Saunování

Do sauny chodím od mala, asi od svých 10 roků. Pamatuji si, jak jsem tam vždy, hlavně v zimě, šla s rodiči. Postupem času, co jsem starší, jsem pokračovala v jejím navštěvování i nadále. I když už zpravidla bez rodičů. Tedy obvykle sama, někdy s partnerem, pokud ji tedy zrovna snesl a jednou s kamarádkami. To jsem je ale přesvědčila, protože pravidelného saunaře ani pravidelnou saunařku neznám.
Jednoho chladného sobotního večera takto sedím ve své oblíbené finské sauně ve značně přelidněném aquaparku. Jsem ráda, že jsem si našla místo, kde mohu alespoň sedět. Ležení nepřichází v úvahu. Dám si pod sebe prostěradlo a koukám slepě před sebe. Když se po chvilce trochu rozhlédnu, šikmo v protějším rohu vidím kluka. Může být v mých letech. Nikdy předtím jsem ho tu neviděla. Jsem si jistá, takovou výbavu jsem nikdy před tím neviděla. Měl určitě dvacet cenťáků a to pořádně nestál. Koukala jsem všude okolo, ale vždy mi oči skončily na něm. Bylo mi ještě větší horko, než obvykle. A co hůř, když jsem zavadila o jeho oči, koukal na mě. Sakra, ví, že na něj zírám. To však nezabránilo tomu, abych se ještě mnohokrát na něj nekoukla. A mnohokrát se naše oči střetly. Po deseti minutách jsem tam nedokázala vydržet. Normálně tam bývám i 15 minut, ale nešlo to. Točila se mi hlava. Tak jsem pomalu vstala, omotala se prostěradlem a šla do sprch. Volná byla jen jedna jediná. Zalezla jsem a začala se chladit. Couvla jsem půl kroku dozadu a na něco zarazila. Otočila jsem se a on stál za mnou a já se svým zadkem dotýkám jeho přirození. „Promiňte slečno, mohu se taky zchladit? Všude je plno.,“ zeptal se. Souhlasila jsem a tak jsme se chladili spolu. Já už ne tak intenzivně, jsem se jen smočila a odešla do odpočinkové místnosti, kde byla tma. Přišel tam taky a ležel vedle mě. Neustále jsem na něj myslela, ale nebyl vidět. Byla tma. Když jsme tam po pár minutách byli sami, tiše jsem uslyšela: „Jsem Petr“. „Já Verča,“ odpověděla jsem snad ještě tišeji. „Těší mě,“ řekl Petr. „I mě,“ řekla jsem. Pak bylo chvilku ticho. „Máš ho krásného, nic takového jsem ještě neviděla,“ prolomila jsem trapné ticho trapnou větou. „Děkuji, taky se mi líbíš,“ řekl. „Jak dlouho tu ještě budeš?,“ zeptal se mě. „Max 10 minut,“ řekla jsem. „Můžu jít s tebou?,“ ptal se Petr. „Ano,“ řekla jsem nadšeně, nic jiného jsem si nepřála. Až jsem se zvedla, zvedl se i on. Oblékli jsme se do plavek a přešli přes sprchy. V převlékárně, kde jsou skříňky, jsme se zase potkali. Koukala jsem mu pořád na plavky. Bylo to jako magnet. Usmál se, mrknul a někam šel. Následovala jsem ho jako kobra melodii píšťalky. Vešel do převlékací kabinky. Nevím, co mě to popadlo, ale já za ním. Stáhl si plavkové kraťase a já ho pořádně uviděla. Začal se zvětšovat. Bylo to neuvěřitelné. To už mi zmáčknul prsa. Svlékla jsem si oba díly plavek, čapla jsem si a olízla ho. Do pusy se mi nevešel ani z třetiny. Pak mě přimáčknul ke zdi a začal ho do mě zasouvat. Přirážet začal už v půlce a šel hloub a hloub. Čekala jsem, že vyjede v puse. Trochu to bolelo, ale byl to zážitek. Zavřela jsem oči a představovala si hada, co mám v sobě a co se vrtí jako chřestýš. Když ho ze mě vytáhnul, aby stříkal, rychle jsem si klekla a tak tak ho stihla dát do úst. Celou mi ji pocákal. I když mi to zaskočilo, dokázala jsem vše spolykat. Pak jsme se oblékli a každý si šli svou cestou.
I když jsem na kluky v sauně koukala i doposud, o tomhle se mi ani nezdálo. Od teď každý den, když jsem v sauně, tak Petra vyhlížím. Od té doby jsem ho ještě nepotkala, ale do sauny chodím častěji a doufám. Zamilovala jsem se.