrušený mužův úd. A dělala to tak dlouho, dokud v něm a na něm nebylo po spermatu ani památky a dokud se úd nestal opět ochablým.
Muž vzal Kateřinu za ruce a vyzval ji, aby se postavila. Poslechla. Odvedl ji k jejímu lůžku a jemně ji položil. Vyhrnul jí sukni a roztáhl nohy. Kalhotky ani spodky neměla, přes den bylo horko a ona nepovažovala za nutné si je obléci. Ostatně ani ráno při snídani je neměla. Muž poklekl k posteli a položil svou hlavu do jejího klína. Obličejem dolů. Rty se dotknul jejích rodidel. Zjistil, že jsou poměrně vlhká a usoudil, že dráždění jeho penisu vzrušovalo i ji. Začal pomalu přejíždět svým dlouhým a hbitým jazykem přes stydké pysky a přes poštěváček. Kateřina se začala vlnit vzrušením. Opět si vzpomněla na ranní příhodu a to ještě více její vzrušení vystupňovalo. Vlhla čím dál více, což se ovšem nedalo poznat, protože i muž svými slinami její rodidla zvlhčoval. I on, stejně jako ona před tím, začal být v dráždění intenzivnější. I ona, stejně jako on před tím, začala vzrušeně oddychovat a netrvalo dlouho, kdy její dýchání přešlo ve vzrušivé steny. Zvláště potom, co se muž snažil vsouvat jazyk do pochvy, co rty stiskával klitoris a jeho špičku, která zůstala uvězněná v ústech, dráždil špičičkou svého jazyku. Vrchol přišel v okamžiku, kdy muž vsunul do pochvy své dva prsty, ukazováček a prostředníček, a jazykem dál dráždil poštěváček. Opět, stejně jako ráno, když jeho penis pronikl hluboko do ní a jeho kořen stiskl vnějšek pochvy, jí projela vlna obrovského vzrušení a zažila svůj druhý orgasmus v životě.

* * *

Leželi vedle sebe a dýchali už poklidně. Kateřina chytla muže za ruku a pevně ji stiskla. On její stisk opětoval. Nic neříkali, ale přeci jako by jejich srdce křičela. Po pár minutách se k němu Kateřina otočila a řekla: „Víš, nikdy jsem v životě nic podobného nezažila. Až s tebou. Nevím co budu dělat. Vždyť jsem se teprve včera vdala a ještě jsem se se svým manželem ani neobjala. Co když zjistí, že nebyl první kdo...“ Větu nedokončila.
„Neboj, nezjistí,“ nenechal ji domluvit muž. „Znám svého bratra. Pro něj je práce a továrna nade vše. Kdo ví, kdy si uvědomí, že je vlastně ženatý, že má doma sedmnáctiletou manželku a že by se jí měl věnovat.“ Odmlčel se. „Možná,“ pokračoval, „že to ani nezjistí. On sex nepotřebuje.“
„Tak proč si mě bral?“
„Přeci aby měl potomka, dědice. To mu stačí, ostatní je nad to.“
„Ach, to je zoufalé. Mohu být takto šťastná?“
„To záleží jen na tobě. Každý má volbu. Buď být šťastný, nebo nešťastný. Možná situaci, do které se dostaneme, si člověk nevybírá. Ale už může ovlivnit, jak s ní naloží. Pamatuj si, když jsi v nesnázích, můžeš buď utéci nebo situaci změnit nebo se s ní smířit.“
„A co mám dělat teď? Utečeme spolu...“ zvýšila Kateřina hlas.
„Ne. Alespoň ne teď. Ještě tu mám nějaký úkol,“ uzavřel muž debatu a svou teplou dlaní pohladil Kateřino nahé tělo. Jemně se dotýkal jejích úst, jejího krku, její hrudi, jemně přejel bříšky prstů přes bradavky. A bylo to tu znova. To vzrušení. Zachvěla se. Muž se malinko zvedl, jen aby dosáhl hlavou na její hruď, a jemnými polibky zasypal její ňadra. Jazykem a rty dráždil bradavky, a zatímco se jednou rukou podpíral, druhou rukou ji hladil po stehnech, až sama od sebe roztáhla nohy a on zabořil jemné prsty do jejího klína. Nemusel se moc snažit, protože její rodidla byla v tu ránu vlhká a prsty klidně a plynule klouzaly tu po klitorisu, tu po stydkých pyscích, tu vklouzly dovnitř. Kateřina se vlnila rozkoší, a aby mu nezůstala nic dlužná, uchopila pevně jeho penis a začala ho rukou dráždit. Ten byl v krátké době napnutý, pevný a připravený k mnohem lepšímu výkonu, než kdykoli před tím.
Muž se nadzvedl a lehl si na Kateřinu, klínem na klín, jeho snožené nohy mezi její roztažené. Penis sám si našel cestu a velmi hladce a plynule vklouzl do Kateřiny. V tom okamžiku začal nekonečný tanec splynutí dvou těl, těl zakleslých do sebe, spojených, a prožívající současný, dlouhotrvající orgazmus. Vyvrcholení bylo nádherné, snad ještě hezčí a vzrušující, jak před tím. Ona už věděla, jak to je s mužským vyvrcholením a co následuje, proto se těšila na ten okamžik, kdy ucítí ten teplý výstřik do jejích útrob. A ten přišel. Úplně přesně v tom okamžiku, kdy ona zažívala svůj vrchol. A bylo to tak příjemné, tak oblažující, tak životodárné...

* * *

A dny ubíhaly. Červen se změnil na červenec, plody země dozrávaly, brzy měly být žně. A Kateřina netušila, že je tu ještě něco, co dozrává. Nebo možná někdo. Za celou dobu, co byla vdaná, viděla svého muže jen ráno při snídani. Obědval v továrně, večer se vracel opravdu hodně pozdě, když už Kateřina dávno spala. Kolikrát na něho čekala. Chtěla ho zažít i jinak, než jen letmým pohledem a pozdravem, ale když už se ho večer dočkala, zavřel se ve své pracovně a Kateřina opět osaměla. Kolikrát přemýšlela, jak to udělat, aby byla se svým manželem v trochu intimnějších situacích, již nebyla tak nezkušená a vyjukaná, jako na počátku. Velkou zásluhu na tom měl její švagr, s kterým se stýkala, ne-li každý den, tak alespoň ob den. A vždy to bylo setkání velmi vášnivé, velmi vzrušující. On ji postupně naučil všem tajům intimního života. Pomohl ji odhalit tajnosti ženského a mužského těla a ona poznávala nejen to, co se mužům líbí, ale i své vlastní tělo, erotogení zóny a body na něm.
Čas tedy plynul mezi přemýšlením, jak svést svého manžela a mezi radovánkami se svým švagrem. Nejraději měla chvíle, kdy již měla za sebou orgasmus, ležela vyčerpaně na lůžku a on ještě jednou hbitými prsty a mrštným jazykem tak vydráždil její libido, že zažila krátce po sobě druhý orgasmus, který zpravidla býval mnohem intenzivnější a ona by byla nejraději, kdyby nikdy nepřestával.

* * *

Kateřina se prohlížela v zrcadle. Snad neztloustla? Bylo ji divné, že se pomalu nemůže vejít do šatů. Byly jí těsné. A proč jenom na břiše? A najednou jí to došlo. Uvědomila si, že už druhý měsíc nedostala měsíční ženské krvácení. Nebylo pochyb, je těhotná. Zpanikařila. Co teď? Je jisté, že ji manžel vyžene, vyhodí, zostudí... A zcela právem, vždyť mu byla nevěrná s jeho bratrem. Jak mohla být tak hloupá a naivní a myslet si, že to všechno jen tak projde, že nikdo nic nepozná. Co teď? Vzít si život? Ne. To není řešení. Už před několika týdny mluvila se švagrem o útěku, on tenkrát nechtěl. Prý má ještě nějaký úkol. Tak nyní už určitě nastala ta správná chvíle. Musí mu to říci.
Švagr přišel večer. Manžel měl opět neodkladné záležitosti mimo město, obchodní jednání, tak měli ti dva opět spoustu času. Kateřina přemýšlela, jak švagrovi všechno říci. Jen vešel do jejího pokoje, byl opět tak jemný, tak vzrušující, že nebyla schopna jakéhokoli vysvětlování. Nechala se unášet vlnou rozkoše, když ji líbal jemnými rty na krku a jeho hlava klesla níž na ňadra. Když si jeho prsty pohrávaly s klitorisem a v okamžiku, kdy v klíně zvlhla, začal opět vsouvat ukazováček a prostředníček dovnitř, do ní... Nevydržela to dráždění a vrhla se na jeho penis, který v jejích rukách začal tvrdnout, a přesto byl tak jemný a hebký na omak. Povalila ho na lůžko a obkročmo si na něho sedla. Pomalu, zlehka, nechala penis vklouzávat do pochvy, jak si pomalu sedala a zase se nadzvedávala. Rukama se opřela o jeho hruď a prsty masírovala jeho bradavky. On si pohrával též s jejími bradavkami a intenzivně masíroval celá prsa.
Snad to způsobilo těhotenství, snad to, že byla nahoře a prakticky sama řídila celé dráždění svých rodidel, ale dostavil se orgasmus tak silný a tak intenzivní, že se velmi dlouho – snad několik minut – zmítala v křečích rozkoše a nebylo možné její tělo uklidnit. Byl to nejsilnější sexuální zážitek, který od setkání se švagrem prožila. Dokonce i on vydržel nezvykle dlouho, jak před výstřikem, tak i potom a na výrazu jeho tváře bylo znát, že i on tento orgasmus prožívá velmi silně.
„Nádhera,“ řekl, když se již oba uklidnili a leželi vedle sebe, držíc se za ruce. Kateřina zvolna oddychovala.
„Ano,“ řekla jen. Pak si ale vzpomněla na své dnešní zjištění. Je nyní ta pravá chvíle? Když to neřekne, nebude mít klid. „Nádhera. Už jsi přemýšlel nad naším společným odchodem pryč?“
Kateřina měla zavřené oči, a tak si ani nevšimla, jak se obličej jejího švagra po této otázce zachmuřil. „Proč?“ zeptal se opatrně.
Kateřina se k němu otočila. „Musíme. Čekám miminko a tvému bratrovi bude hned jasné, co se stalo. Vždyť od doby, kdy jsme svoji, se mnou nestrávil jedinou chvilku o samotě...“
„Já vím,“ povzdechl si muž. „Já vím...“
Ještě chvilku tak vedle sebe leželi a nechávali doznít příjemné pocity z doteků jejich těl. Kateřina usnula. On se potichu vytratil z místnosti.

* * *

Když se ráno Kateřina probudila, mrzelo ji, že včera nedořešili se švagrem ten odchod. Třeba přijde dnes znovu. A když ne dnes, tak zítra určitě. Seběhla dolu ke snídani. Manžel byl již pryč. Ani se nedivila. A vlastně už jí to bylo jedno. Myslela jen na svého švagra, jak s ním utéci a celý život strávit jen po jeho boku.
Celý den strávila jako obyčejně. Chvilku se procházela po zahradě, chvilku něco vyšívala – napadlo ji, že by měla začít vyšívat a šít nějakou výbavičku pro miminko – pak četla, obědvala opět sama.
Odpoledne uteklo stejně rychle jako dopoledne. Stejně rychle utekl i druhý den, třetí, čtvrtý, pátý... Švagr se neukázal. Kateřina dostala strach. Pomalu jí začalo docházet, že to není samo sebou, že za ní již nechodí a ani o sobě nedává vědět. Manžela se zeptat nemohla, aby nevzbudila podezření. Jak jen švagra najít? Snad neutekl bez ní? Bojí se snad zodpovědnosti za dítě? Chtěl si jen užívat a vůbec mu o ni nešlo? Ne, to nemůže být pravda. Poznala ho jako velmi milého a jemného člověka. Ten by ji nemohl jen tak opustit. Tomu nevěří.
V neděli už začínala být hodně nervózní a docházelo jí, že i okolí na ní brzy neklid zpozoruje. Co neklid, že okolí zpozoruje její těhotenství. Dobře, ostatní lidé, co nevědí, jak to s ní a jejím manželem je, si budou myslet, že dítě je manželské. Ale až to zjistí manžel, bude to velká ostuda. Co s ní udělá? Vyhodí? Zbije?
„Drahá, rád bych s vámi mluvil,“ řekl Cháron Kateřině, když dojedli nedělní oběd.
„Samozřejmě, mám spoustu času,“ odpověděla trochu polekaně Kateřina. Pár týdnů předtím by se zaradovala, protože by opět svitla naděje na nějaké intimnější sblížení, ale od té doby, co ví, že je v jiném stavu, bála se svého manžela jakkoli oslovovat nebo se mu přibližovat.
„Možná čekáte na mého bratra,“ řekl do ticha Cháron. V Kateřině hrklo. Zpanikařila. Jediné, na co se zmohla byla hláska „Éééé“. „Nebojte,“ pokračoval velmi klidně Cháron. „Nebudu vám dělat žádné výčitky. Vím, co se stalo. Navrhuji, abychom o tom nemluvili a já vám slibuji, že se o dítě postarám. Přijmu ho za vlastní. Bude dědicem celého našeho impéria.“
Kateřině se ulevilo. Co teď? Je tak šlechetný. Vzala svého manžela za ruku a zadívala se mu dlouze do očí. On ji jemně políbil na ústa.
„Nicméně, bratra jsem poslal pryč a myslím, že už se s ním nikdy nepotkáte.“
V tu chvíli to bylo Kateřině tak nějak jedno. Sice by byla nejraději se svým švagrem a užívala si bezstarostné chvilky milování, ale na druhou stranu je ráda, že nebude mít ostudu a nepřijde do řečí a že jí manžel odpustil a nedělá žádný povyk či aféru. Už už chtěla vyhrknout otázku, jak se o všem vlastně manžel dověděl, ale na poslední chvíli si to rozmyslela a první slova opět polkla.
Odpoledne strávili spolu. Cháron byl velmi milý a jí bylo v jeho přítomnosti příjemně. Snad jí švagra nahradí, pomyslila si, ale pak si uvědomila, že jejím manželem je právě on.

* * *

Cháron odjel do továrny brzy ráno, ostatně tak jako každý pracovní den. Dnes má ale v úmyslu zastavit se v zájezdním hostinci.
Otevřel dveře hostince a v místnosti na něj čekal muž. Jakmile uviděl Chárona, vstal a Cháron šel rovnou k němu. Oba muži se objali.
„Děkuji ti bratře,“ usmál se Cháron a pevně tiskl ruku svému bratrovi.
„A Kateřina?“ zeptal se druhý muž.
„Snad se s tím nějak vyrovná. Ostatně bude teď zaměstnaná péčí o dítě. Časem na tebe zapomene...“
„Řekneš jí o svém postižení?“ zeptal se druhý muž.
„Možná,“ odpověděl Cháron. „možná později, rozhodně ne hned. Možná za pár let. Teď se za žádnou cenu nesmí dovědět o tom, že nemohu mít děti, protože jsem se narodil bez... Však víš. Nikdy se ale nesmí dovědět o tom, že jsem to byl já, kdo si tě najal na to, aby počala. Že jsem to celé vlastně zorganizoval. To se dovědět nesmí. Nikdy...“
Muž se usmál, přikývl, otočil se a pomalými kroky odcházel na dvůr hostince, kde na něho už čekal jeho kočár. Ještě se naposledy otočil, pokynul rukou svému bratrovi na rozloučenou a zmizel.